DMD č. 11 pro 11.4.2010 Téma: Ach ty kalorie

„Upíří drinky jsou hračka. Přislazuješ cukrovkářem, pokud to chce někdo peprnější, můžeš přidat pár kapek nakaženého žloutenkou nebo AIDS. No a pro skutečnou divočinu není nic lepšího, než mít po ruce někoho se vzteklinou,“ vysvětloval Liam a zkušeně pracoval se zkumavkami. „Pro správnou nadýchanost přidáme šlehačku, efektní karamelovo-krvavou ozdůbku a pár oplatek. Voila!“
Číšník odběhl.
Mája se na Liama škaredila zpoza své pidimisky salátu. „Zatracení zmetci. Jim je jedno co sežerou, nemusí se vůbec starat o linii.“
Liam s na ni zářivě usmál.
„Ehm…“ ozvalo se za nimi.
Otočili se. Číšník i koktejl byli zpět.
„Chtějí nízkotučnou variantu,“ řekl nevěřícně.

Fandom: lehce AU Harry Potter
Poznámka: dneska silně ve stylu BJB, za poznámku o vyvrhování se omlouvám, neubránila jsem si jí poté, co jsem uklízela zbytek myši. :)

Minerva se zhluboka nadechla a popáté se pokusila zapnout zip u sukně. Zdrceně se zamračila – takhle už to dál nejde. Dokud to byl jenom tu a tam nějaký ten rejsek, šlo to v pořádku snášet, ačkoliv si člověk musel dávat pozor, aby nezapomněl před proměnou vyvrhnout vnitřnosti.
Když potom přišla na to, že u jezera sídlí klan malých, nepříliš inteligentních, ale o to chutnějších ptáčků s jemnými peříčky, která jsou v krku cítit hedvábně, usoudila, že to stejně při tom skákání po větvích vyběhá.
Ale teď to už vážně přestává všechno. Musela zahanbeně přiznat, že kočky by opravdu kupovaly Whiskas.

Fyzika mě nikdy moc nebavila – až na tři věci.
Zaprvé, možnost přijít věcem na kloub. Konkrétně na ten úplně nejprapůvodnější a nejobecnější kloub. Baví mě složité teorie o původu vesmíru a o struktuře světa. Relativita a superstruny. Paráda.
Zadruhé mám ráda hvězdy. To je snad celkem pochopitelné, vzhledem k tomu, jaký jsem snílek.
A konečně mě uklidňuje pohled fyziky na energetickou hodnotu. Díky této vědě mě nemusí děsit číslice vedle písmenek kcal na obalu od čokolády. Vždyť je to jenom „jednotka tepla definovaná jako množství tepla vyžadovaného ke zvýšení teploty jednoho gramu vody o jeden stupeň celsia při atmosférickém tlaku“!

Zvláštní, vrátit se sem a být napůl ráda, že vidí známé tváře, a napůl nervózní. A všechno to zalepit úsměvem.
Ahoj, babičko, tetičko Augusto, tlusťoučká, měkká Chanel.
„Holka na vdávání,“ rozplývá se babička, když ji vidí.
Catherine nic neunikne. Má oči jako ostříž, bystrou hlavu a veškerou neomalenost šestnáctileté mladší sestry.
„Zdá se, žes trošku přibrala,“ řekne jí hezky zpříma.
„Vážně?“ odpoví Suzan. Sama ví moc dobře, jak váhavě to zní. „To snad ne. Zatracené koblížky.“
V duchu si opakuje, že není první, ani poslední a že už to stejně nepůjde dlouho zapírat.
Ach jo, když se nestane nic horšího…

Lahodný vepřový bůček mizí v ústech. Již první sliny se stahují před ohromným náporem tuku a mastnoty. Nakonec si ústa oddychnou a posílají bůček dál trávicí soustavou.
„Mistře mozku, co budeme dělat s tím velkým množstvím kalorií, co doputovaly právě do žaludku?“
Střeva se však ozvaly dříve. „Nejlepší bude je dát uskladnit v oblasti pasu a část do stehen. Pro zbytek by to chtělo postavit druhou bradu.“
Mozek však střeva okřikl. „Sakra co furt máte s tím skladováním tuků?“ Nechte jej uležet a zítra to půjdem vyběhat.“
Orgány souhlasily a tělo zůstalo stále pěkné jako před pozřením šťavnatého, tučného bůčku.

Poznámka: v poslednom čase moja každodenná realita. A je to zľahka BJB-ové

Odomkla som vchodové dvere. Zhodila som tašku s mokrými plavkami na zem a kladná ako vlk som sa hnala do kuchyne. Niečo tam už voňalo.
"Mamííí, čo je na večeru? Som strašne hladná."
"Robím zeleninový šalát, zlatíčko. Dáš si?"
Hodila som pohľad do misy. Šalát, paradajky, brokolica...
"Mami, to je málo! Ja sa z toho nenajem. Naozaj si nič nevarila?"
"Moja, na večeru sa mi naozaj neoplatí variť. Ocko si dal ako vždy len jabĺčko, ja už na večeru jedávam len šaláty, aj to málo. Ak chceš, uvar si niečo."
V prázdnom žalúdku mi zaškvŕkalo. Znelo to ako tiché "Nieeeee..."

Karlík Buckett byl normální chlapec. Nebyl malý ani velký, bohatý, ale ani chudý. Byl však něco horšího než chudý. Byl to chudák.
Jeho maminka, paní Buckettová, a jeho tatínek, pan Buckett, byli totiž uvědomělí.
Uvědomovali si škody, páchané Amerikou na ekosystémech a lidech třetího světa strašlivým plýtváním.
Viděli děsivé následky přejídání a nechtěli patřit k obézní části amerického národa.
Cítili se zvířaty a odmítali požívat živočišné produkty.
A vzhledem k nevhodnému programu jim domů nesměla televize.
Jen dědeček Pepa byl normální. Jednou ročně tajně vytáhl z matrace bankovku a dovolil Karlíkovi koupit si k narozeninám čokoládu.
Karlík měl čokoládu nejradši.

varování: slash (když budete pečlivě hledat...)

Pokýval hlavou. Tak předvídatelné, že ho rozbolely diody. Sotva se rozpadla majonéza na ohořelých ostatcích chlebíčku, kterým se podařilo proletět atmosférou, hned se tam objevily chlupaté stodvacítisedminožky, které se nažraly a začaly se množit jako o život. Pak chlebíček došel a mezi tvory začal bratrovražedný boj o kalorie. Nevyhnutelnou evolucí se vyvinul nepříliš inteligentní druh zeleného inkoustu, který trpěl akutním nedostatkem surrealistických básní na jinak pusté planetě. Později vyvinul absolutní rým a přirozeně vymíral.
„Si myslíte, že máte problémy... zkuste si být na chvilku maniodepresivní,“ zamumlal Marvin a vydal se na sedmimiliardtou a první okružní cestu kolem své pochroumané nohy.

fandom: Perníková chaloupka

Léta to fungovalo. Nešetřila máslem, vejci ani medem a její nešizené zboží vždycky přilákalo klienty. Jen málokdy se stalo, že by některému z jejích výrobků prošla záruční lhůta - co neochutnali svépomocí, to jim naservírovala při dokrmení. Pak mohla zadělat na další a upéct je zatepla v dosud roztopené peci.
Její umění znamenalo zaručenou obživu - až do minulého roku. Tehdy poprvé zaslechla zvenku slova: “Fuj, to je sladký! Po tom budu tlustá!” Poté začal příliv klientů ustávat a ona pochopila, že časy se mění. Se značným sebezapřením se podvolila novým trendům a začala do perníčků přidávat celozrnnou mouku a umělé sladidlo.

Přišla jsem domů ze školy a pohodila batoh do kouta. Dnes jsem v tom ústavu celý den jen seděla. Chtělo by to trochu pohybu. Ani jsem se nezdržovala převlékáním a rovnou nazula in-liny. Venku byla sice docela zima, ale zahřeju se. A pro krásu se přece musí trpět. Vážím už skoro 45 kilo!

Domů jsem se vrátila po dvou hodinách a sotva jsem popadala dech. Nemám žádnou kondičku! V kuchyni seděla u stolu sestra a jedla. Opět. Je to hrozné prase.

„Máš hlad?“ zeptala se mě.

Pohrdavě jsem na ni pohlédla. „Nemůžu jíst. Na oběd jsem měla skoro celou mrkev!“

Ach ta Arkénie!
Šasta si povzdechl. Kdyby se tak byl dostal až do Brího domoviny. Mohl by v klidu rybařit někde na pobřeží, to byl život, s jakým by se dokázal poprat, a ne královský trůn. Jak má on dobře vládnout celé zemi? „Nechci korunovaci. Nejsem ten pravý."
„Nemůžeš jen tak utíkat před svou povinností," prohlásila Aravis neústupně, „to by pro mne slunce ztratilo svůj svit. Narodil ses jako příští tisrok, nebo jak se tu říká, král, a musíš se k tomu postavit čelem, kéž jsi živ navěky. Neboj se, tarkéna Aravis stojí věrně po tvém boku."
Ach ta Kalornie!

Poznámka: Před přelouskáním doporučuji přečíst si předchozí drabble - je zde poměrně velká návaznost. Za komentáře děkuji ioannině, angie77 a Lorelai. Odpověď na ioanninu otázku se zde snad zřetelně rýsuje. Ale definitivní není nikdy nic. Jojo, ten život.

„Nevím, mám pocit, že v posledních týdnech bylo chybných rozhodnutí dostatečně.“ Zamrazilo ho.
„Nechci udělat další nerozváženost a myslet si, že se mi nic hrozného nemůže stát.“
Strnul.
„Nejsem připravena znovu si navléknout prstýnek a být manželkou člověka, který lže.“
Chtěl se ohradit.
„Každá, byť sebelépe znějící, lež je lží. Vím, že jsem se mnohokrát mýlila.“
„Hermiono, prosím. Máme právo ještě na jeden pokus. Neposlouchala jsi, ale rezervoval jsem hotel v Port Moresby, na Nové Guinei. Strašně moc bych tam chtěl jet. S tebou. Připomenout si svatební cestu...“
„Nic nebude jako před čtyřmi lety. Minimálně já jsem několik kilo přibrala.“

Poznámka: kreativní ekvilibristika kolem výživného tématu. ;o)) Jo a nezkoušejte léčit tasemnici podle návodu Anzelmovy babičky. Nefunguje.
Pamatuje si ještě někdo starostlivou Anzelmovu babičku?

„Kam to jen všechno dáváš, Anzelme.“ Potřásla hlavou a přisunula k vnukovi třetí porci kaše. „Tolik jí, a přitom ti vůbec neroste, Anielko. Jestli on nemá tasemnici. Měli bychom ho nechat týden hlady a pak by mu Karol měl dát česnek v oleji, to pomůže. Myješ si ruce před jídlem, Anzelme?“
Anzelm rychle polkl. „Mhm... ano, babičko.“
„Myslím, že se znepokojujete zbytečně, maminko,“ zabručel smířlivě Karol. „Hodně běhá po venku, proto je tak hladový. Ale dobře... Přidržím ho víc doma. Začnu ho učit číst a psát.“
Aniela se na manžela stísněně usmála.
Jen oni dva věděli, že chlapce vyčerpává magie.

„Ach ty kalorie,“ povzdechl si zpocený a udýchaný motýl Emanuel, když konečně položil makovou panenku na zem a s úlevou odletěl za přáteli na pivo. Křídla ho bolela.
„Ach ty kalorie,“ povzdechla si maková panenka, když se večer hrbila nad šicím strojem a povolovala si svou červenou sukýnku v pase o dobrých pár centimetrů.
„To jsem jí místo té bonboniéry mohl radši natrhat nějaké koště,“ zabručel motýl Emanuel, když si stěžoval přátelům v hospodě, jak maková panenka přibrala.
„To mi místo té bonboniéry mohl radši natrhat květiny,“ zakroutila hlavou maková panenka, když se po koupeli se zděšením prohlížela v zrcadle.

poznámka: Původně jsem chtěla napsat něco o tom, jak šel Harry na snídani, ale z nějakého důvodu téma nebylo dostatečně nosné, tak jsem spáchala tohle. Jsem si vědoma, že toto muselo napadnout každého a nebude to nijak originální. Ale co, BJB.
----------------------------------------------------------
Jedni manželé dlouho neměli děti. Oba to trápilo, proto se jednou muž vydal do lesa a vytesal tam z kmenu chlapečka. Jaká to byla radost, když hoch skutečně obživl a dožadoval se jídla!
Snášeli mu, co jen našli, ale Otesánek se nemohl zasytit. Když schroustal i poslední syrovou bramboru, začal znovu řvát.
Že nebyla maminka včerejší, věděla si rady. Hbitě běžela do trafiky a koupila časopis Hubneme zdravě a začala synáčkovi předčítat. Otesánek byl hlava otevřená a brzy pochopil, že v moderní společnosti by se jako otylý neuplatnil, proto zanechal řevu, obul tenisky a dal se na běh pro zdraví.

A/N: Mám strašnej hlad!