Barbarič a Stein (Juraj Červenák)

Posledné chvíle v meste Levoča

Úvodní poznámka: 

Záver seriálu. Nadväzuje na drabble "V zajatí lesa a dýky".

Drabble: 

Notár a cechmajster nervózne prešľapovali pred budovou mestskej hliadky. Nedávno k nim dorazila neoverená správa o Steinovom návrate, ale bez podrobností.
Sú v poriadku? premýšľal Barbarič azda piatykrát, keď začul dupot kopýt. Štyri postavy sprevádzané dvomi jazdcami.
Stačil jeden pohľad a Hausserova tvár zažiarila. „Margita!“ Manželia si skočili do náručia, nedbajúc verejnej mienky.
„Sú tí lotri mŕtvi?“ zaujímalo Barbariča.
Stein ukázal na muža vedeného do cely. „Prípad uzavretý,“ povedal a zívol. „Neviete o voľných posteliach?“

Levoču opustili zavčasu ráno. Vzrušenie z nočného vyšetrovania pohaslo, ale vzbĺklo nové. Po chvíli zvrtli kone na cestu vedúcu ku Košiciam. Čakala ich dlhá jazda.

Závěrečná poznámka: 

Chlapci ukončili vyšetrovanie. Vcelku jednoduchý prípad bol pre nich osviežením; už čoskoro ich zaiste čaká ďalší spletitý zločin. Cesta do Košíc rozhodne nepatrí k tým krátkym a je možné, že ich na nej čaká ešte nejedno malé dobrodružstvo.

V zovretí lesa a dýky

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble "Znamenie vo výkriku".

Drabble: 

Biela vrana jej rukou zapchal ústa. Počul nás niekto? zľakol sa.
Nervózne vliekol Margitu lesom, keď z tmy znenazdajky vykročil Stein. Len dýka pritisnutá k ženskému hrdlu zastavila jeho výpad.
„Pusť ju!“ Paloš sa varovne vznášal vo vzduchu. „Tvoj komplic, prečo si ho zabil? Hádka?“
„Chcel ju len zneuctiť.“ Dýka nervózne poskočila. „Ja ťa milujem, Margitka, hviezda jasná. Už od jarmoku na teba myslím.“
Vtom Stein kývol. Teraz!
Muž si Jarošovu prítomnosť všimol neskoro. Seržant mocne uchopil ruku s dýkou, aby ju znehybnil, a len čo sa Margita vyslobodila, nemilosrdne zrazil únoscu na zem, kde ho odzbrojili.
„Pôjdeš s nami!“

Znamenie vo výkriku

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble "Keď nevrie iba voda".
Náhrada za tému Poznávací znamení.

Drabble: 

Náhly výkrik pripomína vo večernom tichu hromobitie.
Spozornejú. Znamenie, že sú blízko.
„Seržant, tadiaľto!“

Vyľakane odstúpi od dverí. Ten desivý vreskot... Čo sa práve stalo?
Mlčky sa utiahne do rohu miestnosti a schúlená do klbka začína nariekať.
Vtom zaškrípe závora.
„Poď, drahá,“ začuje. „Beriem si ťa domov. A tam sa staneš mojou!“

Konečne prichádzajú na miesto. Dvere dokorán otvorené, pred nimi pohodená závora.
Čiernovlasý muž s prebodnutým hrudníkom leží na zemi, nejaví známky života.
Zašuchoce krovie. Ženský hlas zavolá o pomoc. Ktosi zasyčí – žena stíchne.
Paloš a tesák sa zvrtnú, pripravené k boji. Dva páry nôh obozretne zamieria k húštine.

Keď nevrie iba voda

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble „V zajatí“.

Aries, ďakujem za komentár k drabble Záťaž na nervy. Uznávam, že som sa tým vypočúvaním nechal trocha uniesť.

Drabble: 

„Kapitán, bolo to trýznenie potrebné? Nestačilo mu dať zopár strieborných?“
„Seržant,“ povedal Stein chladne. „Ten – človek – nechal – dvoch pochybných chlapov, aby uniesli nevinnú ženu. Určite tušil, že s ňou nemajú počestné plány! Zaslúžil si okúsiť trocha bolesti. V porovnaní s pekelným ohňom to nič nebolo.“
Predierali sa lesným porastom. Hľadali opustenú chatrč.
Seržant potriasol plecami. „A nie je vám ho ľúto? Ten záchvat som nečakal...“
„Jaroš,“ kapitánov hlas nabral normálny tón. „Isteže ma to mrzí. Nie som netvor. Ale potreboval malú príučku. Možno sme mu zachránili dušu pred väčším hriechom.“
„Takže ste ho trocha povarili vo vlastnej šťave?“
Stein neodpovedal.

Závěrečná poznámka: 

Pri aplikovaní témy som sa opieral o slovné spojenie „variť sa vo vlastnej šťave“, hoci v inom než gastronomickom význame.

V zajatí

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble "Záťaž na nervy".

Náhrada za tému: Čierna ovca a biela vrana

Drabble: 

Prebrala sa na drevenej podlahe. Žiadne okná, len mesačný svit prenikajúci dierami v streche. Nepamätala si, ako ju priviedli, ale na ich tváre nezabudla. Jeden mal kučeravé čierne vlasy, druhý ostrý nos a bledú pokožku.
Zhrozene si všimla, že má vo vlasoch listy a úlomky dreva. Spodok šiat potrhaný. Rýchlo si zakryla poodhalené stehno a so slzami v očiach sa zahľadela na dvere, zvonka zavreté na závoru. Počula, ako sa Čierna ovca a Biela vrana – tak ich v duchu nazvala – vonku nahlas dohadujú.
Modlila sa, aby tam ostali čo najdlhšie. Mala veľké obavy. Keď ju navštívia... čo s ňou urobia?

Záťaž na nervy

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble "Corpus delicti".

Varování: 

Naznačené násilie na podozrivom. Upozornenie pre citlivejšie povahy (pre istotu).

Drabble: 

Strážnica vedľa brány bola malá, ale útulná.
Jaroš s kamenným výrazom priložil k mužovej odhalenému bruchu jeden zo svojich inštrumentov.
Stein jedným okom sledoval cechmajstra plačúceho v rohu miestnosti a ignoroval živočíšne výkriky, ktoré otriasali miestnosťou.
„Hovorte!“
Muž priviazaný o stoličku zalapal po dychu. „Zaplatili za... prechod. Och, to bola krásavica.“
„Kam šli?!“
„Les... opustené chatrče... na východe.“ Potom sa rozosmial. „Chichi! Lejte pálenku... Kto priniesol kocky?“ Reťazec slov prestával dávať zmysel. „Och, to ste vy, dievčence?“
„Seržant? Čo sa deje?“
„Asi nejaký záchvat, kapitán.“
Stein zahromžil. „Dobre! Barbarič, berte Haussera a tohto tu k mestskej hliadke. Jaroš, do lesa!“

Corpus delicti

Úvodní poznámka: 

NESÚŤAŽNÉ - žiaľ, nepodarilo sa mi drabble dokončiť včas, ale aspoň ho zverejním.
Nadväzuje na drabble "Pichliače chmúrnych myšlienok"

Drabble: 

Stein si ostro premeriaval strážcu brány.
„Takže znova. Tvrdíte, že tade neprešiel nikto podozrivý... so ženou?“
„Nie, pane.“
„Kapitán!“ Jaroš sa vrátil z krátkeho výletu za bránou.
„Seržant?“
„Napriek tme som objavil zreteľné stopy. Odtlačky nôh, polámané konáre. A toto.“ Jaroš im ukázal prameň červených vlasov.
„Zaujímavé!“ Barbarič po chvíli našiel rovnaké vlasy aj na vojenskej uniforme. „Je Margita rusovláska?“
Cechmajster zbledol. „Čo si jej urobil?!“ Zaskočeného strážcu zvalil na zem a ovinul mu ruky okolo krku. „Kam Margitu odvliekli?!“ Stein mal čo robiť, aby ho odtiahol.
„Odpovedzte, vojak!“ rozkázal. „Seržant, pripravte nástroje!“
Hausser sebou lomcoval.. „Ja tú beštiu zahluším!“

Závěrečná poznámka: 

Téma je fyzicky naznačená až v samom závere, ale dusnú atmosféru badať omnoho skôr.

Volání noci

Drabble: 

Barbarič nedokázal odolat úsměvu. Kapitán se totiž, podle očekávání, tvářil naprosto nenaloženě.
"Dílo ďáblovo, že?" naklonil se notář ke Steinovi.
Stein kupodivu mlčel a jen zíral na omladinu, poskakující, pobíhající a objímající se okolo vatry. Dav tančil, motal se a přeléval kolem dokola. Ve stínech se tančilo trochu jinak, ale zář ohně tam nedosáhla. Naštěstí. Kapitána by pravděpodobně trefil šlak.
"No, my vás tu necháme. Máte tu chromou nohu, tančit byste stejně nemohl."
Matěj to ani nestačil doříct. Agátka ho odtáhla mezi rozjívenou mládež a zabránila tak tím vraždě.
Vedle stojící Jaroš přešlápl.
"Snad tam nechcete jít taky?"
Jaroš přikývl.

Závěrečná poznámka: 

Je to trochu mimo charakter. Už jen proto, že pochybuji, že v roce 1601 by se konalo takovéto... nadělení. Ovšem domnívám se, že Barbarič by si rád zakřepčil, Stein by to nejradějí celé podpálil...a u Jaroše... nevím. Od té operace do něj vůbec nevidím. Snad autor ano.

Pichliače chmúrnych myšlienok

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble "Milovník sladu nečakane zasahuje".

Drabble: 

Ako kráčali ulicami, neubránili sa pochmúrnym myšlienkam, ostrým ako pichliače ježka.
Barbarič s ľútosťou hľadel na rady prestavovaných domov, ktoré sa pomaly vzmáhali po ohnivom pekle z deväťdesiateho deviateho.
Už aby som toto kacírske miesto opustil, dumal Stein. Protestantská Levoča mu vôbec nevoňala.
Trápili ho tiež obavy z moru, ktorý tu pred pár rokmi vyčíňal.
Jaroš vyzeral pokojne, ale jeho myseľ už chystala bojovú stratégiu proti únoscom.
Cechmajstra zalieval horúci pot. Silou-mocou chcel byť súčasťou pátrania, ale netušil, ako im bude užitočný. Nemôžem nečinne sedieť. Margita na nás čaká.
Pomyseľné pichliače ich bodali ešte hodný kus cesty k Menhardskej bráne.

Milovník sladu nečakane zasahuje

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble "Keď túžbou papier horí".

Drabble: 

Jaroša našiel skloneného nad akýmsi chlapom. Zanedbaný zovňajšok a silný zápach alkoholu, ktorý z tuláka sálal, vzbudzoval v kapitánovi mierny odpor.
Po chvíli seržant odstúpil a podišiel k Steinovi s nečitateľným výrazom na tvári.
„Seržant?“ Stein sa zhlboka nadýchol. „O čo išlo?“
„Kapitán... ako som skúmal miesto únosu, narazil som na toho žobráka. Razilo z neho pivo, ale keď som ho prebral, bol zhovorčivý.“
„Neplietol sa mu jazyk?“
„Trocha. Ale z jeho slov som pochytil, že bol svedkom únosu. Videl, ako slečnu Margitu nesú smerom k Menhardskej bráne.“
Stein sa zachmúril. „Veríte slovám opilca? Pivo otupuje.“
„Kapitán... iné stopy nemáme.“

Závěrečná poznámka: 

Ach, ten názov... tentokrat mi nič lepšieho nenapadlo.

Keď túžbou papier horí

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble "Zúfalstvo, vášeň, hnev".

Ľúbostné listy boli kedysi dobrým spôsobom, ako otvoriť srdce a vyjadriť emócie bez obáv z očného kontaktu. Nejeden umelec tu mohol nájsť svoj vnútorný hlas.
Problém nastáva,ak je tento hlas použitý nevhodným spôsobom, ako sa to stalo
ctiteľom v Levoči.

Varování: 

Obsahuje zopár slovných spojení so sexuálnym podtónom (ak bude treba, môžem ich upraviť a zjemniť).

15+

Drabble: 

„Kujóni!“ Barbarič s úškrnom dočítal posledný z milostných listov, ktoré im Hausser rád ukázal. „Ale cítiť odtiaľ slobodného ducha umelcov. Chcete nazrieť?“
Stein od neho neochotne prevzal husto popísaný papier. Nevšímal si krásne štylizované písmo, zato obsah mu skoro vyrazil dych. Slová skutočne sršali zvrhlosťou a lascívnosťou.
„...vôňu kvetu ženského...“
„...nežnej panny stehná bozkať...“
„...túžby plameň dychtí splynúť...“
S červeňou v tvári sa rýchlo odvrátil a so šťavnatou nadávkou vrátil list Barbaričovi. Potom bez slova opustil budovu, aby sa pripojil k Jarošovi, ktorý študoval miesto činu.
Barbarič osamel. „Sú to smilníci,“ prikývol, „ale umelecky mysliaci smilníci! Slečna Margita, buďte silná.“

Závěrečná poznámka: 

Steinovej reakcii sa nedivím. Zato Barbarič... no, ten bol celkom benevolentný.

Zúfalstvo, vášeň, hnev

Úvodní poznámka: 

Nadväzuje na drabble "List bez odpovedí".

Drabble: 

Kým Jaroš ošetroval ranenému hlavu, Stein vyprázdnil hostinec.
Zlatníckemu cechmajstrovi Hausserovi sa triasol hlas. „Niekoľko týždňov dostáva Margita ľúbostné listy.“
„Ľúbostné?“ zrúkol Stein.
„Áno. Vyznania lásky od údajných ctiteľov. Perverzné, nemravné vyznania, rozumiete? Naliehali, že si po ňu prídu...“
„Hlásili ste to mestskej hliadke?“
Cechmajster prikývol. „Považovali to za bezvýznamný žart.“
Stein sa zachmúril. „Svojský žart!“
„Margita bola zúfalá. Keď počula, že tu prespíte...“
„Napadli vás tí ctitelia?“ zaujímalo Barbariča.
„Dvaja. Cestou za vami. Tešili sa, že ju konečne majú.“
„Chlípne svine!“ uniklo Steinovi. „Dostaneme ich!“
Hausser zvesil hlavu. „Prosím...“
Stein strácal trpezlivosť. „Vzchopte sa, človeče! Seržant, Barbarič, máme prácu!“

Závěrečná poznámka: 

Už sa to komplikuje. Uvidíme, ako si chlapci poradia.

List bez odpovedí

Úvodní poznámka: 

Myšlienka tohto drabble a jeho spracovanie vznikali "narýchlo", takže sa ospravedlňujem za možné nedostatky. Napriek tomu dúfam, že vás zaujme.

Drabble: 

Stein prechádzal pochmúrnym pohľadom medzi stroho popísaným listom a kamennou dlážkou levočského hostinca.
„Prečo tá nervozita?“ prehodil Barbarič pomedzi sústa. Pečený bažant v medovo-škoricovej omáčke voňal lahodne. „Vari nenapísala, že príde pred západom slnka? Teda čochvíľa.“
„Neviem.“ Kapitán pokýval hlavou. „Nemám z toho dobrý pocit. Prečo nenapísala podrobnosti? Seržant? Ako to vidíte?“
Jaroš, ktorý sa dovtedy venoval čisteniu svojich drahocenných nástrojov, prikývol. „Áno, je tu mnoho otázok. Slečna Margita zrejme netúži po škandále, preto tie tajnosti.“
„Musí tu byť viac...“ Kapitánove ďalšie úvahy prerušilo buchnutie dverí. Dnu vpadol zakrvavený muž.
„Je tu kapitán Stein?“ zavolal chrapľavým hlasom. „Moju Margitu... uniesli!“

Obrázek uživatele Borch

Na rozloučenou

Drabble: 

"Už je konec?" zeptal se Elánius.
"Ano," odpověděl Severus, "těším se domů, tady je to počasí tak nemožně stálé..."
Petronel si nepřítomně oškubával křídlo.
"Mně to bude chybět. Letos jsem ani nebyl za blbce."
"Nebuď smutný, košiláči," těšil ho Uriáš, "třeba napřesrok zase budeš."
"Vy chcete pokračovat? Neříkal jsem už loni, že to nemůžeme trpět? Musíme to zarazit! A basta!"
Kapitánova pěst dopadla. A trefila. Klávesnici. Zajiskřilo to a vyvalilo se trochu dýmu.
Geralt mlčky vytáhl náhradní a obrátil se na Steina.
"Co vás pořád žere? Mohli jsme dopadnout hůř! Takže vychladněte a zakazuje se vám třískat do věcí. Kapišto?"

Závěrečná poznámka: 

téma tam je, šmyteč, smyčeš, šmitec! má Stein s tím třískáním. Ehm... nějak mi docházejí slova :)
Mějte se! XD

Obrázek uživatele Borch

Domácí práce

Drabble: 

Stříbrnou skálu pomalu zasypával sníh, ale v síni bylo teplo a útulno. Oheň pomalu stravoval buková polena a do praskotu a šumotu zazníval tichý hlas paní Magdaleny, prozpěvující si písničku.
Do jejího zpěvu vpadly dva mladé hlasy Johanky a Anežky.
"Je nám líto, máti, nemáme."
"Co se dá dělat," řekla paní Magdalena a trochu vyčítavě pohlédla na manžela.
Ten se pokusil ztratit v křesle.
"Jakmile ta vánice povolí, dojdu si pro kus jasanu a kolovrátek spravím," zabručel.
"I vy musíte uznat, že tohle není ono."
Vskutku, vrčení dvou kolovrátků něco chybělo. Vřeteno, dovezené zdaleka a ze vzácného dřeva, kolovrat nenahradí.

Zkúška vôle

Úvodní poznámka: 

15+

Zločinci sú niekedy kvôli svojmu prežitiu schopní zájsť až do krajností...

Drabble: 

Tušila, že ju čoskoro odhalí. Urobí však všetko, aby prežila.
Usadila sa do kresla a poslala vyšetrovateľovi koketné pohľady.
„Ohľadne vraždy Vášho manžela...“
„Nesadnete si, pane?“ Akoby ledabolo sa naklonila a odhalila hlboký dekolt s bujným poprsím. Zmyselne pohodila vlasmi a rukami položenými na nehanebne skrátených šatách sem-tam odhalila holé stehno.
Túžba po turkobijcovi silnela. Lomcovala ňou žiadostivosť, ale on odolával.

Verný svojmu menu odpovedal kamenným pohľadom, hoci v ňom vrelo pobúrenie a odpor. Keby nešlo o vysokopostavenú šľachtičnú, okamžite by pochodovala do klietky hanby.
Prekukol jej úmysly. V duchu zahromžil, aj zaúpel.
„Prosím, Bože, chráň nás pred takýmito diablicami.“

Závěrečná poznámka: 

Teraz tak premýšľam... Ako by v tejto situácii asi reagoval Barbarič? (ešte ten bujarejší, z prvých kníh) :)

Obrázek uživatele Borch

Vášeň má mnoho podob

Drabble: 

Lékař byl doporučením pro své řemeslo. Vysoký, postavy silné a i když byl starší než kapitán, člověk by mu hádal o deset let méně. Pohodlně u něj přespali a ráno mínili pokračovat dál. Avšak do loučení se do světnice vřítil mužský s děckem v náručí.
"Doktore, pomoz!"
Chlapec byl ošklivě potrhán.
"Skutálel se do Čertovy rokle!"
Lékař mužského vyhnal ze světnice a pohlédl na Jaroše.
"Mohl byste mi asistovat?"
"Jistě."
Seržant byl jako vždy chladný a klidný, ale Matěj si povšiml lesku v jeho očích, když spatřil lékařovy rozmanité nástroje.
Co jen v nich bylo? Zvědavost? Touha? Nebo něco silnějšího?

Obrázek uživatele Borch

Znalec

Drabble: 

"Kapitáne, to snad nemyslíte vážně," Matěj se tvářil, jako kdyby si Stein oblékl režný pytel.
"Co?"
Barbarič se rozmáchl rukama.
"Vy. Celý. Copak nevidíte, že se ve společnostech vyjímáte jako pěst na oko?"
Stein se zamračil.
"Nevím, co je komu do toho, co mám na sobě."
"Prosím, dovolte mi aspoň nějaké úpravy, vždyť jdeme mezi vysokou šlechtu! Opravdu chcete vypadat jako zaostalý venkovan?"
Kapitán si sice bručel pod vousy, ale nakonec dovolil.
"Poslouchejte, Barbariči," prohlásil nakonec a uvolňoval si hrdlo, svírané okružím, "jestli jste ze mě udělal šaška, vyřídím si to s vámi."
"Věřte mi, kapitáne, v módě se vyznám."

Obrázek uživatele Borch

A co je na nás tak zajímavého?

Drabble: 

"Doufám, že si uvědomujete, jaké máte štěstí, Jaroši!" prskal kapitán a vztekle se obouval.
"Jsem si toho vědom, kapitáne," odvětil Bohdan Jaroš, který na slavnost nebyl pozván.
"Měl byste v kostele zapálit svíčku!"
"Přestaňte zdržovat a pojďme!" řekl Matěj a vyšel na chodbu.
Stein stiskl rty a vyšel za ním.

Slavnost byla již v plném proudu, oba byli obklopeni neustálým rojem dívek a žen, které, bůhví proč, shledávaly jejich práci uchvacující.
"Pánové, dovolte, abych vám představil vaši nejhoroucnější obdivovatelku," ozval se hostitel.
Před nimi se tyčila žena. Tmavorudá barva jejích šatů jen přidávala na její majestátnosti.
"Paní Droběna z Outlova."

Závěrečná poznámka: 

Před Droběnou z Outlova by určitě zakolísal i Odysseus z Dotisu, tedy kapitán Stein. A pak-li by došlo na tanec, zcela si dovedu představit paní Růžičkovou v renesančních šatech, jak vláčí po parketu ubohého kapitána. (možná Roden? Ten by šel, ne?)

Obrázek uživatele Borch

Ohníček plápolá, ohníček hřeje

Drabble: 

"Máte místo mozku plevy! A rovněž se divím, že do vás ještě neuhodil blesk!"
Kapitán Stein zuřil jako Luciper sám. Notář Barbarič mu záviděl. Vztek zahřívá a Matěj by teď za trochu tepla dal svou duši. Takhle mohl jen přikládat polínka pod kotel kapitánova vzteku tím, že přikládal další použitelné kousky kazatelny, vzácné to práce z čtrnáctého století.*
"Neznabohu!"
"Ale kapitáne, kostel je napůl rozpadlý a ta kazatelna je víc dřevomorka než dřevo."
"Kacíř! Věděl jsem to vždy! Jste kacíř a měl byste skončit na hranici!"
"Cokoliv, jen když mi bude teplo."
Steinovi i Barbaričovi spadly čelisti.
Promluvil Bohdan Jaroš.

Závěrečná poznámka: 

* spěchám uklidnit případného čtenáře, co si zoufá nad kulturním barbarstvím schemnitzkého notáře, že kazatelna byla v desolátním stavu. Neopravitelná, pro potomstvo věků budoucích neuchovatelná, o její zkázu se dříve než Matěj postarala prácheň a zmíněný červotoč.

a mám na p. t. čtenářstvo otázku pravopisnou. Předposlední věta, zvládl jsem dobře i/y?

Steinovo horké prebudenie

Úvodní poznámka: 

15+

Náhrada za tému č. 7: Místa kde se nechceš probudit

Drabble: 

Stein netušil, prečo sa zobudil v tmavej, páchnucej miestnosti, navyše bez zbraní.
Postavil sa, ale hneď zastenal. V hlave mu dunela vari celá artiléria. Nečakal, že ho pijatika v hostinci tak zmorí.
Napriek bolesti sa porozhliadol. Žiadne dvere, len schodíky, skrz ktoré doliehal hluk. Zachmúril sa a hoci koleno protestovalo, začal stúpať. Zvuky ho zaviedli do neveľkej, slabo osvetlenej miestnosti. Keď nazrel dnu, strnul hrôzou. Zaklial a prežehnal sa.
Jaroš s Barbaričom boli do pol pása vyzlečení, pripútaní k múru. Krčmár s manželkou, obaja nahí, ryčali a lascívne okolo nich tancovali.
Stein si odpľul, zaťal zuby a vtrhol do miestnosti.

Obrázek uživatele Borch

Anketka

Drabble: 

"Pánové, povídejte."
Arcikancléř Výsměšek se tvářil spokojeně. V jeho případě to byla místa, která nechtěla, aby tam vůbec vkročil a když, aby byl jeho spánek dlouhý a jeho probuzení daleko a vlastně raději jinde.
Severus se zatvářil a pak se zamyslel.
"Snad... dům Malfoyových."
Kapitán Stein do sebe hodil další pohár.
"Mám vyjmenovat všechna?"
"Ne. Bychom tu byli do rána."
Geralt maloval do rozlitého vína roztodivné obrazce.
„Thanedd. Už nikdy. A pak...“
Obrazce se slily v jediný. Vilgefortz.
"Oh, chápeme. Veliteli?"
"U mně jde o čas, místo je mi jedno."
Zraky se upřely na poslední osobu v místnosti.
Rogan spal.

Obrázek uživatele Borch

Umění táborovací

Drabble: 

"Já jsem vážně nemyslel nic...," omlouval se Barbarič a zároveň se vymotával z těžké kožené plachty.
"Nemyslel! To je to, co neděláte!" vztekal se Stein, který jen stěží nerozsekal výše zmíněné svým palašem.
Jaroš mlčel a snažil se na troskách světa vystavět novou civilizaci. Tedy najít všechny stanové tyče a srovnat plachtu.
Kapitán ještě chvíli zdatně konkuroval Etně v nejlepších letech a pak odešel z tábora.
"Já opravdu nechápu, jak jsem to mohl..."
"Udělal jste čtyři chyby," řekl Jaroš a názorně ukázal, jak správně se má takový veliký stan, do kterého se vejdou tři osoby plus zbraně a zásoby, postavit.

Závěrečná poznámka: 

Tak snad v tématu...

Obrázek uživatele Borch

To byly časy...

Drabble: 

Když 24. května léta Páně 1618 dojel uřícený posel na Stříbrnou skálu, stal se svědkem druhého zázraku ve dvou dnech. Prvý, zázračné přežití královských místodržících, absolvoval v Praze. Zde viděl, jak kapitán Stein vyskočil z postele a za svolávání kleteb na protestanské stavy, kacíře a zbytek světa se pokusil nasednout na koně. Tomu bránila jeho rodina a Stein podlehl.
"To je neslýchané!" třískl kapitán pohárem do stolu, "útok na místodržící! Svět se řítí do zkázy! To za mých mladých let..."
"Jsem se třásla, že vás už neuvidím," podotkla Magdalena Steinová.
"Ale vždy jsem se vrátil."
"Ano."
Stein se smutně pousmál.

Závěrečná poznámka: 

Stovka je zatraceně málo!

Obrázek uživatele Borch

Nefritová oblaka

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

Praha byla hnízdem neřesti, obscénnosti a jiných ďáblových vynálezů. Dlužno podotknouti, že neřesti a obscénnosti bujely přes noc růstem exponenciálním. Nejnověji tu byl Dům nefritových oblak. Stein nikdy nic takového neviděl, zrovna tak jako téměř nikdo v římské říši. Ale pánové se brzo naučili ocenit exotický přístup personálu i neobvyklé možnosti povyražení.
Kapitán s vrčením vyrazil po schodech nahoru. Rozrazil dveře, zamotal se do závěsů a vyděsil jednu dívenku hrající na nějakou podivnou loutnu.
„Barbariči!“
Matěj se ohlédl. Jeho nepřítomný úsměv se ihned vytratil, zrovna tak jako dvě tanečnice v rozevlátých róbách.
„Vzpamatujte se a jdeme!“
Notář vstal.
„Barbariči! Šaty!“

Závěrečná poznámka: 

Já vím, gejša v rudolfinské Praze je nemožnost. Neboť Rudolf by určitě dal přednost jim před nějakou homunkulou. Ale vzhledem k obchodním cestám by možná byla možná kurtizána z Číny.

Obrázek uživatele Borch

Když jde do tuhého

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
pozor SPOILERY! k Andělovi v podsvětí. Zase.

Drabble: 

Vztekem, zuřivostí a nadávkami se otřásal nejen celý dům, ale i domy vedlejší.
„Jak si to vlastně vůbec představuje? Měl bych ho chytit a za vlasy dotáhnout zpátky! Do kláštera! Na hrachu by měl klečet!“
Kapitán pokračoval ve výčtu trestů a Matěj mlčel a přikyvoval.
Co měl říkat? Skutečně nebylo od seržanta Jaroše hezké, že se po uzdravení sebral a zmizel. Jenže... Barbarič vlastně seržanta chápal.
„Najdu ho! I kdybych měl jet až do Cařihradu!“
Kapitán vykročil ke dveřím a pak se otočil zpátky na Matěje. Ten si z hrůzou povšiml, že Steinovi ukápla slza.
„Opravdu ti nenapsal, kam jede?“

Obrázek uživatele Borch

Nechtěj, aspoň neubude

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
Nenavazuje přímo, ale odehrává se na stejném místě jako tahle věc.

Drabble: 

Z kuchyně vanula divná vůně. Kořeněná, sladká a pálivá. Stein se otřásl. Co tam zase provádějí? Hostitelky, o kterých byl stále pevněji přesvědčen, že to jsou čarodějnice, ne-li přímo démoni, cosi kuchtily.
Kapitán se přikradl k pootevřeným dveřím.
„Kde je to víno?“
„Přidej tam ještě tu sojovku. A zázvor!“
„Už jste tam přidaly to čili?“
Zbytek se ztratil v rachotu pánve a prudkém sykotu.
Kapitán nevěděl, co kam přidaly, ale jíst to nebude.

Jídlo vypadalo nádherně, vonělo skvostně a bylo vynikající, i Jaroš si přidal.
Na otázku, proč nejí, odpověděl nerudně: „Postím se.“
Hostitelky si vyměnily tázavé pohledy.
V říjnu?

Obrázek uživatele Borch

Vzpoura na lodi... Fandom?

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

„Ne a ne a tisíckrát ne!“ Stein vztekle praštil rukou do stolu, klávesnici minul o milimetry.
Geralt se přes záchvaty vzteku už přenesl, v téhle realitě se pohyboval déle než kapitán.
Patricij popadl myš a sjel níž po textu.
„Oook!“
„Oh, pardon, nevěděl jsem, že nemáte dočteno.“
Severus podřimoval v křesle, obličej přikrytý novinami. Je dobré být mrtvý.
„A co se vlastně stalo, kapitáne?“ zeptal se Daniel Jackson.
Kapitán mu přistrčil notebook až k nosu.
Tohle! Nebudu!“
Daniel si přečetl dotčený text.
„Myslím, že budete. Jsou to síly nad naši vůli.“
„A může to být horší,“ broukl v polospánku Severus.

Závěrečná poznámka: 

Vůle autorova, v tomto případě vůle středně příčetného fanouška jest mocnější jakékoliv chladné či palné či magické zbraně, kterou by postava ráda použila k likvidaci výše jmenovaného.
A jak praví Severus, může to být daleko, daleko široko horší!

Obrázek uživatele Borch

Čekám, až se vrátíš

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!
POZOR! Spoiler k poslední knize Anděl v podsvětí!

Drabble: 

Stein skřípal zuby a mumlal všeliké kletby. Matěj seděl u stolu, ruce sepjaté. Snad se i modlil.
Ve vedlejším pokoji plzeňský kat právě prováděl neurochirurgickou operaci. Čertovo vejce puklo.
Po bůhví jaké době Mistr Roth vyšel ven. Unavený, bledý, ruce se mu třásly.
„No, pánové, teď je to na seržantovi a Bohu.“

Jaroš ležel v posteli, hlavu ovázanou, na čele stály kapky potu. Pak horečka ustoupila, kůže byla studená, suchá, bledá až do modra, dech se téměř ztratil.
„Jako by byl...“
„Není.“
„A kde je?“
Stein pokrčil rameny. Kde seržant bloudil, nevěděl. Ale schránka jeho duše tu na něj čeká.

Závěrečná poznámka: 

Čertovo vejce - aneurysma mozkové cévy. Jeho prasknutí znamená co, vážení p. t. čtenáři? Ano, správně, mrtvici. A proto doufejme, že si kat před operací umyl ruce nejen mýdlem, ale i nějakým silným alkoholem. A též nástroje, včetně toho nebozezu.

Obrázek uživatele Borch

Příliš brzký pokrok

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ!

Drabble: 

U puškaře bylo ticho a liduprázdno. Kapitán nahlédl do dílny, střelnice i na dvůr. Až v zadní světnici seděl majitel nad podivnou pistolí. Hlaveň měla úzkou, rukojeť krátkou, s kusem kovu před ní.
„Co to je?“ zeptal se Stein.
„Novinka a odpověď na vaše modlitby, kapitáne.“
„Vždyť to nemá ani lunt. Jak to může střílet?“
„Chcete to vidět?“
Cizinec byl vysoký, osmahlý, rozhodně nebyl evropan.
„Ovšem.“
Po střelbě si byl Stein jistý. Tohle byl ďábel. Pravděpodobně Lucifer osobně. Kdo jiný by dokázal vystřelit šestkrát bez nabití, bez doutnáku a do úplného středu terče?
Stein se pokřižoval. Zůstane u své těšínky.

Závěrečná poznámka: 

Ano, vím. Historický renonc jak Brno a Praha dohromady. Ale myšlenka Clinta Eastwooda (v tom zapoceném ponču a s cigárem v puse) v renesanční Praze je tak lákavá. Zvláště ve společnosti nerudného turkobijce, Matýska a Jaroše.

Stránky

-A A +A