Starmel (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Vždycky může být hůř

Úvodní poznámka: 

nakonec nesoutěžně, prosím nebodovat

trošku drastické

navazuje na "Na útěku" (http://www.sosaci.net/node/24989), předchází "Mít tak křídla" (http://www.sosaci.net/node/23470).

Drabble: 

Měla za to, že horší už to být nemůže.
Pomyslela si, že by se té naivity měla konečně zbavit.

Hrašdal, jeden z bratrových družiníků… Netušila, jak ji vystopoval. Teprve zpětně si uvědomila, že se na onom osudném trhu mihl mezi gardovými vojáky.
Teď hleděl do nebe nevidoucíma očima.
Co bylo nejhorší, Éseld ho ani trochu nelitovala. Držela si poraněné, stále krvácející předloktí. I ten mrtvý ještě trochu krvácel… Už jen trochu… Opravdu ho zabila docela bez výčitek??? Byť v sebeobraně?

Věděla, že musí zmizet. Daleko. Pryč z Imberlie, na sever do Lacinie či na východ do Oriadu.
Nakonec zvolila sever.

Obrázek uživatele Arenga

Na útěku

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžní

Přiznám, že mi tohle téma k Éseldinu příběhu tak úplně nesedlo...

V první části navazuje vzpomínkou na "Nezáleží na tom, za kolik" (http://sosaci.net/node/24660), ve druhé části předchází "Mít tak křídla" (http://www.sosaci.net/node/23470).

Drabble: 

Ansgar… Sevřel se jí žaludek. Jeho myšlenka na zradu jako by najednou byla viditelná. Dokázala to jen náhodou, vždyť tehdy ještě nic neuměla…
Každopádně ji to zachránilo – spolu s bleskovou reakcí, kdy se mu vytrhla, a rychlýma nohama, díky nimž zmizela v postraní uličce.

Znovu byla sama. S hořkým vědomím, že na nikoho než na sebe se doopravdy spolehnout nemůže. Dny splývaly v týdny, ubíjející šeď strachu, úzkosti, osamění, hladu… Některé z těch dnů byly dobré, třeba když se jí podařilo ukrást nůž. Jenže každý z nich jako kdyby měl své zlé dvojče: dobu, kdy se jí dařilo ještě hůř.

Obrázek uživatele Arenga

Nezáleží na tom, za kolik

Úvodní poznámka: 

Ésedlin příběh
Volně navazuje na "Před svítáním" (http://www.sosaci.net/node/24357).

Drabble: 

Proplétali se mezi trhovci, pak ji zatáhl za jeden z vozů.
„Kudy teď?“ špitla.
„Nech to na mně!“
Nebála se. Možná měla. Jenže Ansgar vždycky věděl, co dělá. Pohladil ji, políbil. Slastně vzdychla. Zrovna teď ovšem na podobné hrátky vhodná chvíle nebyla.
„Musíme rychle pryč,“ hlesla. „Gardoví vojáci jsou na druhé straně tržiště. A jestli…“
Umlčel ji dalším polibkem.
„Zmizíme jim zadem, přes dvorky. Důvěřuj mi,“ zapředl jako velká a velmi nebezpečná kočka.
Přitahovalo ji, když takhle mluvil.
Kdyby tušila, že ji zradí – snad za peníze, snad za slib milosti, na tom nezáleželo – vyškrábala by mu oči. Nebo něco horšího.

Obrázek uživatele Arenga

Budeme jedno

Úvodní poznámka: 

Éseldin příběh.
Následuje po po "Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného" (http://www.sosaci.net/node/23708). Drabble "Pomocná ruka" (http://www.sosaci.net/node/24096) bude dějově následovat až za několik let.

Drabble: 

Drahá Éseld,
nehněvejte se, prosím, že Vás tak nazývám již nyní. Rád bych Vám ta slova řekl osobně, leč zatím to není možné, tedy volím alespoň tuto formu, abych Vás pozdravil a ujistil Vás, že již nyní jste mi drahá. Těším se velice, až Vás spatřím, sevřu Vaši ruku ve svých a vtisknu do Vaší dlaně polibek symbolizující mou náklonnost. Muži mého rodu se tradičně žení v zimě, kdy jsou průsmyky zapadané. Ještě půl roku tedy, pak se stanete mou ženou a já Vaším mužem. Slibuji, že Vám budu stát vždy věrně po boku.
V úctě a nejvyšší oddanosti

Thelf-Sören
Závěrečná poznámka: 

Těm, kdo četli má drabblata vloni, je možná jméno pisatele tohoto dopisu trochu povědomé...
(http://www.sosaci.net/node/20825)
Aneb někde tady se nám to propojuje.

Obrázek uživatele Arenga

Jen se trochu pobavit

Úvodní poznámka: 

Bez bodu, nesoutěžní.

Neuvěřitelné se stalo skutkem ;-) Podařilo se mi do starmelského světa umístit letadla. Teda vlastně létadla.

Drabble v podstatě přímo předchází drabble "Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného" (http://www.sosaci.net/node/23708).

Drabble: 

„Výš, ještě výš,“ ryčel Desislav.
Třináctiletý Blagdan popouštěl provaz, nechával vzlétnout létadlo vysoko nad louku.
Éseld se rozběhla a vyhodila do vzduchu svoje létadlo, hvězdici z dřevěných latěk potažených povoskovaným plátnem. Ta, zachycená větrem, brzy nabrala výšku.
„Pozor!“ křikl Blagdan. „Zamotáme se!“
Zatáhla za provázek, hvězdice poslušně sestoupila níž.
Starší Kaie se nedařilo, její létadlo leželo zplihle v trávě.
„Musíš se rozběhnout,“ radila Éseld.
Ohrnula ret. „Zábava pro mrňata. A ty už taky neběhej. Jsi budoucí oriadská kněžna!“
Éseld věděla, že závidí. Sestřin snoubenec byl významný thyrakonidský šlechtic – ale nic víc.

Téhož večera dostali zprávu, že oriadský princ Legelden padl.

Závěrečná poznámka: 

Éseld je patnáct. Desislav je to miminko, které se narodilo v drabble "Už jste velká" (http://www.sosaci.net/node/23519).

Obrázek uživatele Arenga

Před svítáním

Úvodní poznámka: 

Éseld.
Dneska trochu romanticky - a taky trochu 15+ (nebo aspoň 13+ ;-))
Více méně navazuje na "Pomocná ruka" (http://www.sosaci.net/node/24096).

Drabble: 

Noc pomalu končila, nad východním obzorem světlalo. Země byla koncem jara dosud studená, zvlášť takhle nad ránem, kdy oheň pomalu dohasínal. Éseld však zima nebyla.
Přivinula se k Ansgarovi, prstem pomalu obkreslovala svaly rýsující se mu na hrudníku. „Líbilo se mi to,“ špitla. „To před tím, než…“
„A to potom, copak to se ti nelíbilo?“ Dýchl jí na krk a dlaní pomalu sjížděl po jejím břiše níž a níž a ještě níž….
„To potom se mi líbilo taky. Moc,“ vzdychla. „Svítá.“
„Vadí?“
Nevadilo. Už se před ním nestyděla. Dříve ano, ale teď už ne.
Vždyť Ansgar ji měl přece rád.

Obrázek uživatele Arenga

Pomocná ruka

Úvodní poznámka: 

Další kousek o Éseld - časově se odehrává po "Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného" (http://www.sosaci.net/node/23708) a před "Mít tak křídla" (http://www.sosaci.net/node/23470).

Drabble: 

„Co tady děláš, holubičko?“ houkl. Dřepl si, v očích záblesk starostlivosti. Snad byl ovčákem. Anebo kovářem – dle širokých ramen a svalnatých paží.
Špitla, že spadla.
Pomohl vstát. Sykala bolestí, kotník pád odnesl.
Všiml si, vzal ji do náruče.
Nebyl ani ovčák, ani kovář. Patřil k těm, které matka pohrdlivě označovala za spodinu společnosti, a otec nechával zbičovat.
Neptal se jí, před kým utíká ani kam jde – asi věděl, že jednu odpověď nedá a druhou nezná.
Byl první, kdo jí po jejím útěku pomohl. Záhy zjistila, že ne nezištně. Cenu zaplatila nakonec ráda. Jeho objetí i doteky se jí nakonec líbily.

Závěrečná poznámka: 

Muž, který Éseld podal pomocnou ruku, se jmenuje Ansgar a se svou bandou krade koně. Občas i něco víc. Předpokládám, že o něm ještě uslyšíme...

Obrázek uživatele Arenga

Útěk z Faré

Úvodní poznámka: 

Éseld bude brzy dvacet čtyři let, časově se tedy zatím jedná o nejmladší střípek. Je ve Kamenném domě ve Faré, malém městečku v Thyrakonidě.

Upozornění: možná trošku klaustrofobní

Drabble: 

„To nedokážu,“ hlesla.
„Za hradby tě jinak nedostaneme,“ namítla kamennodomská paní.
Polkla. Truhla byla těsná. Lze v ní ležet jen na boku, nepůjde tam ani pořádně dýchat. A oni zatlučou přepážku. Zatlučou ji tak pevně, aby nebylo poznat, že dno truhly není opravdovým dnem. Němě zavrtěla hlavou. I kdyby jí to představená přikázala, nedokáže to.
Konejšivé pohlazení. „Dáme ti něco vypít. Výtažek z rulíku, makovic a ještě nějaké další přísady v tom jsou. Zkrátka usneš a…“
„…a už se nikdy neprobudím,“ špitla vyděšeně.

Probudila se. Hlava ji tupě bolela, ale znovu viděla slunce. Znovu unikla.
Pokolikáté už?
A kolikrát ještě?

Závěrečná poznámka: 

Proč je Éseld v Kamenném domě, jak se tam dostala a co to vlastně ty Kamenné domy jsou, budu snad moci napsat někdy příště. Záleží, jaké padne téma ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Rodinná čest

Úvodní poznámka: 

Opět střípek o Éseld. Dnes trochu drsnější.

Drabble: 

Otec byl rozběsněný jako hladový medvěd poraněný lovci.
Brzy zjistila proč: po městě se prý šíří jakýsi pamflet.
„Pamflet?“ zeptala se starší sestry. „Kvůli tomu tak zuří?“
Shovívavě na ni pohlédla. „Nic nechápeš, Éseld. Jde o nactiutrhačný hanopis. Pomluvu. Rozumíš?“
„A kdo to šíří?“
„Tohle až tatínek zjistí, dá ho stáhnout z kůže.“

Autora pamfletu i komplice, kteří zařídili vytištění, dopadli během dvou týdnů. Imberlijský vévoda nařídil exemplární potrestání. A vévodovo slovo bylo zákonem.
Třináctiletá Éseld i její sourozenci popravám přihlíželi.
Že čest rodiny je třeba zachovat za každou cenu, pochopila toho dne důkladně.
Možná jí to mělo být varováním.

Závěrečná poznámka: 

Časově patří mezi drabble "Už jste velká" (http://www.sosaci.net/node/23519) a "Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného" (http://www.sosaci.net/node/23708).

Jestli je pomluva zbraní civilizovanější doby, tak o tom bych sama pochybovala.
Tištěné pamflety šířené mezi obyvatelstvo však již jistou úroveň civilizovanosti potřebují.

Obrázek uživatele Arenga

Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžně bez bodu, druhý kousek.

Opět trochu o Éseld.

Drabble: 

„Dej mi ho,“ přikázala matka. „Ten prsten. Musíme ho vrátit.“
Pohlédla na zlatý kroužek na svém prsteníku, starý šperk zdobený smaragdem a granátem. „Proč?“
Matka se netrpělivě ušklíbla. „Copak nechápeš? Zasnoubení je zrušené.“
„Princ Legelden přece zemřel.“
„Právě! Takže zasnoubení je zrušené. A jelikož jde o zásnubní prsten oriadských knížat, musíme ho vrátit.“
„Proč se mnou mluvíš jako s dítětem?“ hlesla, pláč na krajíčku. Legeldena viděla všehovšudy jednou. Vlastně se neznali. Přesto jí ho bylo líto. Pomyšlení, že se stane jeho manželkou, nebylo špatné.
„Je ti patnáct. Jsi napůl dítě. Neboj se, Éseld,“ dodala vlídně. „Otec ti najde jiného manžela.“

Závěrečná poznámka: 

Časově leží mezi "Už jste velká" (http://www.sosaci.net/node/23519) a "Mít tak křídla" (http://www.sosaci.net/node/23470). Bezprostředně však nenavazuje ani na jedno.

Obrázek uživatele Arenga

Už jste velká

Úvodní poznámka: 

Další střípek ze života Éseld.

Drabble: 

Poprvé ho viděla, když mu byly tři hodiny. Ač byl ještě trochu červený a tvářičku měl pomačkanou, nemohla z něj spustit oči. Byl nádherný! Dokonalý malý človíček!
„Je tak roztomiloučký!“ Obdivovala jemné tmavé vlásky, buclaté ručičky zaťaté v pěst. Dokonce se miminko odvážila zlehýnka pohladit.
„Jen se nebojte,“ povzbudila ji chůva. „Chcete si bratříčka pochovat? Už je vám přece devět. Jste velká. Posaďte se sem. Podám vám ho. Musíte mu dát ruku pod hlavičku, i když je v peřince. Tak! Děláte to dobře.“
Chlapeček broukl, zamžoural na ni.
„Mám tě moc ráda,“ špitla.

Tehdy byl její svět ještě v pořádku…

Závěrečná poznámka: 

Časově patří před "Mít tak křídla" (http://www.sosaci.net/node/23470). Předchází ho ovšem o celé dlouhé roky.

Obrázek uživatele Arenga

Mít tak křídla

Úvodní poznámka: 

Seznamte se s Knihovnicí. Když ještě nebyla Knihovnice ani knihovnice, ale jenom Éseld.

Drabble: 

Seděla poblíž mokřadu, schovaná za keřem, kde bylo jediné suché místo široko daleko. Pohledem sledovala divoké kachny pomalu mizící za obzorem. Vzdychla. Kam asi letí? Na jih do Thyrakonidy? Do Relemaris? Určitě někam hodně daleko. Záviděla jim. Kéž by také měla křídla a mohla jednoduše ulétnout! Tak daleko, aby ji nenašli. Aby po ní na zemi nezůstala žádná stopa, která by ji prozradila.
Prohrábla si neuměle okudlané vlasy, zoufalým pohledem přehlédla ušmudlanou halenu. Měla by nechat toho marného snění. Do soumraku musí zmizet. Co nejdál. Nejlépe tak, aby po ní nezůstala žádná stopa.
Nedoufala však, že se jí to povede.

Závěrečná poznámka: 

Vloni jsem v rámci tématu Levná kořist napsala drabble Knižní trh. Na základě tohoto drabble vznikla o několik týdnů později povídka se stejným názvem. Poslala jsem tu povídku do soutěže O nejlepší fantasy - a povídka uspěla.
Tohle drabble oné povídce předchází. O mnoho let. A upřímně doufám, že se v letošním ročníku DMD s Éseld nevidíme naposledy. (Ne, neslibuju psaní na pokračování ;-), ale když to vyjde, snad by mohlo být něco tak trochu na přeskáčku. Alespoň sem tam.)

Obrázek uživatele Arenga

Všední otcovské starosti

Drabble: 

Londrin toužil po jediném: pořádně se vyspat.
Manželka byla po porodu dosud slabá, ostatně nebylo divu: rodila skoro dva dny, navíc byl druhorozenému Darbudovi teprve rok a prvorozenému Londrinu-Joramovi dva a čtvrt. Novorozenec byl naštěstí hodný, většinou spal a krmit ho žena zvládla. Zato ti starší dva! Londrin-Joram plakal a volal, že chce maminku, případně babičku (ke vší smůle zrovna teď obě neteře onemocněly a matka se starala o ně), mladší Darbud jen plakal. Oba se budili nejméně osmkrát za noc.
Trvalo to už týden.
Londrin vzpomínal na všechny ty dlouhé strážní služby na Starmelu.
Proti tomuhle to nebylo nic…

Závěrečná poznámka: 

V posledním drabble se opět vracím k Londrinovi Spáleneckému, nakonec asi proto, že se objevil hned v tom mém prvním drabble ze světa Starmelu. Bývalý starmelský pobočník je nyní po smrti svého nevlastního bratra vladykou na Spáleném poli, oženil se, má tři syny – a s nimi i starosti a zážitky, o kterých se mu v době, kdy byl ve starmelské družině, ani nesnilo...

Na úplný závěr díky moc všem, kteří moje drabble četli. Hodně mě těšilo, že vás moje texty, zejména ty ze světa Starmelu, zaujaly a vaše pozitivní ohlasy pro mne byly velkou motivací, kterou doufám dokážu zúročit i do budoucna.
V neposlední řadě taky velký dík organizátorkám.
Moc doufám, že se za rok budu moci zase zúčastnit.

Obrázek uživatele Arenga

Tíha odpovědnosti

Drabble: 

Vikkarden strnule hleděl na dvě rakve, nad nimiž právě dozněly pohřební zpěvy. Takhle to být nemělo! Když si na podzim stěžoval Thyderikovi, že ho strýc dosud nepropustil z poručnictví… Tohle přece nechtěl!!! Strýc padl a teta… následovala ho. Dobrovolně.
Nebylo mu ani šestnáct a najednou byl jediným dospělým mužem v rodině. Věřil, že v boji obstojí, strýc ho dokonce několikrát nechal velet. Zvládne to. Jenže nebyl jen vrchním velitelem, nebyl jen suverénem nad celými horami: zároveň se stal opatrovníkem čtyř dětí ve věku od osmi do čtrnácti let. Byl za ně zodpovědný, stejně jako za celé hory! Zvládne i tohle?

Závěrečná poznámka: 

Vikkarden Havrankřídlo osiřel, když mu bylo deset let (jeho matka Rikbolda, pro kterou byl zhotoven legendární Rikboldin tesák, zemřela o rok dříve). Poručnictví za nezletilého starmelského pána vykonával jeho strýc, ovšem nikoli pouze do Vikkardenovy plnoletosti (tedy do jeho patnácti let), ale až do konce svého života o cca devět měsíců později.
Vikkarden se po strýcově náhlé smrti v boji stává konečně nejen faktickou (a nikoli pouze titulární) hlavou rodu a suverénním pánem nad celými horami, ale také poručníkem svých mladších sourozenců a bratrance se sestřenicí, kteří kromě otce ztratili zcela nečekaně i matku. Kromě ani ne šestnáctiletého Vikkardena je jediným dalším dospělým v rodině jeho babička Alenis-Joanna. Starší sestra Rikbolda je už rok provdaná do Zlenské

Obrázek uživatele Arenga

Začátek konce

Drabble: 

Rilavnar zuřil. Vlastní slova mu zněla v hlavě stále dokola: „Jsem připraven jít až na konec světa, můj pane, vyšlete mě na západ, prosím.“
Naprosto se zesměšnil!
Západní území byla osídlena jen řídce, po jejich důkladném zmapování sem mohly být odkloněny hordy cizinců, valící se do Rifasu přes úžinu – anebo tam mohli odejít oni sami. Podle toho, co by bylo výhodnější. S mocí, kterou vládli, by bylo snadné obojí. Jenže to by museli být jednotní! To by se císař nesměl… připitoměle chichotat!
Hrozil se budoucnosti, neboť řeči, které zatím kolovaly jen šeptem, nelhaly: kdysi skvělý panovník je už jen loutkou…

Závěrečná poznámka: 

Souvislosti s žádným z předchozích drabble ze světa Starmelu nehledejte.
Tohle totiž v podstatě vlastně není Starmel. Tohle ještě ani nemůže být Starmel.
Tohle se totiž stalo dávno. Moc a moc dávno.
Tak dávno, že o tom už nikdo neví - neboť vzpomínky na to, čím býval Rifas, z lidského povědomí dávno vymizely.

Obrázek uživatele Arenga

Pověst o založení slovutného města Triasedenu

Drabble: 

Když udatný Tjarden s rodem svým na lodicích konce zálivu dosáhl, spatřil trosky sídliště jakéhosi. Tu obydlí pobořená v troskách stála a hrstka lidí zubožených zde se skrývala. Vyhladovělí zjevně byli a strachem roztřesení, blekotajíce zmateně cosi o mohutných vlnách z moře, obludných vírech vzdušných a strašlivém ohni z nebes. I ujal se jich Tjarden z dobroty srdce svého, nakrmil je a přijal laskavě do družiny své, za což mu tito nehynoucí vděčnost projevovali, bezmála nohy jemu líbajíce. Místo to, jež slulo prý Brias, zvolil novým domovem lidu svého a nazval jej Tjarbriasdenem, z čehož později jméno Triaseden vznik vzalo.

Závěrečná poznámka: 

O Triasedenu se mluvilo již v tomto a tomto drabble.

Obrázek uživatele Arenga

Učení mučení

Drabble: 

Kar-galhadština vypadala jednoduše.
Jenže nebyla…
Alenis-Joanna laskavě přehlédla tři vnoučata sedící kolem stolu. „Přeložte: ‚Dům stojí u cesty.‘ To přece není těžké.“
Vikkarden se nadechl: „Nam shoru üa ghon.“
„Řekl‘s: ‚Tvrz slídí v penízi.‘“
Thyderic se zasmál, Vikkardenova starší sestra dělala, jako že tam vůbec není.
„Teď ty, Thyderiku,“ přikázala babička.
„Ham… Ham… Ham…“
„Chceš nakrmit?“ ušklíbl se Vikkarden.
„Ham loru eo khom?“ vypravil ze sebe konečně Thyderic.
Alenis-Joanna se nadechla, pak pomalu vydechla. „Zeptal ses: ‚Proč chodí se smrtí?‘ A ještě špatně. Rikboldo?“
„Nham horu öa khon.“
„Výborně!“
Vikkarden nenápadně zatahal sestru za cop. „Příště to řekni hned!“ sykl.

Závěrečná poznámka: 

Jak je vidět, výuka mladých starmelských pánů (a jejich sester) neobnáší jen jezdectví, šerm a různé bojové techniky, ale i vzdělání v širším smyslu, tedy kromě základní gramotnosti, i historie, geografie, cizí jazyky apod.
Thyderikovi je v tomhle drabble asi sedm let Vikardenovi o dva víc, jeho starší sestra Rikbolda je jedenáctiletá.

Obrázek uživatele Arenga

Bodianin skok

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji téma č. 23 z 23.4. - Nad propastí

Drabble: 

Thyderikovi trvalo dvanáct let, než byl schopný se na to místo vypravit. Stál nad propastí, mlčky hleděl dolů a všechno se v něm svíralo.
Rodiče byli pochovaní ve starmelské hrobce. V té nové, kterou nechal vybudovat jeho otec. Byl první, koho zde uložili, matku krátce po něm. Otec padl ve Stinném průsmyku, ona ukončila svůj život tady. Dobrovolně.
Bylo mu tehdy čtrnáct. Moc to nechápal, ač se mu babička snažila všechno vysvětlit. Matka prý otce tolik milovala, že bez něj nechtěla žít…
Možná tomu dnes rozuměl trochu víc.
Možná jí konečně dokázal odpustit.
Hluboce vzdychl a hodil dolů kytičku prvosenek.

Závěrečná poznámka: 

V tomto drabble se opět vracíme k Thyderiku Dlouhánovi, odehrává se asi rok po tomto.
Thyderikova matka, oriadská princezna Bodiana, spáchala sebevraždu skokem do propasti a toto místo začalo být záhy nazýváno „Bodianin skok.“

Obrázek uživatele Arenga

Rikboldin tesák

Drabble: 

Rikboldin tesák, někdy též Sörenův dar: pro svou manželku →Rikboldu z Liborohu jej nechal vyrobit →Sören, 21. starmelský pán. Na čepel byla použita část zlomeného meče →Lertha Velitele, z jedné strany záštity vyryto „R,“ z druhé vlčí hlava (→znak starmelského rodu), rukojeť omotána červenou a bílou jelenicí. Zdobená pochva a kožený opasek zhotoveny později. V hlavní linii rodu býval předáván z tchýně na snachu, nemohlo-li to být učiněno bezprostředně, deponován u důvěryhodné ženy z rodiny. Podmínkou předání tesáku bylo přilnutí k manželovi a celým horám symbolicky vyjádřené →rituálním ostříháním vlasů. Nyní pokládán za ztracený, poslední známou držitelkou →Pranvera z Vrchorohu.

Obrázek uživatele Arenga

Dobývání „pevností“

Úvodní poznámka: 

Když už jsem to tak načala, proč i dnes nezůstat u rodiny Londrina Spáleneckého?

Drabble: 

Sníh byl přiměřeně mokrý, koule z něj byly ideální. Darbud Spálenecký přehlédl „bojiště“ – Východňané obklopili modrý fábor na jedné hromadě sněhu, oni, Zápaďané, hájili žlutý na protilehlé straně nádvoří. Byla to jen hra, ale všichni mladíci se do boje vrhli naplno – vladyčníci i synové vladyků.
S plnou náručí koulí se dral dopředu – první rána, druhá… sedmá…
„Vítězství patří západu! Útočte zprava, tam je obrana slabá!“ pokřikoval zlenský vladyka. Rodrik Prut hlasitě povzbuzoval Východňany.
Darbud zavýskl, právě se mu podařilo zasáhnout kličkujícího Berwyna Běloštíta.
Přihlížející vladykové se hecovali.
Vzápětí se jich několik přímo zapojilo!
Darbud nevěřil vlastním očím… Cože? Otec taky?!

Závěrečná poznámka: 

Drabble se odehrává druhý den po tomto. Hlavním protagonistou drabble je tentokrát Londrinův dvacetiletý syn Darbud (prostřední z oněch tří chlapečků) , který přijíždí s otcem na Starmel při příležitosti Výročního soudu. Sněhová bitva se odehrává na starmelském nádvoří, odpoledne před oficiálním zahájením Výročního soudu.
Východňané jsou obyvatelé části hor východně od Starmelu, Zápaďané analogicky té západní - vladyctví je celkem dvacet jedna – dvanáct na západě a devět na východě.

Obrázek uživatele Arenga

Nešlo jen o polibek

Drabble: 

Líbal ji. Líbal ji tak, až se jí podlamovala kolena. Bylo to fascinující. Nečekala, že tenhle pocit ještě zažije. Pak ji pustil a Yllanit věděla, že je zamilovaná. Věděla to už nějaký čas, stejně jako to, že důvody k častým cestám spáleneckého vladyky na Starmel byly jen záminkami.
„Vdej se za mne,“ řekl chraptivě.
Ztuhla. Starmel jí nikdy nepřipadal jako klec - snad jen zpočátku jejího manželství – ale teď…
„Vdej se za mne,“ zopakoval tak prosebně, až jí to rvalo srdce. „Jsi vdova už rok, můžeš.“
„Nemůžu! Musela bych tu nechat dcery.“

Trápila se tím přes čtyři měsíce.
Pak se vdala.

Závěrečná poznámka: 

Včera se v drabble objevila matka Londrina Spáleneckého. Dnes tu máme Yllanit v hlavní roli – a skoro o čtyřicet let mladší. Spálenecký vladkyka, který jí nabízí sňatek, je samozřejmě Londrinův otec.

Obrázek uživatele Arenga

Pohádka na dobrou noc

Drabble: 

„A pak… připlula velká ryba a námořníka celého zhltla – včetně soudku rumu.“
Nejmenší chlapec otevřel ústa, ale ani nehlesl, jeho bratři viseli babičce na rtech, jako kdyby měl na jejích dalších slovech záviset osud světa.
„Jenže námořník byl chytrý. Jak polykala, soudek otevřel a vylil. Rybu to tak pálilo, že jí do očí vhrkly slzy a statečného námořníka vyvrhla…“

Londrin neodolal: zase poslouchal za dveřmi. Když matka uspávala jeho syny, připomínalo mu to dětství. Ostatně, lacinijskou pohádku o námořníkovi, co rumem rozplakal rybu a pak i sebe, nešlo zapomenout.
Netušil, co by si bez matky počal.
Zvlášť teď, když ovdověl.

Závěrečná poznámka: 

Mezi včerejším a tímto drabble je časový rozdíl osmnáct let. Londrin je již několik let vladykou na Spáleném poli, má tři syny ve věku sedm, šest a pět let.

Obrázek uživatele Arenga

Výuka

Drabble: 

Londrin o krok ustoupil a sklonil čepel. „Nebylo to špatné, jen…“ Jak to co nejlépe vysvětlit sedmiletému klukovi? „Děláš těch pohybů moc. A strašně okatě. To je na nic. Jestli chceš soupeře obelstít, musíš být přesvědčivější.“
„Jak?“ zamračil se chlapec.
„Řečí svého těla, Armine. Chceš-li ho přinutit, aby si kryl hlavu, a tys ho zatím mohl bodnout do břicha, musí věřit, že budeš doopravdy útočit na hlavu. Nebuď tak hr. Díval ses, jak tvůj otec a chlapi z družiny včera cvičili?“
Horlivě kývl. „Jednou bych to chtěl umět jako táta!“ špitl toužebně.
Londrin mu s úsměvem pocuchal vlasy. „Jednou budeš!“

Závěrečná poznámka: 

Pamatujete na Londrina ? V tuto chvíli je mu něco málo přes dvacet, je řadovým vladyčníkem a naprosto netuší, že se za několik let stane starmelským pobočníkem, natož, že tento post bude muset opustit, aby dle otcovského práva zaujal místo vladyky na Spáleném poli. Thelf-Armin, jej vybral jako prvního učitele šermu pro svého druhorozeného syna Armina, budoucnost ukázala, že se tohoto úkolu zhostil se ctí.

Obrázek uživatele Arenga

Na druhé straně hor

Drabble: 

Ranožír spojenectví s Wulenwery nutně potřeboval. Blud Wulenwer požadoval stvrzení dohody sňatkem. Sňatkem s ní! Siburg se ještě nechtěla vdávat. Nakonec souhlasila, ale pochybnosti přetrvaly.
Obřad se konal narychlo, hned další den se měly znovu rozhořet boje se starmelskými. Opomenuto však nezůstalo nic: na znamení celoživotního spojení jim svázali ruce vyšívanou štólou, oba odříkali své sliby, pili z jednoho kalicha, oslavovalo se, tančilo…
Teprve když osaměli ve stanu pro novomanžele, mohla si s ním nerušeně promluvit. Vlastně ji zajímalo jen jedno: „Proč zrovna já?“
Pod jeho mohutným knírem se objevil trochu nesmělý úsměv. „Od prvního spatření jsem chtěl jen tebe.“

Závěrečná poznámka: 

Inu, Záhořané jsou také lidé…

Obrázek uživatele Arenga

Strasti mladé novomanželky

Drabble: 

Ewelin z Rohova byla, jako všechny děti starmelských pánů, vychovaná v tom, že pohostinství je posvátné – pro hostitele i hosta. Zdálo se však, že v Oriadu to tak docela neplatí. Gajsa Špiklická, jejich nejbližší sousedka, našla na všem nějakou chybu a neváhala ji nahlas zdůraznit: křepelka byla přesolená, kuře málo šťavnaté, králík příliš vypečený, telecí mdlé chuti… Ještě horší bylo, že se přátelila s předchozí paní z Rohova. A srovnávala…
V Ewelin rostl hněv s každou další návštěvou. Spojence nakonec našla ve třináctiletém nevlastním synovi.
„Rodgere, dokážeš ulovit potkana?“
„Jasně. Proč?“
„Třeba to bude masíčko, které paní Gajse konečně zachutná!“

Závěrečná poznámka: 

Ewelin z Rohova je nemladší sestrou Thelfa-Armina, vzhledem k velkému věkovému rozdíli mezi sourozenci však patří spíš ke generaci jeho synů.

Obrázek uživatele Arenga

Sny, v nichž přicházejí mrtví

Drabble: 

Armin procitl ze spánku, možná spíš z lehké mdloby. Zhluboka se nadechl, v ráně na prsou ho zabolelo. Zase ty zatracené sny! Jeho bratr byl mrtvý bezmála dvacet let. Otcův milovaný prvorozený… dokonalý syn, jakým on přes všechnu snahu nedokázal být. Otec se nikdy nesmířil s tím, že se jeho dědicem nakonec stal ten mladší. Na rozdíl od Thelfa-Sörena dal však Arminovi pokoj alespoň po smrti. Nikdy za ním ve snu nepřišel. Bratr ho navštěvoval pravidelně. Armin si zlostně pomyslel, že už by toho mohl nechat. Jeho smrt přece dávno pomstil!
Že ho Thelf-Sören měl prostě rád, ho nikdy nenapadlo.

Závěrečná poznámka: 

„Mrtví k živým mluví,
v temné písni znící,
mrtví k živým mluví,
nesfoukávej svíci…“
Stará píseň zpívávaná občas v Oriadu.

V Oriadu, Lacinii a všech ostatních zemích více na jih patří mrtví přicházející ve snech více méně do oblasti mýtů a legend či pohádek. Naopak v horách, Kar-galhadu a všech oblastech více na sever lidé skutečně věří, že k nim mrtví ve snech či v mdlobách, kdy je hranice mezi bytím a nebytím o něco tenčí, mohou přicházet, navštěvovat je, případně s nimi i mluvit a odhalovat jim střípky budoucnosti. Mrtví jsou totiž mimo čas a znají tak minulost, přítomnost i budoucnost. Někdy se traduje, že dokonce vidí do srdcí živých.
Arminův otec Thelf-Armin se objevil v drabble Co na tom, že ji neznáš…. Mladičký Armin naposledy v drabble Prokaž, že jsi mužem (Thelf-Sören, jeho starší bratr, už byl tehdy po smrti, padl, když bylo Arminovi 14 let). Mezi ním a současným drabble leží přibližně 17 let.

Obvykle to sice nedělám, ale tématu ve snech přicházejících mrtvých tahle písnička skutečně tak nějak patří.

Obrázek uživatele Arenga

Založení starmelské galerie

Drabble: 

„Thyderiku,“ pohlédl Vikkarden přes stůl na bratrance. „Co kdybychom nechali namalovat nějaké obrazy?“
Oslovený překvapeně vzhlédl od rozečtené knihy. „Obrazy?“
„Velké desky, na jakých jsou zpodobněni tví rodiče. Včera jsem mluvil s tím malířem, co je maloval. Pokračoval by prý rád, ale nemá už barvy. Museli bychom poslat do Citadinu pro… pastely a… oleje. Vlastně ani nevím, jak se to správně jmenuje.“
„Chceš, aby namaloval i tvoje rodiče?“ zeptal se jemně Thyderic. Vikkarden osiřel jako desetiletý. „Podle posmrtných masek by to šlo.“
„Nejenom je! I nás a naše manželky. Všechny Starmely!“
„Myslíš celou galerii?“ Thyderikovi se ten nápad nesmírně líbil.

Závěrečná poznámka: 

Drabble je opět trochu více ze starmelské historie. Thyderic Dlouhán a jeho bratranec Vikkarden Havrankřídlo nebyli pouze zakladateli starmelské knihovny, ale též obrazárny umístěné v největším hradním sále. Z jejich iniciativy byly vymalovány nejen obrazy všech starmelských pánů a jejich manželek až k zakladateli rodu Lerthovi Velikému, ale byla založena tradice, dle níž má svůj obraz v galerii nadále každý dospělý mužský příslušník rodu a všechny manželky starmelských pánů.

Obrázek uživatele Arenga

Nejstarší Prut

Úvodní poznámka: 

druhý kousek, nesoutěžně

Drabble: 

Gronal byl dosud zesláblý, ale do rodného vladyctví přesto odjel. Cítil jako povinnost doprovodit Holgera na poslední cestě. Prutů sloužilo v družině vždycky několik. Byla to tradice, kterou rodina, bylo-li to možné, dodržovala. Z jeho generace odešli na Starmel tři – on a dva bratranci. Když se Ladmerin před lety nechal propustit, zbyli dva. Teď Holger padl a Gronal zůstal v družině jediným Prutem. Cítil se strašně.
Pocit zmaru ho opustil teprve ve chvíli, kdy v Prutu zasedl k rodinné večeři a rozhlédl se po drobotině. Kéž by se jen dožil toho, až bude v družině zase ten správný počet Prutů!

Závěrečná poznámka: 

Drabble se odehrává několik let po drabble Tradiční rozlučka.

Obrázek uživatele Arenga

Prokaž, že jsi mužem

Drabble: 

Armin se choulil do kožešinou podšitého pláště. Ranní mráz ho štípal do tváří, noc už byla naštěstí za ním. V rámci rituálu přijetí mezi muže musel zůstat sám venku až do dnešního večera. Aby se aspoň trochu zahřál, vyrazil po obvodu Zeleného údolí.
Nedošel daleko. Cestu mu zkřížil cizinec, záhorský zvěd.
Jak se dostal tak blízko hradu, Armin nepřemýšlel. Nečekal, až nepřítel zaútočí. Vrhl se na něj se vší slepou odvahou čerstvě patnáctiletého.
Sníh pil krev umírajícího Záhořana.
Mladík pevně svíral zkrvavenou zbraň, nový meč, který dostal teprve včera večer.
Uvědomil si, že se třese.
Byl to jeho první mrtvý.

Závěrečná poznámka: 

Na den svých patnáctých narozenin se těší snad každý chlapec v horách. Ten den je rituálně přijat mezi muže a mimo jiné obdrží své první zbraně, které má od toho dne právo a povinnost nosit. A pak odchází ven, do hor, aby prokázal, že je mužem, který se umí sám o sebe postarat – doba je různě dlouhá, v závislosti na ročním období.
Mladý Armin se narodil v lednu, odchází tedy pouze na necelý den. Ani ten však nestráví o samotě v horách celý, neboť čirou náhodou narazí na záhorského zvěda, s jehož mrtvým tělem se předčasně vrací domů na Starmel. Jeho otec Thelf-Armin jej však nepochválí. Nikoli kvůli tomu, že se vrátil dříve, než měl, ale proto, že živý zvěd má větší význam než mrtvý. Armin si tu lekci bude pamatovat po celý život.

Obrázek uživatele Arenga

Knižní trh

Úvodní poznámka: 

druhý kousek, nesoutěžně

Drabble: 

Lačně prohlížel jeden titul za druhým. Prodavač, vousatý, zjizvený Kar-galhaďan, jej sledoval s jistou netrpělivostí. Joachim litoval, že neumí kar-galhadsky lépe, ale i tak poznal, jaké poklady právě nalezl. Třeba ten spisek o snímání posmrtných masek. Byl si jistý, že něco takového ve starmelské knihovně chybí. Již měl koupené zajímavé pojednání o starších oriadských dějinách, a pokud by se mu podařilo získat nějaké knihy i u tohohle zamračeného vousáče, byla by to kořist, v niž ani nedoufal.
„Kolik?“ zeptal se.
Částku, kterou kar-galhaďan zamručel, si raději nechal zopakovat. Tak levně?!
Odcházel s pěti knihami.
Že byly kradené, se nikdy nedozvěděl.

Závěrečná poznámka: 

Hrdinou tohoto drabble je Joachim ze Starmelu (objevil se už tady). Joachim je nyní třiadvacetiletý, právě je na návštěvě v Citadinu, hlavním městě Oriadu, a využívá svůj pobyt i k tomu, aby obohatil starmelskou knihovnu o nějaké nové kousky.
Starmelská knihovna má v jeho době již staletou historii, za její zakladatele (byť už měli na čem stavět) se považují Thyderic Dlouhán, a jeho bratranec Vikkarden Havrankřídlo spolu se svou manželkou, lacinijskou princeznou Lethou. O starmelskou knihovnu zpravidla pečuje přímo někdo ze starmelské rodiny.

Stránky

-A A +A