Autorův výběr 2015

Obrázek uživatele sos

Autorův výběr 2015

Do tohoto tématu může každý autor, který se účastnil DMD 2015 (a který bude samozřejmě chtít), znovu vložit jedno jediné drabble, ke kterému má nejsilnější citový vztah, o kterém si myslí, že se mu opravdu povedlo, a které třeba čtenáři napoprvé nedocenili... zkrátka které by vážně stálo za to si připomenout. Může k němu připojit i poznámku, proč vybral právě toto atd.
Jednak tak bude učiněno zadost naší přirozené sebepropagační touze a jednak by mohl vzniknout seznam opravdových skvostů, pojatý zase trošku z jiné strany :)

Platné do: 
31. 5. 2015
Obrázek uživatele Envy

Let Me Tell You

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Protože já si to vždycky musím nechat úplně na poslední chvíli =D
A protože k tomuto příběhu mám menší/větší citovou vazbu.

Drabble: 

Pssst! Come here and let me tell you. Let me tell you about a princess and her hero.

Pssst! Come here and let me tell you about the fake villain who was the princess's sister.

Pssst! Come here and let me tell you about the narrator, who popped out of nowhere. Who guided them all on their quest, and even before it was done, the same as he came, the same he left.

Pssst! Come here and let me tell you, about all the dreams that the group had. And how they all came to nothing, as the group disbanded.

Závěrečná poznámka: 

Původní závěrečná poznámka:
Z role playe podle přezdívek a toho, kdo se přidal na hromadném chatu. Nebo spíš podle něj, a jak se to vyvrbilo.

Obrázek uživatele Martian

Slova tvých rukou

Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem nad Výběrem váhala. A proč nakonec právě toto drabble? Snad proto, že vypráví o zdánlivě obyčejných věcech a také o pokoře. Jak často obojí míjíme bez povšimnutí…

Drabble: 

Z celého zámku Bragelonne si Grimaud nejvíce zamiloval jeho zahrady.
Se svolením pana de la Fère v nich dlouhé hodiny dokázal sázet, vyvazovat, zastřihávat, prořezávat, roubovat, nastýlat, hnojit, kypřit, zalévat a všelijak jinak přemlouvat to nesčetné rostlinstvo k překotnému růstu.

Prvním rokem zanedbaná zahrada připomínala prales.
Druhým rokem prořezané stromy vpustily do oken trochu slunce.
Třetím rokem stará třešeň vedle altánku znovu rozkvetla jako nevěsta.

Když se o dva měsíce později nesčetné košíky začaly plnit granátově červenými plody, Grimaud sklízel všeobecnou pochvalu.
Trochu rozpačitě se usmíval a mlčky krčil rameny.
Nikdy toho moc nenamluvil.
Nemusel.
Jeho činy hovořily za něj…

***

Věčná sklenice

Úvodní poznámka: 

Mám pocit, že mi tohle téma sedlo a drabble se mi líbí, a tak ho sem vkládám ještě jednou.

Drabble: 

Tyto oblíbené obyčejné sklenice má doma hodně domácností a já jsem nebyla výjimkou.

Skandinávský obchod se podílel na vybavení naší domácnosti ve velké míře. Nepotřebovala jsem, aby mi nábytek vydržel sto let, bohatě mi stačilo deset nebo dvacet, vzhledem k ceně a předpokládaným životních změnám, jsem očekávala, že to bude stačit.

Sklenice to byly hezké, oproti jiným vydržely i nalévání horkého čaje a občas i pád na dlažbu. Zdálo se, že jsou nerozbitné. Pak stály v klidu na lince a najednou exploze a sklenice se roztříštila do prostoru. Nevím, zda se chtěla reinkarnovat, protože jsem myslela, že budou žít věčně.

Obrázek uživatele Kumiko

Neviděli, ale chtěli vůbec?

Úvodní poznámka: 

Psáno na téma: Nevidím zlo, neslyším zlo, nemluvím zlo

Drabble: 

Když se v novinách objevila zpráva, že dánský Červený kříž má povolenou návštěvu Terezína, lidé se zaradovali. Ne každý věděl o hrůzách koncentračních táborů a oficiální zpráva Červeného kříže to mohla změnit.
Nacisté však už věděli, co dělat. Stačilo omítnout několik domů při hlavní silnici, do oken dát závěsy, připravit makety obchodů, muzea a banky. Všichni staří a zmrzačení měli přísný zákaz vycházení. Čirou náhodou měla delegáty ještě před příjezdem potkat skupinka pěkně oblečených dívek s košíky ovoce. Ovoce, které chybělo na jídelníčku už několik měsíců. Vše dopadlo, jak nacisté doufali. Vyslanci neviděli utrpení. Neslyšeli pláč. A tak zlo neodsoudili.

Závěrečná poznámka: 

Čirou náhodou jsme měli ve škole besedu s paní, jež Zkrášlovací akce v Terezíně prožila. O několik dní později jsem ve výpovědích přeživších holocaustu našla další informace o rafinovanosti této akce. A tohle téma se na to prostě hodilo.
Více informaci je zde.
P.S. Doktorovo dvojče

Obrázek uživatele mamut

Svahilská polévka

Úvodní poznámka: 

Vybrat jedno ze svých povídání, zapeklitá věc.
Tak tedy o tatínkovi.
Protože jsem ho měla moc ráda a protože měl stejný smysl pro humor jako já.

Drabble: 

Slaměný vdovec je stav, po kterém každý ženáč přímo prahne.

Náš tatínek byl mezi muži spíše bílou vránou. Když maminka odjela do lázní, byla to pro něj noční můra. Nebudu vám nic nalhávat, pro nás děti také.
Tatínek byl snaživý, tak nás bylo doma rovnou pět.
Všichni jsme najednou neměli punčocháče či čepici. Úkoly, které jsme pod maminčinou taktovkou zvládali levou zadní, nám najednou nešly anebo „se zapomněly“.
Co vaření? Tatínek uměl specialitu - svahilskou polévku (tři různé druhy pytlíkové smíchané dohromady) a knedlík, vejce, cibule – na rendlíku orestované. Každý den.
A my toužili po mamince a její božské rajské omáčce.

Obrázek uživatele Elrond

Noldolantë

Úvodní poznámka: 

Protože to má atmosféru, kterou jsem mnohokrát zažíval se svými blízkými.

Drabble: 

Byla jasná červencová noc. Měsíc zaléval svým stříbřitým světlem zvrásněnou krajinu. Seděli jsme s Maglorem u ohně zahloubáni do svých myšlenek. Do ticha jen temně hučel les a vítr pročesávající schnoucí trávu.
Po chvíli začal tiše zpívat. Byla to krásná a také velmi teskná melodie. Slovům jsem nerozuměl.
Když dozpíval, zeptal jsem se: „Proč vždy zpíváš v jiném jazyce?“
„Je to můj rodný jazyk. Mám jej rád," vysvětlit mi a uhnul pohledem.
„Ale vždy to zní smutně,“ namítl jsem.
„Nese v sobě spoustu vzpomínek na krásná místa, která jsem musel opustit. A na rodinu." V očích se mu zaleskly slzy.

Závěrečná poznámka: 

Drabble bylo napsáno na téma Duch jazyka.

Obrázek uživatele Wee-wees

Neříká se "problém", říká se "výzva"

Úvodní poznámka: 

Letos jsem asi žádné památné veledílo (opět) nevytvořila, ale pro drabbli tuhle mám slabost. A neobjevila se, myslím, v žádném výběru.

Obrázek uživatele Layla TB

Kupředu!

Drabble: 

Tma. Co byste ve vesmíru čekali? V černé díře už je sakra pořádná tma. Jediným světlem jsou zářivky pomalu se vařící vesmírné lodi v úsporném režimu. Aspoň že kafe jsem dnes stihl. A to jsem do té temné tekutiny jenom zíral a přemýšlel o nekonečnosti vesmíru. Pro mě právě skončil.
Přesto velitel nejevil známky neklidu. I v této situaci s nadšením volal své životní motto a opíral se o tlačítko motoru.
"Kupředu!"
Černé díry nejsou jen obyčejné díry. Jsou hmotné. Je to temná magma, plazma vytvořená ze zničených světů roztavených na uhelnou čerň. A tenhle sajrajt nám právě ucpal motory.

Závěrečná poznámka: 

O černých dírách nic nevím. Ale tahle je taková.

Obrázek uživatele Ampér

Stalo se ....

Fandom: 
Drabble: 

„Už ji vezou,“ ozývalo se mezi lidmi na městském rynku. Jejich oči sledovaly zamřížovanou káru, ve které se choulila osoba, kterou všichni dobře znali.
Koně se zastavili za městskou branou, kde byla připravena hranice. Biřici vyvedli odsouzenou, zatímco muž v černém plášti četl rozsudek: „Bylinkářku Magdalénu uznal soud vinnou ze spolčení s ďáblem. Odsuzuje se k smrti upálením. Rozsudek budiž vykonán ihned.“

Magdaléna se rozhlédla a její hlas rozezněl popraviště: „Pohrdám vámi všemi. Nevidíte zlo kolem sebe. Myslíte, že mluvíte pravdu, ač z vašich úst čiší jed. Nasloucháte polopravdám. Proto proklínám vás i celé město.“

Za rok vymetl město mor.

Závěrečná poznámka: 

Inspirací k této povídce byly písně skupin Ginevra a Asonance

Obrázek uživatele Crossover

Nový mazlíček

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Psáno na zadání "Vůně vyprané kočky" - uznejte, že tohle bylo pěkně zákeřné téma. Ale Hagrid byl jasná volba :-)

Drabble: 

„Co to tu máš za obludu, Hagride?“ zeptal se Ron, když zahlédl na podlaze hájovny chlupaté stvoření, které vypadalo jako kříženec dráčete a králíka.
„Snad eště poznáte kočku,“ zatvářil se Hagrid uraženě. „Akorát má šest nohou. Vnutil mi ji jeden cesťák na Příčný ulici. Ale jinak je Moura móc milý zvíře.“
„Hagride, a nezdá se ti, že ta Moura nějak zvláštně páchne?“ přerušila jeho monolog Hermiona.
„Jo, smrdí, jako když vylezla z hospody,“ nakrčil nos Harry.
„Esli to nebude tim, že jsem ji ráno umyl pivním šampónem. Ale zdál se mi slabej, tak sem do něj přidal dvě lahve píva.“

Obrázek uživatele Jacomo

Netušená proměnná

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Po dlouhém váhání - nezpůsobeném přemírou vlastní samolibosti, nýbrž nerozhodnosti - jsem nakonec zvolila tohle, především proto, že sice vychází ze světa, který nás kdysi spojil, ale zároveň se tak moc dotýká naší reality.

Drabble: 

Byl konstruktér a myslel v číslech. Jeho svět podléhal matematickým a fyzikálním zákonům, všechny proměnné v něm měly přesně vytyčené definiční obory. A v budoucnosti jeho syna se žádná neznámá nevyskytovala. Vystuduje odpovídající školu a půjde v jeho stopách.

K narozeninám mu koupil model letadla a těšil se, jak ho spolu budou slepovat. Původně tedy opatřil i pár rachejtlí, ale ty odpálí, až si kluk opraví pětku z matematiky.

Nalil si kávu a zamířil ke dveřím pro noviny, zároveň s nimi sebral ze země i pár dopisů. Navrchu ležela obálka s jakousi pečetí.

To ráno proběhlo u Finniganových poněkud bouřlivě.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele ef77

Strom

Úvodní poznámka: 

Protože tohle jsem si chtěla napsat už dlouho.

Drabble: 

Vždy na rostlinách nejvíc obdivoval jejich schopnost vyrůst z ničeho, z malého plodu, do stvolů, listů, květů, kmenů. Později si uvědomil, že podobný postup se dá uplatnit i na jiné věci. Například na vlastní sebevědomí, na to malé semínko někde uvnitř, okopávané, zašlapávané, zasypávané hlínou nepřiměřeného očekávání, úšklebků, nejistoty. Když se nasadí správná zálivka, jednou ze tmy ke světlu vyraší drobounký výhonek. Ještě není vyhráno, je to jen nedochůdče, potřebuje péči, hnojivo, ochranu. Ale jednou z něj vyroste veliký strom, pevně zakořeněný v hrudi, s košatou korunou, ve které hnízdí ptáci. To když vezme Nebelvírův meč a usekne hlavu hada.

Vzpomínky staré paní

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dlouho jsem váhala,jestli vůbec do výběru něco dávat, a pak jsem přemýšlela, co vybrat. Vztah mám svým způsobem ke každému drabbleti...
Některá z drabblat, která se dostala do "užšího výběru", zařadili do svých výběrů laskaví čtenáři.
Takže dávám tohle...

Drabble: 

Narodila jsem se dávno. Stála jsem v řadě mezi svými sourozenci, když přišel takový bodrý červenolící člověk, zálibně na mě koukal a zanedlouho jsem už jela na jeho statek, kde mě všichni nadšeně vítali.
Bydlela jsem v útulné stodole, pomáhala po sklizni, a když práce skončila, sedlák mě pohladil, promazal ložiska, i můj krásný červenožlutý lak opravil, bylo-li třeba.
Pak přišli divní lidé, sedláka vyhnali, já zůstala. Pracovala jsem dál, ale nikdo mě nepohladil, nestaral se, nepromazaná ložiska bolela. Přesto jsem pořád pracovala. Jednou mě ani nevrátili do stodoly.
Stojím smutně na poli a reznu. Kde jsi, hospodáři? Pomoz! Umírám.

Obrázek uživatele Kilián

Mocný učeň

Úvodní poznámka: 

Já si myslím, že všechna má drabble nejsou nic moc, a tak z nich vyvýšit tu, která vystupuje za hranice nic moc a vstupuje do ujde nebylo lehké, ale tak jsem jedno vybral.

Drabble: 

"Nesnaž se, ukaž se. Až rozluštíš tuto hádanku, budeš právoplatným mágem. Mág musí být zdatný nejen fyzicky, ale i psychicky. Klidně si dej na čas, rozmysli si to v klidu a pak mi to přijď povědět," prohlásil moudrý mág Gedovi po splnění všech zkoušek procvičujících jeho fyzičku.
Čekat! Jak já můžu čekat, když venku zuří válka! Ged div nepukl zlostí. Po všech zkouškách tohle?! Rozzuřilo ho to. Rozčílil se ale až příliš.

Nakonec se Ged mágem stal. Ale ne tak, jak si to představoval. Povraždil všechny. A ani se moc nesnažil. A tak pochopil slova mága. Ale chápal je správně?

Závěrečná poznámka: 

Navíc jsem se tím pojistil proti případnému Gedově útoku. :D

Obrázek uživatele Lee

Hylé

Úvodní poznámka: 

Co si budeme povídat, chtěla jsem vybrat When you call me, ale to mezitím dostalo tolik krásných ohlasů, že už ho nechci připomínat. Snad aby se neohrálo.
Ale Narnii výběr upřít stejně nemůžu. Takže trochu toho šedého (doslova) relativismu, který mi v jejich světě vadí méně a méně.

Drabble: 

Slyším je, jak se pošklebují.
Prašiví psi. Smradlavé tlamy. Masožravky. Ano, tak nám říkají.
Už pro ně nejsme ani šelmy. Jsme příštipkáři, žereme drobky, žrali bychom i vlastní blechy, kdybychom je uměli chytit, říkají.
Ach, jak lžou.

Za co bychom se měli stydět?
Snad za to, že následujeme svou přirozenost?
Že obdivujeme sílu?
Že následujeme toho, kdo vládne?
Že sloužíme, abychom měli podíl na moci?
Že zabíjíme na rozkaz?
Že otročíme jen pro ten pocit výlučnosti?
Ne! My se nemáme za co stydět!

Tak proč mám pořád pocit, že mají pravdu? Řekni.
Proč mám pocit, že jsme všechno ztratili, Maugrime?

Obrázek uživatele Azereth

Video et taceo

Úvodní poznámka: 

Nechtěla jsem zde vkládat to, co už bylo ve výběrech, tak jsem tak nějak nakonec vybrala tohle, protože... těžko říct proč. :)

Drabble: 

Loďka tonula v šerém oparu noci. Tmavá postava na ní seděla nehnutě jako vytesaná z kamene. Až na ty oči. Těkavé. Nedočkavé.
Pierre přivedl Esmeraldu s kozičkou přesně podle dohody.
Odhodlanou a odvážnou.
Ale při pohledu na zahalený plášť se zachvěla.
Neviděl.
Loď zavrzala a vyplula.
Mluvil a mluvil. Sám. O ničem.
Ticho kolem zlověstně pulzovalo napětím.
Neslyšel.
Když vystupovali, Esmeralda se k němu důvěřivě obrátila. Vyděšená. Poznala ho. Poznala arcijáhna.
Pierre Gringoire nerozhodně přešlápl.
Nepromluvil.
Pouze omluvně pokrčil rameny.
Obě vás přece zachránit nemohu, prolétlo mu hlavou.
A pak beze slova vzal kozu Džali a zanechal Esmeraldu temným stínům.

Oheň

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Vybrat své jedno jediné letošní drabble je docela těžké. Každé je jiné, některé lepší, jiné horší, a, upřímně, docela dost jich je BJB...
Nakonec jsem se rozhodl pro Oheň. Připadá mi takové uklidňující :-) , a byl to jeden z mála případů, kdy mě Múza políbila hned poté, co jsem ráno zjistil téma...

Bylo psáno na téma "Udělátko".

Drabble: 

Na vrchovině zuřila zima. Větve stromů praskaly pod nánosy sněhu, potoky byly promrzlé skoro až na dno a zvířata musela dlouho hrabat, než se prohrabala ke zbytkům trávy. Ale v jeskyni bylo teplo a útulno a její stěny se leskly v mihotavé záři ohně.

Oheň, nejmocnější síla, největší dar, nejsilnější spojenec.

"Náčelníku! Ty vyprávět!" žadonily děti, jako vždy za takových dlouhých zimních večerů. Vždycky se chvíli nechal prosit, byl přece náčelník a ten se přece nenechá dětmi tak snadno umluvit. Ale nakonec pokaždé podlehl.

"A co vyprávět?" zeptal se.

"Vyprávět, jak ty oheň ze dřeva!"

Kopčem se pousmál a začal.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Danae

Potrava pro děla

Úvodní poznámka: 

Tohle drabble na téma "Neznámé hranice" dávám do výběru jednak proto, že z něj mám radost, jednak proto, že je ideálním nosičem dobré zprávy. Protože přátelé, Sága vyšla česky ve skvostném překladu Richarda Podaného!
Neváhejte, kupujte a čtěte, lepší komiks letos nebude ;)

Drabble: 

Důstojník v armádním náborovém středisku na ni unaveně pohlédne. Další příliš mladá, příliš hubená, s rebelskou patkou zelených vlasů do čela. S úst se jí řinou fráze o vlastenecké povinnosti, obraně Landfallu, touze po dobrodružství, ochotě překonat vlastní hranice… všechny je má kolem sebe na plakátech s vymydlenými soldáty. Ale jemu stačí jediný pohled na dotazník a má jasno. Další holka, co nevydrží na jedné planetě se svým fotrem. Typická potrava pro děla.
Za dvanáct měsíců ho budou tajní hodiny vyslýchat, aby zjistili, co na ní bylo zvláštního. Vzpomene si jen na paperback s trapnou obálkou, který svírala v ruce.

Obrázek uživatele Dangerous

Výkřik do Ticha

Úvodní poznámka: 

A je to tu zase, aneb protože ze Scolares nejsem schopná vybrat jednu drabble, protože to nejde, dostává zde místo něco jiného. Některé drabbly, ke kterým mám velmi kladný vztah, skončily ve výběru jiných a jiné, třeba tohle *coughcough*, skončilo na druhém místě...

Takže nakonec Výkřik do Ticha.
Téma: Psst!

Drabble: 

Dříve si lidé pamatovali všechno. Poslední, co zahlédli, byly nesmlouvané oči a ukazováček před ústy. Pamatovali si, plnili rozkazy – a mlčeli. Vše se změnilo roku 1892.
Mraky nad fjordem žhnuly, zatímco město se halilo do modročerné. Zvedl se vítr a přivál na jazyk nepříjemnou pachuť, která tu předtím nebyla. Edvard se roztřásl – a křičel. Samozřejmě, že si to nepamatoval. Po všem zbyl jen pocit, stíny noční můry prožité za dne. Pár řádek v deníku. Obraz. Jeho přátelé zapomněli úplně.
Od toho dne si Ticho již neklade prsty před ústa. Od toho dne si pouze hrstka zasvěcených kreslí po těle čáry.

Závěrečná poznámka: 

Edvard je Edvard Munch, autor slavného obrazu Výkřik.
Pro neznalé fandomu DW: Ticho.

Obrázek uživatele Sammael

Dobrodružství jedné lodi Ep. 12: Ve strojovně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Po kratším váhání jsem se nakonec rozhodla dát z "Dobrodružství jedné lodi" do výběru díl ze strojovny (na téma "Udělátko"), který mezi těmi ostatními trochu zapadl... Tak se mu tímto pokusím udělat trochu víc místo na výsluní :-)

Drabble: 

Toho dne se kapitán rozhodl, že ve strojovně Na Vlastní Nebezpečí provede kontrolu bezpečnosti práce.

„A tady máme velín,“ ukázal šéfinženýr kapitánovi a prvnímu důstojníkovi řídící centrum strojovny.

„Na co je tohle?“ ukázal Caledri na soustavu páček, kladek a táhel.

„No... to mám na tlačítka, který jsou mimo dosah, abych nemusel obcházet celej pult,“ vysvětloval šéfinženýr.

„Je to bezpečné?“ zeptal se Bossack přísně.

„Jasně!“ hájil se šéfinženýr. „Já vám to předvedu – třeba když zatáhnu za tuhle páčku, snížím tah motorů...“ šéfinženýr zahýbal s ovládacími prvky.

Následně na celé lodi vypadla gravitace.

„Ale ještě to má nějaký mouchy,“ řekl šéfinženýr omluvně.

Obrázek uživatele estriel

Testing The Limits

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Letos jsem sama sebe trochu zklamala - začátek měsíce byl docela slibný, ale mám pocit, že kvalita mých drabblí postupně upadala jak duben pokračoval... Do výběru jsem vybrala tuhle, protože mi jako jediná utkvěla v mysli, jako u jediné jsem si pamatovala obsah a pointu i na konci měsíce.

Zajímavé je, že jsem vybrala fanfikci, i když jsem psala hlavně originální věci (i když letos jsem těch Potterovských drabble vytvořila víc, než jsem původně čekala)... Ale s Harry Potterem jsem tak nějak dospěla a tenhle pár vždy byl a očividně už i zůstane mým OTP. A tahle drabble vystihuje jejich dynamiku tak, jak si ji představuji. :)

Téma bylo "Neznámé hranice".
Nevhodné do 15 let!

Drabble: 

For the longest time, I didn't know his limits, didn't know how hard I could push him before breaking him. I told him this was irresponsible. Like you ever cared about rules and responsibility, Potter, he spat back.

We agreed on a safeword, but he never used it, no matter how rough our play. Whenever I stopped, he just sneered: I’ve had worse, Potter. Don’t worry. I wondered what he’d been through in Voldemort’s service and in Azkaban. The thought made me sick.

When I told him I loved him, he turned away and whispered the safeword. I ignored it.

Obrázek uživatele strigga

Nikdy ne tak úplně

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak tady čtu, jak nad tím výběrem všichni přemýšleli, volili vylučovací metodu a podobně.. a říkám si, že já přemýšlet vůbec nemusela. Měla jsem jasno od chvíle, co jsem ho napsala.
Protože jsem letos napsala spoustu věcí, ale hrozně málokdy jsem v tom byla doopravdy já. Mý životní přesvědčení, odraz věcí, kterýma se řídím a bez kterých bych nemohla žít. Vlastně jenom jednou jedinkrát.
Tak tady mě máte. Se vším všudy, celou.

Věnovaný bylo, je a bude Carmen. Na téma Naděje umírá ráno - název drabblete se vztahuje přímo k němu.
A stejně je zajímavý, jak se mi každý rok rozšiřuje záběr fandomů, ale ve výběru mám vždycky něco z toho, kvůli kterýmu jsem sem kdysi přišla :)

Drabble: 

Probral se schoulený a nahý na mokrém jehličí. Bolest, zima, vyčerpání, přesně v tomhle pořadí. Zmrzlými kostmi prostupuje třas, víčka jsou pevně semknutá.
A potom vzpomínky. Na uplynulou noc: na to, jak ta troška bláznivé naděje, kterou měli, pohasla kvůli němu.
Schoulil se ještě víc.
Neslyšel měkký šustot tlapek.
Něco lehounkého na něj spadlo a celého ho přikrylo. K vlastnímu údivu se nepolekal, nebyl to nepříjemný pocit: plášť? Otevřel oči.
Nad ním se skláněla důvěrně známá postava, jiskřičky v očích, na tváři úšklebek. Tichý, štěkavý smích.
"Nemyslel sis, že bych tě tu nechal po úplňku jen tak ležet, že ne?"

Závěrečná poznámka: 

A protože k němu patří i tahle poznámka, doplňuji ještě jednou neviditelnou závorku nesnesitelné idealistky :)
(Vždycky mi bylo líto, jak Rema nechali po té noci na konci třetího dílu se v tom vykoupat. Probrat se sám někde v Zapovězeném lese, vrátit se po svých do hradu, když jeden může sotva chodit. A vždycky jsem věřila, že Sirius by tohle udělal: někdo, koho žádná rizika nikdy nezajímala, že by nechal jediného přítele po úplňku samotného a v nouzi, zvlášť když dávno věděl, jak zlý tyhle noci jsou? Hloupost. Jo, jasně. Jsem idealistka. A miluju naději. Už mě nezměníte :))

Obrázek uživatele Regi

Nemám to s ním jednoduché

Úvodní poznámka: 

Jako nikdo, ani já jsem neměla jednoduchou práci s výběrem jediného vlastního drabble.
Jeden z hagridovských drabblíků ale kupodivu docela koresponduje s článkem Jak to vlastně kdysi dávno začalo… aneb, opožděný úvod. Jde o úvod k mému cyklu drabble obrázků o Hagridovi na stránkách, které máme společně s KattyV.
A zároveň tohle drabble vypovídá něco o tom, jak jsem svůj první DMD prožívala a v kolik hodin jsem to vlastně vstávala...

Drabble: 

"Hagride!!! Domluvili jsme se na šestou!" Razantně zabuším, zacloumám klikou a dveře povolí. Vstoupím dovnitř, ale nikde nikdo.
Vtom se pohne modrobílá naducaná peřina na obrovské posteli. Vydechnu úlevou, je doma.
"Hagride, vstávej! Nejpozději v sedm musíme mít hotovo. Slíbili jsme to čtenářům!"
"U Merlinovej nečesanej brady, Regi, nech mě eště spát, dyť je neděle, né? Vod Prasečí hlavy sem se vrátil hnedle před chvilečkou." Hagrid poloslepě zamžourá, otočí se na druhý bok a v příští vteřině se ozve hlasité chrápání.
Podívám se na hodinky a rezignovaně potřesu hlavou. Naděje na včasné napsání dnešního drabblíku umřela přesně v šest padesát.

Závěrečná poznámka: 

Nezbylo mi, než vymyslet jiné řešení. Drabble jsem tentokrát napsala bez Hagridovy pomoci a běžela do ředitelny. Mezi věcmi, které zbyly po Brumbálovi byl přece i obraceč času. (Jsou dva) Minerva McGonagallová mi jej ochotně na chvíli půjčila. Ale to víte, mudla. Nějak jsem se při návratu v čase netrefila a drabble je tak vloženo už v pět patnáct.

Obrázek uživatele Aplír

Dívka z útesů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Rozhodovala jsem se, zda vybrat drabble Za bouře, ale nakonec jsem dala toto, ke kterému mám silný vztah.

Drabble: 

Slečno z útesů, navštivte mne.
Bohužel, pane, nemohu odhodit rozervanost.
Mohu vám pomoci? Oddělte touhu a nutnost. Představte si zátiší – mísu s jablky a vedle pistoli. Rozumíte?
Ano.
Tedy také pochopíte, že tikot hodin rozděluje odlišování.
Co když je dočasné?
Nikoli, je neustálé. Přijdete?
Promiňte, rozbolela mne hlava. O půlnoci se těžko přemýšlí na nepřemýšlení ráno, kdy se budeme snažit....nó přemýšlet.
Slečno?
Nenaléhejte, prosím. Nyní si poslechněte posun představ: perníkové srdce, kožené rukavice, dýmka, ticho,
Mlčte!
zatáčka, příkrý sráz…
Mlčte konečně!
stopy, co se zalekly…
HAVÁRIE, HAVÁÁÁRIE, slyšíííte slečno?!
Ano. A proč tolik křičíte?

Protože jste mne chtěla zabít!-----------------------Bestie!

Obrázek uživatele Jeřabina

Nacházet cesty

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Děkuju všem, kdo se mnou letos šli Sibiří a kachničkovali a komentíkovali. Vybrat Alžbětin výběr je těžké, protože nevím, jak to udělat. Nejtěžší drabble pro mě jistě byl muzikál - to jsem si myslela, že nenapíšu, a pak napsala něco tak těžkého, že pořád nevím, jak se to stalo (jedná se o Zardousit ptáčka). Nejreprezentativnější by byly nějaké ty věci, co mají všechno - hubatou Natašu, jízlivého Webera, nefungující vztah s Josefem, protože ti všichni byli pro Alžbětu důležití.
Ale věřte nevěřte, já mám ráda Vladimira a Alžbětu. :) Líbí se mi a pro mě tenhle příběh byl nejvíc o nich. Oba jsou trochu pitomci, ale k sobě se hodí, a jejich nacházení se mi přišlo jako skutečná a pravá láska. Sibiřský příběh je pro Alžbětu o cestě k sobě samé a ke štěstí, takže nakonec vybírám drabblík, který jsem psala za dobrodružných okolností cestou ze swingového workshopu, málem neodevzdala, a ve kterém Alžběta začne nacházet novou cestu.
Pokud jste dočetli až sem, pusťte si píseň ČSL Legií, Ach synku synku (ano, zpívají to australské děti): https://www.youtube.com/watch?v=fm9O6blvsPM

Drabble: 

Noc probděla odříkávajíc: Omluvím se a přestanu. Josef mě potřebuje.
Golovin stál před monastyrem. „Odpusťte,“ začala zdvořile. Jenže on ji chytil za límec a odtáhl stranou.
„Proč jste utekla?“ zeptal se naléhavě.
Alžběta... mlčela. Co mám říct? Že po pěti letech bez muže se mi při jeho polibku podlomila kolena?
„Co ode mě chcete?“ zkusila zoufale.
Překvapení. „Nic... jen... Alžběto, já vás mám rád.“
Josef... „Já vás také, Vladimire... ale nemůžu...“
Přerušil ji: „To stačí. Jestli mi není souzeno víc než vzpomínka na včerejšek, budiž. Stejně jsem šťastný.“
Alžběta byla náhle také šťastná. Než odešel, políbila ho, lehce, ale sama.

Obrázek uživatele Lagertha

Ave Ty

Úvodní poznámka: 

Jako mé top drabble jsem vybrala toto z 19.4.2015 - téma: Nesnaž se ukaž se.

Letos jsem jich moc nenapsala, nějak mi chyběla tvůrčí inspirace, ale tohle drabble mě tak nějak samovolně přimělo se více zamyslet a přijde mi, že má hlubší smysl a snad někomu trochu pomohlo cítit se líp ve své originalitě a tak dále.

Nerada plácám nesmyslné úryvky z filmových fandomů apod., raději zabloudím do té reality a držím se něčeho skutečného, pro mě je skutečný život tak nějak dostatečná inspirace sama o sobě :)

Drabble: 

Nesnaž se, ukaž se? To je podle mě asi jeden z největších problémů dnešní doby a společnosti obecně. Proč musíme pořád někomu něco dokazovat?

Někomu stačí byteček, manžel a děti. Znamená to, že je něco méně, když se nehoní za kariérou?
Někdo chce velký dům a luxusní auto. Dělá to z něj hned povrchního snoba?
Někomu je všechno jedno. Nepřipadá nám jako flegmatickej ignorant?

Tak nějak mi přijde, že ve skutečnosti jsme všichni stejně ztracení, ale každý svým způsobem. Přesto všichni soudí všechny, přitom nikdo neví jak by to mělo být správně. V individualitě a odlišnosti je síla a kouzlo.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji všem za předchozí ocenění a kachničky, co autor potřebuje je pocit, že jeho slova mají pro někoho smysl :) Děkuji všem za podporu a nashle v příštím roce :)

Obrázek uživatele Keneu

Potíže s dechem

Úvodní poznámka: 

psáno na téma Totální anarchie
Vybrala jsem drabblata, u jejichž psaní jsem se nejvíc bavila, pak jsem vyškrtala ty na příliš divné fandomy a ty, které už jsou v květnových výběrech, a zbylo mi tohle. (Navzdory tomu, že dle počtu komentářů a kachen bylo doceněno.)

Takže znovu: nejíst, nepít, nečíst v práci ani v knihovně (ještě by vás někdo zastřelil). Příjemnou zábavu, doufám, že se uvidíme na pikniku.

Drabble: 

Gero řekl Wilhelmovi pěkně od plic, že je manipulativní zmetek.
Neomluvil se.
Nic se mu nestalo.

Ainur prohlásili, že se na nějaký pitomý karaoke můžou vykašlat. Na zpěv (ale ani na kašel) plíce zkrátka neměli.

Limonádový Joe se vloupal do Perníkové chaloupky a vylil pracovníkovi všechny zásoby alkoholu. I ty schované ve sklípku. Nikoli plicním.

Na trhu se objevil dodavatel třpytek. Z Transylvánie. Pokud jste třpytky nedopatřením vdechli, považovali jste upíry za blábolící romantiky. Jako oběť jste byli mnohem přístupnější.

Bitka mezi červenými tričky a stormtroopery vyrazila dech i samotnému vesmíru. Nevěděl si s tím rady, a tak prostě vybuchl.

Závěrečná poznámka: 

PS: Rya byla tak hodná a pokusila se to provést. Nekvalifikovatelná událost

Obrázek uživatele Peggy Tail

Pocit

Úvodní poznámka: 

AC3, téma: Sladká očekávání
Toto drabble jsem napsala s takovým nadšením a nakonec moc kachen nedostalo. Asi ho mám tolik ráda, protože k němu mám citový vztah. Ale tak zkusit ho sem dát znovu můžu :) Nemohla jsem se rozhodnout mezi tímto drabbletem nebo Snílkem, oba jsou podle mě boží, ale to je těmi emocemi :)

Drabble: 

Connor se nepoznával. Ještě nikdy necítil nic tak silného a krásného. Předtím nebyl jeho život téměř ničím jiným než osaměním, bolestí a zklamáním.
Cítil v celém těle vzrušení. Připadal si s ní zase jako kluk. Nevinně a svobodně.
Nemohl se dočkat sladké vůně jejích vlasů, jejích hlubokých, zelených očí, něžného hlasu a dokonalosti jejích rtů, které se tolik bál políbit.

Se sklopenou hlavou a marně potlačovaným úsměvem na tváři, mířil přes malé kruhové náměstí.
Vzhlédl. Zastavil se a spolu s ním i všechna jeho krev. Okno rozbité, dveře dokořán. Úsměv byl ten tam.
„Ne,“ zašeptal a rozběhl se ke dveřím.

Závěrečná poznámka: 

Mimochodem letošní didakťák z češtiny? Sranda, ne legrace.

Obrázek uživatele Aziz

Snílka a reinkarnace podruhé

Úvodní poznámka: 

Po dlouhém váhání (a po poradě s múzou) to u mě tenhle rok vyhrála Snílka. Tak si jí - podruhé - užijte.

Drabble: 

...Ještě, že jsem takový pako, že tohle by reinkarnace znova nezkusila...

Snílka si na tohle vzpomněla, když prošla světlem na konci tunelu a objevila se v nemocničním pokoji jako novorozeně. A pak všechno z minulého života zapomněla.

Ten život se narodila jako drak ke kentauřímu Žabákovi. Pak do počítačové hry. Potom do světa, kde Rejska posednul démon a jednou byla kluk.
Pokaždé, když procházela temnotou ke světlu, vzpomněla si. Na všechno. A usmála se nad tím a těšila se, co bude dál.

Až když zemřela podvanácté - žádné světlo, nic.
Cosi chladného ji vzalo za ruku.
»Další není. Konec.«
"Nevadí." Úsměv.

Stránky

-A A +A