Zlatý věk

Obrázek uživatele Bilkis

4. Na moři

Povídka: 
Fandom: 
Obrázek uživatele Bilkis

3. V předpeklí. Pardon, v předsálí

Povídka: 
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Chtěla bych jen v rámci úvodní poznámky podotknout, že stav dětské psychologie a psychiatrie (kam Adam v době, kdy se u něj projevila porucha, bezpochyby spadal, a já koneckonců taky) je v ČR absolutně tristní. Děti na vyšetření čekají měsíce. Když mají štěstí.

Obrázek uživatele Bilkis

2. První setkání

Povídka: 
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle je takové opraseni 10 let rozepsaného příběhu, tak uvidíme, jak se budu držet. Momentálně návrat do minulosti, kde se bude odehrávat absolutní většina povídky.x

Obrázek uživatele Bilkis

1. Zpátky v čase

Povídka: 
Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moje psaní se během posledních pár let scvrklo v podstatě jen na DMD, takže je hodně skřípavé, rezavé a zaprášené, proto prosím případné čtenáře, aby ode mě moc neočekávali. Jelikož vedle toho ještě do Padesátky vstupuji se ze 4/5 hotovým dalším dítětem, skutečně nemám tušení, kolik se mi toho podaří napsat. Ale když už mě kdosi oslovil, jestli letos nechci něco napsat (a jestli nic nenapíše on sám, budu trošičku zklamaná), tak to zkusím.

Jo a myslím, že to bude slash, jestli se dostanu tak daleko. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Proč?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.

Mám chuť vrátit se ke svým chlapcům. Šimon a Adam, zase každý jinde a přesto spojení.

Drabble: 

Přemýšlím o smrti. Každý den je horší než ten předešlý, delší, únavnější. Oči se zavírají skoro samy. Usnout a neprobudit se. Nemuset nic. Zatím se ještě držím na nohou, ale nevím, jak ještě dokážu ráno vstát. Proč mi to udělal? Neptám se, proč odjel. Ale chtěl bych vysvětlit, proč mi to neřekl. Jsem opravdu člověk, kterého je těžké milovat?

Přemýšlím o smrti. Každý den je horší než ten předešlý, delší, únavnější. Smrt je tu všudypřítomná. Hledím jí do tváře a marně se snažím najít vysvětlení. Ne smrti. Vlastního chování. Hledím smrti do tváře a přitom jsem jen zbabělec slyšící bídu.

Obrázek uživatele Bilkis

Vzduchoprázdno

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní!

Agorafobie je klec...

Drabble: 

Jsem v oku hurikánu. Přes vířící stěnu okolo ke mně nic neprojde. Vztek, strašlivý vztek. Cítím ho, když se posunu k okraji. Všepožírající vztek. A beznaděj. Natahují se ke mně a já k nim. Vím, že se jich nesmím dotknout. Ani špičkou prstu. Když to udělám, shořím.
Nejsem schopný se kontrolovat. Ale když se ponořím do toho tichého, prázdného místa... Bolí to. Čistá bolest. Oslepující. Dokonalá. Myslel jsem, že nic nemůže bolet víc než agora. Omyl. Je to vlastně docela pochopitelné. Nikdy mě nezklamal nikdo, na kom mi záleželo víc než na mně. Zní to sobecky? Jsem sobec. Musím být.

Obrázek uživatele Bilkis

Láva hněvu

Fandom: 
Drabble: 

Určitě se ozve. Pokaždé, když ho naštveš, se ozve. Jeho zloba je horká jako žhnoucí magma, když po letech převalování se pod povrchem konečně prorazí tvrdou krustu a vyvalí se ven. Stejně prudká a ničivá, ale zárověn stejně předvídatelná. Vytryskne a vyhasne. Zbudou po ní tvrdé pichlavé úlomky, které dokážeš obrousit slovy, polibky, pohlazením...
Dojede domů a ozve se, protože pochopí, že nemáš jinou možnost. Žes ji nikdy neměl. Ví přece, že ho miluješ. Že?
Po hodinách v tichu se rozhodneš vyzkoušet telefon. Je nedostupný. Ráno, řekneš si. Ráno.
Další noci se utěšuješ stejně. Až do odletu.
Tentokrát ne, Šimone!

Závěrečná poznámka: 

Hněv a láva mají hodně společného. Nakonec vychladnou. Ale někdy to trvá desetiletí...

Obrázek uživatele Bilkis

Mám snad právo?

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bdělost je stav vědomí. ;)

Drabble: 

Nikdy jsem si nemyslel, že jsem oprávněný k tomu, něco očekávat. Nebo požadovat. Copak jsem hulákající, nepřizpůsobivý člověk, který hodlá vyžadovat něco, co mu nenáleží?
Ano, uznávám, narodil jsem se a mám tedy snad právo žít. Ale život je závažná věc. Nevzniká kvůli němu právo na nadstandardní záležitosti.
Mám právo milovat? Mám právo chtít k sobě někoho připoutat? Mám právo snít, toužit, očekávat, chtít, být milován? Právo patří bdělým. Těm, jejichž život nepřipomíná noční můru. Těm, kteří nevyjeli na vedlejší kolej a nezapomněli, kde je výhybka k normálnímu životu.
Většinu času ani nejsem při smyslech, jak bych mohl žádat víc?

Závěrečná poznámka: 

Tohle jsem spíš já než Adam. Doufejte, že nikdy nepoznáte tu hrůzu, když si uvědomíte, že si prakticky nedovedete vybavit nic z toho, co jste dělali dva roky života...

Obrázek uživatele Bilkis

Silvestrovská noc

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Moje babička vždycky říkávala, že kdo se zdaleka těšívá, zblízka zůstává doma... Očekávání mohou být tou nejsladší věcí, ale pokud se nesplní, pak jsou jen mlhou zklamání v puse.

Drabble: 

Kdy začít s novým životem, když ne na Nový rok? Kdy jindy za sebou nechat všechno špatné, než během silvestrovské noci?

Plán byl dokonalý, i počasí mi hrálo do kapsy. Meteorologové hlásili sníh a mráz až do poloviny ledna. Bílý poprašek zakrýval Třemošnou a nějaký dokonce i Svatou Horu a město pod ní. Chtěl jsem mu to konečně všechno říct. Že ho miluji. Že se díky němu nebojím. Že mě zachránil. Plánoval jsem to týdny!

A teď sedím sám doma, dívám se do barevných světel a v ruce drtím vypnutý telefon, aby mi nemohl zavolat. Protože sny prostě neodráží skutečnost.

Závěrečná poznámka: 

Opět Adam. Ten kluk mě zaháčkoval a už mě nepustí.

Obrázek uživatele Bilkis

Jeden jako druhý

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Bez nároku na bod - druhé drabble.

To první je Adam, vypravěč drabble Milionem slov

A druhý je Šimon, vypravěč drabble Zkouška

Drabble: 

Vstát, udělat ze sebe člověku podobnou věc a vyrazit do školy. Každý jeden den. Nikdy se to nemění. Vstát, uklidnit bušící srdce, překonat první, druhý, třetí a každý další záchvat paniky. A čekat. Protože odpoledne přijdou nové záchvaty a nové strachy. Dnes, zítra, za týden... Když se bojíte pavouků, vyhnete se jim. Ale jak se můžete vyhnout životu?

Mrtví, ranění, těžce nemocní - nemocí, kterou Evropa již vymýtila - stále přicházejí další a další. Většina z nich vidí doktora poprvé v životě. Většina z nich nikdy neviděla bělocha, žije v chýších, pije špinavou vodu. Tisíce příběhů, stovky dnů. A všechny stejně kruté.

Závěrečná poznámka: 

Zjišťuju, že o agoře se dá psát takřka na všechno. A už s tím sama sobě přijdu otravná. Což je rozhodně dobré znamení. :D

Obrázek uživatele Bilkis

Milionem slov

Úvodní poznámka: 

Tohle je hodně nadsazené. Nicméně to poměrně přesně vystihuje mé pocity z dob nejhlubších depresí...

Zařazeno do eknihy DMD 2015.

Drabble: 

Agorafobie je černá.

Hutná, lepkavá temnota, která vás stáhne pod svou hladinu, oslepí vás, ohluší a pokusí se vniknout vám do úst, abyste se jí mohli zalknout. Proklouzne do nosu, zaplní ho štiplavým pachem prohry a opovržení. Můžete kolem sebe máchat rukama, ale ten strach, ta bezmoc, ten stud, ty nezmizí. Černočerné úponky těchto pocitů se vám zahryznou do páteře, ovinou ji a nakonec zlomí.

V té temnotě dokonale poznáte své tělo, vnímáte sebemenší změnu až do morku kostí. Můžete ho popsat milionem slov, ale žádné nebude hezké.

Protože někde uprostřed té temnoty vaše duše, vaše já, shoří na popel...

Závěrečná poznámka: 

Nejspíš napíšu ještě něco, abych vyrovnala misky vah. Ale teď mi straší v hlavě tohle. (A určitě to použiju v povídce)

Obrázek uživatele Bilkis

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Velmi osobní. Protože Adam. Protože já.

Drabble: 

Jednoho dne večer ulehnu do postele a nebudu myslet na to, jaký bude příští den. Nebudu se vůbec bát a pokojně se ponořím do říše snů.

Až se ráno - po té klidné noci - probudím, nerozbuší se mi srdce, nezkrátí dech...

Až vstanu, budu klidný. Vyjdu z domu. Nevrátím se tam. Ani jedinkrát!

Až ten den nastane, budu konečně zase sám sebou. A panika v mém životě už nebude mít místo. Nebudu se dohadovat, kdy překročím tu hranici, za kterou končí mé já a začíná bezmoc.
Dnes je neznámá. Nevím, kde leží. Ale jednoho dne ji překročím a...

Nic se nestane!

Obrázek uživatele Bilkis

Tiše, Adame, jen tiše

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

V souladu s pravidly zařazuji druhé drabble do fandomu, ačkoliv jsem to první psala ve fandomu Originální - bude přeřazeno.

Slash.

Drabble: 

Neplač. Prosím, Adame. Neplač. Pssst! Buď chvilku tiše, úplně potichoučku. Tohle není konec světa. Není! Jsi silnější, než si myslíš. Všichni jsme. Zjišťujeme to právě v těch chvílích, kdy si myslíme, že už víc nevydržíme. Vydržíme. Vždycky vydržíme víc. Já, ty... Každý z nás.

Neplač, Adame. Trhá mi srdce vidět tě se zarudlýma očima, zalykajícího se pláčem. Drtí mě to na malé kousíčky. Všechny ty namáhavé nádechy, dušené vzlyky a škytavka. Lkaní. Všechna ta bolest.

Vím, bojíš se. Myslíš si, že si nezasloužíš žít. Nechceš. Ale ty to překonáš, Adame. Já v tebe věřím. Věřím v nás. Protože tě miluju...

Obrázek uživatele Bilkis

Zkouška

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Zkouška. Ještě trochu ladím formu, protože tohle moc tematické není. :D

Drabble: 

Každý den je tu jiný. A přesto mi splývají do jednoho. Vstát, nastoupit do služby, jít si lehnout. Když se zadaří. Dožít se dalšího rána, a pak přečkat den. Pokud nezmrznu kvůli tomu chladu v srdci. Mechanicky, beze změny - řezat, zastavovat krvácení, amputovat končetiny, šít.
Nedokážu v pacientech vidět lidi. Jsou to jen kusy krvavého masa. Některé jde na stůl první - hlavy, hrudníky. Některé může počkat - průstřely, šrapnely, zlomeniny, popáleniny, nemoci. I když je zachráním, nedokážu se cítit lépe.
Kdo přijde a zachrání mě? Kdo by dokázal vyhnat tu bolest a ten chlad? Ach, Adame! Kdo by chtěl zachránit lháře?

Závěrečná poznámka: 

Edit: Až teď jsem si uvědomila, že jsem nevědomky otevřela nový svět, i když to nikdo kromě mě netuší. :D

-A A +A