Crossover

Ježibaba praštila Jeníčka lopatou po hlavě a upekla si ho na česneku. Byl dobrý.
*
Bezejmenný padouch nevysvětloval Jamesi Bondovi svůj zlodušský plán a prostě ho zastřelil.
*
Předtím, než na sebe vylil živou a mrtvou vodu, si zlý král nejdříve přečetl návod k použití.
*
Macecha vyhubila všechny holoubky v okolí.
*
Voldemort se proměnil v mouchu s ostrými zuby, vletěl Harrymu do ucha a překousl mu jakýsi důležitý nerv. Harry zemřel téměř okamžitě.
*
Kníže Ignor napíchal hopsinky uspávacími kapkami a potom už jen čekal...

„Takhle by to nešlo, jak bychom dopadli?“ dupl si vesmír a snížil všem záporným hrdinům IQ na polovinu.

Sedím a okolo mě kolotá kavárenský šum. Očima sleduji obrazovku a prsty poletují po klávesnici. Najednou koutkem oka zachytím pohyb. Někdo si sedá na židli naproti. Vzhlédnu. Proti mně sedí černovlasý, hubený mladík. Zrak mi sjede na jeho rameno. Záštita meče. Zmateně se zamračím. Znám ho? Pak se do mě zabodne jeho chladný pohled. Do prdele!
Ozve se tichý hlas.
"Proč?"
"Co proč?"
"Všechno proč. Četl jsem ty vaše... proč mi to... proč nám to děláte?"
Pokouším se mu to vysvětlit, ale nedaří se.
Bohdan Jaroš odchází rozčilenější než přišel.
Zírám na monitor. Kurzor bliká a inspirace je v háji.

„Holky, jak funguje ta nová seznamka pro princezny,“ zeptala se Locika.

„Zadáš si inzerát v Královských novinách, odpovědi ti chodí esemeskou. Ale je to podvod,“ odpověděla Zlatovláska. „Já to zkusila a tohle je výsledek.“

Pět hlav se sklonilo nad mobilem. „Tenhle se už vidí na svatební hostině,“ konstatovala Růženka a četla nahlas. „Na svatební přípitek prosím Martini. Protřepat, nemíchat.“

„Jé, někdo poslal fotku i nějakého stromu,“ rozněžnila se Popelka. „A napsal k tomu já jsem Groot.“

„Tady se do tebe už zamiloval,“ vykřikla Lada. „Oslovuje tě můj milášku!“

„A co teprve tohle,“ řekla Zlatovláska. Na displeji svítilo jediné slovo. Hodor.

Bylo to zvláštní. Tedy ne samo o sobě, všichni už někdy tuhle věc viděli, ale ve svých specifikách. Leželo to na stole a tvářilo se to, jako kdyby to neumělo do pěti počítat.
Ozbrojena patřičnou třímetrovou tyčí, šťouchla do toho.
Prohnulo se to a vydalo to zvuk jako smečka koček, které se dožadují vpuštění do ložnice.
"Fascinující. Zřetelně tam slyším tóny známé pravoslavné náboženské písně."
Pak najednou pískot ztichl.
Ode dveří se ozvalo zakašlání.
"Býli býste tak hódné," pravil v nich stojící ušatý hlodavec s ruským přízvukem, "a vrátilí mi to? Taktícký zájic bez tlapky se na Entěrprise vrátit nesmí."

"Takovou smlouvu o mlčenlivosti jsem ještě neviděl," prohlásil Mike.
"Dokážeš udržet tajemství?" zeptal se ho Tomas.
"Samozřejmě."
"Tak podepiš, bude to stát za to."
Mike s povzdechem podepsal, Harvey hned po něm.
"A teď," usmál se Tomas, "vás vezmeme na naši loď."

"Nevěřím, že prohraju patentový spor," zakroutil nevěřícně hlavou Harvey a zhluboka se napil whisky.
"Ale patentový spor o dědictví malých šedivých mužíčků," namítl Mike.
"Stejně mě to štve, ale co můžeme dělat?"
"Leda se odvolat do Štrasburku."
Zasmáli se, pak na sebe pohlédli.

"Takže," usmál se Mike, "buď podepíšete dohodu, nebo si o tomhle případu přečteme v novinách."

"Prišiel ti list," oznámila Janovi mama.

Prosím dostavte sa na úrad po nový preukaz.

"To znamená... ísť tam vonku?" opýtal sa zhrozene mladý teleworker.
Mama mu podala horalku na cestu.

Vybral sa von. Smrdelo to tam menej než doma. Potiaľ to bolo dobré. Ale všetko bolo tak príšerne ďaleko! Žmolil svoju horalku vo vrecku. Nie, bude silný, nechá si ju na horšie časy.
Nejako to zvládol. Stál na zastávke. Prvá méta zdolaná. Autobus ho odviezol do neznáma, ale cestu mu ukazovali mapy v telefóne.
Keď uvidel budovu úradu, spravil víťazoslávne gesto.

MIMORIADNE ZATVORENÉ Z DÔVODU VÝPADKU ELEKTRINY.

Čas na horalku.

Cítil, jak se mu provazy zařezávají do rukou. Vychutnal si tu bolest a pak ji zahnal na okraj vědomí.

Náhle pod sebou spatřil postavu, blonďaté vlasy padající na černý vdovský oblek, oči zalité slzami, ve tváři bolest a hrdost.
Přistoupila k němu a objala mu nohy. Přitiskla k němu tvář.

"Bůh si to žádá."

Látka chatrných kalhot sklouzla dolů, horké rty na něm zanechaly otisk rtěnky. Horkou pouští se nesl mučivý sten, jeho tělo se na kříži vzepjalo. Lidé vydechli úžasem.

"Všechno tohle už se stalo jednou a stane se to znovu. Konec řádku. Konec řádku"

Probudil se s výkřikem.

"Jen si dejte," ponoukala mě Susan ve své kuchyni.
Nabral jsem si další porci kari.
"Proč to děláte?" zeptal jsem se.
"Nemůžu nechat někoho bloudit na ulici."
Dojedl jsem, nebylo to nakonec tak špatné.
"Už si dopapal, Sevíku?" vypadlo z ní.
"Tak Sevíku. Nechutné."
Vstal jsem od stolu.
"Všiml jsem si, že máte pavouka. Možná byste tu svoji náklonnost mohla věnovat jemu, určitě ji bude opětovat víc než já."
Susan mě popadla za rukáv, ale vytrhl jsem se.
"Sbohem, v kurníku přespávat nebudu."

Zase jsem na ulici. V tomto podivném světe se všichni zbláznili. Co je horší, že do mne.

NEBESKÉ PROTEŽOVÁNÍ?

Nebeská redakce považuje za svou povinnost oznámit čtenářům, že, pohříchu, ani Nebesa nejsou ušetřena toho nejpřízemnějšího protežování. Našim informovaným zdrojům se podařilo zjistit, že Sv. J. (Nep.) osobně orodoval u Hospodina ve věci proseb císaře Karla VI. a císařovny Alžběty ohledně narození následníka. Není v tom z jeho strany čistě osobní zájem? Jak dlouho tu budeme trpět takové mravy?

Sv. F. (Sales.)

Dodatek:

Tentokrát můžeme být klidní, naše zdroje vyposlechly i reakci našeho Pána, citujeme: "Svatej Jene, ty víš, že vždycky rád pomůžu, ale podívej se sám. Měli si říct dřív. S tímhle už neudělám nic ani já."

Vidoucí Oko. Strašlivý bůh, který ztrativ své dvě hmotné podoby, do plamenů se oděl. Na vrcholu Barad-dûr, mezi dvěma sloupy, pátrá, nemrkající, nespící. Pod jeho strašlivým dozorem houfy skřetů budují, tvoří a vyrábějí zbraně, zbroje a strašlivé dobývací stroje. Pod jeho strašlivým dozorem vyjelo devět Nazgûlů pátrat po tom, který ukradl Prsten. A sám Sauron splétá a rozhazuje sítě svého vlivu. Pomocí palantírů, vytvořených elfy v čase Stromů, uplácí, slibuje a přemlouvá beze slov...

"Dělejte s tím něco, Ctibume!" zakřičel Výsměšek a praštil do omniskopu holí, "už je tam zase to ohnivé oko!"

Je lépe poohlédnout se po spojencích jinde...

Pětice uhání alejí jak s větrem o závod, slunce se odráží od pedálů a opálených lýtek.
Jejdamánku, mám defekt, zahlásí náhle Rychlonožka.
Copak, obrátí se na něj vedoucí naší pětice. Ta čistá usměvavá tvář, ty ušlechtilé rysy, dobrotivý jako Mirek Dušín, ano, je to sám Ježíš.
Přistoupí k Rychlonožkovu kolu, a vida, prasklá duše, a v ní hřebík. Ježíš je na hřebíky odborník.
Ten musí z kola ven, říká a chopí se kleští.
Kluci, máte tady někdo lepení, já nemám, zoufá si ještě Rychlonožka. Ale MacGyver si ví rady v každé situaci a zalepí duši lepkavými listy lípy.
Výlet pokračuje.

Bruce Wayne byl překvapen, když se doslechl o zmizení Supermana. S děsem pozoroval, jak se celý svět začíná více podobat Gothamu. Navíc… chyběl mu přítel.

Poslouchal bohatou smetánku a zaslechl šepot o muži z oceli, který žije daleko na východě.

Muž z oceli. Ten je jen jeden.

Znovu si nasadil ten prokletý oblek. Cestoval.
Pátrání ho zavedlo až do velké budovy, kde stála mohutná postava.

Oslovil stín: „Clarku?“

„что это?“

Hlas byl cizí, stejně tak cizí byla zamračená tvář.

Batman opět zmizel ve stínech.
Supermana tenkrát nenašel.

Teprve později se dozvěděl, že v Moskvě měli v tu dobu vlastního muže z oceli.

"Ahoj, já jsem Carrie," usmála se na něj.
"No, tak se posaďme," máchl rukou, "než se mi podlomí kolena a padnu vám k nohám."

Nervózně se na sebe usmáli.

"A co teda děláte?"
"No," zasmála se nesměle, "Jsem novinářka, píšu o sexu, chci o něm vědět úplně všechno."
"No, ode mě se nic dalšího nedozvíte," vypálil, ještě než se zamyslel a úsměv mu zamrzl do zaražené masky."

"No a vy?"
Zatvářil se tak, že se musela usmát: "Ono je to těžké vysvětlit, ani mí přátelé nevědí co dělám. Myslí si, že pracuju s roboty."
"A pracujete?"
"Jak se to vezme."

Remus Lupin vyl. Ještě před hodinou vysvětloval historii svých školních let skupině dětí. Pak vyšel měsíc a nyní běžel zapovězeným lesem a vyl. Náhle zaslechnul cinkot a jeho nozdry zaplnil pach člověka, pach potravy. Potom jen pocítil palčivou bolest, jak se mu stříbrný řetěz zaříznul do těla. Ze tmy na něj zářily oči kočky. Volnou tlapou se po nich ohnal, ale člověk byl příliš rychlý. Stříbrný meč se jen mihnul, než se zabořil vlkodlakovi do hrudi.
Zaklínač se usmál, měl té noci štěstí. Zdivočelý vlkodlak, nejspíše lidožrout, mu u místního rychtáře vynese pěknou sumu. Pokleknul a dýkou začal preparovat trofej.

Bunch of thugs idling around.
Eggsy enters.
Ducks a hit from the nearest thug.
"Parkour" sequence ensues.

Eggsy:
One jump ahead of the slow pokes
One skip ahead of my doom
Next time gonna use a nom de plume
One jump ahead of the hitmen
One hit ahead of the flock
I think I'll take a stroll around the block...

Enter Harry, fighting off the thugs.

Harry: Your father would be so disappointed.

Eggsy wants to react but:

Harry:
I can show you the world,
fighting, pretending, splendid,
tell me Eggsy now when did you
last put your life on line?

Exit Harry and Eggsy, scene change - bootcamp.

Merlin:
You're a spineless, pale, pathetic lot,
and you haven't got a clue.
Somehow I'll make a man, out of you!

Roxy clears throat.

Merlin:
Be a man! You must be swift as a coursing river...

Boys fail in quests. Roxy tries to interrupt Merlin's song, repeatedly. No success. Pointing a gun at pug... shoots a thug appearing behind Eggsy instead.

smirking Roxy:
Why keep on assuming
Men will save the day
I can be the hero
And do it my own way!

I'm who I am,
I don't need a man!