Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Bilkis

Je to nemožnej cíl, kterej si vymyslil

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/41938

Název jsem ukradla Landovi.

Drabble: 

Srdce se rozbuší. Čes-ťa, Čes-ťa, Čes-ťa. Radostný zvuk, až by ho zalknul. Pak se změní. Za-bít, za-bít, za-bít.
Ne! Nepodlehne. Už 40 dní a 40 nocí nikoho nevzal pod hladinu. Ještě déle nepozřel žádnou duši. Uzavřel se tady, v rybníce pod lesem, právě proto, aby nikomu neublížil. Aby se dokázal vrátit k tomu, jaký byl. Pak přišli lidé. Ti první ani nevěděli, že tu je. Pomohl. Pak se to rozkřiklo, tak přišli další. S každou duší si připadal jako větší netvor. Pak se zařekl, že už nikoho nezabije.
Ale ta touha!
Ne. Nezabil Česťu na podzim, nezabije ho ani teď.

Závěrečná poznámka: 

Karanténa použita tak nějak dle původu slova?

Obrázek uživatele Bilkis

Nedoma

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Pod hladinou není žádný domek. Ani přístřešek. Jen bahno, ryby, kořeny. Karlovi to stačí, není tu doma. Je tu ve vězení, kam se dobrovolně uzamknul. Nenávidí to. Nenávidí, co dělá. Ulevuje od bolesti a přitom ne. Lidé, kteří vstoupí, jsou zlomení. Nemocní. Odráží se to i na duších. Pokřivených, vyprahlých. I kdyby měl zemřít hlady, nepozře je. Nejen z milosrdenství.
A náhle... Bolest? Ano, přítomná. Jinak by sem voda toho člověka nepustila. Ale nemoc? Ne. Nemoc ne. Tělo i duše jsou zdravé.
Hlad. Hrozný, všeprostupující hlad. Zabít, pozřít, utišit tu příšeru! Natáhnout se a...
Ale vždyť tuhle duši zná...
Panebože!

Závěrečná poznámka: 

I takhle může vypadat zdravá strava, no ni?

Zařazeno do eknihy 2020.

Obrázek uživatele Bilkis

Jsi vítán?

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Chvíli jim to zabralo, ale nakonec vzkaz přečetli. Česťovi se v očích objevil tvrdý pohled.
"Ne. To ti nedovolím." Zašeptala Veronika a vykročila k němu.
"Verunko, některé věci prostě za to riziko stojí."
"Ale..."
"Ale nic. Otoč se, prosím."
Poslechla. Šustění látky, šumění deště a trávy. Žbluňk.
Otočila se zpět, voda z nebes i z rybníka bičovala Česťova nahá záda. V hloubi duše doufala, že ví, co dělá.
Magie ve vodě se zbláznila. Víry, vlny. A mezi nimi Česťa, nahý jak ho pán Bůh stvořil. Obnažený na kost. Nejen na těle. Bolest, jediná možná vstupenka pod hladinu. Klíč nebo smrt?

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že to asi nedává smysl, už nevím. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Vzkaz

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Adov. vToyd akvdoodža adov vvosdtauvpoudjaevšo dva vtoydtaov adov ovdoadvyo, dmaěvjo dsaev ondaa vpoodzaovroud. Adov.
aJvsoid avvíotdáanv, ochdcsevšo-dlaiv adov osdia vooddpaovčoidnaovuotdia, vdoedchauv opdoapvaoddnaovudtaiv oad anvoohdáamv adov osdvaývmo dualveovdiatvio. Adov.
dJasvio adov dvaívtoádna, vtorpaívšo-dlaiv obdoalveosdtaív ondeasvmoídranvooud adov, akvtoedraovuo djaivžo dnaivkodoa vnoadparvaovdiatvio adov dnaevdoodkaávžoed.
Adov. aChvcoedša-vloid aovdo adov dnaív ooddapvoomdoacvio, dpaavko dvasvtoudpa adov vao doa vpoodmaovco dzaavvoodlaevjo adov.
dVaovdoad asvaomdaa adov vpoodsaovuoddía, vjosdia-vloid adov ahvooddeanv. oPdaakv obdoalveosdtaiv adov ozdbaavvoedna vbouddaevšo. dNaavvžddayv. Adov.
oMdíanvíošd-alvio adov dzapvůosdoabviotdia adov vúojdmayv ovdoadvěo, djaevjoídma voobdyavvaotdealvůomd adov ačvio dsatvroádžacvio, dNaEvJoSdIa adov vVoÍdTaÁvNo!
dVasvtooduapvíošd-alvio dia adov vpořdeasvtood advoo adov dvaovdoyd, aovsoudda adov vsovdůajv otdíamv ozdpaevčoedtaívšo.
Adov. dBayvlosd adov avvaordoavváond! Adov.

Závěrečná poznámka: 

Odstraněním slova ADOV, vznikne šifra bez zmatečných slov (pro ztížení), pak vyjměte slovo VODA vložené po písmenkách mezi písmenka slov. Každé slovo začíná a končí písmenkem ze slova voda. Výsledný text: Ty kdož v tyto vody vstupuješ, měj se na pozoru.
Jsi vítán, chceš-li si odpočinouti, dechu popadnouti a nohám svým uleviti.
Jsi vítán, trpíš-li bolestí nesmírnou, kterou již nikdo napraviti nedokáže.
Chceš-li od ní odpomoci, pak vstup a o pomoc zavolej.
Voda sama posoudí, jsi-li hoden. Pak bolesti zbaven budeš. Navždy.
Míníš-li způsobiti újmy vodě, jejím obyvatelům či strážci, NEJSI VÍTÁN!
Vstoupíš-li i přesto do vody, osud svůj tím zpečetíš.
Byls varován!

Obrázek uživatele Bilkis

Setkání

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/41413
A jo, zase píšu nejdřív na nejpozdější téma, ta šifra mě totiž nejspíš zabije.

Drabble: 

Pár kroků mezi stromy, louka...
"Verunko?"
"Česťo, díky Bohu! Co jste to zase vyváděli? Jste jak malí!" Obejme ho, div mu nezláme žebra.
"Ale neškodní." Obejme ji stejně silně.
"Neškodní? Neškodní?! Víš vůbec, co všechno jsem poslední týdny kryla?" Odstoupí, nevěřícně vrtí hlavou.
"Víš, co všechno Karl udělal?"
"Vím dost. A slibuju, že najdu způsob, jak to ukončit. Jen se musím dostat do vody."
"Hladina je pro mě uzavřená, Česťo. Karl se trestá. Nevím, jak se k němu dostat."
"Nějak to jít musí." Sedne si na břeh a přejede rukou po rozbouřené hladině.
Na bouřkou zmáčené trávě se objeví vzkaz.

Obrázek uživatele Bilkis

Přítel

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Bouře ho zastihne kousek před Voltuší. Příhodné. Nechtěl sem jít, bylo to moc blízko místa, kde porazili Hermana. Kde zaryli huby do země a všechno, co víc než půl století budovali, se změnilo. Jenže tu není jiná možnost, že ne? Protože všechno, všecičko, co je mu na světě drahé, je právě tady. Uprostřed lesů. Verunka. Karl. Jediní dva lidé, kteří mu na světě zbyli. Ano, lidé. Ať už se z Karla stalo cokoli, pořád je jen člověk. Lidé dělají chyby, nejsou neomylní, potřebují odpuštění.
I kdyby v sobě měl tisíc vražedných duší, je to jeho nejlepší přítel. A navždycky bude.

Závěrečná poznámka: 

Já vím, je teprve desátého, ale... Ono se to ještě zkomplikuje.

Obrázek uživatele Bilkis

Za bouře nezrozená

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/41113
Přehodila jsem si celu a držkopád, kdybyste se divili.

Drabble: 

V Brdech přichází bouře stejně rychle jako ve vysokých horách. V jednu chvíli praží slunce a v další crčí z černých mraků proudy vody.
Hladina, kterou už pozoruje třetí den, se rozbouří. Není kam se schovat, tak nad sebou jen vztyčí kouzlo.
Viděla vodu chovat se všelijak, ale tohle je jiné. Stromy ševelí, žáby skřehotají o sto šest a voda zpívá. Upí, sténá.
A mezi všemi těmi zvuky se nese melodie vzlyků. Čisté utrpení. Symfonie bolesti, žalu a zoufalství. A lásky. Nekonečné, stoleté a ztracené lásky.
Veronika by si moc přála pomoct, ale hladina je uzavřená. A pod ní vězení.

Závěrečná poznámka: 

Téma tam snad je.

Obrázek uživatele Bilkis

Vizitka

Úvodní poznámka: 

Vlastně nenavazujet, ale souvisí.

Drabble: 

Každý vodník ví, že se o svou vodu musí starat. Čím čistější je, tím lépe.

Hladina je pokaždé jiná... Za soumraku odráží siluety poletujícího hmyzu, za rozbřesku ji halí mlha. Při bouři mění barvu, je roztříštěná vlnkami a kapkami, hotové miniaturní peklo. Za jasného letního dne je klidná, čistá, láme paprsky slunce jako zrcadlo. Během západů slunce hoří tajemným ohněm. V zimě zamrzá, láká jiným způsobem. Voda ukrývá tajemství, zve lidi, aby ho odhalili. Dobrý vodník ví, že čím lákavěji vypadá, tím víc duší má na dosah.

Ale i kdyby nebyla krásná, vždycky se najde někdo, kdo ji okusí. Vždycky.

Závěrečná poznámka: 

Vodní hladina je plocha a ta reklama je snad jasná.

Obrázek uživatele Bilkis

Tam, kde žáby skřehotají

Úvodní poznámka: 

Já vám ani nevím. :D

Drabble: 

Bylo to už pár dní, co se vydala na výzvědy po okolí. Karla nenašla, ačkoliv moc dobře věděla, kde je. Neukázal se jí. Koprněla na břehu žabníku dva dny. Okolo se pohybovali pouze místní, žádný nedočkavec, který by si přál skončit ve vodě. Ani vodník, který by ho tam vzal. Hladina pro ni byla uzavřená, chránilo ji kouzlo, které nedokázala prolomit. Kéž by tu s ní byl Česťa. Celá tahle situace jí byla proti srsti. Všechno šlo do kopru a ona vůbec nevěděla proč. Možná to byla její chyba. Neměla se jim vyhýbat, měla je navštívit. Musí najít aspoň jednoho.

Závěrečná poznámka: 

Koprnět je od slova kopr. A prý to může znamenat, že někdo netrpělivě čeká, takže...

Obrázek uživatele Bilkis

Návrat

Úvodní poznámka: 

V podstatě navazuje na: http://sosaci.net/node/38622 ale autorkou tohoto kousku je Eillen.
Pokud chcete vědět, kde Česťa byl, přečtěte si její loňský příběh Města moře a železa.

Drabble: 

Kdysi mu duše řekla, že musí jít. Odpoutat se. Od té doby ledacos pochopil, i když to stále bral jako dobrou radu. Jenže... Kdyby se vždycky řídil jen prvotním instinktem, celý jeho život by byl úplně jiný. Nepoznal by Karla. Neublížili by si. Začarovaný kruh.
Vrátil se domů. Ačkoliv neuběhlo moc času, všechno pokrývala tlustá vrstva prachu. Na uklízení neměl myšlenky ani před odjezdem do Rokycan, natož teď. V šedivých nánosech na chodbě byly stopy. Ne úplně čerstvé, ale ani úplně staré. S povzdechem si kleknul a šťouchnul do jedné z nich prstem. Obrys se rozmazal, rukou zabrněla magie. Verunka.

Obrázek uživatele Bilkis

V Brdech se (ne)vraždí?!

Úvodní poznámka: 

Já vážně nevím, jak tohle napsat. Je to takové moc to... Ne pro mě. Alespoň ne pro mě v rámci příběhu. Téma jo, forma moc ne.

Drabble: 

V posledních týdnech se stalo několik "nehod" na jednom místě v Brdech. Nedaleko obce Voltuš, přímo uprostřed turistických tras byla během posledních 14 dní nalezena tři těla. Všechna na stejném místě se stejnou příčinou smrti. Dle vyjádření Policie ČR se jedná o nesouvisející případy a každé úmrtí prý zapříčinila nehoda.
Všechny oběti se utopily na stejném místě a všechny případy byly hodně podobné. Vždy se tak stalo v noci, neexistují žádní svědci, nikdo oběti nehledal a všechny trpěly nějakou nevyléčitelnou nemocí. VÁM TO NEPŘIJDE PODEZŘELÉ?!
Policie zavedla opatření, posílá na místo hlídky. Na tom je jasně vidět, že nám lhali!

Závěrečná poznámka: 

To "a dost" je tam snad taky poznat?

Obrázek uživatele Bilkis

Hledání

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Odemknul si dveře záložním klíčem. Veronika nebyla z těch, kteří by nepřišli do služby bez vysvětlení. Něco se stalo.
Byt byl v totálním chaosu, jako obvykle. Opatrně se vyhnul pastem a prohlédl její věci. Když někoho znáte tak dobře, víte, co hledat. Ve skříni chyběl batoh, oblečení, v lednici potraviny, v botníku pohorky.
Na stolku v obýváku ležel vzkaz. M., Č a K mají problém. Nevím jaký. Musím pomoct. Vrátím se. Strohost ho nepřekvapila, v jeho pozici bylo lepší nic nevědět.
Mohl jen doufat, že Veronika ví, co dělá. A že cena, kterou za to zaplatí, nebude větší než čekala.

Závěrečná poznámka: 

Téma je jaksi v poslední větě, snad to projde. :) Dneska mám příšernou kocovinu a jsem totálně vymletá. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Netrpělivá

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/40374

Ať to mám z krku a někam se posuneme.

Drabble: 

Kdekdo by řekl, že udržet rodinu pohromadě je údělem ženy. Veronika to tak nikdy nevnímala. Babička s dědou, kteří ji vychovali, byli partnery v pravém slova smyslu. Žádný takový úděl na babičce neležel. Dělali kompromisy, diskutovali.
Naučila se to od nich. A ačkoliv vztahy nebyly její silná stránka, v práci se to osvědčilo. Když konečně začala Matějovi pořádně věřit.
Jenže Karl s Česťou byli jiní. Nebyli pár, i když o nich nikdy nemluvila jako o jednotlivcích. Byli nezvěstní. Teda, Česťa byl. Taky uměli být pěkně tvrdohlaví...
Inu, někdy je prostě údělem některé ženy vmlátit chlapům do hlavy trochu toho rozumu.

Obrázek uživatele Bilkis

Rozhodnutí

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Myšlenky. Zmateně víří. Nedaří se uchopit. Povinnost versus rodina. Rodina versus povinnost.
Rodina. Jediná, která jí ještě zbyla. Adoptovaná, ale přesto zrozená z bolesti a důvěry. Kalená ohněm a ledovou vodou.
Karl a Česťa. Vždycky při ní stáli. Zachránili jí život.

Sakra. Co má dělat? Jak se rozhodnout?
Memorandum. Nepsané pravidlo, kterým se řídí celý současný život. Když se magický tvor utrhne ze řetězu, je třeba to vyřídit. Stůj co stůj.
Rozum a cit. Následky. Matěj bude tak strašně naštvaný. Jenže...
Karl. Česťa. Dva muži, jimž toho tolik dluží. Svou kariéru, svůj vztah, svůj život. Je načase se jim odvděčit.

Závěrečná poznámka: 

A jo, myslím, že je to takhle docela očůrané...

Obrázek uživatele Bilkis

Spoutaná

Úvodní poznámka: 

Předchází tomuto drabble: http://sosaci.net/node/39128

A tohle může pro někoho být nepříjemné, tak čtěte opatrně.

Drabble: 

Posledních pár týdnů bylo stále těžší vidět v ní tu ženu, kterou tolik miloval. Ztrácela se mu před očima. Každičký den se změnila, každičký den přibyla nová bolest, nová vráska. Každičký den se jí z tváří ztrácela barva. Stále víc a víc.
Mělo jí to pomoct. Ovázáná ruka se zavedenou kanylou byla slabá. Vzduch ložnice čpěl zvratky. Ona taky.
A nejhorší byly chvíle, kdy seděla na nemocničním lůžku, změněná k nepoznání, spoutaná hadičkou, kterou do ní pumpovali všechnu možnou chemii. Holohlavá, šedivá, a tak strašně strašlivě smutná.
Jako by se kanyla náhle změnila v obrovský sosák, co jí krade život.

Obrázek uživatele Bilkis

Konstanty

Úvodní poznámka: 

Tak jo, tohle jsem nechala spát hodně dlouho a je načase to konečně rozseknout. Navazuje na část příběhu z roku 2017! To aby v tom nebyl bordel.

Navazuje (sice ne úplně přímo) na: http://sosaci.net/node/27968 a http://sosaci.net/node/28685
A docela přímo na: http://sosaci.net/node/39128

Drabble: 

Víte, jak někdy v životě berete věci jako samozřejmé? A pak najednou, protože váš život ovlivňují, ale vlastně ne, protože jim to nedovolíte, nebo jen občas, zjistíte, že jste se mýlili? Že vůbec samozřejmé nejsou?

Veronika měla v životě jen pár takových konstant. Svou práci (posedlost), Matěje, nos na špatné věci a Česťu s Karlem. A pak přišla ta hlášení. Vyšetřování. Kompromitování se. Strach. Návštěva starého domu pod Svatou Horou. Bez výsledku. Návštěva domku pod hrází Obory. Rozbitého, s hutným odérem zatuchliny. Panika.

Veronika nebyla z těch, kdo by panikařili zbytečně. Už dávno ne. Ale tohle?! Něco se strašně posralo.

Závěrečná poznámka: 

Eillen si vloni vypůjčila Česťu a donutila mě tak vlastně, abych se vrátila a zavázala pár uzlíků...

Ale jestli je tam téma, to nevím. :D

Obrázek uživatele Eillen

Tajemné město - série 2019

Drabble: 

Již třetí rok byly otevřeny brány Města moře a železa.
Město v loňském roce získalo nového Vypravěče. Namísto zaslouženého klidu se však objevuje nečekaná hrozba. Vypravěče čeká nelehký úkol...

Soubor ke stažení naleznete zde.

Obrázek: 
Závěrečná poznámka: 

Drze využívám nové funkce vkládání obrázku. Právě tento obrázek může za vznik sérií Města moře a železa.

Obrázek uživatele Bilkis

V Brdech

Úvodní poznámka: 

Předchozí není. :D

Drabble: 

V Brdech. Na zelené cestě, ve vestě. Brzy. Dneska. Zítra? Někdy. Pojde. Projde. Zabije. Najde. Zabije. Vodník, hnusák. Přijde, najde, zabije. Očistí. Vylepší. Konečně. Odměna. Vypsali, vydají. Až najde a zabije. Chechtáky. 30? Víc? Uvidí. Stříbrných. Jako šupiny. Od štiky. Kousne a zabije. Kapra. I kapradí. Řasy i vlasy. Dojde k lesu. K rybníku. K louži. Všichni slouží vyššímu účelu. Pro včelu. I vosu. V plnovousu. Medvěda nepotká, s plnovousem nebo bez, do hospody nelez. Jen do lesa, kde srdce plesá. U plesa, co vodník bydlí, potřeba vidlí. A vidlice, na chycení rybice. Za chechtáky, pro ptáky. A udice. Ha.

Závěrečná poznámka: 

Následující třeba příští rok...

Obrázek uživatele Bilkis

Jako obvykle

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Tak, poslední díl. Poslední den. Přežili jsme! Díky všem za super duben. :)

Drabble: 

V kanceláři bylo jako obvykle zakouřeno, že tam málem nebylo k hnutí, natož potom, aby tam bylo vidět na krok. Došel ke svému místu u dvou stolů sražených k sobě a kecnul na židli.
Před Veronikou v popelníku hořela cigareta, vedle byla postavená konvice, z níž unikala pára a přebíjela vůni kouře jemnou vůní kávy. Psací stroj klapal, za oknem svítilo slunce a Matěj slastně přivřel oči.
Veronika k němu přisunula hrneček, nalila mu kávu a sáhla do šuplíku pro cukřenku.
"Až si to vypiješ, dopíšeš ten protokol, viď? Já musím ještě něco vyřídit." řekla a poplácala ho po zádech.

Obrázek uživatele Eillen

Pán města

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38694

Poslední střípek z Města je tu. Přeji příjemné počtení. Děkuji čtenářům, že to se mnou vydrželi. Děkuji za duben, ve kterém možná častěji propadám zoufalství, ale jen abych za pár minut vykřikla nadšením, když mi dojde, že i to šílené téma se mi dokonale hodí.

Drabble: 

Jsem jedno a jsem zároveň dvojí. Veřejné i tajné. Vítající i bránící. Milující a snad i milované. Od mého vzniku jsem tu bylo pro svůj lid. Ať jste mnou procházeli v běžném světě, či měli možnost nahlédnout pod závoje tajemství a bylo vám zpřístupněno tajemné město, vždy šlo o mne.

Svůj lid hodlám bránit a vždy se budou moci spolehnout na mé ochranitelské zdi. Protože bez nich bych bylo pustou nehostinnou zemí. Musím se o své lidi starat. A právě od toho mám jeho. Vládce nad pořádkem. Ochranitele nevinných. Nesmrtelného muže, kterému však zůstala duše smrtelníka.

Vypravěče. Pána města Rokycany.

Obrázek uživatele Bilkis

Veronika záhadná

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Veronika se vrátila na komisařství s tělem v pytli a přívěskem v kapse. Kolegové ji stíhali pohledy, ale ona je nevnímala.
Nakráčela přímo do kanceláře k šéfovi.
"Tichá! Už mě vážně serete! Seberete podezřelého a během největší krize, jakou jsme tu kdy měli, si zmizíte bůhví kam! Uvědomujete si, že jsme až po uši v průseru? Kde jste byla?!"
"Vyřešit ten průser." odpověděla a položila na stůl pytel.
"Jak..."
"S drobnou pomocí pár přátel."

---

"Jak se jí to zase povedlo?"
"Je to neuvěřitelné."
"Nemůžu uvěřit, že to vyřešila sama."
Matěj se usmál. Záhada vesmíru jménem Veronika Tichá stále nebyla odhalena.

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Obrázek uživatele Bilkis

Očištění

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Měl jen málo možností, jak se duše v přívěsku zbavit. Nechtěl riskovat polibek, protože by ho duše mohla ovládnout. Bál se, že vodnická magie bude málo, ale zkusit to musel. Venku, ve vodě.
Duše se prala, víc než jiné duše. To strach ze smrti jí dodával sílu. Karlova vůle ale nakonec byla silnější. Přirozeně, z podstaty věci.
Horší bylo odstranit všechna krutá kouzla, která duši ovíjela a prorůstala jí. Vyžádalo si to téměř všechnu jeho sílu, ale nakonec duši očistil. Kouzla spláchla voda.
"Okouzlující," prohlásila Veronika, když viděla zámotek duše svíjející se Karlovi v ruce.
"Škoda, že byl majitelem idiot."

Závěrečná poznámka: 

Kdo si myslí, že to projde? :D

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Jen jména se liší

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38622

Děkuji Esclarte za nakopnutí. :-)

Drabble: 

Vypravěč zůstal sám. Přesto stále ve svém nitru měl za společníky ty, kterým sebral existenci.

Jedna rodina přestala existovat. Jiné však byla dána možnost žití. Jako by se vesmír snažil uhladit hluboké brázdy, které na ose času Vypravěč zanechal.

Opustil tajemné město a vystoupal opět na Žďárské vyhlídky. Shlížel na město a procházel pohledem minulostí, aby se seznámil s novým rodem, který dříve neexistoval. Nestačil se divit. Osudy těch lidí byli totožné s těmi minulými. Jen jména se lišila.

Nedokázal tu záhadu rozluštit.
Vlastně ani o to nestál.
Věděl jen, že ona jména bude navždy nosit vrytá do svého srdce.

Obrázek uživatele Eillen

Zpět ke svému životu

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38495

Děkuji Bilkis, že byla ochotná povolit crossover Křivd a Města a hlavně, že mi propůjčila Česťu. Tímto ti ho vracím a snad se za tu návštěvu v Rokycanech až tak moc nezměnil.

Drabble: 

Česťa se rozloučil s Vypravěčem a opustil Tajemné město. Stále seděl v hospodě, a byť utekla dlouhá doba, pivo, které před ním stálo, bylo stále vychlazené.

Pozvolna upíjel a sledoval lidi kolem sebe. Zaujal ho jeden pán. Mohl být tak v jeho věku, ale duchem evidentně nedospěl. Přesto měl krásný život. Stačilo mu najít kulatý oblázek a hned se rozesmál.

Česťa při pohledu na pána přemýšlel nad rozhovorem s Vypravěčem, ale myslí neustále sklouzával ke Karlovi.

Možná že nastal čas přestat poslouchat rozjitřenou duši. Možná je čas o všem si promluvit, pomyslel si a rozhodl se, že zkusí Karla najít.

Závěrečná poznámka: 

Ačkoliv jsem duševně zaostalou osobu použila pro téma, ráda bych řekla, že si o takových lidech nemyslím, že jsou to idioti. V Rokycanech opravdu žil podobný pán a bohužel tak o něm lidé mluvili. Onen pán byl však dříve velmi vzdělaným mužem, jen měl problém s alkoholem. V jednom alkoholovém opojení šel přes koleje a srazil ho vlak. Sice přežil, ale cena byla příliš veliká. I tak se ale dožil požehnaného věku a mně vždy připadal sympatický. Měl totiž svého jezevčíka, kterému kupoval z invalidního důchodu kvalitní maso, jen aby se měl dobře. A sám si vystačil právě s konzervou pro psy a rohlíky. Po smrti svého jezevčíka pán sešel a do půl roka umřel. Ale po městě se proslýchalo, že když ho našli, usmíval se. Možná věděl, že se zase se svým jezevčíkem setká...

A pokud to není dostatečně pochopitelné - okouzlující je na tom člověku to, jak se umí nadchnout pro maličkost.

Obrázek uživatele Bilkis

Jako tygr v kleci

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Já ani nevím. Jsem už nějaká hotová.

Drabble: 

Veronika s Česťou se vydají ven. Pracují pod ochranou kouzel a přivolávají k sobě Matošovy kosti a jiné tělesné části. Musí pročesat celou Oboru, najít i tu nejmenší částečku a uklidit ji. Nejen proto, aby měla Veronika celé tělo, ale proto, aby jeho pozůstatky neotrávily vodu. Je to těžká práce.
Karl zatím v domku přemýšlí, jak se nejlépe zbavit Matošovy duše. Ví, že to nebude lehké. Žádný nemrtvý se nevzdává snadno. Kdyby totiž uměl přijmout smrt, neudělal by ze sebe tohle. Lidského toho v duši moc nezůstalo, ale stejně nebude chtít jen tak odejít. Bude se rvát zuby i drápy.

Závěrečná poznámka: 

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Jako toulavá kočka

Úvodní poznámka: 

Předchozí část: http://sosaci.net/node/38395

Drabble: 

Vypravěč se už nedokázal tvářit klidně.

„Je po všem,“ hlesl tiše a oči se mu zalily slzami. „Můžete se vrátit zpět,“ dodal a zvedl se. Všiml si překvapeného pohledu svého společníka.

„Řekl jsem, že bych bez váhání chránil město,“ vysvětlil mu. „Nemluvil jsem však o tom, že jsem hrdý na to, co jsem provedl. Ta bolest a nenávist k sobě samému tu bude napořád. Jako toulavá kočka, kterou pohladíte, dáte ji trochu najíst a nemůžete se jí pak zbavit.“

„A chtěl byste se té bolesti zbavit?“ zeptal se Čestislav.

„Ne. Nechtěl. Ta bolest mě nutí nikdy na své činy nezapomenout!“

Závěrečná poznámka: 

Tak a je to tu. Konečně jsem mohla napsat, jaké jsou pocity Vypravěče. I když bych si tedy na to představovala lepší téma. Ale snad to přirovnání nevyznívá úplně blbě...

Obrázek uživatele Bilkis

Mezi třemi

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Zavřeli se v domku. Vysílení.
"Co teď? Poskládá se zase dohromady a budeme tu uvěznění!?" zeptal se Matěj.
Veronika ho vzala za paži a odvedla ho k Moravcovi.
"Ty vezmeš Moravce a půjdete sepsat přiznání. My s Karlem pak vyřešíme tuhle situaci."
"Jak to chceš doprdele vyřešit?"
"Máme jeho duši a Karl si s ní poradí, o to se neboj. A teď mě dobře poslouchejte. O tom, co se tu stalo, neřeknete živé duši. Zůstane to mezi námi třemi. Já přinesu důkazy a tělo, jasné?"
"Jasné," zabrblal Matěj. Moravec přikývl. Vydali se ke dveřím.
"Matěji?"
Otočil se.
"Dobrá práce, díky."

Závěrečná poznámka: 

Už jen 4 témata a bonus, jupí! :) A Veronika umí i pochválit! :O

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Seznam

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38261

Drabble: 

Česťa musel v duchu přiznat, že má Vypravěč pravdu. Kdyby tehdy, když umřel jeho syn, měl možnost jej zachránit, udělal by pro jeho záchranu cokoliv. A tak mlčky pozoroval Vypravěče, jak z jedné z kapes vytahuje papír s tužkou. Dokud psal, nerušil jej.

„Co tedy po mně chcete?“ zeptal se ve chvíli, kdy Vypravěč odložil tužku.

„Chci, abyste je odnesl do normálního světa,“ pronesl Vypravěč a podal Česťovi papír.

Písmo bylo drobné a tak si musel Česťa vzít brýle na čtení. Byl to seznam jmen. Zadíval se přes brýle na Vypravěče.

„Ať existuje alespoň jedna zmínka, že ti lidé žili.“

Závěrečná poznámka: 

Téma se schovává za brýlemi Česti. Možná jste se také setkali s dětským pošťuchováním a označováním nositelů brýlí za "čtyřočka".
Takže Česťa je teď takovým čtyřočkem, Vypravěč má dvě oči a dohromady je veden dialog mezi šesti očima.

Obrázek uživatele Bilkis

Restart

Úvodní poznámka: 

Předchozí:

Drabble: 

Zášleh ohně protnul hladinu jako blesk. Nemělo by to být možné, samozřejmě. Ale magie - změněná, nelogická - to umožnila. A s ohněm přišel restart, protože magie snese nelogičnost jen do určité míry. Všechny jejich problémy náhle zmizely, proudy je rozehnaly do všech koutů rybníka, rozpustily je, umlčely.
Česťa, Karl i Veronika byli náhle díky Matějovu zásahu schopni kouzlit. Neváhali ani vteřinu. Jejich síly, napnuté do té doby čekáním k prasknutí, najednou povolily v ohromné erupci. Smetla všechno, co měla v dosahu. Česťu, Karla, Veroniku, Matěje i Matošu. Rozložila ho na kosti a šlachy. A přívěsek. Karlovi stačilo jen po něm sáhnout.

Závěrečná poznámka: 

Blížíme se ke konci. :) Téma je doufám vidět. Jeden zásah, nelogický, úplně změnil všechny problémy, které měli.

Následující:

Obrázek uživatele Eillen

Prozření

Úvodní poznámka: 

Předchozí část http://sosaci.net/node/38139

Drabble: 

Pivo již dávno zvětralo, ale tichá hádka nepřestávala. Vypravěč si stále pevně stál za svým rozhodnutím.

„Přijde mi, že si hrajete na boha. Považujete se za toho jedinečného, který má pocit, že je na všechno a na všechny sám,“ pronesl Čestislav znechuceně. Vypravěč se cítil dotčeně.

„Víte, jste neskonalý sobec,“ pronesl chladně Vypravěč. „Tu ženu, mimochodem jmenovala se Simona, jste byl ochoten pochopit. Dle vás byla matkou dítěte, které neměla. Já se považuji za rodiče města, které budu bránit do poslední kapky krve. Neříkejte mi, že vy byste pro záchranu svého dítěte neudělal cokoliv.“

Ticho, které zavládlo, bylo výmluvnou odpovědí.

Stránky

-A A +A