Silmarillion

Obrázek uživatele Elrond

Nevěsta

Nevěsta

Raiting: 12+
Fandom:Silmarillion
Pár: Ereinion/Elrond
Shrnutí: O tom jak rychle se šíří drby ve Středozemi.7
Klišé: Předstírané manželství

Obrázek uživatele Iantouch

Příběh našich otců

Fandom: Silmarillion
Přístupnost: 12+ (násilí, smrt, xenofobie)
Doporučení: Pro lepší porozumění kontextu doporučuji pročíst následující kapitoly ze Silmarillionu: 8. O zatmění Valinoru,  9. O útěku Noldor, 10. O Sindar, 11. O slunci a měsíci a o ukrytí Valinoru, 13. O návratu Noldor

Prohlášení: Toto dílo jsem nenapsal se záměrem materiálně obohatit svou osobu. Středozemě je duševním vlastnictvím J.R.R. Tolkiena, a stejně tak některé postavy. Hlavní hrdinové jsou mí, obyčejní muži s obyčejnými životy.
Podporovaná organizace: Člověk v tísni o.p.s. - Pomoc uprchlíkům ze Sýrie a Iráku

Obrázek uživatele Elrond

Kostlivec ve skříni aneb deník v šuplíku

Přístupnost: 12+
Fandom: Silmarillion
Pár: Elrond/Gil-Galad
Klišé: Nečekané zestárnutí
Shrnutí: O tom jak rychle se šíří drby v Lindonu.
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku, postavy a místa patří J. R. R. Tolkienovi. (I když myslím, že právě teď by se k nim raději neznal.)
Odkaz: Kostlivec ve skříni aneb deník v šuplíku

Obrázek uživatele Elrond

Noldolantë

Úvodní poznámka: 

Protože to má atmosféru, kterou jsem mnohokrát zažíval se svými blízkými.

Drabble: 

Byla jasná červencová noc. Měsíc zaléval svým stříbřitým světlem zvrásněnou krajinu. Seděli jsme s Maglorem u ohně zahloubáni do svých myšlenek. Do ticha jen temně hučel les a vítr pročesávající schnoucí trávu.
Po chvíli začal tiše zpívat. Byla to krásná a také velmi teskná melodie. Slovům jsem nerozuměl.
Když dozpíval, zeptal jsem se: „Proč vždy zpíváš v jiném jazyce?“
„Je to můj rodný jazyk. Mám jej rád," vysvětlit mi a uhnul pohledem.
„Ale vždy to zní smutně,“ namítl jsem.
„Nese v sobě spoustu vzpomínek na krásná místa, která jsem musel opustit. A na rodinu." V očích se mu zaleskly slzy.

Závěrečná poznámka: 

Drabble bylo napsáno na téma Duch jazyka.

Obrázek uživatele Keneu

Potíže s dechem

Úvodní poznámka: 

psáno na téma Totální anarchie
Vybrala jsem drabblata, u jejichž psaní jsem se nejvíc bavila, pak jsem vyškrtala ty na příliš divné fandomy a ty, které už jsou v květnových výběrech, a zbylo mi tohle. (Navzdory tomu, že dle počtu komentářů a kachen bylo doceněno.)

Takže znovu: nejíst, nepít, nečíst v práci ani v knihovně (ještě by vás někdo zastřelil). Příjemnou zábavu, doufám, že se uvidíme na pikniku.

Drabble: 

Gero řekl Wilhelmovi pěkně od plic, že je manipulativní zmetek.
Neomluvil se.
Nic se mu nestalo.

Ainur prohlásili, že se na nějaký pitomý karaoke můžou vykašlat. Na zpěv (ale ani na kašel) plíce zkrátka neměli.

Limonádový Joe se vloupal do Perníkové chaloupky a vylil pracovníkovi všechny zásoby alkoholu. I ty schované ve sklípku. Nikoli plicním.

Na trhu se objevil dodavatel třpytek. Z Transylvánie. Pokud jste třpytky nedopatřením vdechli, považovali jste upíry za blábolící romantiky. Jako oběť jste byli mnohem přístupnější.

Bitka mezi červenými tričky a stormtroopery vyrazila dech i samotnému vesmíru. Nevěděl si s tím rady, a tak prostě vybuchl.

Závěrečná poznámka: 

PS: Rya byla tak hodná a pokusila se to provést. Nekvalifikovatelná událost

Obrázek uživatele Iantouch

Quende

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybíral jsem dlouho. Nakonec jsem se rozhodl pro tohle.
Učím se ten jazyk, nebo si na něj možná jen vzpomínám, kdoví...
Jednou v něm budu psát písně. A příběhy.

Drabble: 

Procházel jsem zahradami. Měsíční svit zaléval cesty a stříbřil koberce trávy.
Náhle jsem zaslechl píseň. Slovům jsem rozuměl sotva způli. Mou rodnou řečí byla sindarština. Otec by matku zabil, kdyby zjistil, že mě učí jazyku Noldor.

Isil unútië
ar i eleni,
endessë lómiva,
i lúmë autëa
erinqua caitanyë.

Dostihl jsem muže, jemuž patřil hlas, a zřejmě ho překvapil otázkou: „O čem zpíváš?“
„Mohu to přeložit, princi,“ řekl a začal recitovat.

Thinnant Ithil,
ar giliath…

„Ne!“ zastavil jsem ho. „Nenič tu píseň. Je nádherná.“
„Říkal jsi, že chceš vědět, o čem je…“
„Ano,“ odvětil jsem. „A proto se musím naučit quenye.“

Obrázek uživatele Macalaurë

Závěrečná znělka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybral jsem tenhle sonet, protože to neni blbina, co bych napsal za pět minut v tramvaji, ale skutečná báseň.
Na téma: Ten, co nic nenapsal.

Drabble: 

Smích, čím víc hlasitý, víc smutku ukrývá,
veršíky veselé jak štít jsou pro duši,
co v sobě bolest má, trním se odívá,
zlámaná na kusy, nikdo to netuší.

Písničky rozmarné závoj jsou pro hříchy,
skrývá se za nimi postava vrahova,
přesto v nich ulpěl snad tklivý pláč, potichý
a slzy děcka, co nemá už domova.

Vzpomínky na mládí páří se s bolestí,
do srdce bodají dýky a jehlice,
již dávno prodal jsem své právo na štěstí,
požár plál, tekla krev ve svitu Měsíce.

V žití mém není sen, co snil bych víc,
než být zpět tím chlapcem, co nenapsal nic.

Obrázek uživatele Macalaurë

Závěrečná znělka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Doktora, protože si přál shakespearovský sonet.

Drabble: 

Smích, čím víc hlasitý, víc smutku ukrývá,
veršíky veselé jak štít jsou pro duši,
co v sobě bolest má, trním se odívá,
zlámaná na kusy, nikdo to netuší.

Písničky rozmarné závoj jsou pro hříchy,
skrývá se za nimi postava vrahova,
přesto v nich ulpěl snad tklivý pláč, potichý
a slzy děcka, co nemá už domova.

Vzpomínky na mládí páří se s bolestí,
do srdce bodají dýky a jehlice,
již dávno prodal jsem své právo na štěstí,
požár plál, tekla krev ve svitu Měsíce.

V žití mém není sen, co snil bych víc,
než být zpět tím chlapcem, co nenapsal nic.

Obrázek uživatele Iantouch

Blázni

Úvodní poznámka: 

Pokračování neznámého noldorského vojína. Nějak mi ten charakter začíná být sympatický, takže se s ním nejspíš potkáme i příští rok.

Drabble: 

Náš velitel byl férový chlap, který chápal, že jeden spokojený voják udělá víc práce než celá skřetí horda.
Zrovna jsme obědvali, když přišel s tímhle: „Napište na kus papíru, co se vám tu nelíbí a při odchodu to hoďte do kotlíku.“
Přemýšlel jsem. Jídlo bylo dobré, výcvik tvrdý, ale žádná buzerace… Nechal jsem papírek prázdný.
Na ranním nástupu vypadal velitel nesvůj.
„Dobře, chlapi. Vím, že to bylo anonymní, ale kde je ten, co nic nenapsal?“
Udělal jsem krok vpřed. Stejně jako voják po mém boku.
Velitel si nás mlčky prohlížel.
„Blázni,“ vydechl.
V modrých očích vedle mě se zasvítily hvězdy.

Obrázek uživatele Elrond

Hodina tance

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuji Maglorovi za použití metody rákoska při psaní poezie.

Drabble: 

Scéna:
taneční sál, Elrond s Gil-Galadem stojí uprostřed

GIL-GALAD:
zpívá

Divoký chlapče, máš svůj díl,
střílet z luku ses naučil,
na koni jezdit, šermovat,
krajinou divokou putovat.
Však u dvora jak se chovat máš,
ne všechno, dítě, ještě znáš.
Víš, že šat tvůj je vždy tvůj štít,
než mluvit, že máš myslet dřív,
rozumíš lichotce i toleranci,
já tě však naučím zpěvu a tanci.

ELROND:
odsekne

To není k ničemu.

GIL-GALAD:
zpívá v odpověď

V hudbě a verších spočívá krása,
nejvyšší pravda, duše tvé spása.

ELROND:
zpívá falešně

V hudbě a ve verších spočívá leda
zhouba všech snílků a hluboká běda.
Skřet když se na tebe ze křoví řítí,
těžko si písničkou zachráníš žití.
Než verše lepší je meč, štít či dřevec,
to potvrdí Maglor, ten největší pěvec.

GIL-GALAD:
zpívá

Vidím, že Maglor tu odvedl práci,
verše jsou plynulé, zpíváš jak ptáci.
Maedhros snad z tebe učinil brance,
však já tě teď naučím umění tance.
V zádech se narovnej, ruku mi dej,
nyní se začíná taneční rej.

Ereinion chytí Elronda v pase a pokusí se ho vést po parketě, což vede pouze k tomu, že Elrond zakopne o vlastní nohy a málem se oba poroučejí k zemi. Opona se zatahuje.

Obrázek uživatele Iantouch

Šel bych pro tě až na kraj světa

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Napsal jsem velmi slavně muzikál a pak jsem zjistil, že jsem zapomněl, že má být na nějaké téma. Takže alespoň nesoutěžně, neb vás nechci o tento skvost ochudit.

Pokud by vás zajímaly kanonické souvislosti, můžete je najít zde.

Varování: Patos lvl 1000+
Upozornění: Slash 12+ a můj OTP, ach! <3

Drabble: 

SCÉNA:
Pustá krajina, v pozadí štíty Thangorodrim, sporé světlo, kouř.

FINGON:
Přichází, rozhlíží se.
Rekvizity: meč, luk a šípy, harfa.

Až sem jsem kráčel, drahý můj, aby vše bylo marno? Kde hledat tě mám v tomto nehostinném kraji? Vzpomínáš, když byli jsme mládi jak samo jaro?
Hraje na harfu. Zpívá.
Srdce mé, blažené, písní se plní,
když v světle Stromů já spočinout smím,
jablka zlátnou a pšenka se vlní,
chci děkovat Valar díkem upřímným.

MAEDHROS:
Zpívá. (Tiše.)
Srdce tvé, blažené, písní se plní,
když v světle Stromů ty spočinout smíš,
jablka zlátnou a pšenka se vlní,
chci děkovat Valar, že jsi u mě blíž.

Světlo dopadá na Maedhrose. Je připoután ke skále za pravé zápěstí.
Scéna se postupně rozjasňuje.

FINGON:
Šplhá k Maedhrosovi

MAEDHROS:
Ach, vše je marné. Miluješ-li mne, skonči má muka, vezmi svůj luk. Nechť hbitá střela skončí mé žití, tu bolest již nemohu snést.

FINGON:
Napíná luk.
Králi, jemuž jsou drazí všichni ptáci, veď nyní tu opeřenou střelu a slituj se alespoň trochu nad Noldor v jejich nouzi.

THORONDOR:
Přilétá, vynáší Fingona k Maedhrosovi.

MAEDHROS:
Polib mne naposled, než mi prokážeš milosrdenství.

FINGON:
Otálí.
Nemohu. Jak sám sebe bych vraždil!
Utne Maedhrosovi ruku.

THORONDOR:
Odnáší oba pryč.

Obrázek uživatele Macalaurë

Ach ta morálka

Fandom: 
Drabble: 

Curufin se zamiloval,
všichni brzy zešílí:
„Chtěl bych svoji milou spatřit,
jenom v noční košili!“
Zbylí bratři, výtečníci
hned se toho chytili,
„Jen mluv, Rinkë!“ co je v plánu,
rychle zvědět dychtili.
„Maedhros je nejsilnější
a to pro něj znamená,
že na zemi bude státi,
připraví svá ramena.
Na ta potom Caranthir se
postaví, by nesletěl,
a tak dále, až nám vznikne
žebřík celý z živých těl.“
„Zešílel jsi, uličníku?!“
pravím plný obavy,
„Nepraštil tě při výcviku
někdo štítem do hlavy?
Říkám ne a za tím stojím,
tak se klidni, dobytku,
a než holku šmírovati,
skoč jí radši pro kytku.“

Závěrečná poznámka: 

Rinkë je domácká zkratka jména Curufinwë Atarinkë, sindarsky Curufin.

Obrázek uživatele Iantouch

Na cvičáku

Úvodní poznámka: 

Maeglin je mrtvý, Maglorovi nebudu kazit reputaci... dáme si neznámého noldorského vojína.
Raději 15+

Drabble: 

Bylo mi padesát. Rodiče čekali, že se ožením, ale já na ženění nepomýšlel. Rozhodl jsem se pro armádu. Připadalo mi to jako dobrý nápad.
Když Velekrál a Elendil vymysleli Spojenectví, už mi to jako dobrý nápad nepřišlo.
Stáli jsme na cvičáku.
„Postáváte jako ženský na trhu! Rozestup! Pravou upažit!“
Upažil jsem.
„Teď položte ruce na ramena toho před sebou!“
„Nemůžu mu tam radši položit nohy?“ zabručel jsem. Naneštěstí příliš nahlas.
„To si nechte na večer, vojáku!“
Muž přede mnou se otočil a věnoval mi ten nejkouzelnější úsměv, jaký jsem kdy spatřil. Nakonec to v té armádě asi nebude tak špatné.

Obrázek uživatele Macalaurë

Pravdivá slova

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za tohle mě brácha asi zabije.
Slash 12 +

(Stažený tvar pravdu's počítám jako jedno slovo.)

Drabble: 

SCÉNA:
skryté zahradní loubí, na lavičce sedí Maedhros a Fingon, vzájemně si projevují něžnosti
FINGON:
hladí Maedhrose po tváři, cosi mu šeptá

k divákům: Ne, již to nebudu déle skrývat.
otočí se k Maedhrosovi, vezme ho za ruce
Srdce mé pro tebe plane, zloději lásky mé!

zpívají duet:
MAEDHROS: Je tak krásné, co mi říkáš.
FINGON: Ne krásnější než ústa tvá.
MAEDHROS: Lži mi ta slůvka marnivá.
FINGON: Všechno je pravda průzračná!

MAEDHROS: Tedy mi pravdu, milý, říkej.
FINGON: Vykřičím pravdu v širý svět!
MAEDHROS: Otec můj nesmí se dozvědět-
hudba okamžitě ztichne

FINGON:
prudce vstane, otočí se na Maedhrose, vykřikne:
Povím mu všechno a klidně hned!
chystá se odejít

MAEDHROS: Ne, počkej, stůj! Zastav se!
FINGON: Nechci se dál skrývat ve lži!
MAEDHROS: Pravda je možná krásná, milý můj, ale též velmi nepraktická. Přinese nám spoustu potíží.
FINGON: Jsi snad zbabělec?

MAEDHROS:
vstane, udělá několik kroků k divákům, jímá ho smutek
zpívá: Tolik mě trápí, že to říkáš.
FINGON:
přistoupí k němu, hladí ho, navazuje v duetu:
Promiň mi, milý, pravdu’s měl.
MAEDHROS: Jak žena je pravda, zádrhel.
FINGON:
pokládá Maedhrosovi prst na ústa
Mlč, ze rtů tvých chci teď slíbat pel.

obejmou se, políbí, světla se pomalu zatmívají

Obrázek uživatele Macalaurë

Pravidla souboje

Fandom: 
Drabble: 

„Víc než slova – krev, když teče,“
otec řek‘ a koval meče.
„Fëanore, dílo špatné!“
slzy matky málo platné.
Začaly nám těžké časy,
zbroje odít, zkrátit vlasy,
od soumraku do úsvitu,
chop se meče, chop se štítu.
První, druhá, sek a kryt,
jdem se, bratři, jdem se bít.
Na nádvoří cedule,
na ní stojí regule:
Ruce, nohy – jeden bod,
hlava, přijdeš o život,
schytáš dvanáct zásahů,
smrti stojíš na prahu.

Na nervy mi bratři hrají,
jak životy počítají.
„Macalaurë, ty jsi debil,
tohle žádný zásah nebyl!“
„Jak chceš, volím jistotu,
když máš třináct životů!“
Za dvacet se počítá
huba hruškou rozbitá.

Obrázek uživatele Iantouch

Dvanáct pánů

Fandom: 
Drabble: 

Král Turgon zahynul v kamenné suti.
Duilin z Vlaštovky uhořel.
Rog od Kladiva hněvu byl udupán balrogy. Mnoho jich vzal s sebou.
Salgant z Harfy zradil. A zaplatil za to.
Penlod Pilíře a Sněžné věže byl zasažen šípem.
Jeho bratr byl roztrhán vlky.
Ecthelion od Fontány padl v souboji s Gothmogem.
Glorfindel Zlatého květu zachránil mnoho životů. Svůj ale ne.
Maeglin, zrádce z Domu Krtka byl zabit a svržen do plamenů.
Egalmoth Nebeské klenby přežil pád města. Byl zahuben Fëanorovými syny.
Galdor, pán Stromu, odplul na Západ.
Tuor Bílého křídla též.
Tak skončilo život na tomto světě Dvanáct gondolinských pánů.

Obrázek uživatele Macalaurë

Experiment

Fandom: 
Drabble: 

Zahradou se procházím,
na dvojčata narazím.
Amrod nese rýč a v páru
Amras za ním tlačí káru.
„Od kdy máte, chlapci, sklony
zajímat se o záhony?“
„To ti, Kano, povím vmžiku,
studujeme botaniku.
Nedávno jsme objevili
zvláštní býlí velké síly.“
Tak ti lumpi nezvedení,
pustili se do sázení.
A po čase, div se, světe,
konopí tu roste, kvete.
„Yavanna k nám chová přízeň,
zítra bude první sklizeň!“
praví bratři rozmařile,
„Už se blíží naše chvíle!“
Jak se ráno podivili,
když k záhonu přikročili:
Konopí tu není více.
To matka a sestřenice
sklidily ho prosty trémy,
navařily si z něj krémy.

Obrázek uživatele Iantouch

Sklízím, co jsem zasel

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dnes si dovolím jedno z pohledu Maglora, syna Fëanorova.

Drabble: 

Zlatý pás pole se táhne až za obzor. Klasy jsou velké a plné. Hladím hlavičky obilí; již brzy sklidím, co jsem zasel, svou první úrodu. Svůj dům jsem postavil na kopci, cesta je lemována stromy. Je prostý, stěny jsou kamenné a časem obrostou vínem. Ve dveřích stojí má žena. Synek mi vybíhá v ústrety, má její úsměv a moje oči.

„Kano! Sakra, Kano!“
Představa se rozplyne. Uklouznu po krvavém šlemu a stoupnu na ruku mrtvé ženy. Bratr mi pokyne mečem.
„Co s tím Eärendilovým potěrem?“
V síni se choulí dva malí chlapci.
„Nebudu vraždit děti, Maitimo.“
„Dělej si, co chceš.“

Závěrečná poznámka: 

Kano = Kanafinwë Macalaurë, Maglor
Maitimo = Nelyafinwë Maitimo, Maedhros

Obrázek uživatele Iantouch

Brány léta

Fandom: 
Drabble: 

Byl to veliký svátek; říkali jsme mu Brány léta. Celý Gondolin byl vzhůru, hodně se zpívalo, pilo, zahradami pobíhaly rozesmáté děti, které neznaly únavu, i když by jinak dávno byly v postelích.
Turgonův dvůr se shromáždil na nejvyšších hradbách, na králově bílé věži hořela barevná světla, stromy zdobily lampiony. Idril se smála a byla krásná, dokonce mi občas věnovala vlídný pohled. Zdálo se, že křivdy budou jednou provždy odpuštěny.
Již brzy vyjde Slunce a vydá se na nejdelší pouť. Bude se zpívat.
„Honem, honem, ať to nezmeškáte! Eärendile, kde jsi? Pojď se dívat.“
A pak obzor zahořel. Na severní straně.

Obrázek uživatele Macalaurë

Druhý lid

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Abyste neřekli, že píšu pořád kraviny.

Drabble: 

Harfo má, zazni a staň se mým hlasem,
neb slova prchla mi jak dítka domů.
Teď sytí se Prázdnota svitem a jasem,
mízou a rosou dvou posvátných Stromů.

Křik a pláč, šílenství, brodím se krví,
zrada, zášť, zlo a zmar v srdci mi hoří.
Blíží se Sudba, my byli jsme Prví,
teď do hlubin paměti svět náš se noří.

Zlatý plod zaskví se na klenbě nebe,
vychází Anar, to první je ráno,
nový den s nadějí přináší Slunce svit.

Duše je churavá, v srdci mě zebe,
ve stíny upadnout je mi teď dáno,
do světla rodí se Atani, Druhý lid.

Obrázek uživatele Macalaurë

Polibek

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Asi jsem zamilovaný, pardon. Jinak si to neumím vysvětlit.

Drabble: 

Nieninquë, moje milá,
jednou večer smutná byla.
Utíral jsem její slzy:
„Neplač, kvítku, mě to mrzí.“
„Nikdo mi tu nerozumí,“
slzu polkne, vzlyky tlumí,
„Ve tvých očích jsem snad víc,
bez tebe bych byla nic.“
Lásku moji chmura tíží,
ale mně se oči klíží,
vlasy temné prsty hladím,
leč s únavou souboj svádím.
„Jen se vyplač, krásná děvo.“
Za chvíli však spím jak dřevo.
Když procitnu za svítání,
překrásné mám uvítání,
zářný úsměv panny zřím,
po polibku zatoužím.
„Dívky sladší nikde není,
dej mi, kvítku, políbení.“
„Dostaneš ho leda stěží,
jelikož ti nenáleží.
Nevím, co tě napadá,
bdělým právo připadá.“

Obrázek uživatele Macalaurë

Hostina

Fandom: 
Drabble: 

Fingolfina, strýce mého,
pozval otec k hostině
„Jen se posaď, Nolofinwë,“
usmívá se nevinně.
Pak sloužící posmutnělí
nosit začnou talíře,
na nich chléb, sůl, cibule kus,
je to málem k nevíře.
„Netušil jsem, Fëanore,
že tak chudý je tvůj dům,
Finwë, král, snad založí tě,
zmínil bych se rodičům.“
„Jen strach neměj, bratře drahý,
živíme se svitem hvězd,
uměním a poezií.“
„Tedy bratře, všechna čest.“
Strýc opustil velmi kvapně
vyžranou síň hodovní,
v očích otci rozzáří se
dva plameny pochodní.
„Moc zdvořilý tedy nebyl,
opustil nás málem v klusu,
však teď ale když je v trapu,
dopřejem‘ si, chlapci, husu.“

Závěrečná poznámka: 

Taťka se s nevlastními bratry moc nemusí, chápete...

Obrázek uživatele Elrond

Slimák

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Za nápad děkuji Iantouchovi.

Drabble: 

„Podívej, tady jsou stopy veverky,“ klekl si Maglor na zem a ukazoval malé obtisky. „Vyšplhala na tenhle strom, na zemi jsou rozesety zbytky z šišky.“
„Tady byl divočák,“ rozhrnuje pošlapanou trávu. „A velký, obtisky jsou hluboké.“
Blížili jsme se k táboru a já se stále díval na zem, jesli něco neuvidím. Čím jsme byli blíž, potkávali jsme jen stopy koní a bot. Občas nějaké srnky.
„A tohle je co za stopa?“ zadíval jsem se na brázdu v blátě v níž byly drápance a díry.
„To se strýček Maedhros plazil ožralý do stanu," řekl Maglor, když se podíval, kde stopa končí.

Obrázek uživatele Macalaurë

Serenáda II

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Při psaní této básně nebylo ublíženo žádným pannám ani psům.

Drabble: 

Žila panna v Tirionu,
láskou jsem k ní zahořel,
matička má hned se táže:
„Synu, ty jsi ochořel?“
Zamilován rozhod' jsem se
naprosto se znemožnit,
harfu sebrat, píseň složit,
vyjádřit té dívce cit.
Pod balkónem panny oné
svoje srdce dávám v risk,
zjevila se, promluvila:
„Idiote, drž už pysk!“
Druhého dne pěju sladce,
struny znějí dojemně,
tu květináč zhůry přilít,
padl rovnou vedle mě.
Do třetice, jak se říká,
vše je dobré zkusiti,
kdybych věděl, co mě čeká,
více budu mysliti.
Přes náměstí, přes polnosti
prchám, hra je prohraná,
za mnou se psí smečka žene,
na stopě je od rána.

Obrázek uživatele Lejdynka

O Berenovi a Lúthien

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pro Roryho. :*

(a taky pro Maglora, aby věděl, že se na Silmarillion taky dají psát optimistické básničky, i když to člověk/elf bere vážně ;))

JInak kdybyste si k tomu chtěli zazpívat Sarajevo od Nohavici, tak jen do toho, neboť jsem to psala na tu melodii.

NESOUTĚŽNÍ.

Drabble: 

Přes prašný Anfauglith letí přízraky,
tiše skučí slunce, nevěří v zázraky.
Černá vlčí kůže, pach netopýra,
zšedlá stará víra jak plamen skomírá.

Ještě hoří oheň a praská směle,
ale už je čas se vzdát,
v šerém Angbandu se zlý bůh směje,
za svůj poklad bude bojovat.

Na mostě před branou číhá vlkodlak,
vztekle zuby cení, a nad ním temný mrak.
Píseň sladká trhá zlobu na kusy,
Morgoth mylně doufá, že bát se nemusí.

Síní slz a stesku se line libý zpěv,
omámen je Morgoth, již nezní jeho řev.
Silmaril se třpytí v dlani Berena,
píseň zvoní sálem, jak ocel kalená.

Závěrečná poznámka: 

Jo, tři drabbly. Jo, jsem normální. Ne, nechce se mi spát. :)

Obrázek uživatele Julie

Hudba únavy

Fandom: 
Drabble: 

Hlasy Ainur zněly a Ilúvatar naslouchal jejich tónům. Dirigoval nekonečnou a proměnlivou melodii znějící všemi zákruty bytí. Pak ale pocítil únavu, kterou často přináší těžká a krásná práce. A skrze tu malátnost se kupředu se prodral nový nápěv. Jednoduchý, téměř těžkopádný. Protkávaný veselými tóny i hořkostí, která však v sobě neměla bolest. Jen připomínala, že svět je takový jaký je. Píseň osvěžovala jako vánek a chladila jako skála zapuštěná hluboko do země. Přesto v ní ale byly i teplé paprsky podvečerního slunce vybízejícího ke spánku. Tišila shon i stesk a rozradostňovala srdce. Taková byla hudba skrze kterou Ilúvatar stvořil pivo.

Obrázek uživatele Iantouch

Spinkej, můj maličký

Fandom: 
Drabble: 

Smrákalo se, vzduch voněl šeříkem. Seděl jsem na lavičce pod okny královy dcery a trpělivě čekal. Za chvíli přijde, ponese svíčku, pak usedne na okenní sedátko poblíž dětské postýlky a začne zpívat.
Mateřství ji změnilo; byla ještě krásnější. Zaoblila se v bocích, v tváři se usídlil lehounký úsměv a celou její bytost jako by prostupovalo nebeské světlo.

Spinkej můj maličký,
máš v očích hvězdičky,
dám ti je do vlasů,
tak usínej, tak usínej…

Zmlkla, vstala. Chvíli stála ve světle, jako by tušila mou přítomnost. Pak prudce zabouchla okno.
Nabral jsem do plic vzduch.
Však už brzy budeš moje, má paní.

Závěrečná poznámka: 

V textu je použita část textu indiánské ukolébavky Ho ho watanay.
Myslím, že se k elfům docela hodí.

Obrázek uživatele Macalaurë

Serenáda

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Je tam jakýsi mikronáznak slashe, jinak snad nezávadné.
A preventivně se omlouvám všem svobodným dívkám v Tirionu a přilehlém okolí.

Drabble: 

Nejdřív dívky v Tirionu
Maedhrose lovily,
pak zjistily, že má k sukni
dál než k mužské košili.
K mému zpěvu upnuly se,
že jsem slavík či ký ďas,
nejlibější ze všech Noldor,
kouzelný je prý můj hlas.
Občas zpívám na zahradě
písničky tón po tónu,
přepečlivě vyhýbám se
stínu dívčích balkónů.
„Prý se budeš ženit, hochu,“
přišel za mnou Fëanor.
„Než ženitbu chtěl bych radši
neštovice, svrab a mor.“
„Rúmil pravil, že má dceru,
obdivuješ její vnady,
pod okny jí prozpěvuješ,
vymýšlíš jí serenády.“
Vzpomněl jsem si na tu dívku,
tuhle jsem šel okolo
jejích oken, zpíval jsem si:
„Trolololo-lo-lo-lo.“

Obrázek uživatele Macalaurë

Módní neshody

Úvodní poznámka: 

Když pan Iantouch crossover s moderní dobou, tak já taky!

Drabble: 

Žít jako elf v dnešním světě,
přináší mi potíže,
se svou ženou dostávám se
dosti často do kříže.
Kupříkladu róbu nosím,
že mi volný pohyb skýtá,
manželka má hlavu v dlaních:
„Vypadáš jak transvestita.“
Nebo třeba do psí sloty
kožené mám holiny,
pak se divím na ulici,
že jsem z mužů jediný.
Když si vezmu pod tuniku
obtažené kalhoty,
žena říká: „Převlékni se,
prosím, buď té dobroty.
Elasťáky, co teď nosíš,
hodí se tak na běhání,
pak se nediv, Macalaurë,
že ti říkaj‘ mladá paní.“
Na výlet, když sedlám koně,
povídají: „Hleďte vola!“
Oni mají elasťáky, tepláky
a jízdní kola.

Obrázek uživatele Iantouch

Odstíny nenávisti

Úvodní poznámka: 

Maeglin v dnešním světě. Zdravím Lejdynku.

Drabble: 

Byl podzim, krásnej čas, kdy se tady běhají maratony. Šel jsem na trénink a bral to zkratkou přes park. Pak jsem je uviděl.
Ona v legínách s růžovým pruhem a stejně růžových botách, v uších sluchátka růžového iPhonu. Ohon zlatých vlasů se pravidelně pohupoval sem a tam. Vedle ní joggoval on, navlečený v šedých, bachratých teplákách. Na chlupaté hrudi se mu perlil pot.
„Proboha, není to Chris Hemsworth?“ vydechla náhodná kolemjdoucí a chystala se omdlít.
„Není, ty krávo,“ zavrčel jsem.
Proběhli okolo mě, ani si mě nejspíš nevšimli. Hodil jsem si na záda tašku.
Chtěl bych ho vidět boxovat, princeznu.

Stránky

-A A +A