Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Bilkis

Křivdy z hlubin brdských hvozdů

Křivdy z hlubin brdských hvozdů je originální fandom, který vznikl v ročníku DMD 2016, kdy jsem se rozhodla napsat v rámci dubna ucelený příběh.

Na území Brd, v samém srdci Čech, je něco prohnilého. Prastarého. Zlého. Něco, co touží po magii a krvi.

Hlavními hrdiny jsou Karl a Čestislav, řečený Česťa.
Karl je vodník, který byl za WW2 nejdříve vojákem námořnictva, později zběhem a ještě později členem magické jednotky (trestný prapor), která nesla jméno Krabben a fungovala na území Brdské pahorkatiny, především v "prostoru" (VÚ Brdy, od r. 2016 CHKO Brdy).
Čestislav je kouzelník, který mu kdysi za války zachránil život.
Společně čelí starému nepříteli, který je Karlovým bývalým velitelem. Tento člověk se jmenuje Herman a je černým mágem, který zabíjí magické bytosti i kouzelníky a krade jim jejich sílu. Věří, že musí získat Karlovu sílu, aby dosáhl kýženého výsledku. Jako každý maniak totiž chce světový mír... Tedy ovládnout svět.

Příběh rokem 2016 nekončí. Pokračuje i dál. Jak se Karl a Česťa vyrovnávají s následky dobrodružství v Brdech?

V roce 2017 se v rámci DMD příběhu naše dvojice rozešla. Jestli natrvalo je zatím ve hvězdách.

V roce 2018 se vrátíme v čase a podíváme se, co naši hrdinové páchali v 90. letech.

Fandom je volně přístupný pro každého zájemce. Nemusí ani znát Karla a Česťu, jen mít rád Brdy a jejich (téměř) nekonečné hvozdy.

Za název fandomu patří dík Aries a Profesorovi, které byly velmi nápomocné při vymýšlení jména.

Obrázek uživatele Bilkis

Křivdy souborně - 2020 a (skoro) všechny předtím

Drabble: 

Křivdy tak, jak jdou příběhy za sebou (kromě začátku, ten je v ročníku 2016, ale nechce se mi to dělit, tak je Dlouhá cesta první):

Dlouhá cesta
Křivdy 2019 - 2 - nesoutěžní nedokončená série
Křivdy 2018
Křivdy 2019
Křivdy 2016
Dobročinnost 2016
Křivdy 2017
Dobročinnost 2017
KŘIVDY 2020

Jsou tam chyby a nemá to obaly. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Po všem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/44258

Díky všem za další skvělý duben! <3

Drabble: 

Vyšetřování samozřejmě ještě neskončilo, ale pár věcí už bylo jasných.
Jako třeba to, že Matěj i Veronika si udrží práci, i když budou nejspíš hodně pod drobnohledem. Hlavně Veronika. Ale krátký řetěz je lepší, než skončit na ulici. Snad.
Česťa se v podstatě nemá, čeho bát. Snad jen toho, jak dopadne Karl.
Karlova iniciativa s eutanaziemi, ač ne úplně dobrovolná, nebyla přijata úplně kladně, ale horší bylo to, co si nesl v sobě. Kromě výslechů ho i zkoumali nejlepší z nejlepších. Výsledky nebyly optimistické. Ale i díky tomu jeho případ vypadal nadějně.
Dostali varování. První. A zároveň nejposlednější z posledních.

Závěrečná poznámka: 

A tímto se já a Křivdy loučíme (pro letošek, snad).

A příští rok už vážně čísluju, ty názvy jsou strašný. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Kniha hříchů

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Kdyby se těch, co je vyslýchali, někdo zeptal, tvrdili by, že se jistojistě domluvili, ale to nebyla pravda. Domlouvat se nemuseli. Šli s kůží na trh, všichni. Nezamlčeli nic, přiznali každou eskapádu, každičký hříšek. Pravda. Tak nebezpečná... Tak osvobozující!
Šéf kouzelnické policie jen vrtěl hlavou, zatímco armáda asistentů hledala v archívech případy staré desítky let.
Celý obraz opravdu připomínal tržiště. Jednotlivé případy stánky a mezi nimi jako cestička Karlova a Česťova životní cesta. A Veroničina. A Matějova. A spousta bolesti, utrpení a odvahy a dobra vykonaného potají, nesvázaného předpisy.
Pak je pustili domů. Všechny.
A domek pod vodou opět ožil.

Závěrečná poznámka: 

Poskládala jsem asi tak 3 kubíky dřeva, přerovnala spíž, ale stejně mě nic lepšího nenapadá, tak to musí stačit. :D

Tohle není konec, kdyby měl někdo ten dojem. ;)

Obrázek uživatele Bilkis

Cesta do města

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ze všech věcí je naložili zrovna do mikrobusu. Cesta do Prahy není ani dlouhá, ale ani krátká.
Karl mlčí a Česťa, Veronika i Matěj ho stíhají Pohledy. Pohledy si vyměňují i mezi sebou, což vytváří napětí.
Na Mníšku už nevydrží a promluví skoro najednou.
"Ani na to nemysli, Karle." Zašeptá Česťa.
"Jestli to uděláš, řeknu, že lžeš." Vyhrkne Veronika.
"Měl byste si to dobře rozmyslet." Řekne Matěj.
Karl se na ně podívá, vlastně se na ně dívají dva. Jeden ohleduplný, až to bolí, a druhý totální egoista, kterému na nikom z nich nesejde.
Nic neřekne, jen otočí hlavu k oknu.

Obrázek uživatele Bilkis

Jedna bába povídala

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

1945 Upíři: "Tak se ti skopčáci v noci sbalili a zmizeli. Aspoň už nebudou nikomu pít krev." Případ uzavřen.
1968 Rusalky: "Říkám ti, že zmizely. Prostě jsou fuč!" "To se o ně asi někdo postaral." Případ uzavřen.
1987 Vzpoura hejkalů: "Tak si to prej rozmysleli a přestěhovali se na Šumavu. Že jsou tam jen péseáci." Případ uzavřen.
1998 Démon: "Démon v Brdech, chápeš to?" "A to jen tak zmizel?" Případ uzavřen.
2008 Lich: "Prej to vyřešila jedna policajtka na vlastní pěst, ale dej na mně, na tom něco smrdí. Sama by to nedala." Případ uzavřen.
2016-2018 "Dějou se divný věci..."

Obrázek uživatele Bilkis

Z deště pod okap

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Nechali Česťu, aby se oblékl. Aspoň že tak. Karla spoutali. Neprotestoval. Veronika chtěla.
"Prosím tě, aspoň jednou v životě mlč." Řekl jí Matěj. Promluvil si s kolegy, vypadalo to na horkou debatu. Pak se vrátil k ní.
"Jsme v pěkným průseru, začali oficiální vyšetřování."
"Karla?"
"Karla, Česti, tebe... A jakmile vás předáme i mě."
"Ale..."
"Ale nic. Udělal jsem, co šlo. Byl to doslova prasečí tanec. Ničil jsem důkazy, kde se dalo, ale ani prase nesežere celé tělo, chápeš? Vždycky něco najdou. Takže v tuhle chvíli jsme oba dva minimálně bez práce."
"A Karl? Česťa?"
"Těžko říct, holka. Těžko říct."

Závěrečná poznámka: 

Prasata opravdu dokáží sežrat lidi, například zuby ale nestráví.

Obrázek uživatele Bilkis

Kavalerie

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Muž si zakrývá uši, kroutí hlavou a křičí. A Veronika zpívá. Je to jako vichřice. Z rybníka se začnou ozývat jiné zvuky, jako když se trhá plátno. Rázová vlna smete nejen toho muže, ale i ji. A přesně ve chvíli, kdy se Karl s Česťou vynoří z vody, dorazí kavalerie. Tedy přesněji řečeno Matěj. A dva nebo tři jejich kolegové. Ji rozvážou, chlápka naopak svážou. Karla s Česťou nechávají zatím být, ale stíhají je nepěknými pohledy.
Je moc vděčná, že Matěje vidí. Když s ní tehdy začal pracovat, byl úplný zelenáč. Teď je z něj chlap, co zvládne každou práci.

Závěrečná poznámka: 

Snad to projde.

Obrázek uživatele Bilkis

Do světa živých

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Stále drží Karla za ruku, když začne plavat směrem k hladině. Prsty prokluzují, protože Karl se nechce hnout. Zatáhne a Karl se konečně podvolí. Plavou směrem ke světlu, ale vynořit se nemohou. Hladina je nechce pustit. Jako by je něco uzamklo uvnitř rybníka.
"Co se to děje?"
"Veronika je nahoře."
"Já vím."
"Ale ona by přece..."
"Je to její magie!"
Karl se znovu pokusí vynořit, ale hladina drží. Něco na ni tlačí, nechce povolit. V čem je zakopaný pes?
"Něco se muselo stát." Řekne Česťa a Karl přikývne.
"Kryj se!"
Zatlačí veškerou svou mocí, hladina se prohne. Napíná se. Praskne.

Závěrečná poznámka: 

U nás se vždycky spojení "v čem je zakopaný pes" používalo jako otázka "kde je problém?".

Obrázek uživatele Bilkis

Kdo zachrání mě?

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/42572 a odehrává se souběžně s: http://sosaci.net/node/43160

Drabble: 

Stojí pod vodou, Karl tiskne Česťovi ruce, mezi prsty sevřených dlaní zastrčí stříbrnou šupinu a obličej zformuje do masky klidného nezájmu a odevzdanosti. Hlavně neprojevit všechnu tu naději, kterou právě cítí. Protože co když...
Česťa se chvěje, Karlovy ruce jsou jako kus ledu. Voda se sice uklidnila, ale po posledních zkušenostech jeho tělo stejně reaguje. Na obličeji má masku odvahy a odhodlání. Mlčí, jeden druhému se dívají do očí, hledají... Cosi. Česťa to nejspíš nachází. "Pojďme domů, Karle." řekne totiž a palcem pohladí vrásčitou nazelenalou dlaň. Usměje se. Jeho maska spadne. Karlova začíná praskat.
"Udělal jsem hrozné věci, Česťo."
"Ne."

Obrázek uživatele Bilkis

Zpěv

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Chvíli na ni zaraženě kouká, ale pak se rozesměje. Vytáhne nůž a zašermuje jí s ním před očima.
"Tak kurva zazpívej!"
Veronika není žádná siréna, ale její živel je vzduch. Nikdy to nezkoušela, ale mohla by svým hlasem, pokud správně přesměruje magii, rozpoutat peklo na zemi. Nadechne se.
"Když jsem byl maličký pacholíček, šlápl mi koníček na malíček..." Zvedne se vítr. Kapky vody se z trávy zvedají zpátky do vzduchu a začínají je bičovat. Veronika zpívá z plných plic, až se okolní břízy ohýbají. S každým dalším slovem písně je její hlas silnější a ona jistější. Nůž odletí do trávy.

Závěrečná poznámka: 

Jo, zkáza to úplně asi není, ale uznat by se to snad dalo.

Obrázek uživatele Bilkis

Strategie zdržování

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/43018

Díky Eillen za nápad! A zase jsem přeskočila téma. Ale skvěle se mi to hodí pro koncert. Muhehehe.

Drabble: 

Skloní se nad ní. Na první pohled jasné šílenství.
"Ty jsi ta svině, co tu topí lidi?"
A sakra. Zdržuj. Na to jsi vycvičená.
"Cože?" Ne po ráně do hlavy... Kopne ji do žeber.
"Ptám se, jestli jsi ta svině, co tu topí lidi. Jako moji ženu."
"Pane, já rozhodně nikoho netopím." To nebylo moc dobré.
"Tak ses přišla utopit?!" Čpí z něj alkohol a beznaděj. Tak už krucinál vyplavte na hladinu a něco s ním udělejte!
"Nene. Já tady zpívám."
"Cože tu děláš? Neutahuj si ze mě!" Vztek.
"Já tady vážně zpívám. Je to opatření na podporu porodnosti žab."

Obrázek uživatele Bilkis

Problémy spoutaných

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Způsobů spoutání zná magie spoustu. Veronika je má prostudované skoro všechny, ne kvůli práci, ale kvůli tomu, co se jí kdysi stalo. Kouzel na fyzické spoutání je o trochu méně, a ta zná kvůli práci všechna. Taky se téměř všech dokáže zbavit, je na to cvičená. Magipouta jsou brnkačka, magický řetěz taky. Obojek už je o něco horší, ale stále ho umí sundat. Neovlivňují magii. Na rozdíl od takových magických proužků, které ovlivňují magii, ale ne celou, ne, kdepak. Jen částečně, nevypočitatelně. Ale i těch se dokáže zbavit, když musí.
Jenže tohle je obyčejnej nemagickej provaz utaženej nadoraz. Necítí ruce.

Závěrečná poznámka: 

Když necítí ruce, nemůže ani použít kouzlo na rozvázání.

Obrázek uživatele Bilkis

Rekonstrukce

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Veronika se probudí a sykne, jelikož ji bolí hlava jak pes. Na chvilku nemá vůbec ponětí kde, kdy a proč je. A co se stalo. Párkrát se tiše nadechne a začne si v hlavě přehrávat, co se mohlo stát. Je přece kriminalistka a ne ledajaká.
Byla u rybníka. Ano, Karl s Česťou, problémy, dlouhé čekání. Pak bouřka, hromy, blesky, Česťa ve vodě, a pak? Magie, štít. A pak? Temno. Probuzení, bolest.
Ale tohle není bolest ze zásahu zdivočelou magií, kdepak. Tohle je bolest ze staré dobré rány zezadu tupým předmětem. Nějakej hajzl ji majznul, odtáhnul pod stromy a svázal! Kruci.

Závěrečná poznámka: 

Na víc dneska fakt nemám.

Obrázek uživatele Bilkis

Ne, to nesmíš

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/40237 a tak nějak předchází všemu tomu u rybníka

Drabble: 

"Byla by tady jedna možnost. Údajně." Její hlas je slaboučký, veškerá síla ji opustila. Obličej má šedivý a oteklý, a přitom je tak křehká, až se bojí, že se zlomí, když na ni sáhne.
"Na vyléčení?" Prosím, prosím, řekni ano!
"Ne, Jáchyme. Na lepší konec." Zašeptá.
"Určitě to zvládneš, ještě je naděje! Ještě jsme nezkusili..."
"Všechno, Jáchyme. Zkusili jsme všechno." V hlase má ostrou hranu.
Odvrátí se od ní, nechce to slyšet. Má pravdu, samozřejmě. Zkusili všechno. Nepomůže jí, nemůže. Chce věřit.
Když místo ní další den najde jen dopis s vysvětlením, zhroutí se mu svět. Protože vsadila na smrt.

Obrázek uživatele Bilkis

Někde spolu

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/42431

Česťa předposledně tak trochu omdlel.

Drabble: 

Temno. Nejdříve se mu vrátí hmat. Uvědomí si sám sebe. Vodu okolo.
Pak přijdou zvuky. Tlumené, nerozpoznatelné.
Hup-hhho. Hup-chho. Hyp-hhho.
"...uši, ...uši, ...uši..."
Uši? Ano, uši. Jen kdyby fungovaly správně. Co to jen?
"...ťo, ...ťo, ...ťo!"
Každé ucho vnímá jiný zvuk, z každého jen půlku. Zatřepe hlavou. V uších zašplouchá.
Je to hlas?
Hup-hhho. Hup-chho. Hyp-hhho.
Jsou to... Vzlyky, ano, vzlyky. A slova.
Ten hlas zná, to je přece Karl! Ale kde? Kde, sakra? Znovu zatřepe hlavou, oči zatím stále slepé. V uších praskne. Pootočí hlavu.
"Česťo, Česťo, Česťo!" Ano, tam. Nalevo, blízko. Otevře oči. Karl.
"Já nechci tvou duši..."

Závěrečná poznámka: 

Už jste někdy zkusili zadat do gůglu "ušní fúze"? Já jo. Jak to chápu, tak splynutí uší je úplně obyčejné vnímání zvuku a podle toho určování prostoru, jen je někdy musíte naladit. A když mi to neuznáte, nevadí. Nicméně, jsem ráda, že tohle neboduju a děkuju tomu, kdo jo. ;)

Obrázek uživatele Bilkis

Nepodlehnu

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Nepodlehnu. Tvoje touha ničit a brát životy nikdy nemůže být silnější, než láska a přátelství a touha ochránit to, co je mi na tomhle světě drahé. Jsi ve mně, ale já nejsem ty.

Nepodlehnu. Strach není silnější než moje touha poskytnout pomocnou ruku a ujištění. Než potřeba napravit spáchané křivdy a obnovit přátelství. Nemůže být.

Nepodlehnu. Neuteču ze břehu, ačkoliv mě pohled na momentálně klidnou hladinu děsí k smrti. Ani nevstoupím do vody a nenaruším to, co se tam právě děje. Bojím se, ale ne o sebe.

Nepodlehnu. Neotočím se a nepůjdu zpět. Pomsta je moje. A je tak blízko...

Závěrečná poznámka: 

Já tak miluju psát za víc postav v jednom drabble! Doufám, že je jasné, že jich je víc. A že se nedají zadarmo. ;)

Obrázek uživatele Bilkis

Souboj

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Česťa si nejlíp rozumí se zemí. Dalo by se říct, že je jeho živel. S vodou takové spojení nikdy neměl, i když je lehčí než ostatní živly. Tady je voda jasně čitelná. Zápas probíhá nejen nad ní, ale i v ní. Nejdříve je rozpálená jako kamna, až ho to nutí, aby se otočil. Ale vytrvá. Musí. Pak je voda náhle ledová, chlad zalézá do kostí. Cítí to, třese se. To Karlova duše bojuje s duší jeho otce, nerovný, nerovný boj. Česťa to ví, ale - Bože - věří v lásku. Víření, bublání, klokot, proudy mu málem podrazí nohy... Vlny. Lup!
A klid.

Závěrečná poznámka: 

Detektor je tady ta voda a Česťa to přes ni jen vnímá.

Obrázek uživatele Bilkis

Je to nemožnej cíl, kterej si vymyslil

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/41938

Název jsem ukradla Landovi.

Drabble: 

Srdce se rozbuší. Čes-ťa, Čes-ťa, Čes-ťa. Radostný zvuk, až by ho zalknul. Pak se změní. Za-bít, za-bít, za-bít.
Ne! Nepodlehne. Už 40 dní a 40 nocí nikoho nevzal pod hladinu. Ještě déle nepozřel žádnou duši. Uzavřel se tady, v rybníce pod lesem, právě proto, aby nikomu neublížil. Aby se dokázal vrátit k tomu, jaký byl. Pak přišli lidé. Ti první ani nevěděli, že tu je. Pomohl. Pak se to rozkřiklo, tak přišli další. S každou duší si připadal jako větší netvor. Pak se zařekl, že už nikoho nezabije.
Ale ta touha!
Ne. Nezabil Česťu na podzim, nezabije ho ani teď.

Závěrečná poznámka: 

Karanténa použita tak nějak dle původu slova?

Obrázek uživatele Bilkis

Nedoma

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Pod hladinou není žádný domek. Ani přístřešek. Jen bahno, ryby, kořeny. Karlovi to stačí, není tu doma. Je tu ve vězení, kam se dobrovolně uzamknul. Nenávidí to. Nenávidí, co dělá. Ulevuje od bolesti a přitom ne. Lidé, kteří vstoupí, jsou zlomení. Nemocní. Odráží se to i na duších. Pokřivených, vyprahlých. I kdyby měl zemřít hlady, nepozře je. Nejen z milosrdenství.
A náhle... Bolest? Ano, přítomná. Jinak by sem voda toho člověka nepustila. Ale nemoc? Ne. Nemoc ne. Tělo i duše jsou zdravé.
Hlad. Hrozný, všeprostupující hlad. Zabít, pozřít, utišit tu příšeru! Natáhnout se a...
Ale vždyť tuhle duši zná...
Panebože!

Závěrečná poznámka: 

I takhle může vypadat zdravá strava, no ni?

Zařazeno do eknihy 2020.

Obrázek uživatele Bilkis

Jsi vítán?

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Chvíli jim to zabralo, ale nakonec vzkaz přečetli. Česťovi se v očích objevil tvrdý pohled.
"Ne. To ti nedovolím." Zašeptala Veronika a vykročila k němu.
"Verunko, některé věci prostě za to riziko stojí."
"Ale..."
"Ale nic. Otoč se, prosím."
Poslechla. Šustění látky, šumění deště a trávy. Žbluňk.
Otočila se zpět, voda z nebes i z rybníka bičovala Česťova nahá záda. V hloubi duše doufala, že ví, co dělá.
Magie ve vodě se zbláznila. Víry, vlny. A mezi nimi Česťa, nahý jak ho pán Bůh stvořil. Obnažený na kost. Nejen na těle. Bolest, jediná možná vstupenka pod hladinu. Klíč nebo smrt?

Závěrečná poznámka: 

Myslím, že to asi nedává smysl, už nevím. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Vzkaz

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Adov. vToyd akvdoodža adov vvosdtauvpoudjaevšo dva vtoydtaov adov ovdoadvyo, dmaěvjo dsaev ondaa vpoodzaovroud. Adov.
aJvsoid avvíotdáanv, ochdcsevšo-dlaiv adov osdia vooddpaovčoidnaovuotdia, vdoedchauv opdoapvaoddnaovudtaiv oad anvoohdáamv adov osdvaývmo dualveovdiatvio. Adov.
dJasvio adov dvaívtoádna, vtorpaívšo-dlaiv obdoalveosdtaív ondeasvmoídranvooud adov, akvtoedraovuo djaivžo dnaivkodoa vnoadparvaovdiatvio adov dnaevdoodkaávžoed.
Adov. aChvcoedša-vloid aovdo adov dnaív ooddapvoomdoacvio, dpaavko dvasvtoudpa adov vao doa vpoodmaovco dzaavvoodlaevjo adov.
dVaovdoad asvaomdaa adov vpoodsaovuoddía, vjosdia-vloid adov ahvooddeanv. oPdaakv obdoalveosdtaiv adov ozdbaavvoedna vbouddaevšo. dNaavvžddayv. Adov.
oMdíanvíošd-alvio adov dzapvůosdoabviotdia adov vúojdmayv ovdoadvěo, djaevjoídma voobdyavvaotdealvůomd adov ačvio dsatvroádžacvio, dNaEvJoSdIa adov vVoÍdTaÁvNo!
dVasvtooduapvíošd-alvio dia adov vpořdeasvtood advoo adov dvaovdoyd, aovsoudda adov vsovdůajv otdíamv ozdpaevčoedtaívšo.
Adov. dBayvlosd adov avvaordoavváond! Adov.

Závěrečná poznámka: 

Odstraněním slova ADOV, vznikne šifra bez zmatečných slov (pro ztížení), pak vyjměte slovo VODA vložené po písmenkách mezi písmenka slov. Každé slovo začíná a končí písmenkem ze slova voda. Výsledný text: Ty kdož v tyto vody vstupuješ, měj se na pozoru.
Jsi vítán, chceš-li si odpočinouti, dechu popadnouti a nohám svým uleviti.
Jsi vítán, trpíš-li bolestí nesmírnou, kterou již nikdo napraviti nedokáže.
Chceš-li od ní odpomoci, pak vstup a o pomoc zavolej.
Voda sama posoudí, jsi-li hoden. Pak bolesti zbaven budeš. Navždy.
Míníš-li způsobiti újmy vodě, jejím obyvatelům či strážci, NEJSI VÍTÁN!
Vstoupíš-li i přesto do vody, osud svůj tím zpečetíš.
Byls varován!

Obrázek uživatele Bilkis

Setkání

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/41413
A jo, zase píšu nejdřív na nejpozdější téma, ta šifra mě totiž nejspíš zabije.

Drabble: 

Pár kroků mezi stromy, louka...
"Verunko?"
"Česťo, díky Bohu! Co jste to zase vyváděli? Jste jak malí!" Obejme ho, div mu nezláme žebra.
"Ale neškodní." Obejme ji stejně silně.
"Neškodní? Neškodní?! Víš vůbec, co všechno jsem poslední týdny kryla?" Odstoupí, nevěřícně vrtí hlavou.
"Víš, co všechno Karl udělal?"
"Vím dost. A slibuju, že najdu způsob, jak to ukončit. Jen se musím dostat do vody."
"Hladina je pro mě uzavřená, Česťo. Karl se trestá. Nevím, jak se k němu dostat."
"Nějak to jít musí." Sedne si na břeh a přejede rukou po rozbouřené hladině.
Na bouřkou zmáčené trávě se objeví vzkaz.

Obrázek uživatele Bilkis

Přítel

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Bouře ho zastihne kousek před Voltuší. Příhodné. Nechtěl sem jít, bylo to moc blízko místa, kde porazili Hermana. Kde zaryli huby do země a všechno, co víc než půl století budovali, se změnilo. Jenže tu není jiná možnost, že ne? Protože všechno, všecičko, co je mu na světě drahé, je právě tady. Uprostřed lesů. Verunka. Karl. Jediní dva lidé, kteří mu na světě zbyli. Ano, lidé. Ať už se z Karla stalo cokoli, pořád je jen člověk. Lidé dělají chyby, nejsou neomylní, potřebují odpuštění.
I kdyby v sobě měl tisíc vražedných duší, je to jeho nejlepší přítel. A navždycky bude.

Závěrečná poznámka: 

Já vím, je teprve desátého, ale... Ono se to ještě zkomplikuje.

Obrázek uživatele Bilkis

Za bouře nezrozená

Úvodní poznámka: 

Navazuje na: http://sosaci.net/node/41113
Přehodila jsem si celu a držkopád, kdybyste se divili.

Drabble: 

V Brdech přichází bouře stejně rychle jako ve vysokých horách. V jednu chvíli praží slunce a v další crčí z černých mraků proudy vody.
Hladina, kterou už pozoruje třetí den, se rozbouří. Není kam se schovat, tak nad sebou jen vztyčí kouzlo.
Viděla vodu chovat se všelijak, ale tohle je jiné. Stromy ševelí, žáby skřehotají o sto šest a voda zpívá. Upí, sténá.
A mezi všemi těmi zvuky se nese melodie vzlyků. Čisté utrpení. Symfonie bolesti, žalu a zoufalství. A lásky. Nekonečné, stoleté a ztracené lásky.
Veronika by si moc přála pomoct, ale hladina je uzavřená. A pod ní vězení.

Závěrečná poznámka: 

Téma tam snad je.

Obrázek uživatele Bilkis

Vizitka

Úvodní poznámka: 

Vlastně nenavazujet, ale souvisí.

Drabble: 

Každý vodník ví, že se o svou vodu musí starat. Čím čistější je, tím lépe.

Hladina je pokaždé jiná... Za soumraku odráží siluety poletujícího hmyzu, za rozbřesku ji halí mlha. Při bouři mění barvu, je roztříštěná vlnkami a kapkami, hotové miniaturní peklo. Za jasného letního dne je klidná, čistá, láme paprsky slunce jako zrcadlo. Během západů slunce hoří tajemným ohněm. V zimě zamrzá, láká jiným způsobem. Voda ukrývá tajemství, zve lidi, aby ho odhalili. Dobrý vodník ví, že čím lákavěji vypadá, tím víc duší má na dosah.

Ale i kdyby nebyla krásná, vždycky se najde někdo, kdo ji okusí. Vždycky.

Závěrečná poznámka: 

Vodní hladina je plocha a ta reklama je snad jasná.

Obrázek uživatele Bilkis

Tam, kde žáby skřehotají

Úvodní poznámka: 

Já vám ani nevím. :D

Drabble: 

Bylo to už pár dní, co se vydala na výzvědy po okolí. Karla nenašla, ačkoliv moc dobře věděla, kde je. Neukázal se jí. Koprněla na břehu žabníku dva dny. Okolo se pohybovali pouze místní, žádný nedočkavec, který by si přál skončit ve vodě. Ani vodník, který by ho tam vzal. Hladina pro ni byla uzavřená, chránilo ji kouzlo, které nedokázala prolomit. Kéž by tu s ní byl Česťa. Celá tahle situace jí byla proti srsti. Všechno šlo do kopru a ona vůbec nevěděla proč. Možná to byla její chyba. Neměla se jim vyhýbat, měla je navštívit. Musí najít aspoň jednoho.

Závěrečná poznámka: 

Koprnět je od slova kopr. A prý to může znamenat, že někdo netrpělivě čeká, takže...

Obrázek uživatele Bilkis

Návrat

Úvodní poznámka: 

V podstatě navazuje na: http://sosaci.net/node/38622 ale autorkou tohoto kousku je Eillen.
Pokud chcete vědět, kde Česťa byl, přečtěte si její loňský příběh Města moře a železa.

Drabble: 

Kdysi mu duše řekla, že musí jít. Odpoutat se. Od té doby ledacos pochopil, i když to stále bral jako dobrou radu. Jenže... Kdyby se vždycky řídil jen prvotním instinktem, celý jeho život by byl úplně jiný. Nepoznal by Karla. Neublížili by si. Začarovaný kruh.
Vrátil se domů. Ačkoliv neuběhlo moc času, všechno pokrývala tlustá vrstva prachu. Na uklízení neměl myšlenky ani před odjezdem do Rokycan, natož teď. V šedivých nánosech na chodbě byly stopy. Ne úplně čerstvé, ale ani úplně staré. S povzdechem si kleknul a šťouchnul do jedné z nich prstem. Obrys se rozmazal, rukou zabrněla magie. Verunka.

Obrázek uživatele Bilkis

V Brdech se (ne)vraždí?!

Úvodní poznámka: 

Já vážně nevím, jak tohle napsat. Je to takové moc to... Ne pro mě. Alespoň ne pro mě v rámci příběhu. Téma jo, forma moc ne.

Drabble: 

V posledních týdnech se stalo několik "nehod" na jednom místě v Brdech. Nedaleko obce Voltuš, přímo uprostřed turistických tras byla během posledních 14 dní nalezena tři těla. Všechna na stejném místě se stejnou příčinou smrti. Dle vyjádření Policie ČR se jedná o nesouvisející případy a každé úmrtí prý zapříčinila nehoda.
Všechny oběti se utopily na stejném místě a všechny případy byly hodně podobné. Vždy se tak stalo v noci, neexistují žádní svědci, nikdo oběti nehledal a všechny trpěly nějakou nevyléčitelnou nemocí. VÁM TO NEPŘIJDE PODEZŘELÉ?!
Policie zavedla opatření, posílá na místo hlídky. Na tom je jasně vidět, že nám lhali!

Závěrečná poznámka: 

To "a dost" je tam snad taky poznat?

Obrázek uživatele Bilkis

Hledání

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Odemknul si dveře záložním klíčem. Veronika nebyla z těch, kteří by nepřišli do služby bez vysvětlení. Něco se stalo.
Byt byl v totálním chaosu, jako obvykle. Opatrně se vyhnul pastem a prohlédl její věci. Když někoho znáte tak dobře, víte, co hledat. Ve skříni chyběl batoh, oblečení, v lednici potraviny, v botníku pohorky.
Na stolku v obýváku ležel vzkaz. M., Č a K mají problém. Nevím jaký. Musím pomoct. Vrátím se. Strohost ho nepřekvapila, v jeho pozici bylo lepší nic nevědět.
Mohl jen doufat, že Veronika ví, co dělá. A že cena, kterou za to zaplatí, nebude větší než čekala.

Závěrečná poznámka: 

Téma je jaksi v poslední větě, snad to projde. :) Dneska mám příšernou kocovinu a jsem totálně vymletá. :D

Stránky

-A A +A