Maková panenka

„Vykašlu se na to, opravdu vykašlu!“ soptila. „Jedna mu vaří, pere, žehlí, cylindr napařuje, boty leští... A on? Nevděčník nevděčná!“ Přešla několik kroků sem a tam. „Pořád jenom někde poletuje. A prý: odpust, panenko, zdržel jsem se. Odpust, panenko, to ten či ten kumpán kdovíodkud mne svedl... A já husa hloupá mu to vždycky sežrala. A ještě ho litovala. Obkládečky na čelíčko dávala, aby hlavinka nebolinkala. Prdlajz! Ať se neopovažuje strčit sem už ani nos, záletník jeden! Že já hlupačka jsem si raději toho štramáka Ibrahima nevzala!“ Maková panenka si sbalila uzlík a na louce ji už nikdy nikdo neviděl.

Nervózně si dlaní uhladila sukni.
„Děkuju za pozvání. Přinesla jsem k večeři lahvinku,“ nejistě se usmála.
Jeho rodiče se po sobě pokradmu podívali.
„Děkujeme,“ řekl překotně tatínek.
„To je od vás hezké,“ dodala maminka.
Po celý večer kvetoucí zdvořilostní komunikací však láhev zůstala nedotčená. Nevěděla, co si o tom myslet.

„Něco jsem zkazila?“ měla cestou domů na krajíčku.
„Ale to ne, to vůbec ne,“ řekl rozpačitě.
„Tak o co jde? Radila jsem se v obchodě a říkali, že je to výborná odrůda...“
„Naši na to nejsou zvyklí, tohle nepijou, víš... nemáme na nektar vybavení. Táta nejradši plzeň,“ objal ji Emanuel.

Stará makovice spala a lehce se kývala ze strany na stranu. Kolébaly ji klidné tóny a nikde nebyl nikdo kdo by ji rušil z jejího spánku kvůli nějakým potížím. Obyvatelé paloučku měli klidný den a Maková panenka s motýlem Emanuelem tančili svůj taneček, aniž by se vyskytl někdo kdo by jim ho chtěl překazit. Ostatní se dívali, hráli hudby či se tu a tam přidali také se tančit.
Tu se mysl staré Makovice dostala na povrch, pomalu a klidně. Otevřela rozespale oči a viděla jak se všichni poklidně baví, nebezpečí nehrozí. Usmála se, zavřela oči a nechala se kolébat dál.

Na polích rozkvetly makové panenky,
motýli toužili zvedat jim sukénky.
Objevil se licoměrník, co počestné znesvětí,
naslibuje modré z nebe a pošlape okvětí.
Emanuel našel jednu obzvlášť cudnou krásku,
vsadil se, že to měsíce dá jí poznat lásku.
Na konci té epizody zábrany šly stranou,
máky rudnou od té doby nad zvlčilou pannou.
Pomsta ovšem byla sladká, chcete slyšet více?
stačil k tomu jeden odvar z čerstvé makovice.
Místo teček kosočtverce, z ostudy měl šos,
chvíli musel strkat hlavu do písku jak pštros.
Poskvrnění dávno smyto, vlčí máky rudnou dál,
tenhle příběh, na mou duši, na housle mi cvrček hrál.