Starmel (vlastní fandom)

Obrázek uživatele Arenga

Obyčejná lidská chyba

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble "Obstát v nelehkých časech..." (http://www.sosaci.net/node/29647).

Trochu se rozkryje, k čemu vlastně má být ta esence, za jejíž odcizení (díky, Erendis!) je Leokastis odpovědný. A proč je za to vlastně odpovědný.

Drabble: 

Z císařova rozkazu - vlastně to nařídil císař mrtvý již několik stovek let, ale rozkaz stále platil - byly esence nutné k výrobě keriaktů přísně hlídány. Nejen lidskými strážemi, ale hlavně zvláštními zámky, které se daly otevřít pouze hesly.
Leokastis zajišťoval jejich pravidelnou změnu - o půlnoci a v poledne - a náležitou obtížnost. První nebyl problém. Druhé trestuhodně zanedbal. Podlehl klamnému dojmu, že obezřetnost je zbytečná námaha. Dvě stovky let se přece nic nestalo…
Jedno odpoledne změnilo všechno.
Pachatel byl zahlédnut, nikoli chycen.
Urychleně opustil Rifas - Leokastis musí za ním. Za každou cenu nalézt keriakt, který bude vytvořen. Přestože nemá tušení, jak vypadá…

Obrázek uživatele Arenga

Obstát v nelehkých časech...

Úvodní poznámka: 

Bez bodu.

Navazuje na http://www.sosaci.net/node/29389.

Drabble: 

Leokastis padal únavou.
“Jsi hrdina!” řekla mu jeho žena.
Hrdinství byl ovšem ten úplně poslední pocit, který zakoušel.
První byla marnost.
Další v řadě přešlapovalo znechucení. Kar-galhad byl neuvěřitelně zaostalý, Oriad s Laciniií si stály jen o fous lépe. Tolik toužil po návratu domů! Do Rifasu!
Jenže vrátit se nemůže. Ne dokud nedokončí úkol, dokud císaři nepřinese keriakt.
“Sám si za to můžeš, Leokastisi,” pravil tehdy jeho strýc. Měl moc i prostředky uchránit jej před vypovězením. Ale neudělal nic. Prý musí napravit, co zavinil, když svou nedbalostí umožnil odcizení esence.
Avani šla s ním.
Z její strany to hrdinství bylo.

Závěrečná poznámka: 

Vyjde-li téma, dané bude i nějaké to pokračovaní...
Díky všem čtenářům za jejich přízeň :-)

Mimochodem, přítomní právníci, stále se mi plete zcizení a odcizení, které je to správné slovo pro to, když někdo něco ukradne?
Za osvětlení předem děkuji, snad si to už konečně zapamatuji :-)

Obrázek uživatele Arenga

Na cestě za pomstou

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Přemýšlela jsem, jak tohle téma pojmout, možností by bylo celkem dost, ale nakonec jsem se rozhodla, že trochu vykradu sama sebe. Následující kousek je trochu upravený (krátila jsem že 150 slov) úryvek z mojí povídky Mstitel (vloni se umístila v soutěži O dračí řád, tak doufám, že bude časem někde veřejně k přečtení)
Jestli jsou vám někomu některé postavy trochu povědomé, tak pro oživení můžete kouknout na tohle predloňské (Sny, v nichž přicházejí mrtví - http://www.sosaci.net/node/20825) a tohle loňské drabble (Deset tisíc - http://www.sosaci.net/node/25654).

Arminovi ze Starmelu je v tomto drabble 17 let a vypravil se se svými muži za hory, aby našel muže, který před několika lety zabil jeho staršího bratra.

Drabble: 

Do útoku zbývalo několik hodin. Spát Armin nechtěl. Pozoroval hvězdy, přemítal, že za pár hodin naplní přísahu složenou u otcovy rakve.
Po chvíli stejně zdříml, dokonce se mu zdály sny. V posledním spatřil Thelfa-Sörena. Viděl i sebe a chtěl se bratra konečně zeptat, co mu pořád chce - jestli pomstu, brzy ji dostane!
Promluvit však nedokázal. Jako by měl jazyk přilepený k patru, nezmohl se na víc než neartikulované huhlání.
Thelf-Sören mu položil ruku na rameno. „Ví o tobě,“ pravil naléhavě. „Vstávej, spáči,“ šeptl, vzápětí se jeho tvář rozplynula v mlze.
Armin procitl.
Tohle nebyl obyčejný sen.
Vždyť mrtví neznali čas...

Obrázek uživatele Arenga

Kde nejsou jiné, je jediná královnou

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Pokud sledujete drabblata o Gidonovi Redarském, tak tohle k nim nepatří. Ale, jak doufám, za nějaký čas se to třeba propojí...

Drabble: 

Jediná pozemní cesta vedla do Rifasu skrze pečlivě hlídaný horský průsmyk. Jinak byla země dostupná pouze po moři - což byla cesta jednodušší jen zdánlivě. Pobřeží, povětšinou skalnaté, bylo střeženo a jediný pořádný přístav, Aronartis - skutečná brána k moři -, cizí lodě zkrátka nepřijímal.
Rifas byl izolovaný, celá dlouhá staletí dobrovolně izolovaný, se vším, co to znamenalo. Rifasané přece nikoho nepotřebovali, vystačili si sami, sami si tento úděl vybrali.
Leokastis byl hrdým Rifasanem. Nikdy by si nedokázal představit, že bude chtít, moci či muset žít kdekoli jinde.
Ani v tom nejbláznivějším snu!
Jenže pak byl i se svou ženou vyveden průsmykem. Nedobrovolně…

Závěrečná poznámka: 

Ano, závěr je otevřený. Záměrně. Doufám, že budu moci v příštích tématech navázat.

Obrázek uživatele Arenga

Okamžik prozření

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Navazuje na drabble "Nepřeberně možností" (http://www.sosaci.net/node/29094), "Otázka motivace" (http://www.sosaci.net/node/28882) a "Jed nebyl potřeba" (http://www.sosaci.net/node/28780).

Drabble: 

“Zabil jsem tři lidi, nestačí to?” skoro křičel, málem zapomněl, s kým mluví. Vlastně nebyli jenom tři, ale na tom nezáleželo…
“Zabil jsi tři, jednoho trochu omylem, dva z nich byli však mí milovaní synovci, oriadští princové…” Merwionis z Welhelinu pateticky vzdychl. “Drahý chlapče! Myslíš, že bys z toho vyvázl živ, kdybych tě nechránil? Ale já tě budu chránit, neboj se,” ujistil jej. “Budeš-li mi věrný, nikdo se nic nedozví. Kdyby se mi ale náhodou něco stalo… mám dobrého přítele, kterému jsem svěřil zapečetěný list. Měl bys doufat, že budu žít hodně dlouho,” usmál se sladce.
Gidon polkl na sucho.

Obrázek uživatele Arenga

Nepřeberně možností...

Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod.

Souvisí s včerejším drabble "Otázka motivace" /http://www.sosaci.net/node/28882/.
Aneb úpadek Gidona Redarského v přímém přenosu - a vysvětlení, jak se dostal do té lapálie, do které se dostal.

Drabble: 

Měl jméno i majetek, dědictví po otci nabízelo nepřeberně možností. Ženit se samozřejmě nechtěl. Na pokračování rodu bude času dost. Ne, že by se obdivu žen vyhýbal, to chraň! Ale na to, aby se usadil, měl moře času. Proč ztratit svobodu už sedmnáctiletý?
Pořídil si drahé obleky, boty, pár fešných klobouků. Věnoval se obvyklým mužským zábavám. Víno, kostky a karty byly němými svědky jeho úpadku. Děvky tak úplně němé nebyly. I když raději měl vždycky ty, které mlčely…
První směnky splatil svým věřitelům snadno.
Za ty poslední platil věčnou ztrátou svobody.
Kdyby to byl věděl, raději by se tenkrát oženil.

Obrázek uživatele Arenga

Otázka motivace

Úvodní poznámka: 

Pro pochopení kontextu doporučuji nejprve přečíst drabble “Jed nebyl potřeba” (http://www.sosaci.net/node/28780).

Drabble: 

Musel riskovat. Všechno nebo nic. Svoboda nebo popraviště pro vraždu čpící velezradou…
Dlužil totiž už příliš mnoho a pan Merwionis z Welhelinu, bratr knížete Gaela, nabízel štědře otevřenou dlaň. Navíc, jak záhy zjistil, koupil většinu těch zpropadených směnek.

Když Gidon splnil jeho přání - až příliš podobné rozkazu - myslel, že má vyhráno. Doufal, že získá volnost, bude moci odejít. Daleko z Citadinu! Opustí Oriad, začne znovu. Nebylo mu souzeno. Směnky před ním Merwionis sice spálil všechny do jedné, držel jej však v šachu tisíckrát nebezpečnějším tajemstvím.

Gidon musel splnit další jeho přání.
Přání, které mělo jeho pánovi uhladit cestu k trůnu.

Obrázek uživatele Arenga

Jed nebyl potřeba

Úvodní poznámka: 

Chtěla bych letos psát i Starmel, zatím neuvažuju o žádné ucelenejší sérii, ale uvidíme, jak to vyjde. Následující drabble volně souvisí s Éseldskou sérii, kterou jsem psala vloni, jen se podíváme trochu dál do minulosti. A ano, začneme trochu drsněji.

Drabble: 

Pohlédl na růžové bublinky, místo, kudy z plic utíkal vzduch – otvorem pod levou paží, který v těle korunního prince Legeldena vyrobil svou dýkou. Pro jistotu ji nechal napustit jedem. Bodl však dobře, jistou, pevnou rukou. Jed nebyl potřeba.

Gidon věděl, že musí zmizet a že to musí udělat rychle. Princ dodýchával, pomoci už mu nebylo. Vina padne na ergelindské, nevadí, že jejich průzkumný oddíl je dosud za kopcem. Jeho samého tu ovšem nikdo nesmí vidět.

Jenže viděl. Wilden z Norivaru, princův přítel.
Blahoslavená rychlosti!
Norivarského výkřik odumřel. Klesl s dýkou v srdci, bezhlesý vedle knížecího syna.
Jed znovu nebyl potřeba.

Závěrečná poznámka: 

Souvislost s Éseld viz drabble Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného (http://www.sosaci.net/node/23708) a Jen se trochu pobavit (http://www.sosaci.net/node/24495).
S tímto drabble pak volně souvisí i toto drabble napsané v rámci akce 4D na téma "Prašivé pryšce"

Jedna vražda nestačí


"Paliatsky prýšč, oreladsky dávivec," vysvětloval apatykář. "Je to taková prašivá rostlinka: v malém množství léčí, ve větším… zvracení, hnačka, blouznění, křeče, nadměrné pocení, třas, motolice…"
"Působí pomalu anebo rychle?" zajímal se Gidon.
"Spíš pomalu."
"Děkuji." Nůž na rozdíl od dávivce působil rychle. Nepotřeboval, aby to apatykář vykládal i někomu jinému.

O měsíc později zemře oriadský korunní princ Erendias během epidemie černé horečky. Stejně jako stovky dalších obyvatel hlavního města bude trpět průjmem, zvracením, blouznivými stavy a svalovými křečemi.
Nikoho nenapadne, že on černou horečku nedostal.
A Gidon netuší, že dal svému "mecenáši" do rukou další trumf, jímž ho bude vydírat.


Erendias byl mladší bratr oriadského prince Legeldena, s nímž byla Éseld zasnoubená. Dlouze jsem o tom přemýšlela, ale nakonec mi to dost logicky sedlo do příběhu: věděla jsem, že Erendias stál v cestě, věděla jsem, že ho z ní kdosi nejspíš odstranil (jinak by ta epidemie přišla zatraceně vhod), tušila jsem i kdo, jen jsem nevěděla, jak přesně to udělal. A ano, psát Starmel na tohle téma byla docela výzva ;-)

Obrázek uživatele Arenga

Budeme jedno

Úvodní poznámka: 

Tak jsem dlouho váhala, které drabble dám do výběru, nakonec jsem se rozhodla, že nějaké starmelské (a Gusta půjde do e-knihy, ať je to spravidelivé). Z těch starmelských jsem nakonec vybrala toto, bylo na téma "Jsme tým", a to proto, že ho mám ráda a mám všeobecně ráda Thelfa-Sörena a taky proto, že tady je to propojení Éseldina příběhu se Starmely.
Drabble je součástí seriálu, ale doufám, že bude fungovat i samostatně.

Éseldin příběh.
Následuje po "Kroužek jako symbol budoucího kruhu rodinného" (http://www.sosaci.net/node/23708). Navazuje "Deset tisíc" (http://www.sosaci.net/node/25654).

Drabble: 

Drahá Éseld,
nehněvejte se, prosím, že Vás tak nazývám již nyní. Rád bych Vám ta slova řekl osobně, leč zatím to není možné, tedy volím alespoň tuto formu, abych Vás pozdravil a ujistil Vás, že již nyní jste mi drahá. Těším se velice, až Vás spatřím, sevřu Vaši ruku ve svých a vtisknu do Vaší dlaně polibek symbolizující mou náklonnost. Muži mého rodu se tradičně žení v zimě, kdy jsou průsmyky zapadané. Ještě půl roku tedy, pak se stanete mou ženou a já Vaším mužem. Slibuji, že Vám budu stát vždy věrně po boku.
V úctě a nejvyšší oddanosti

Thelf-Sören
Obrázek uživatele Arenga

Knihovnice

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Pod svícnem tma" (http://www.sosaci.net/node/27864) - vzhledem k zadanému tématu a vzhledem k tomu, že jde o téma pro letošní duben poslední jsem musela provést jistý časový skok.

Drabble: 

Zaklapla desky rukopisu, pak je znovu otevřela a ještě jednou zaklapla. Vazba držela dobře.
„Dílna odvedla dobrou práci,“ podotkla s úsměvem a v seznamu nutných oprav si odškrtla další položku.
Dívka v tmavě modré jí úsměv oplatila. „Vyřídím to, paní Knihovnice.“

Éseld byla v Citadinu spokojená. Žila tu již tři roky. Již krátce po příchodu do zdejšího Kamenného domu jí shodou okolností byla svěřena knihovna čítající několik desítek tisíc svazků. Éseld tu práci milovala. O tom, kdo je doopravdy, věděla jen představená a několik členek kamenodomské Rady. Její práce se vlastně stala její novou identitou. Paní Knihovnice. Bylo to bezpečnější.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji moc všem, kteří střípky o Éseld četli a Éseld si oblíbili. Přiznám na rovinu, že v tom příběhu je ještě hodně bílých míst, ale třicet témat je třicet témat, nedalo se postihnout všechno.
Momentálně je Éseld v bezpečí v kamenném domě v Citadinu a nějakou dobu tam zůstane. Konec jejího příbehu to ovšem není. Ani zdaleka.
Držte mi palce, ať se mi daří psát. Protože pokračování by mělo dostat formu románu /z něhož mám momentálně hotovou cca šestinu/. Moc děkuji za podporu a komentáře, kterých se mi během uplynulého měsíce dostalo, moc si jich všech cením a budu na ně myslet, pokud mě posedne nějaká tvůrčí krize. Ještě jednou díky za skvělý měsíc!
A to v neposlední řadě i organizátorkám, bez nichž by zde ničeho nebylo!

Obrázek uživatele Arenga

Pod svícnem tma

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžně

Navazuje na "Závazky" (http://www.sosaci.net/node/27666).

Drabble: 

Nápad poslat ji do Tollidy, téměř pod okna vévodského paláce, vypadal šíleně. Ukázal se však jako trumf, který Éseldiny pronásledovatele dokonale zmátl.
Tollida byl nakonec jediný Kamenný dům, odkud Éseld odešla na vlastní žádost. Žít v rodném městě znamenalo, že nesmí vystrčit ani nos z nejsoukromější části Kamenného domu, kam neměl přístup nikdo mimo Společenství. Pro Éseld to po několika měsících začalo být k nesnesení.
Tollidský pobyt měl však i svá pozitiva. Pokročila v umění zhmotňování myšlenek a také se celý rok zaobírala starými svazky v knihovně, takže se naučila mnohé o nich i z nich.
V budoucnu to využije.

Závěrečná poznámka: 

Protože sto slov je sto slov, tak ještě malý dovětek k těm kamenodomským knihovnám:

Všechny Kamenné domy byly vybaveny knihovnou. Ani v těch nejmenších venkovských domech to ovšem nebyly obyčejné knihovny o jedné skříni s několika policemi, ale sbírky čítající přinejmenším několik stovek, zpravidla však tisíce svazků, tisky i rukopisy o všem možném. Ve větších domech, zpravidla těch městských, byly za staletí jejich existence shromážděny vpravdě monumentální knihovny.

Obrázek uživatele Arenga

Dwainův oslíček

Úvodní poznámka: 

nesouvisí s Éseld (anebo o tom zatím nevím ;-)

varování: smrt zvířete, ale stářím a přirozeně!

Drabble: 

Hospodář Dwain měl hodného oslíčka. Měl jej velice rád, často s ním rozmlouval a zpíval mu. Léta běžela, oslík stárl, už nezastal tolik práce. Jeho pán na něj však nezanevřel.
Jednoho pochmurného dne se oslíkův čas nachýlil. Dwain byl velmi smutný, k jeho překvapení však zvíře promluvilo lidským hlasem: „Můj milý hospodáři. Prožil jsem dobrý život. Mou velkou touhou však je, abych po smrti nesl krásu. Pomoz mi, prosím.“
Dwain mu to slíbil.
Proto zanesl jeho kůži do Kamenného domu, kde z ní byl udělán kodex s nádhernými iluminacemi a ještě nádhernějšími básněmi.
A tak nesl oslíček krásu celá staletí.

Obrázek uživatele Arenga

Závazky

Úvodní poznámka: 

Následuje po "Moc informací" (http://sosaci.net/node/27587), ovšem s menším časovým skokem.

----------

V Eonéle se za dva a půl roku, během nichž Éseld vystřídala čtyři Kamenné domy, změnilo jen málo. Paní Synöwe tvrdila, že je tu pro ni opět bezpečno. Snad bylo…

Drabble: 

Když vypršely její dvouleté sliby, stála před rozhodnutím, které bylo nutné učinit s chladnou hlavou. Zaváže se Kamennému domu na doživotí? Zřekne se navždy manželství a vlastní rodiny? Svěří celý svůj následující život do rukou kamenodomských paní? Ale má vůbec nějakou jinou možnost? Odejít by jí nikdo nebránil. Kam by však šla?

Měsíc po jejích slibech zemřel imberlijský vévoda.
Když se to dozvěděla, neuronila ani slzu. S překvapením shledala, že vlastně necítí nic. Ani smutek, ani úlevu. Vůbec nic!
Úzkost, která ji v dalších týdnech pronásledovala, nepochybně souvisela se zprávou, že její bratři umírajícímu přísahali, že ji najdou a potrestají…

Obrázek uživatele Arenga

Moc informací

Úvodní poznámka: 

nesoutěžně bez bodu

ještě jeden kousek, protože konec dubna se blíží

Souběžně s "Milující dcera" (http://www.sosaci.net/node/27579), následuje "Útěk z Faré" (http://www.sosaci.net/node/24011)

Drabble: 

Éseld žila v eonélském Kamenném domě již osmý měsíc. Skoro osm báječných měsíců klidu!
„Chápeš už, proč jsou Kamenné domy tak bezpečné?“ tázala se jí jednoho dne představená.
„Jsou soběstačné.“
„Jistě. Aspoň z větší části. Soběstačnost ani pevnostní charakter domů však nejsou všechno.“
„Co tedy?“
„Informace, má milá, jsou mocnější než meče. Je důležitější budovat než ničit,“ pousmála se. Vzápětí zvážněla. „Kéž bys tu mohla zůstat!“
Cuklo jí v břiše. „Vědí o mně?“ Jen to ne!
„Obávám se, že by brzy mohli. Moc informací je umět být krok napřed. Posílám tě Faré.“

Faré bude opouštět omámená a zavřená v truhle.

Obrázek uživatele Arenga

Milující dcera

Úvodní poznámka: 

Následuje po "Zhmotněné myšlenky" (http://www.sosaci.net/node/27239).

Drabble: 

Imberlijskému vévodovi, mému nejdražšímu otci!
Kéž Vám nikdy nezůstanu dlužna svou lásku a oddanost! Kéž se nikdy nezpronevěřím své drahé rodině, jakož to učinila jiná Vaše dcera, otočivši se věrolomně zády ke všemu dobrému a správnému, špiníc čest Vaši i naši. Můj údiv, když jsem dnes tuto osobu, jejíž jméno se stydím napsati, zahlédla při návštěvě Kamenného domu oděnou v modrém šatu! Není mýlky! Přebývá v Eonéle, složivši již první sliby Společenství. Považte tu drzost! Ten výsměch rodině! Vám to však jistě nezabrání tuto ničemnou proradnici potrestati, jak káže čest.

Vaše milující dcera Kaie provdaná Onervolová, toho času v Eonéle.
Obrázek uživatele Arenga

Co víš o Starmelech?

Úvodní poznámka: 

nesoutěžně, bez bodu

Pro HCHO, milu_JJ a Ioanninu - protože i Éseldini bratři mají nějaké ty světlé stránky ;-)

souvisí s "Éseldini bratři" (http://www.sosaci.net/node/26692) a hlavně s "Budeme jedno" (http://www.sosaci.net/node/24581), neboť se odrhrává někdy po zasnoubení Éseld s Thelfem-Sörenem. Následuje pak drabble "Deset tisíc" (http://www.sosaci.net/node/25654).

Drabble: 

„Dragu,“ oslovila váhavě bratra, „co víš o Starmelech?“
Vzhlédl od knihy s nákresy jakéhosi pevnostního systému. Studoval nepochybně jeden z mála dochovaných výtisků Mageronetovy války, impozantního díla o vojenských strategiích. „Starmelové jsou v první řadě válečníci. V horách se válčí skoro pořád. Přes průsmyky se tlačí záhorské klany a starmelští páni jsou už mnoho generací štítem, který je zadržuje. Jestli chceš jako starmelská paní obstát, nauč se dobře obvazovat rány. Nepočítej, že by tam někdy mohl být doopravdy mír.“
„A Thelf-Sören?“ odvážila se otázky.
Pousmál se. „Thelf-Sören? Poděkuje ti, pokud se to naučíš pořádně.“
Kývla. Začervenala se. Ano, to udělá.

Obrázek uživatele Arenga

Zhmotněné myšlenky

Úvodní poznámka: 

nesoutěžně, bez bodu

Navazuje na "V Kamenném domě" (http://www.sosaci.net/node/27038).

Drabble: 

Představenou v Kamenném domě v Eonéle byla paní Synöwe – druhá sestřenice Éseldiny matky. Éseld to zprvu znepokojovalo, záhy však pochopila, že vazby uvnitř Společenství jsou striktně nadřazené všem vazbám vnějším.
A teprve v Eonéle jí došlo také to, jak dokázala vytušit Ansgarovu zradu i proč toho o ní bersenská hostinská tolik věděla…

Učila ji sama představená.
„Jde o koncentraci. Umíš to, jen se musíš soustředit.“
Éseld zaváhala. „Dva a šest?“
Synöwe odkryla papír, jímž zakrývala korálky. Na jedné hromádce tři, na druhé pět. „Znovu. Zamíchám je.“
Skousla ret. Koncentrace! Synöwina myšlenka byla najednou… jakoby barevná. Zhmotněná. Uchopitelná. „Sedm a jeden!“

Závěrečná poznámka: 

Drabble částečně odkazuje na drabble "Modrý korálek" (http://www.sosaci.net/node/26822) a "Hostinská" (http://www.sosaci.net/node/26787), a na drabble "Nezáleží na tom za kolik" (http://www.sosaci.net/node/24660) a "Na útěku" (http://www.sosaci.net/node/24989).

Obrázek uživatele Arenga

V Kamenném domě

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Modrý korálek" (http://www.sosaci.net/node/26822) - který se, jen pro upřesnění, odehrává v Berseně, lacinijském hlavním městě, kde se Éseld skrývá několik měsíců (asi tři a půl) v jednom hostinci jako "chlapec ke koním".

Téma mi tentokrát umožnilo určitý časový skok.

Drabble: 

V Berseně sněžilo zřídka. V podstatně jižněji ležící Eonéle nikdy.
Éseld se dívala z okna, dláždění kamenodomské dvorany se lesklo deštěm.

Před rokem v Berseně trocha sněhu byla…
Kamenný dům představoval útočiště pro každého, kdo o ně požádal. S modrým korálkem v ruce byla přivedena přímo k představené.
„Ty jsi to Sigritino děvče,“ uvítala ji kamenodomská paní.
Ukázalo se, že o ní ví už několik týdnů. Její zaměstnavatelka zjevně nebyla jen tak obyčejná hostinská…
Tu noc spala Éseld v opravdové posteli, v teple a v bezpečí. Poprvé po dvaceti měsících.

Eonéla… Její třetí Kamenný dům.
Budou ji hledat i tady?

Závěrečná poznámka: 

Jak, aspoň doufám, vyplývá z textu, posun v čase je plus mínus rok. Éseld je momentálně v Kamenném domě v Eonéle, což je hlavní město Thyrakonidy. Z Bersenského Kamenného domu sem byla, přes dočasný pobyt v jednom domě na venkově, poslána kvůli své větší bezpečnosti.

Obrázek uživatele Arenga

Modrý korálek

Úvodní poznámka: 

Navazuje na "Hostinská" (http://www.sosaci.net/node/26787).

Drabble: 

Víko sudu zaklaplo.
Éseld se třásla jako v zimnici, nervozitou se kousala do rtu.
Slyšela zabušení, kroky, hlasy. Poznala Hektora.
Prokousnutý ret zachutnal krví.
Hostinská s ním žertovala, smála se. On se taky smál, dokonce slyšela mlasknutí, jako by ji poplácal po zadnici.
Pak bylo ticho.
Cítila, jak jí po zádech stéká pot.

„Vylez. Už vypadli. Na, vypij to!“
Pálenka voněla jalovčinkami, málem jí vypálila krk.
„Můžou se vrátit,“ podotkla hostinská. „Jediné opravdu bezpečné útočiště je Kamenný dům. Nebo chceš utíkat pořád dál? Kam až? V kruzích se vracet zase na začátek?“ Podala jí modrý korálek. „Poznají, že tě posílám.“

Obrázek uživatele Arenga

Hostinská

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, bez bodu

navazuje na "Éseldini bratři" (http://www.sosaci.net/node/26692)

Drabble: 

„Kůže líná!“ spílala hostinská pacholkovi. „Myslíš, že co nestihneš v mládí, ve stáří doženeš?! S takovou stáří nedožiješ!“
Éseld se do hostince vplížila zadem. Sebrat svých pár věcí a rychle pryč.
„A ty tu děláš co? Kde máš ryby?!“ zastavila ji zaměstnavatelka. Pak na ní spočinula dlouhým pohledem. Vydechla. Chytla ji za zápěstí. Zatáhla do kuchyně.
„Sud je prázdný, ten lenoch ještě vodu nenanosil. Nakonec dobře. Zalez dovnitř!“
„Ale…“
„Dělej! Já tě neprozradím, ty hloupá!“
„Jak…?“
„Od začátku vím, že jsi děvče,“ ušklíbla se. „Myslíš, že jsem úplně pitomá? A sypej už do toho sudu. Přiklopím víko. Nenajdou tě, neboj.“

Obrázek uživatele Arenga

Éseldini bratři

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez bodu

Přímo navazuje na "V bersenském přístavu" (http://www.sosaci.net/node/26365).

Drabble: 

Branimir, příští vévoda, namyšlený, protivný. Převahu prvorozeného dával pocítit všem okolo.
Draglav, trochu větší diplomat, podstatně větší štváč. Přímé pohrdání nahrazoval záludností.
Ilarion, třetí syn. Tichý hoch. Měla ho ráda. Dokud na ni na trhu ve Slatině nevystřelil.
Blagdan, mladší než ona. Kdysi jí dal do postele myš. To, jak se smál, když ji Armin ze Starmelu odmítl, mu však neodpustila.
Desislav, teprve dvanáctiletý, když utekla. Jakým mužem bude?
Hektor a Krasimir, otcovi levobočci. Druhý jen parchant, první největší a nejmstivější bestie ze všech.

Hektor stál na palubě Zadunavského bohatýra.
Jejich pohledy se na okamžik setkaly.
Ésedl viděla, jak strnul.

Závěrečná poznámka: 

(Pevně doufám, že padne příznivé téma, drabble dějově navazující a děj dále posouvající mám už dva dny z 86% napsané, ale úplně na každé téma ho napasovat nemůžu...)

Obrázek uživatele Arenga

Poslední kapka

Úvodní poznámka: 

Téma mi do aktuálně probíhajícího děje úplně nesedlo, nicméně umožnilo mi zaplnit ještě jedno poměrně důležité bílé místo z Éseldiny minulosti.

Předchází drabble "Deset tisíc" (http://www.sosaci.net/node/25654), následuje drabble "Pomocná ruka" (http://www.sosaci.net/node/24096).

Drabble: 

Když bylo konečně dojednáno její třetí zasnoubení, doufala, že se vdá co nejdříve. V osmnácti měla plné zuby toho, jak jí všichni – matkou vrkající o krásných svatebních starostech počínaje – řídili život.

S prvním snoubencem se setkala. Druhý jí psal dopisy. Třetí mlčel.
Ale budiž – krátce po zasnoubení se ujímal svého dědictví, prý byl i zraněn.
Na zdvořilé dotazy imberlijského vévody posléze odpovídal trochu mlhavě.
Čekali.
Po dvou letech a čtyřech měsících Armin ze Starmelu zasnoubení vypověděl – imberlijská princezna pro něj prý není vhodnou partií.
Bylo to ponižující.
A Éseld se rozhodla, že už nechce být figurkou v otcově politické hře.

Obrázek uživatele Arenga

V bersenském přístavu

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžní

navazuje na "V závětří" (http://www.sosaci.net/node/26174)
původně jsem to sice měla vymyšlené trochu jinak, ovšem téma nebylo vůbec příznivé, co si budeme povídat, důležité ovšem je, že pointa zůstává táž

varování: jedno sprosté slovo

Drabble: 

„Ba-nanana, ba-nana,“ pobrukoval si zarostlý rybář ve žluté haleně, když zajišťoval lano poutající loďku.
„Hej, Banane,“ zavolal na něj Jorg. „Uvaž to pořádně, ne jako posledně.“
Éseld je už znala, její zaměstnavatelka od nich brala ryby do kuchyně: Jorg a Grydor, třetímu přezdívali Banan. Kromě onoho broukání totiž nemluvil.
Grydor vystoupil na molo, podal Éseld košík s rybami. „Dneska jen tohle, hochu,“ odfrkl. „Támhleta zasraná karavela nám zkazila celej lov.“
Éseld pohlédla, kam ukazoval.
Tu loď poznala okamžitě a krve by se v ní nedořezal. Zadunavský bohatýr. Loď imberlijského vévody! Byla tak blízko, že rozeznávala postavy na palubě.
Viděli ji?

Obrázek uživatele Arenga

V závětří

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžní

Navazuje na "Mincí ve váčku je... žádná." (http://www.sosaci.net/node/26121).

Drabble: 

Práce ve stáji nebyla tak náročná. Možná jí to připadalo v porovnání s dobou, kdy žila s Ansgarem a všechno kolem koní se teprve učila, i následujícími krušnými měsíci, kdy se snažila dostat do Lacinie.
Spávala na seně na půdě, pravidelně jedla – často jen zbytky, ovšem nikdy neusínala s prázdným žaludkem. Do lokálu nechodila, hostům se pokud možno vyhýbala, pracovala mlčky. Bylo to jistější. Hostinská naštěstí stále věřila, že je třináctiletý kluk…

Když měla občas volno, chodívala do přístavu. Pozorovat lodě. Takhle v zimě nemělo smysl se o cokoli pokoušet, ale až zavane jarní vítr…
Byla odhodlaná to alespoň zkusit.

Závěrečná poznámka: 

Je to v podstatě taková "dějová výplň" ;-) doufám, že brzy padne téma, abychom se v příběhu posunuli zase o kousek dál. Aspoň je ale Éseld chvíli v závětří, v suchu, teple, nasycená a relativně v klidu.

Obrázek uživatele Arenga

Mincí ve váčku je… žádná

Úvodní poznámka: 

bez bodu, nesoutěžní

Navazuje na "Bersena" (http://www.sosaci.net/node/25934).

Drabble: 

Měla hlad, krást nechtěla. Takže práce. Co uměla? Šít, vyšívat, trochu malovat, zpívat, tančit. Číst, psát. Mluvit thrénsky, maličko kar-galhadsky. Vyvrhnout zajíce, ukrást koně – a taky se o ně postarat. Seznala, že někde ve stájích bude nejnenápadnější. A bude tam teplo.

Hostinská na ni hleděla nedůvěřivě. „Kolik ti je, hochu?“
Oddychla si. Mládenci tady v Lacinii nosili delší vlasy než v Imberlii, přesto si je musela znovu zkrátit. Zřejmě to stačilo. „Třináct,“ zahuhlala.
„Rodiče nemáš?“
„Nemám,“ zalhala bez uzardění.
„Pojď dovnitř.“
Lokál byl špinavý, stěny hrubě omítnuté mazaninou.
Darovaný mandlový bochánek však Éseld připadal jako to nejlepší jídlo na světě.

Závěrečná poznámka: 

Původně jsem to chtěla pojmout trochu jinak (jméno Mhaz ai nhez je pěkné jméno pro kra-galhadskou loď, ne?), ale nakonec se mi to vyvinulo takto. Plán B týkající se hypotetické možnosti dostat se na nějakou loď, ovšem Éseld nezvzdala. Aspoň prozatím ne.

Obrázek uživatele Arenga

Bersena

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez bodu.

Navazuje na "Všechno zlé..." (http://www.sosaci.net/node/25381)

Drabble: 

Vzduch voněl solí a dehtem, nábřežím fičel studený vítr. Éseld pozorovala několik kog, dlouhých veslic i rychlou thrénskou karavelu houpající se na neklidné hladině. Pokřikování námořníků ignorovala.
Doufala, že se v rušném lacinijském hlavním městě dokáže ztratit. Cestou oproti původnímu plánu postupně prodala oba ukradené koníky, branou prošla pěšky. Zatím se nějak protloukala, musela však vyřešit, co dál. V zimě na ulici zůstat nemohla. Přes den bylo sice ještě teplo, noci však už začínaly být nepříjemně chladné. Měla by si najít nějakou práci. Nebo… Pohledem zatěkala ke karavele. Plán zkusit se dostat na některou z lodí byl šílený. Anebo nebyl?

Obrázek uživatele Arenga

Kamenný dům v Tollidě

Úvodní poznámka: 

nesoutěžní, bez bodu

Ještě dále do minulosti.
Chronologicky, myslím, nejstarší. Éseld je ještě holčička.

Drabble: 

„Co je za tou zdí?“ Bylo jí asi sedm, když se na to chůvy zeptala.
„Kamenný dům. Víte přece, co to je.“
Přikývla. „Místo, kde žijí chytré ženy.“
Chůva se pousmála. „Nepřijímají jenom ty, které jsou chytré. Ale mnoho moudrých a vzdělaných žen žije právě v Kamenných domech, to máte pravdu.“
„Co tam dělají?“
„Studují, pracují. Společenství je chrání jako rodina.“
Očima sledovala kamennou zeď a masivní bránu. „Vypadá jako pevnost,“ podotkla.
Tehdy netušila, že Kamenné domy skutečně pevnostmi jsou. Netušila, že jednou bude sama oblékat modrý šat členek Společenství. Netušila, že Společenství pro ni bude víc než vlastní rodina.

Obrázek uživatele Arenga

Deset tisíc

Úvodní poznámka: 

Bez bodu, nesoutěžní.

Dnešní téma přímo vybízí k tomu, abychom se podívali zase trochu hloub do Éseldiny minulosti.

Volně navazuje na "Budeme jedno" (http://www.sosaci.net/node/24581).

Drabble: 

Princ Legelden padl.
Thelf-Sören, dědic starmelského suveréna, rovněž padl.
Éseld začala mít obavy, aby ji po dvojích takto nevydařených zásnubách ještě vůbec někdo chtěl – byť byla imberlijskou princeznou s nezanedbatelným věnem deseti tisíc stříbrných drachtů.
Během následujících dvou let se pár nápadníků objevilo. Možná je přilákalo těch deset tisíc. Vévoda se ovšem nechal slyšet, že dceru žádnému otrhanci z nemanic nedá.
Všechny nabídky odmítl.
Teprve později se Éseld dozvěděla proč. Své naděje na spříznění se starmelskými pány se totiž nevzdal. Thelfa-Sörena měl jeho mladší bratr nahradit nejen jako dědic svého otce, ale i v Éseldině loži.
Nikdy k tomu nedošlo.

Závěrečná poznámka: 

Trochu souvisí s mým loňským drabble: "Co na tom, že ji neznáš..." (http://www.sosaci.net/node/18850).

Obrázek uživatele Arenga

Všechno zlé…

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, bez bodu

Pokud jste zatím nečetli "Za hranicí" (http://www.sosaci.net/node/25310), tak doporučuji nejdřív to - následující drabble přímo navazuje.

Drabble: 

Její věznitelé zapálili oheň, družně se bavili, popíjeli. Ji nechali ležet opodál, svázanou na rukou i na nohou. Usilovně přemýšlela, co dělat. Vzdát se rozhodně nemínila. Ne teď, když došla tak daleko. Nikdy!
Měsíce s Ansgarovou bandou nebyly marné. Ti dva to netušili.
Hlavně zachovat chladnou hlavu… Ruce měla sedřené dokrvava, ale pout se nakonec dokázala zbavit i bez nože. Nohy pak rozvázala snadno. Trpělivě čekala, spřádala další plán.
Alkohol pomohl, opilce okradla snadno. Svůj nůž, jejich peníze, trochu jídla, oba koníky – i to ji naučil Ansgar. Jednoho později prodá.

Nad ránem přišla bouřka s lijákem.
Snad smyl její stopy.

Obrázek uživatele Arenga

Za hranicí

Úvodní poznámka: 

Omlouvám se, mám za sebou trochu krizové dopoledne a měla jsem chuť napsat něco poněkud ošklivého...

Navazuje na "Vždycky může být hůř" (http://www.sosaci.net/node/25071) a "Mít tak křídla" (http://www.sosaci.net/node/23470).

Drabble: 

Ocelový stisk na zápěstí.
„Copak to tu máme? Třešínka jen utrhnout!“
Éseld se snažila vyškubnout. Marně.
Přivolal svého druha. „Koukni, jakou hezounkou srnečku jsem ulovil!“
Vlasy už jí trochu dorostly, opět vypadala na první pohled jako dívka. Ačkoli tenhle by ji stejně odhalil, na to byly jeho ruce příliš nenechavé.
Druhý muž ji vzal hrubě za bradu a přinutil, aby k němu vzhlédla. Hvízdl. „Pěkná práce!“
Zachechtání, oplzlý pohled. „Zašpásujem si."
„S touhle ne! Za to by nás vévoda ubičoval k smrti. Ale budem bohatí, kamaráde.“
Zoufale si pomyslela, že tady, za lacinijskou hranicí, už přece měla být v bezpečí.

Stránky

-A A +A