Ze života (nikoli mého)

Umění improvizace

Drabble: 

Procházely městem rychle, ale i tak ladně, s noblesou. V rukou nákupní tašky plné krásných věcí.
„Zlato, šup. Ještě musíme ke kadeřnici, na nehty, co ta tvoje nová kérka? Chceš ji vůbec? Takhle to ale nestihneme, v pět máme saunu a solárko.“
Dcerka na jehlách běžela, jak jen mohla.
„Dobrý den, rychle - mně standard platinu, Lotce prodlužte vlasy s tím duhovým. Jakou barvu chceš dneska?“
„Zelenou!“ vykřikla.
....
„Hotovo? Jsi krásná! Jdeme?“ spěchala matka.
PÍP
„Mami, on dnes nebude mít zelené Lamborghini, koupil nové - bílé! A já mám zelené vlasy???“
„A znáš nějakýho se zeleným? Napiš mu.“ mrkla na ni maminka.

Závěrečná poznámka: 

Dnes jsem trochu zapátrala ve světě krásných a bohatých. Jaké by to asi bylo, žít v jejich světě. Trochu hektické asi :-) Ale bohužel podle některých lidí, i které já znám osobně, by to bylo krásné. Krásné starosti s tím, jestli se mi barva vlasů bude hodit k novému autu kluka, se kterým zrovna randím. I takhle se dá žít. Nic pro mě, ale pro někoho je to určitě tzv. vysněný život.

Obrázek uživatele Envy

Anča v rodině

Drabble: 

Do té doby než jsme si Anču vzali domů, neměla jsem žádné starosti. A najednou to začlo.

Zvládneme ji vše správně naučit?
Kdy přestane kousat boty?
Umí už venku na trávníku či je třeba dál cvičit?
Jaké krmení je pro ni nejlepší?
Jaký obleček koupit na zimu?
Je třeba víc hraček?
Nesežere venku něco otráveného?
Není třeba vetší pelíšek?
Nesplaší se venku a nestane se jí něco?
Nespadne na ní doma něco?
Nespolkne něco nezdravého?
Co když onemocní?
Jaký šampón je ten správný?
Jsme dobrý páníčci?

A mnoho dalších starostí nám najednou přibylo. Za nic na světě bychom ale neměnili.

Stratégové

Drabble: 

Bylo zaseto, sklizeno, usušeno. Bytem vzlínala typická vůně. Jáňa s pohledem gotické madony ležel na pohovce a snil o budoucnosti. Pedro podupával a snažil se konverzovat.
„Jak to převezeme?“
Jáňa všemi silami prolomil bublinu ticha, která se mu nafukovala kolem úst.
„Co banány?“
„Ty vole, už to nehul…“
Jáňa se zazubil jako Mona Lisa. „Nemoc z povolání. Víš, jak loni nasněžilo v Lidlu, stačilo otevřít krabici od banánů…dojely z Kolumbie a nikdo nic nezaznamenal…“
Pedro obrátil oči v sloup. „Že jsme banánová republika se v Polsku ví, ale že ty banány i produkujeme, to nám neuvěří."
"Co si to nechat?"

Obrázek uživatele saasa

Přebor

Úvodní poznámka: 

Zvýšený obsah jadrnějšího výraziva by mohl citlivějším čtenářům přivodit stavy studu, možná až trapnosti. Buďte tedy tímto varováni.

Drabble: 

"Kdes ráno byl, Máro? Načešice nám nasázely pět banánů!"

"Hmm..."

"Jak hmm? Cos dělal?"

"Spal, co bych dělal? Je neděle."

"Co to kecáš? Jaká neděle? Je předevšim fotbal a ty si náš první brankář, ty vole!"

"Dyk to nemá cenu, vole, Načešice hrajou vo krajskej přebor a my leda tak vo ho-"

"Drž hubu, ty vole! Todle neni žádná cochcárna! Trenér vzteky sral cihly a Jára ti chce rozbít hubu, vole!"

"Hmm..."

"Co to...? Tobě je to úplně u prdele? Co to do tebe vjelo? Kikina ti zase zatrhla garáž, nebo co jako?"

"Vona... Kikina se včera odstěhovala k mámě."

Námluvy

Drabble: 

To je pěkná Mazanice!
řekl si pan Mazanec.
Tuhle šmouha, tmavé líce,
tamhle velký flekanec.
Vy jste přesně pro mě,
přijměte mé rámě!

Ale, ale Mazanec,
vy jste ňákej hrr na věc!
Proč si sakra myslíte,
že vy mně se líbíte?
Jste trochu moc nakynutej,
a do strany rozpliznutej.
A ten trouba, co vás pek,
zasloužil by pohlavek.
Hrozinky vám ujídal,
mandle žádné nepřidal.
Takového zmetka nechci,
ani před Velikonoci.

A víte co, Mazanice?!
Ani já vás nechci více.
Ze mě by se aspoň najed
ten váš zneuznanej mazal,
co neměl ani na oběd,
dokud si ho Pán Bůh nevzal.

Obrázek uživatele Teresa

Dáreček na rozloučenou

Drabble: 

Začal ji týrat pár dnů po svatbě. Největší paradox bylo, že to byl policajt. Nikomu nic neříkala, styděla se.
Potkalo ji ale štěstí. Zamilovala se. Její milence ji miloval. Rval si vlasy pokaždé, když na ní napočítal další šrám a krvavou modřinu. Začali plánovat, jak odejde od manžela.

U zámku zachrastily klíče, tep se zvýšil, zornice stáhly, začala se chvět.
Dnes večer! Zvládnu to, řeknu mu to a budu volná!
„Už jsem doma! Mám pro tebe překvapení!“ zazubil se a práskl s krabicí o stůl.
„Rozbal ji!!!" přirazil ji na židli.
Byla v ní hlava jejího milence.
Plán B neměla...

Závěrečná poznámka: 

Za pár měsíců byl zatčen.
True story.

Obrázek uživatele saasa

Sen

Drabble: 

Snil o tom okamžiku celý život.

Když v promrzlých rukách svíral tátův dalekohled a snažil se být na špičkách co možná nejvyšší, aby mu z dechberoucích manévrů lesklých strojů neuniklo ani jedno otočení směrovky, jeho sen ožíval.

Když poprvé zasedl do učebny se stěnami plnými nákresů složitých mechanik a nasál lehkou vůni oleje a kerosinu, jeho sen se zhmotňoval.

Když poprvé jemně přitáhl knipl a s opojným zhoupnutím se odlepil od dráhy, celé jeho tělo se zachvělo okamžikem, kdy se jeho sen a realita spojily.

Teď už mu nestojí nic v cestě, aby své nastávající jednou snesl modré z nebe.

Obrázek uživatele saasa

Měření

Drabble: 

"Vše, co tu bylo do této chvíle vysloveno, lze nazvat pouze falešnou a fundamentálně pomýlenou hypotézou a já se zkrátka odmítám takovými nonsensuálními výplody zabývat!"

"Strč si ty kecy kam slunce nesvítí, ty jeden intelektuále! Esi Sparta vyhraje titul, můžu se na ty tvoje teórie leda tak zvysoka...!"

"Ale vždyť je zcela zjevné a nezpochybnitelné, že aktuální forma kádru A je povšechně nesouměřitelná s jakýmkoliv historicky úspěšným sestavením prakticky od roku 1930!"

"Ale hovno, maj tam tři Afričany, ti jim to vykopou. A ty pak dostaneš deku! Na tohle tu neni nikdo zvědavej, to už bys moh rovnou fandit Slávii!"

Závěrečná poznámka: 

BJB

Budko, budko, kdo v tobě přebývá?

Úvodní poznámka: 

Nedalo mi to a nakonec jsem se rozhodla zavzpomínat na starý dobrý pořad Tabu. Doufám, že hosta všichni bezpečně poznáte ;-)

Drabble: 

„Vítám Vás v našem pořadu. V budce se skrývá host. Třeba nám na konci prozradí svou identitu.“
...
„Jak se tam cítíte?“
„Jako doma.“
„Kde bydlíte?“
„Obvykle ve skříni.“
„Nevycházíte ven?“
„Občas ano, ale většinou mě pak zase schovají.“
„Nejste z toho smutný?“
„Ani ne, zvykl jsem si.“
„Povíte nám svůj příběh?“
„Když jsem se narodil, bylo to krásné. Časem jsem ale začal rodičům vadit. Ze strachu o mě, abych někomu neublížil, ze strachu o sebe, mě pak zavřeli.“
„Prozradíte nám své jméno?“
„Ano. Pavel, Tomáš, Petr, Jana, Katka, Tereza, Karel, ...“
„Ukážete se nám?“
„Ale ano, rád, až to nebudete čekat.“

Závěrečná poznámka: 

...snad jsem se trefila do tématu, kdy jsem především měla na mysli to, že každý člověk si je sám sobě zahradníkem, sází, sklízí, ...někdy si ale právě sám může škodit a stává se tak sám sobě i tím kozlem ...

Víkendový úlovek

Drabble: 

„Nuuudaaa!“ řval synek s rukama v bok, vzal telefon a šel hledat signál wi-fi.
Asi to nebyl nejlepší nápad, vzít desetiletého kluka na víkend na ryby. Posadil jsem se zpátky na břeh, periférně zkontroloval směr, kam šel a začal jsem hypnotizovat sem tam zčeřenou hladinu.
...
Měl pravdu, zase takový odvaz to není. Ale jsem v přírodě, pryč z města, alespoň na chvíli.
„Tati, chlapi u hospody říkali, ať přijdeš.“ hlásil při návratu.
„Chytils něco?“
„Kromě křeče do nohy? Ne.“ řekl jsem unaveně.
„...ale aspoň jsme spolu, příroda a tak ...Nebuď smutnej, máme konzervu.“
....můj, náš nejlepší úlovek za celý víkend...

Obrázek uživatele Envy

Hon moderní doby

Drabble: 

Ráno vstává hodinu před tím než musí vyrazit, aby se upravila a vše nachystala s sebou.
Další hodinu trvá cesta a ona tam musí být s půl hodinovým předstihem před pracovní dobou, která trvá dvanáct hodin.
Třicet minut pauza na jídlo je naštěstí v rámci pracovních hodin a ne navrh.
Patnáct minut zabere úklid před odchodem a následuje další hodinová cesta domů.
Je třeba uklidit, připravit jídlo na další den, umýt se, když je chvilka tak shlédne novinky, než znavená padne do postele, aniž měla čas na sebe.

Mrtví si můžou spát jak se jim zlíbí, ale živí spát musí!

Jsou tu pořád

Drabble: 

Prodíral se hustým porostem, hbitě se proplétal mezi hroby. Očima skenoval jeden po druhém. S čelovkou sám uprostřed tmy. Ticho ale nebylo. Zdálo se mu, že slyší spoustu slov. Létala kolem, některá hlasitě, jiná kurzívou prosvištěla a byla ta tam, aniž by je pochopil. Občas mezi slovy zaslechl soví volání. Nebál se, spěchal.
Byl plný naděje, odvahy, touhy, bolesti i zoufalství. To vše v něm pulsovalo naráz. Konečně! Na břečťanem porostlém náhrobku přečetl své jméno. „Tak tady...“ zašeptal do tmy a rázem všechna slova utichla, posedala si na větve, květiny a náhrobky kolem. S úlevou si prohlížel jejich jiskřící oči...

Obrázek uživatele Envy

V zrcadle

Drabble: 

Zírá do zrcadla diví se co v něm nevidí, nebo spíš co v něm vidí.
Zpátky zírají potemnělé oči jako bez života, kolem nich zarudlé oblouky.
Ústa buďto permanentně zamračená, a když se zašklebí tak to o moc lepší není.
Pleť mastná všude kolem kromě pravé tváře, kde je vše na první pohled vysušené až zabolí.
Vlasy o kterých se dalo z pohledu do stran soudit že mohou být celkem fajn jsou spadlé dolu, kromě toho co vypadá jako vrabčí hnízdo tam vzadějš.
"To snad není pravda, takhle vážně vypadám?"

Ani nemyslí na to, jak by to vypadalo na fotce.

Obrázek uživatele saasa

Prázdniny II

Drabble: 

Nedokázal jsem, tak jako každý večer, spustit oči z bledého zálivu světla, který do mého pokoje vtékal pode dveřmi. Cítil jsem, tak jako každý večer, že ten záliv obsahuje všechnu naději světa. Dokud byl v pokoji se mnou on, byl jsem v bezpečí. Jen kluk, ležící pod peřinou s nohama přitaženýma k hrudi a mělkým dechem.

Jenže každý večer ten záliv nakonec vyschl na znamení toho, že babička zhasla v kuchyni a šla spát. I dnes.

A už bere za kliku, první těžký krok a zrychlený dech v temnotě. Ne, tohle není dědeček, ten je přece přes den tak hodný...

Obrázek uživatele saasa

Prázdniny

Drabble: 

"A budou tam kuřátka a malý kozátka..."

"Kůzlátka, Aničko. Mláďátka koziček jsou kůzlátka."

"...malý kůzlátka a... Žery! On mi vždycky kouše botu a babička mu potom nadává! Minule mu řekla blbče, hihi!"

"Jo, to se vsadím, že mu řekla. Ještě že u toho skončila."

"Žery je hodnej, pomáhá mi s koprovkou. Já koprovku nerada, Sofinka ve školce řikala, že je hnusná. A babička dělá koprovku pořád, pře dědovi chutná. A děda řek, že Sofinka je hloupá, když to o koprovce řiká. Mami, je Sofinka hloupá?"

"Sofinka je... radši mi řekni, kolikrát se ještě vyspinkáš, než za babičkou a dědou pojedeš.""

Jeden za všechny?

Úvodní poznámka: 

...myšlenka vychází z osobní zkušenosti, ale spíše jen jako hrubý základ příběhu, dál pracovala jen má fantazie, jak by to mohlo vypadat ...

Drabble: 

Nový trenér fotbalového týmu si před začátkem zápasu zavolal jednoho hráče po druhém.
...
„Jak jste to dokázal? S takovým mužstvem?“
„Se ztroskotanci konce tabulky takový výsledek?“
Po zápase bylo živo. Nikdo nevěřil skvělému výkonu hráčů.
„Čím jste tým povzbudil před zápasem?“ Jeden trénink s Vámi a hned takové skóre!“ vyzvídali novináři.
„Nebylo to povzbuzení týmu, ...“ promluvil trenér.
„...řekl jsem každému z nich, že v hledišti sedí trenér nejlepšího týmu Evropy a vybere toho nejlepšího hráče. Ten pak vydělá miliony.
...Ne vždy je dobré hrát za tým. Někdy ten nejlepší výsledek týmu závisí na sobeckém nejlepším výkonu jednoho každého člena týmu.“

Závěrečná poznámka: 

Berte prosím s nadsázkou, spíš k zamyšlení. Nechci hodnotit, zda to tak platí vždy a všude, jen mě to napadlo, jestli by to nemohlo ovlivnit výkonnost všech, ta sobeckost. Když doposud hráli jako tým "špatně". Spíš jen úvaha, než cokoli jiného.... ;-)

Peří přeje připraveným

Úvodní poznámka: 

Neděste se moc!

Drabble: 

Nejdřív to bylo kulaťoučké, pak to bylo malé, nechutné, pak to mělo peří. Heboučké, nadýchané. A teď už je to dostatečně velké, aby to...

Máma sýkorka se probudila. Měla tolik starostí se svými sýkorčátky, až jí nezbýval čas na přemýšlení a musela přemýšlet při spánku. Dnes je čas udělat první velký krok.

"Dětičky, vstávejte"

Maminka je seřadila u východu z hnízda.
"Moji milí, bezpečnost letového provozu už jsme několikrát, ve skutečnosti hodněkrát probírali. Teď vám to ještě jednou názorně ukážu. Zkusíte to po mně. Očekávám, že neuvidím žádné přestupky!"
Máma sýkorka roztáhla křídla a křikla po větru: "NEZAPOMEŇTE SE PŘIPOUTAT!"

Závěrečná poznámka: 

Nějak jsem si oblíbila texty, které postrádají jakýkoliv smysl. Pardon.
PS: Asi se můžete hodně děsit...

Obrázek uživatele Skřítě

Pro slepičí kvoč na všechna má proč

Drabble: 

Moji drazí rodičové, dnes už nejsem malý,
pročež žádám vysvětlení, pročpak jste mi lhali.
Celé dětství na otázku k čemu, slouží ženě chlap,
říkáte mi "na ozdobu, děti přece nosí čáp".
Potom vzešla o včelkách a opylení debata,
ze všeho se vytrácela pravá lidská podstata.
Závěrem pak semínková přišla teorie,
dodnes ve mě tahle křivda někde skrytě žije.
Můžete mi prosím říci, proč Mikuláš s Ježíškem?
Proč proradná liška končí s vyprášeným kožíškem?
Proč v pohádkách dobro trestá zlo a všechno bezpráví?
Když v životě je vše jinak, než pohádky vypráví?!
Pravda sice někdy bolí, nedělá však z dětí voly!

Obrázek uživatele vatoz

Rekurzivní maková

Úvodní poznámka: 

Autor polyká analgetika a začíná psát:

Drabble: 

Člověk rozumný, tedy ten, který má hlavu plnou nápadů s chutí může popíjet alkoholický destilát vypálený ze zrnek, vyňatých z dozrálé palice pryskyřníkotvaré rostliny. Jen člověk nerozumný by však na místo sklizně o něco dříve přišel, květy podojil a mléko v účinná analgetika zpracoval.

A když dozní účinky analgetik, autor podívá se, co napsal.

S plnou makovicí z dozráté makovice makovici vypáliti můžeš. Hlupák vyrábí z makovic morfin a kodein.

Aj, aj, aj, aj. To je tak hloupé. Autor trhá koncept, a vztekle mlátí hlavou do zdi. Zdi je to jedno, hlava začíná bolet. Autor polyká analgetika a začíná psát:

Závěrečná poznámka: 

Člověk rozumný, tedy ten, který má hlavu plnou nápadů s chutí může popíjet alkoholický destilát vypálený ze zrnek, vyňatých z dozrálé palice pryskyřníkotvaré rostliny. Jen člověk nerozumný by však na místo sklizně o něco dříve přišel, květy podojil a mléko v účinná analgetika zpracoval.

Pokračujte v četbě až do nekonečna. Místo tohoto odstavce pokračujte druhým odstavcem hlavního textu. Je to jako gamebook, ale vydrží déle.

Obrázek uživatele Queen24

Jedna hloupá náhoda

Úvodní poznámka: 

Jako když sedím v kině a čekám, až zhasnou světla.
Jako když zapínám bezpečnostní řetízek na pouťové atrakci a netrpělivě odpočítávám vteřiny do startu.
Jako když vyjedu s koněm na louku a cítím jeho napětí a vzrušení před tím, než vyrazíme tryskem vpřed...

Tak přesně takové pocity mám těsně před začátkem DMD :)
I kdyby mě třeba zabili, 1. dubna bych nejspíš stejně vstala z mrtvých! xD

Drabble: 

Zvedla jsem hlavu od rozečtené knížky. Po obloze s křikem letělo hejno kachen. Opřela jsem se v zahradním lehátku a zavřela oči...

Opatrně našlapoval podél lesa. Větvičky křupaly pod kopyty, občas tiše odfrknul. Prověšené otěže jsem držela v jedné ruce, v druhé mobil. Pohupovala jsem se v sedle, pobrukovala si oblíbenou písničku a klikala esemesku.
Nevšimla jsem si, že bedlivě nastražil uši. Ani, že se upřeně zadíval vedle pěšiny. V křoví zapraskalo. Než jsem zvedla hlavu, vyrazily z něj s křikem dvě divoké kachny.
Prudce sebou trhl a vystartoval vyděšeně kupředu...

Podepřela jsem si pohodlněji zasádrovanou nohu a zavřela oči.

Závěrečná poznámka: 

Jistě, na koni lze dělat plno věcí, včetně vyřizování korespondence na mobilu.
A jistě, že i jezdec, který se na koně soustředí, může spadnout.
A i ten nejklidnější kůň se může splašit.

A v křoví u cesty vždycky může číhat pár zákeřných kachen...

Obrázek uživatele mamut

Den splněných přání

Obdarovaný: 
Iantouch

Budou Vánoce. Chtěla by mu připravit opravdu nevšední dárek...
To bylo tenkrát. Všichni se v euforii opájeli nabytou svobodou. Svobodou všeho, hlavně svobodou dělat si co chtějí bez ohledu na druhé.

Babička

Drabble: 

V babiččině bytě jsou cítit houby. A majoránka a křížaly a další vůně, které neznám.
Všechny svoje zvyky z vesnice si vzala s sebou do panelákového bytu.
Na houby chodívá ráno do malinkatého lesíčku za sídlištěm a nějakým zázrakem tam pokaždé nějaké najde.
Svoje zvyky si přinesla s sebou do panelákového bytu.
Navečer se obě převlékáme do flanelového pyžama, ona o číslo, já o dvě většího. Že prej do něj dorostu. Já snad, ale ona?
Pak půlhodinka čtení u lampičky, zhasnout a od teď se spí.
Svoje zvyky si přinesla s sebou.
Na světě bylo něco krásného, když měl řád.

Závěrečná poznámka: 

Dobrou noc :-)

Na cizí pomoc nespoléhej

Úvodní poznámka: 

Druhé drabble

Drabble: 

O otce přišla brzy.
Našli jí hodného muže.
Syn.
Dcera krátce poté, co muže odvedli do Velké války. Za tři roky padl.
Prodala chaloupku a vrátila se na své.
Odmítla mladého nápadníka. Pak si ji namlouval jeho otec.
„Vezmi si ho, však děcka ním mět už nebudeš a prácu zastane.“
Poslechla.
„Vezmi ho domů, ať dělá! Na mladýho herfóna se dřít nebudu!“
„Máte snad na Hané grunt, abyste tak nadaného chlapce nenechala dostudovat?“
Muž odešel. Zpátky ho nevzala.
Doplatila dluh na familii.
Syn dostudoval.
Zaplatila dluh za švagra, který zbankrotoval za krize.
Dožila se tří pravnoučat.
Slovo emancipace nikdy neslyšela.

Závěrečná poznámka: 

Ze života mé prababičky. Přímá řeč jsou autentické výroky. Sto slov je na její život zatraceně málo.
Její heslo bylo:
"Brzo vstávej, pozdě lehej,
na cizí pomoc nespoléhej!"

Obrázek uživatele Peggy Tail

Sníh na jihu

Úvodní poznámka: 

Nevím, zda to bude uznáno za pověst, nicméně jsem to chtěla zkusit :)

Drabble: 

Žila byla jedna malá krásná holčička. Vyrůstala v bídě ve vesnici Mancor na Mallorce.
V noci, po těžké práci, často lehávala pod hvězdami a snila. Měla jedno zvláštní přání. Přála si, aby tam napadal sníh. Hromada sněhu.
Po čase se dostala do Francie, kde byla lepší práce, a kde se seznámila se svým budoucím manželem.
Přestěhovali se do Čech a žili zde mnoho let.
Na sklonku jejího života, když už ležela v nemocnici, přišla do Čech invaze sněhu.
Přála si, aby tak nasněžilo i na Mallorce.
Zemřela těsně před půlnocí, 29. února.
Ráno, 1. března, byla vesnice Mancor celá zasněžená.

Závěrečná poznámka: 

O mojí prababičce Tonitě. Přikrášleno je jen, že si přála, aby nasněžilo na Mallorce a na Kanárských ostrovech, kam se vždycky chtěla podívat a kam jí moje babička, rok předtím, než Tonita zemřela, vzala. Její poslední přání bylo, aby na Kanárech sněžilo, a jelikož ten rok byla opravdu invaze sněhu, sněžilo jak na Mallorce, tak i jižněji na Kanárech, a to jen několik hodin po jejím odchodu.

Obrázek uživatele Lagertha

Akita Inu

Úvodní poznámka: 

To je super téma, úplně mně vystihuje :D ale než bych popsala celou svou blbnost, asi by mi na to nestačily drabble za celý týden :D Takže dnes opět ze smutnějšího soudku, ale možná dost z Vás pozná odkud to je :)

Drabble: 

Říká se, že psí loajalita nezná mezí, ale když vidím svého psa, jak se za kolečko salámu vrhne i na samotného ďábla, dost o tom pochybuji.

Ale jsou i ony výjimky. Kdysi žil pes, který svého pána miloval nade vše. Doprovázel ho na místní nádraží, když šel do práce a pamatoval si dobu, kdy se z ní vrací. Pokaždé tam radostně čekal.

Ani po pánově smrti, nepřestal k nádraží chodit a čekat na něj. Ikdyž se zbytek jeho rodiny odstěhoval pryč. On se sem pořád vracel... celý zbytek svého života strávil čekáním na svého pána, dokud on sám zde nazemřel...

Závěrečná poznámka: 

Nevím, jestli těm, kteří poznali film Hachiko mám gratulovat nebo je litovat, že ho viděli.
Je to tak nádherný film, ale tak strašně smutnej, že lituju, že jsem ho kdy viděla. Tolik slz jako u tohohle filmu jsem snad neuronila ani když Bambimu umřela maminka.

Obrázek uživatele Mordomor

Čas setí a čas sklizně

Drabble: 

„Prosím tě, mohl bys ji nakrmit? Není mi dobře.“
„Promiň, ale říkal jsem ti, že dávají zápas. Kluci už Na růžku čekají. Navíc: já peníze, ty děti. Pamatuješ?“
„To chce, aby ses jmenovala po něm Soukupová.“
Sotva bouchly dveře, Kristýnka kaši vyprskala.
„Ale ne, tak… ham.“
Zápas trval dvacet let. Čas odvál mládí, sílu středních let, přátele, zdraví, manželku… vůni piva nahradila desinfekce, smích spěšné kroky sester.
Umíral.
„Tak, pane Soukupe, zase ste to vybryndal. Ham… slyšela sem, že máte dceru, že sem ji tu ještě neviděla?“
Kristýna… tolik peněz do ní vložil a místo vděku jen pohlednice na Vánoce.

Závěrečná poznámka: 

Rád bych ještě upozornil na drabble Queen24 Až budu velká.... Nezávisle na sobě jsme zpracovali podobný motiv. Mám dojem, že se texty vzájemně doplňují.

Obrázek uživatele Skřítě

Chce to hodně boulí demoliční koulí

Drabble: 

Dnešní mládež pije, hulí,
dnes jsem rozdal sedm kulí.
Sedm kulí v Sarajevu nechává je chladnými,
jen si honí svoje ega před kráskami vnadnými
Tak po vzoru historie v klidu s kávou v šálku,
rozpoutal jsem u osmáků vědomostní válku.
Do karet jim zřejmě nejde má kulová sedma,
jedna zrzka před tabulí řekla: "nejsem vědma."
Nemám koule na to abych nechal rupnout třídu,
kam mé oko pohlédne však vidí lidskou bídu.
Na krku maj dnešní děti jenom duté koule,
mozky cukrem přiživují, za ušima boule.
Počítače zakázal bych, vyhnal mládež za domy,
pro budoucnost lepší bude vylézt zpátky na stromy.

Obrázek uživatele Karin Schecter

Je to všechno o přístupu

Drabble: 

"Mhhmm, víno," pochválil si Karel. Starší muž s šedivým plnovousem a kalnýma očima. Čepici měl naraženou do čela a obnošenou bundu zdobily propálené díry od cigaret.
"Mám práci," vysvětlil Mirek. "Odhrnuju sníh. Žádná sláva to není, ale zahřeju se a dostanu za to nějaký drobný."
Fanula pokýval, že rozumí, zatímco začal alkohol otevírat. Zmrzlými prsty musel nejdříve naprázdno zacvičit, aby se trochu rozhýbaly.
"Dělej jak chceš, chlape," odvětil Karel bez většího zájmu. "Když si stoupneš před kostel, tak máš za hodinu nejmíň na dva krabičáky a ještě cigára. A nenadřeš se."
Fanula znovu souhlasně pokýval.
Mirek jen rezignovaně pokrčil rameny.

Obrázek uživatele Peggy Tail

Hopsá

Drabble: 

Číňan ve středním věku se přeskakováním z betonového výklenku na výklenek ladně snáší dolů z desátého patra starého hongkongského panelového domu. Všichni oněmněle zírají na přesnost každého jeho dopadu. Jedno zaváhání, malá ztráta rovnováhy a z Číňana je placka.

Mezitím v Číňanove hlavě: Proboha, proč tohle vlastně dělám, měl jsem být radši zpěvák.

Konečně! Pevná zem! Rozhlédne se po temné ulici a rychle odchází.

"Kam pospícháš?"
"Steve, já tě vůbec neviděl."
"Prošvihl jsi sraz ze střední, teda ne, ze základky..."
"Měls nechat tu střední! To bylo na jeden záběr! Víš vůbec jak strašný je to tam nahoře?! Já tě snad...!"

Závěrečná poznámka: 

Opravdu při natáčení filmu Akce nemluvně Jackie Chan takto seskákal z výšky asi 10 patrového paneláku až dolů a nato jeho kolega popletl text. Jak to dopadlo, jestli to musel udělat znovu, nebo to ustřihli a návázali, nevím.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Mordomor

Nejhlubší rány nekrvácejí

Drabble: 

Hleděl na svou dospívající dceru a zjišťoval, jak moc jí nerozumí.
Vyrazili na výlet. Nohy necítil, zadýchával se, ale nejvíce námahy mu činilo našlapovat okolo ní kradmými kroky vojáka na minovém poli. Lapal každé její slovo, přemílal jej, rozlamoval, přidával významy… hledal ztracené útržky nevysloveného příběhu. Lovil záblesky perel v jejich očích, odečítal stíny z jejich rtů, bál se temnoty v sevřené dlani. A pak, když u tančících plamenů cítil její pohlazení na rameni:
„Tati, proč si nás s mámou opustil?“
Neodpověděl.
„Pamatuješ? Všude jsem chodila s tebou? Bála jsem se, že odejdeš…“
Pochopil, že některá zranění jeden výlet neuzdraví.

Stránky

-A A +A