DMD č. 13 pro 13.4.2011 Téma: Vůně hořkých mandlí

Obrázek uživatele Ness

Sladký konec

A/N: Já vím, že už jsem sem psala a nebude bodík, ale tohle mě napadlo až o den později a chci se podělit (organizátorky snad potěší, že to opravdu je k tématu :-)).

„Už jsi to slyšela? Irenku povýšili!“ podělila se s Janou v kuchyňce kolegyně o drby. Kafe i přes cukr zhořklo na jazyku.
Irenka měla prsa trojky a miloučký úsměv. Jana ne. Minule přijali Tomáše, protože na tu pozici je potřeba chlap. Předtím vybrali Moniku...
Jana sice věděla, že je některým lidem trnem v oku, ale stále naivně doufala. Teď už ne. Nenáviděla... to, že tady plýtvá potenciálem, že o sobě začala pochybovat, že pomalu chřadne, až z ní zbude jen šedivý stín
„Výborné,“ pochutnával si dalšího dne šéf na domácích sušenkách, „mají takovou zajímavou vůni.“
„Mandle,“ usmála se Jana sladce.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Julie

Vůně

Pršelo. Tělo leželo v bahně a nad ním se rozkládala šedá, typicky britská obloha. Trpitelsky si povzdechl a rozprostřel na dlažbu kapesník. Hedvábný. Poklekl na něj. Normálně by podobné prostocviky odmítl provozovat, ale vyšetřování vraždy prostě vyžaduje jisté… ústupky.
„Cítím hořké mandle,“ prohlásil vítězoslavně Hastings, který si kleknul rovnou na špinavou zem.
„Výborně, mon ami,“ pochválil ho Poirot, „skutečně pozřel cyankáli. Nicméně je zde jiná podivná skutečnost, která si žádá naší pozornosti.
„A to?“
„Můj milý,“ usmál se Poirot, „já cítím vanilku a jakousi dřevitou vůni s jemným podtónem růže. Proč myslíte, můj drahý, že tulák voní luxusním parfémem značky Guerlain?"

Rok: 
2011

Ilúzia

„Je dokonalá,“ zašepkal, keď jej podával luxusný flakón. „Pripravil som ju iba pre teba. Žiadna iná ju nebude mať.“
„Povedz mi o nej niečo,“ požiadala, prstom hladiac slová názvu: Illusion.
„Stopa jazmínu, horké mandle, orchidej a vanilka, ktorá vôňu zjemňuje a dotvára. Rafinovaná i vášnivá; uvedie ťa do tranzu,“ opisoval svoj najnovší výtvor.
Otvorila flakón. Čoskoro ju zahaľoval oblak parfému. Poddala sa svojim zmyslom. Cítila prenikavú vôňu horkých mandlí. Opantávala ju, preberala nad ňou moc. Bolo jej horúco, cítila závrať a dýchalo sa jej čoraz ťažšie.
Stál tam a pozoroval ju; ten záblesk poznania na jej tvári tesne pred koncom.

Fandom: 
Rok: 
2011

Vina a trest

Když jí přivezli, již na tom nebyla vůbec dobře. Vysílením zesláblá a na její tváři bylo vidět, že se pomalu vzdává naděje i vůle žít a přežít.
Obi-Wan nemohl toto Anakinovi jen tak odpustit přestože kodex Jediů takové chování nedovoloval. Věděl, že za nějakou chvíli se s tím smíří, přijme to jako fakt, ale přesto mu to bude chvilku trvat.
Přecházel po místnosti tam a zase zpět. Čekal na zprávu od lékařských droidů jak na tom Padmé je. Když se otevřeli dveře objevil se droid a řekl: „Nepřežila, ztratila vůli žít.“ Polknul, v puse mu zůstala jen hořká chuť cyankál.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Saphira

Hořké srdce

Poznámka: Na poslední chvíli, ale přece. BJB.
Fandom: Torchwood
Varování: nejspíš trochu smutné...a lehce to hapruje s událostmi v CHoE.

Vůně hořkých mandlí. Poválel za slova na jazyku a povzdechl si.
Byly stejně hořké jako jeho srdce od té doby, co Ianto zemřel.
Slza mu skanula po tváři, když si připomněl dotek Iantova těla při jejich posledním objetí.
Při posledním polibku.
Zaťal pěsti a udeřil rukou do stolu.
„Sakra!“ Neměl jsem ho nechat zemřít. „Neměl, zatraceně neměl!“
Když Myfanwy při jeho výkřiku poplašeně zakvílela, uvědomil si, že křičí úplně zbytečně.
Jeho vztek a slzy Ianta nikdy zpátky nevrátí. Už nikdy mu nikdo neuvaří tak zatraceně dobré kafe.
Ledaže by…
„Doktor,“ zašeptal a do srdce se mu pomalu vkrádala slastná úleva.

Fandom: 
Rok: 
2011

Zhořklá sladkost

Fandom: Alternativní kavárna Torchwood
Poznámka: Preslash. Navazuje na všechny předchozí. :) A nedáme si pokoj a nedáme...

Nakonec tam proseděl několik hodin. Vdechoval sladkou vůni mandlových dortíků, které Ianto pečlivě skládal na tác, popíjel všemožné variace na kávu, vyprávěl, vtipkoval, důmyslně flirtoval… zkrátka byl okouzlující jako obvykle.
A Ianto… byl prostě Ianto. Zdvořile přátelský, mírně rozpačitý, ale hlavně velice fascinovaný.
Čas znatelně pokročil, hosté v kavárně se střídali, jen Jack zůstával. Až byl úplně poslední.
„Promiňte, pane, mrzí mě to, ale už budu muset jít. Víte, čeká na mě přítelkyně,“ vypravil ze sebe Ianto nervózně.
„Jak se jmenuje?“ zeptal se podezřívavě Jack.
„Lisa.“
Mandlové dortíčky najednou nevoněly tak sladce.
Jack si frustrovaně povzdechl. Tohle bude ještě zajímavé…

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Lunkvil

Účel světí prostředky

poznámka: Omlouvám se za případné nesrovnalosti, neměla jsem moc času na studium všech účinků nebo historických souvislostí. Snad tam nejsou moc velké kiksy. Kdyžtak se nechám ráda poučit.
------------------------------------------------------------------------
„Tohle?“
„Rtuť, pane, způsobuje bolesti a zvracení.“
„To by vyvolalo podezření. A tamto?“
„Cyankáli. Voní po mandlích, ale je hořké.“
„To by ani nepozřel. Potřebuji něco nenápadného.“
„Co třeba arsenik? Je bez chuti i bez zápachu.“
„Jak působí?“
„Klasicky: bolesti, třes…“
„A toto?“
„Jed ze všech nejzhoubnější. Jediná kapka by vyvraždila celý dvůr. Navíc není nutné jej pozřít. K aplikaci stačí jakýkoli tělesný otvor.“
„To se mi líbí. Jak se jmenuje?“
„Hebona. Nebezpečná a drahá…“
„Vypadám snad, že jsem z levného kraje?“ vyštěkl Claudius, hodil mastičkáři dva plné měšce a popadl lahvičku. Osud se konečně začal klonit na jeho stranu.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Amy

Pomsta chutná hořce

Hudba se linula ze všech koutů a zabraňovala mu utápět se v myšlenkách. Zčásti.
Jack byl za to vděčný. Poslední věc, po níž nyní toužil, bylo přemýšlet. Přemýšlet znamenalo vzpomínat. Vzpomínat znamenalo vybavit si Ianta…
Alkohol mu náhle podezřele zhořkl v hrdle a nebylo to jen kvůli jeho složení.
Barman před něj položil další skleničku. „Od pána tamhle,“ pokývnul a odešel.
Jack pohlédl na vysokého tmavovlasého muže. Bílé zuby se zablýskly v úsměvu. Jackovi připadal povědomý, ale nebyl schopen si vybavit, odkud ho zná.
Pokrčil rameny, zvedl nápoj a naznačil přípitek.
Poslední, co ucítil, než zemřel, byla vůně hořkých mandlí.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Ness

Idyla sychravého dne

A/N: Opět jedno ze série BJB. A pokud takové místo znáte, chci ho poznat taky!

Že já si ráno ten deštník nevzala, prokleju Murphyho, páč to by nepadla ani kapka. Teď jich začíná být naopak až moc a za chvíli už si můžu realizovat tanec v dešti.
Zachránila mě kavárna v jedné zapadlé uličce. Maličká, útulná, s příjemnou obsluhou. Atmosféra mě pokouká k experimentům, proto zabodnu prst do lístku a odolám pokušení zašvidrat na místo dopadu (bože, čokoládové fondue pro dvanáct osob prosím ne!). Za chvíli si už hřeju ruce o hrnek s omamnou vůní mandlí, na jazyku cítím hořkou chuť čokolády a vím, že se sem budu vracet. Déšť může být někdy i fajn...

Fandom: 
Rok: 
2011

Kterou cestou?

Fandom: Takové ty balící hry.
Poznámka: Mírně (spíše hodně) šílený fandom, ale nějak jsem neodolal. Tučně je to co "hráč" vybral.

Vidíš, jak brečí a její jindy tak hezké oříškově hnědé vlasy jsou celé zplihlé.
Obejmu ji. – Proplesknu ji.
Díváš se zblízka na její překvapený červenající se obličej.
„Co to děláš?“ rozpačitě zašeptá.
„Objímám tě, to nepoznáš?“ – „Už to bude dobré, jsem s tebou.“
Přitulí se k tobě a utře si uplakaná očka do tvého nového trička.
Odstrčím ji od sebe a vynadám jí. – Řeknu jí „Tvoje vlasy voní jako hořké mandle.“
„Mám tě ráda!“ řekne a sladce zatřepetá řasami.
„Taky tě miluju!“ – „Já tě mám taky rád, jako sestru!“
Sladce tě políbí.

Gratuluju, vyhrál jsi.
Chci hrát znova – Chci odejít

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Profesor

Noční můra a kafe s mandlovou vůní

Poznámka1: Slavte! Daniel von Drak má dnes narozeniny! První drabble z jeho světa spatřilo světlo toho našeho na těchto stránkách 13.4.2010.
Poznámka 2.: Existuje mandlové kapučíno?
---
Od úsvitu věků putujeme nocí.
Mlčenliví a osamělí.
Prokleti posláním strážit chodby času.
Údělem, jež nebere konce.
Údělem, jež ani sama smrt nezmění.
Údělem hořkým nad smutek.
Navždy bloudíme nocí.

***
Daniel sebou házel na lehátku. Marek P. přišel do kabinetu právě včas, aby zachránil kolegu před pádem na podlahu. Pod jeho dotekem Daniel procitl ze snu plného temných stínů a tajemných slov. Prudce lapal po dechu a nechal Marka, aby ho držel.
„Noční můra?“ ptal se Marek.
Daniel přikývl. „Pít,“ zachraptěl. Marek mu podal hrnek.
„Fuj. Co to je?!“ prskal Správce sbírek tmavou tekutinu.
„Cyankáli,“ usmál se kolega. „V kafi.“

Rok: 
2011

Mandle na pelyňku

Spoluautor: Stevko

Suroviny:
1/2 kg mandlí
5 dkg másla
1 dcl kokosového mléka
svazek čerstvého pelyňku
dvě nebo tři limetky
špetka strouhaného muškátového oříšku
špetka soli

Postup:
Na pánvi rozehřejeme máslo, přidáme posekané mandle a lehce osmahneme. Podlijeme vodou, osolíme, přidáme nadrobno nakrájený pelyněk a dusíme na mírném ohni doměkka. Dochutíme muškátovým oříškem a limetkovou šťávou. Na talíři přelijeme kokosovým mlékem, posypeme strouhanou limetkovou kůrou a ozdobíme snítkou pelyňku. Podáváme s vařenými bramborami nebo divokou či bílou rýží a s hlávkovým salátem.

(Nemáme-li k dispozici mandle zajatých nepřátel, lze je nahradit mandlemi anginózních dětí. Je však třeba dbát na důkladnou tepelnou úpravu.)

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Ebženka

Konec harmonie v Pařízkově

Hello Kitty dneska leží v růžové postýlce. Chce ještě spát. Batbatsmaru a Pomponpurin už vstali. Vaří čaj, ale nemají nic k jídlu. Jsou u Hello Kitty na návštěvě. Nabízejí Hello Kitty čaj, ale ona chce pořád spát. Pomponpurin smotává provazy ležící kolem postýlky. Večer už byli moc unavení a nechtělo se jim uklízet.

My Melody jede svým novým autem navštívit Hello Kitty. Oknem vidí Pomponpurina!
My Melody se zlobí. Otáčí se a jede do Cinnamorollovy kavárny.
Cinnamoroll se také zlobí. I oni si chtěli hrát s Hello Kitty!
Cinnamoroll peče mandlový koláč.
Batbatsmaru a Pomponpurin budou mít jistě veliký hlad.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Wee-wees

Zrůda

Fandom: Historie, bohužel realita
Varování: Tohle není pěkné. Ani trochu.

Do poslední chvíle si není jistá, jestli to opravdu udělá. Ale musí. Nemůže je tu nechat, teď, když je jasně, že se ta nádherná idea, ten svět, pro který žila, nikdy nestane skutečností.
Kráčí mechanicky od jednoho k druhému, Smrt s vůní mandlí. Heide. Hedda. Holde. Helmut. Hilda. Všude to stejné. Křupnutí rozkousnuté kapsle, pár trhavých nádechů, závan hořké vůně, klid. Helga se napůl probere, bojuje. Dostala málo chloroformu. Tiskne jí ruce k tělu, dokud jed nezačne působit.

Všichni ostatní muži kolem ní, nacisté, zabíjeli z nenávisti, z přesvědčení.
Ona vraždí z lásky.

Snad je právě ona ta největší zrůda.

***

Kdo, neví, nezná: http://en.wikipedia.org/wiki/Magda_Goebbels (poslední část, pod heslem Suicide) (dávám to sem anglicky, protože v české verzi wikipedie jsou nepřesnosti, děti nedostaly injekce, ale byly jim rozbity kapsle s kyanidem v ústech).

Fandom: 
Rok: 
2011

Mandlový dort

„Tak co teda pro mě máš za překvapení?“ řekl Lee a zvědavě se kolem sebe rozhlížel.
„Počkej, už to bude hotové,“ odvětila Natálie a hlídala troubu. Za chvíli se bytem šířila úžasná vůně.
„Tak tady to je,“ řekla Natálie a postavila na stůl před Leem oříškový dort.
„Vypadá báječně zlato a úžasně voní po mandlích.“ Pak si Lee kus ukrojil a hltavě se do něj zakousl.
„Sakra, ty mandle na dortu jsou strašlivě hořké“
„Nevím jak se to mohlo stát,“ láteřila Natálie. „Ale možná vím, čím to napravit,“ a vytála ze skříně archivní víno. S ním dort chutnal vskutku báječně.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele may fowl

Když autosugesce selže

-Zabila jsem ho. Normálně jsem mu ustřelila hlavu. Je mrtvý.-
Ta myšlenka ji začínala dohánět k šílenství, ale nemohla si pomoct. Tisíckrát si před očima přehrávala onu scénu. Přítmí lesa. Chvějící se zbraň. Jeho oči. Výstřel. Výstřel tisíckrát skutečnější než všechny ostatní neostré detaily.
„Neměla by ses tou vzpomínkou tolik trýznit. Udělala jsi, cos mohla.“
Když rozklepávala vajíčko o hrnek, málem se netrefila. Zkontrolovala recept. Bylo na čase přidat do těsta mandle.
-Je MRTVÝ.-
Letmý dotek na jejím rameni…
Rozčileně se na svého imaginárního přítele otočila.
„Simone, já jsem tě zastřelila! Mám na tebe snad zkusit cyankáli, abys skutečně zmizel?“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Danae

Plechovky

poznámka: Nakonec jsem si to napsala sama a mám z toho divnej pocit.

Majka se znovu zakousla do chleba a zamyšleně se zahleděla na velké ocelové plechovky, které na dvoře Draslovky čekaly na odvoz. Po maturitě chtěla jít studovat chemii, ale školy už byly tři roky zavřené. Tak aspoň občas nahlas přemýšlela a ostatní to znervózňovalo. Proto dnes obědvala sama. Znovu se zadívala na plechovky, které plnila na tři směny, stejně jako většina kolínské mládeže. Měli vlastně kliku, nemuseli do Porúří, protože Draslovka už rok jela jako šílená a potřebovala každého, kdo vydržel u pásu. Rudé nápisy na papírových štítcích přímo bodaly do očí. K čemu v Polsku sakra potřebují tolik kyanovodíkové křemeliny?

Fandom: 
Rok: 
2011

Mandlový dort

„To je docela... netradiční vůně,“ prohlásil Jack s úsměvem, když Sam vytáhla z trouby hotový dort, a potlačil touhu zacpat si nos. „Co to je, plukovníku?“
Sam se k němu otočila a zamračila se. „Zkouším nový recept, i když by se dalo říct, že je to spíš experiment, pane. Měla jsem hodně mandlí a nevěděla, co s nimi, tak jsem se rozhodla upéct mandlový dort. Ovšem výsledky experimentu neodpovídají ani jedné z mých hypotéz...“
„Vy si vytváříte hypotézy o dortech?“ zeptal se Jack překvapeně. „No... Tak jaké výsledky z toho tedy vyvodíte?“
„Experiment budu muset provést znovu s novými mandlemi.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Marek

Sladkosti…

„Dobré ráno.“ Pozdravil Brumbál své kolegy, kteří se shromáždili v jeho pracovně. Rozhlédl se po jejich rozespalých obličejích.
„Koukám, že byste potřebovali probudit.“ Prohlásil s úsměvem.
„Albusi omluv nás, ale je půl třetí ráno. Máš pro nás něco důležitého?“ Zeptala se Minerva, usínající při každém třetím slově.
„Samozřejmě že mám. Chtěl bych upozornit, že to co cítíte ve vzduchu, je moje nová zásilka z Medového Ráje. Jsou to nové, hořké mandle, zalité hořkou čokoládou s kapičkou mátového likéru. Berte!“ Nabídl všem přítomným.
Severus se ani spánek nesnažil předstírat. Již spal. Minerva na něho koukala s otevřenou pusou.
„To je vše?“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Blanca

Všední den v Tower of Ecthelion

Aragorn se těšil na snídani. U stolu již seděli Legolas, Gimli a Arwen. Než král stihl ukrojit první sousto, zavětřil cosi podivného.
Hořké mandle? To je divné.
Začichal znovu. Ne, nemýlil se. Že by mu někdo do jídla přimíchal jed? Odložil příbor s tím, že nemá hlad.
Stejná situace se opakovala při obědě. Aragorn začínal být paranoidní. Plížil se chodbami a vrhal se na každý stín.
„Nejsi nemocný, miláčku?“ zeptala se při večeři opatrně Arwen.
„Myslím, že mě chce někdo otrávit. Cítím z každého jídla hořké mandle.“
Legolas se začervenal: „To není jed, já jsem jen zkoušel nové tělové mléko…“

Fandom: Pán Prstenů (movieverse)
*omluvujík* za trápení Legolase

Fandom: 
Rok: 
2011

Filip J. Fray milému Benderovi Bendingovi Rodriguézovi

Poznámka: Vím, že mám ve Fryově jméně navíc á, ale ono se to lepšejšeji psalo...:) Odpusťte.

***

„Ukážu ti cestu ráááájem, půjdeš tam s přítelem Frááááyem… přítel Fray má o tebe záááájem, Bendre nezaplatils náááájem,…“ neslo se kuchyní Planet Express.

„Hej Frayi! Čekal jsem tě doma s večeří, nepřišels. S tím problém nemám, zblajznul jsem to sám, ale bylo toho moc, tak jsem doma trochu obhodil komoru, měl bys…“ zarazil se Bender uprostřed věty a… koláč!
„Zapek jsem tam doutníky, tři příčně a dva podélně, tak jak to máš rád,“ pochlubil se.
„U mýho naleštěnýho zadku! Jako bych cítil…“

HOŘKÝ MANDLE! Pak, že je blbej!

„… oříšky! Bleh, chceš mě zabít?! Do tohohle já kousat nebudu!“

Je blbej.

***

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Anne

Živý sen

Poznámka: slash (?) :)

Putovali několik dní opět bez peněz - to znamenalo i bez jídla. Fuu byla podrážděná, Mugen nevrlý, Jin zamlklý.
Usedali kolem stolu a nechali se obsluhovat. Fuu mezi jednotlivými chody pečlivě dokumentovala: Kai džiru, Jaki meši, Goyza, Tempura, Teppanjaki...
Když už ani Fuu nemohla nic pozřít, dali se na rychlý úprk. Pro nocleh si vybrali malou jeskyňku za vesnicí.

Mugen těsně před svítáním ucítil vůni hořkých mandlí. Seděl, díval se na spícího Jina. Uvažoval zda opravdu voní po hořkých mandlích. Ne, Mugen nikdy nepřemýšlí. Za ten živý výjev mohla spousta jídla. A vůně hořkých mandlí je dost patetická jedině pro sen.

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Aveva

V Popelčiných stopách

Myslela na něj dnem i nocí.
Patřil mezi elitu, nebyl její liga. Jak by mohla doufat, že se k němu dostane dost blízko?
Ale nakonec nepotřebovala ani kmotřičku sudičku, ten správný plán přišel sám.
Trochu se to podobalo přípravě k boji. Někde přidat barvu, jinde zdůraznit kontury. Použít parfém s předstihem, aby se vůně stihla rozvinout.
Vybrat správnou vůni je věda (a základ úspěchu).
Tak. Popelka může vyrazit na ples. Naposledy si před zrcadlem uhladit šaty. Zkontrolovat v kabelce připravený nůž.
Všechno vychází.
Zlomyslný úsměv na rtech a hořká vůně s mandlovým základem, tak typická pro magickou parfémovou směsku “Nepovšimnutelná”.

Fandom: 
Rok: 
2011

Ledy tají

Poznámka: Tak nějak se nám atmosféra postupně uvolnila - uvidíme, jaké bude další zadané téma. Za komentáře díky Danae a ioannince!!!

Už dva dny si užívali deštivého počasí Nové Guiney. A jak trefně poznamenala Hermiona, asi jim opravdu pršelo štěstí. Vydrželi bez vzájemného popichování a nechali se zvolna prostupovat místní kulturou. Nejprve procházeli muzea a doufali, že se déšť alespoň na chvilku slituje a dovolí jim strávit příjemný den na pláži. Zatím se nic takového nekonalo, a tak vyrazili, vyzbrojeni deštníky, do národního parku.
„Navrhoval bych krátkou zastávku. Stejně musíš vypít protiepileptický lektvar.“
„Ten hnus pít nebudu, voní jako hořké madle a stejně tak chutná. Co do něj vlastně přidáváš?“
„Nic zvláštního, vylepšil jsem ho jen trochu.“
Zcela nečekaně se rozesmáli.

Fandom: 
Rok: 
2011

Mandloně v Agrigentu

Tentokrát žádné jedy. A ani to není BJB, i když to tak možná vypdá, prostě si to řeklo o napsání.

S volně rostoucími mandloněmi jsem se poprvé setkala na Sicílii. V Agrigentu tvořily kolem starověkých chrámů celý hájek nízkých stromků s malými listy. Patří tam stejně neodmyslitelně jako proslulá čtveřice sloupů.
Bylo už září, ačkoliv panovalo vedro jako uprostřed léta, a pod stromy leželo množství plodů.
Mohla jsem si jich nasbírat tolik, kolik jsem pobrala. A potom rozbíjet skořápky kamenem a jíst.
Bohužel se předem nedalo poznat, že některé jsou hořké. To byla pěkná otrava.
Až později jsem zjistila, že právě chuť i vůně hořkých mandlí výrazně vylepšuje mnohé z vynikajících sicilských a jihoitalských zákusků, stejně jako místní mandlové likéry.

Fandom: 
Rok: 
2011

Pregnancy hunger

Fandom: Star Trek Voyager, niekde z konca siedmej série
Poznámka: Stalo sa mi to zase. VOY pozerávam iba v angličtine, tak som musela aj drabble napísať po anglicky. I'm a gim'me som rátala za jedno slovo.
Poznámka 2: mamka dnes pri upratovaní našla balíček mandlí. Viete, aká je to zmyslová rozkoš, jesť mandle a čítať o mandliach? :)

B'ellana entered the mess hall. She had been dreaming about the almond cake the entire duty. Now she was starving and almost crazy.
"Hello, Neelix, do you have anything with almonds?"
"I'm afraid you must use the replicator this time," he grinned with apologise.
"Computer, almond cake... No, belay that order. Three almond cakes."
Half an hour she was floating in the cloud of almond taste. And her baby was kicking with pleasure.

* * *

"Computer, another almond cake."
"Warning. Cyanide levels have reached the critical limit. Report to sickbay immediately."
"You know what, computer? Shut up and gim'me that bloody cake."

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Brygmi

Landslide

poznámka: já nikoho vraždit nebudu!

První věta, kterou jí Britanny řekla, bylo, že voní jako mandle a že by ji nejraději snědla. Nebyla to ovšem žádná hloupá balící fráze. Santana ten den použila mandlový šampón a Britanny prostě byla přímočará a nehledala za tím nic jiného.

Po těch třech letech Britanny pořád nerozuměla a naopak Santana věděla až příliš. Jenže když někomu zazpíváte Stevie Nicks, tak se všechno změní. Britanny byla pořád přímočará a když mluvila o tom, že miluje Artieho a že chce být s ním, Santana jí neměla důvod nevěřit.

Mandlová příchuť zhořkla.
Včera ji Karofsky polil ledovou tříští a zakřičel slovo lesba.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Keneu

Dědičná tetička

Poznámka: inspirace tu byla okamžitě, ale vzala roha, takže nakonec BJB.

Už zase se mačkali v kuchyni. Válečnou poradu svolala Káča.
„Já to nevydržím! Ona je tak nesnesitelná. Má někdo nápad, jak se jí zbavit?“
Babičce se zablýskalo v očích: „Co takhle ji otrávit? Co je ten jed, co není cítit po hořkých mandlích? Cyankáli?“
„Arsen, babi, arsen. Ale ten na tetičku použít nemůžeme. Dokážeš si představit, že by byla nejen otravná, ale navíc i otrávená?“
Argument byl přijat. Jenže co dál? Petr si pod stolem tajně četl noviny. Pavla mu je sebrala a…
„Inzerát! Dáme tetičce inzerát do novin a provdáme ji!“
„A na svatbě se bude podávat mandlový dort!“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Smrtijedka

Chemikářka

Poznámka: BJB. Hodně.

Obvykle zneklidněný Midsomer.
Během týdne zemřeli čtyři lidé. Předběžnou příčinou byla otrava, ale policie stále čekala na zprávu z laboratoře. Detektiv Barnaby byl plně zabraný do práce a Troye posílal, kam to jen šlo.

Právě teď seděl na pohovce v obývacím pokoji zatím nepodezřelé Marthy Jonesové, profesorky chemie, která se znala se všemi zesnulými.

„Udělejte mi radost a ochutnejte,“ usmála se slečna Jonesová s tácem koláčků v rukách. Troy zazářil. „Možná jeden.“
Cítil mandle.

Martha se otočila a Gavin zahlédl tetování na jejím krku.
„Slečno, můžu se zeptat?“
Přikývla.
„Co znamená to tetování?“
„KCN, to je vzorec, seržante. Kyanid draselný...“

Rok: 
2011
Obrázek uživatele sigam

Dnes neumírej

Sešli jsme se u Felixe Felixoviče. Byl konec listopadu a ocelově šedá mračna podtrhovala atmosféru. Den jako stvořený pro vraždu.

Seděli jsme u stolu. Já, Felix Felixovič a ten vyvrženec pekel Grigorij Jefimovič. Každý z nás v sobě měl dobrý půl litr vodky a Grigorij ještě navíc tři sklenice vína, které vonělo po hořkých mandlích. Zapíjel jím naše speciální koláčky a pochutnával si, že nic tak dobrého dlouho nejedl.

Bastard! Věděl, že jej chceme sprovodit ze světa a práci nám nijak neusnadňoval. O čtyři výstřely později jsem byl přesvědčený, že jej ani ďábel nechce. A jeho úsměv říkal to samé...

Fandom: 
Rok: 
2011

Stránky

-A A +A