DMD č. 6. pro 6. 4. 2015. Téma: Mlátička

Obrázek uživatele KattyV

Tajemství

Fandom: 
Drabble: 

„To nemyslíš vážně, Albusi, že ne?,“ protestovala jsem. „Nemůžeme mezi naše děti pustit nebezpečné monstrum.“
„Je to jenom malý chlapec, Minervo,“ uklidňoval mě.
„A úplněk?“
„Během úplňku ho ukryjeme mimo Bradavice. Do jednoho domu v Prasinkách vede tajná chodba. Ke vstupu zasadíme vrbu.“
„Vrbu???“

Jemné proutky se při sázení něžně chvěly. Hagrid je zálibně pohladil.
„Hodná holká...“
Souhlasně jsem přikývla. O pár měsíců později už jsem si to nemyslela. Vrba zmnohonásobila svou velikost a divoce vířící větve dokázaly polámat libovolné množství končetin, které se ocitly v jejím dosahu. Studenti se rychle naučili se jí vyhnout.
Lupinovo tajemství bylo v bezpečí.

Obrázek uživatele Birute

Hra o převlékárnu

Úvodní poznámka: 

Vyhrožovala jsem muminím AU na Píseň ledu a ohně a svou hrozbu tímto plním: Střet králů o koupací pavilónek.

Drabble: 

„Nechte projít vládce Západozemí,“ sykla královna Cersei. „Chce se převléknout, aby všem ukázal, jak plave král.“
„A tím králem je Stannis,“ odvětil muž v letní košili s motivem cibulí.
„Na něhož se usmívá R'hllor!“ prohlásila královna Selyse.
Královna Cersei cosi odsekla, ale Sansa zachytila jenom „fififjonko“.
„Jsem dědic svého otce,“ zuřil Joffrey, „pavilónek je můj.“
„Vlasy a oči jsi po něm nezdědil,“ ucedil Stannis. „Já jsem jediným a pravým pánem pavilónku!“
Do toho se objevily čluny hatifnatů, kteří chtěli za pavilónek zaplatit železnou cenu.
Strhla se řež, při níž se zjistilo, že v pavilónku Čaroděj uchovával ohňostroje, a propuklo peklo.

Závěrečná poznámka: 

Bonus

Sansa byla najednou ráda, že od toho, co se dostala do spárů Lannisterů, začala propadat záchvatům neviditelnosti. S očima upřenýma na zuřící požár, který zachvátil pavilónek i můstek, a na bojující a do vody padající muže, udělala krok vzad, druhý, třetí, až nakonec skončila schoulená v jeskyni pod útesy.
Tam ji vyčenichal Ohař, který očividně výrazně zpochybňoval svá životní rozhodnutí.
„Jdeme,“ zavrčel.
„Kam?“ zeptala se rozechvěle Sansa.
„Někam, kde do mě nenapálí rachejtle.“ Trhl popáleným čenichem směrem k severu.
Sansa ho poplácala po doutnající srsti.
Představila si dům, který tatínek natřel namodro, se zahradou s maminčinými říčními lasturami, a přikývla.

(Třeba tam už Malá Arya stihla doběhnout na svých hbitých nožkách.)

Obrázek uživatele Quartermaster

Silo

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, vzpomínková. Podzim 1988, plus mínus jedno roční období. Moje malé já na průzkumu rodičovského pracoviště.

Drabble: 

Tátovi patří malá kukaň s gaučem a výhledem na silážní věž. Vzduchem poletují částečky obilného prachu. Měly by se tu nosit masky, ale nikdo to nedělá. Ani já ji nedostanu; na šestileté dítě stejně žádnou nemají.
Procházíme se. Další místnost, další prach. A taky skluzavka na pytle. Senzace! Táta mě ale hned čapne za límec.
„Tam dole,“ dupne do podlahy, „je mlátička obilí. Víš, co by z tebe zbylo?“
Nevěřím mu. Mlátička, jasně. Určitě si chce nechat skluzavku pro sebe. Jenže pak se od podlahy zvedne ohlušující řev a já vystřelím z místnosti. Táta za mnou; smíchy sotva popadá dech.

Obrázek uživatele Terda

Kam čert nemůže, nastrčí kočku

Fandom: 
Drabble: 

Noci se staly jejich spojencem. Lucerny překryla tmavá látka, lodní zvon utichl. Plachty začernili mourem. Příděly rumu se omezily jen na nutné minimum. Šalupa se ponořila do tmy a mlčení v naději, že setřesou pronásledovatele. A běda tomu, kdo by šlápl vedle.

Byl to pomocník kormidelníka, kdo si vytáhl Černého Petra. Zapomněl zatemnit lucernu v kompasové budce.

„Bylo to nutné?“ vyštěkla na Sullivana, sotva za nimi zapadly dveře kajuty.
„Nařídila jste…“
„Byly nutné dva tucty?“
„Mohla jste navrhovaný trest zmírnit,“ namítl.
Že by tím před posádkou podryla jeho autoritu, si nechala pro sebe.
„To bylo naposled. Potřebujeme každýho šikovnýho muže.“

Závěrečná poznámka: 

Snad nejsem úplně mimo.

Obrázek uživatele Rebelka

Ze školních lavic

Fandom: 
Drabble: 

Pátého ledna: Vaše dcera ztloukla Billa.

Sedmého ledna: Vaše dcera ztloukla Toma.

Osmého ledna: Vaše dcera ztloukla Billa do bezvědomí a pak s ním ztloukla Toma.

Dvanáctého ledna: Vaše dcera zesměšnila školního maskota. A pak ho ztloukla.

Třináctého ledna: Vaše dcera ztloukla suplujícího učitele, když se jí snažil zabránit v brutální vraždě třídního křečka.

Dvacátého ledna: Vaše dcera bere bohatým dětem svačiny a chudým je dává. Vážený pane, za třicet let učitelské praxe jsem s žádným šestiletým žákem neměl tolik práce jako s Vaší dcerou. Zvažte přestoupení na jinou školu.

Otec zaklapl žákovskou knížku.
„Xeno, Xeno, co z tebe vyroste...“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Urrsari

Duchovné poradenstvo

Úvodní poznámka: 

Nebodíkové, ´sím!
Inšpirované cirkevným gymplom, ktorý som mala tú česť navštevovať, a kde takéto reči boli.

Drabble: 

Prebudil sa, nad ním sa vznášala tvár. Vyprskol a vyskočil na rovné nohy.
"Giselle," nadhodil podozrievavo, keď nadobudol fyzický i psychický balanc. "Čo ťa sem privádza?"
"Čo je poslaním Chantry?" začala oblúkom, usalašiac sa na sedačk. Jeho obľúbenej.
"Som Tevinter, nie idiot." Prižmúril oči.
"Teda vieš, že Stvoriteľ nám hriechy odpúšťa, no musíme sa kajať a úprimne ich nechceieť páchať zase..."
Dorianovi zatrnulo, napäl plecia.
"... a mojím poslaním je tieto hriechy vymýtiť."
"Pozri, Giselle. Zo mňa to chcel vymlátiť aj otec, a... ," gestom naznačil, že nepochodil.
Mlátička Stvoriteľova zamyslene prehodila, vykročiac: "No predsa, prosím, pouvažuj o nie tak vyzývavom šate."

Závěrečná poznámka: 

Významná pozn.: Ostatné charaktery sú zahalené po päty (No, nie, ale Varric musí mať svoj imidž, aby mu šli obchody, okay? :D), ale tento mág má zvodne poodhalené pliecko.
Ale viete, o čom si myslel, že tá debata bude. A viete, čo si myslel ptom, že wtf, to čo bolo, sorry, ale... Giselle!

Exkurze

Fandom: 
Drabble: 

Angua se cítila nesvá. Tou tíhou milionů tun skal. Ale přemohla to. Kvůli němu.

Vždycky nadšeně mluvil o Technickém muzeu pod Ploskolebčí horou, a teď Angue všechno ukazoval. Najednou se zarazil, a do očí mu vhrkly slzy.

Angua se podívala tím směrem, a uvědomila si, že to, co považovala za jeskynní stěnu, je ve skutečnosti obrovský stroj. Pak už jakoby zdálky slyšela "křemenný válec", "živcové rošty", "slídový fukar".

"Počkej," přerušila ho nakonec. "Já... Chápu, že je to něco úžasného. Ale, na co to je?"

"Přece na žulu."

"Na žulu?"

"Vždyť jsem ti říkal, že žula do chleba musí být vymlácená."

Obrázek uživatele Aries

Úder a protiúder

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Dva monology

Drabble: 

Kletba mrazící ledově modrým dechem. Drtivá smršť. Čáry jako rdousivé brazolety.
Překousnout strach z doteku a nasadit nejtěžší úder, zasypat to tíhou skalisek, roztříštit silou země.
Odezva drásá jako štěrk v peřejích, hryže to dlaně, prohýbá kosti, vyráží dech.
Evžen se ochable sveze do vzdušného polštáře, jímž ho Xénie pohotově zachytí.
Teď je na řadě ona. Utišit sladkým vánkem, oklamat tklivými slůvky, uspat omamnou vůní, nelítostně zadusit.
Padá do ledové tříště, prokřehlá se schoulí do Evženovy náruče.
Seberou se natolik, aby zvládli zapečetit dveře, a vyčerpaně si přiznají porážku.
To zákeřné cosi v písku nepochází z lidské ani liščí magie.

Závěrečná poznámka: 

Příště Šeptanda

Obrázek uživatele Aplír

Vyprávění o rodině

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

„Damyjapánové, pamprésor,“ pan Kaplan začal vyprávět. „Moje rodidla to je ocet, ne popravuju otec, mlátička…“

„Mdlá tyčka?“ nechápal pan Bloom.

„Néé! Já to upletl,“ zavrtěl hlavou pan Kaplan. „Já myslet šroubek a….?"
„Sroubek, jako malý srub?“ ujišťovala se slečna Caravellová.
„To se čte srab,“ chtěl se blýsknout vědomostmi pan Nathan.
„Vy mýlíte, to je svrab,“ nezůstala pozadu slečna Tarnovská.

Profesor Parkhill lehce zavrávoral. „Pan Kaplan zřejmě myslí slovo matka. To je žena, která vám dala život. Také může znamenat součástku ke šroubu,“ usměrnil diskusi.

„Jámy slil málinka matka.“
„Zdrobnělina slova je matička. Pokračujte.“
„Náš klaun: matička, otec, sextrička a já.“

Obrázek uživatele Faob

Zmlátit mlátičku

Fandom: 
Drabble: 

Sen každého prcka.
Sen intelektuála.
Sen ochablých, nevycvičených nebo stařeckých svalů.
Zmlátit mlátičku.

„Fakt to chceš dát?“
„Musím, to nejde, jak se do mě furt naváží!“

„Ty vole, ty vypadáš…“
„To bys měl vidět toho druhého!“
„Viděl jsem.“
„No, a?!“
„Nic, kámo, vypadá úplně v pohodě, hlídá klub, jako by se nic nestalo…“

„Svědomí ho tlačí!“
„Proč?“

Sen duše.
Ale jak překonat hmotu?

Tlačí to mě. Jednou v noci vezmu pistoli a vystřelím mu mozek z hlavy.
Ve svý představě. Kterou neuskutečním. Nejsem mlátička.

Nedalo mi to. Nakonec jsem ho zmlátil, trochu podle, ale jo.

Jsem mlátička.
Kdo je víc?

Obrázek uživatele BC_Brynn

Incident

Fandom: 
Drabble: 

„...škody vyčíslené na dva milióny amerických dolárov-“

Bruce sa zhlboka nadýchol. Prepol stanicu.

„-kde po poslednom nasadení tímu Avengers ostal kráter. Znepokojení obyvatelia sa pýtajú, kto je zodp-“

Bruce znovu prepol stanicu. Diaľkový ovládač mu praskol medzi prstami. V duchu počítal: ek, do, tin, car...

Na obrazovke Generál Ross so slizkým úsmevom predniesol: „Hulk je jadrová zbraň, ktorá právom náleží Armáde Spojených štátov.“

Bruce toho v živote zažil veľa. Ross sa mu v mysli zlieval s otcom, s chlapom, ktorý priamo pred batoliacim sa synom umlátil na smrť svoju ženu, a sú veci, ktoré sa jednoducho rozdýchať nedajú.

Všetko zozelenelo.

Obrázek uživatele Jeřabina

Nečekaná setkání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Již definitivně Rusko.
Navazuje na Vytrácení

Drabble: 

Alžběta od vytouženého převelení k Josefově jednotce v prosinci 1918 čekala leccos. Rozhodně ale nepředpokládala, že na ni bude čekat jenom zadní voj. Natož že přijde doprostřed rvačky.
Rval se postarší hromotluk s... propána... děvčetem. Děvče v kalhotech, opásané šavlí, mělo zjevně navrch.
Ne ale dlouho – potyčku ukončil přišedší velitel hromovým „Čujkov, Nataša, pó-zor!“... načež přistoupil k Alžbětě, která zůstala doposud nepovšimnuta. Prohlásil: „Bohudíky, že jste v pořádku dorazila! Vladimir Georgevič Golovin, prosím, odpusťte mi tento... výstup,“ a políbil jí ruku.
Alžběta pohlédla do jeho planoucích očí a při jemném doteku jeho rtů věděla, že ruměnec nemá jen z mrazu.

Závěrečná poznámka: 

A jsme ve víru dění: 23. 12. 1918.
Případně hezká píseň pro Natašu: https://www.youtube.com/watch?v=PGvgivFW3iw

Obrázek uživatele eliade

V dutině lebeční

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Navazuje na mé drabble Čekají tam na tebe. Nerada píšu na pokračování, ale toto téma si o to vyloženě říkalo.

Drabble: 

Vstoupili ruku v ruce.
Uslyšela známé kvílení. Pak se kolem nich začaly shlukovat. Příšery nejrůznějších velikostí, barev i tvarů – od drobečků, co sotva kníkali, po bručící obry.
Zavřela oči. Věděla, co přijde – tihle tvorové se na ně vrhnou, bez milosti. Oba dostanou pořádnou nakládačku.
„Varovala jsem tě,“ zašeptala.
„Před čím?“
Zase oči otevřela.
Stáli kdesi na střeše a kolem zářilo tiché, osvětlené noční město. Nad hlavami jim poblikávaly hvězdy.
„To je nádhera,“ vydechla užasle.
Pak znejistěla.
Sáhla do kapsy pro pár psích granulí, oblíbenou pochoutku svých mozkových mazlíčků, a mrštila jimi do hlubin. Bylo ticho.
„Ale... nezabil jsi je, ne?“

Obrázek uživatele Lejdynka

Polní kvítí

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No, nějak jsem tam to téma snad dostala...
(a ano, samozřejmě jsem měla tendenci nacpat tam Frantu Mlátičku. asi řídí ten kombajn.)

Drabble: 

Vlčecí máky, v krabičce obilí,
omamným opiem povzdechy přikryjí.
Koukolem modro je okolo kolejí,
kopřivy nepřou se, zda-li je zasejí.

Stejně tak řebříček toužebně na mezi,
třpytit se dál by chtěl v hraničním pomezí.
Bez bezu nebzučí čmeláci na poli,
polníček neplane v zplanělém okolí.

Záletnou krásu letního večera
pozře však zubatá, děsivá příšera.
Když jezdec na koni jede kol lánu,
nenajde kvítečku pro svoji dámu.

Obilí voňavé čerstvými koukoli,
drtí teď mlátička v zubatém soukolí.
Polní stroj vedral se do stínu kosy,
Nečeká. Čekanky marně ho prosí.

Za chleba obětí voňavá krása,
z užitku smrtí jen luční kout spásá.

Obrázek uživatele Sindual

Převratný vynález

Fandom: 
Drabble: 

Louky se zelenaly, pole dávno zezlátla, slunce svítilo na modré obloze. Zkrátka, na Kraji leželo pozdní léto.
A s ním přišla senoseč. Sedlákům se pod nohama motala omladina a někteří malí hobitci se i učili pracovat s cepem či vázat snopy.
Bilbo tu samozřejmě nemohl chybět.
"Hele, hele, co mám!" vnucoval se sedláku Červíčkovi.
"Svázané klacky s kameny? Na co to je?" otřel si Červíček pot z čela.
"To je mlátička! Namlátí to obilí za vás!"
"Tak to sotva. Obilí se samo nikdy nenamlátí, chlapče."
A než se mladý Bilbo Pytlík stačit rozkoukat či zaprotestovat, byl zapřažen do skutečné práce.

Obrázek uživatele Tora

Vzpomínky starého zbrojnoše

Drabble: 

„Doba je nějaká divná,“ pravil rozvážně Silver. „Kdysi, to byly jarní noci! V zahradách nadržení kocouři, zpívající roztouženým kočkám… a těch bitek! Ale teď? Já letos ještě nepotkal ani jednoho cizího kocoura! Ani jednu roztouženou kočku! Kam to ten svět spěje, ptám se? Kdysi mi říkali mlátička,“ zasnil se a pohladil si chybějící oko a zbytek uší. „Jenže dneska prostě pořádnou kočku nepotkáš! Ani není s kým se o ni poprat!“ Namáhavě vstal, shlédl na ostatní a pomalu odkulhal.
„Rozuměli jste, co říkal?“ osmělil se Barbucha.
„To neřeš,“ pravil zkušený patnáctiletý Čeněk. „Kecá. Takový kočky a kocoury jsem nikdy neviděl.“

Závěrečná poznámka: 

Silver, venkovní přitoulaný kocour, je mezi našimi kočkami jediný, který není kastrovaný. Je už opravdu letitý a sešlý a tak ho raděj necháváme dožít v klidu. Jsou ale určité věci, o kterých si s našimi kastráty holt nepokecá…

Obrázek uživatele Profesor

Odpoledne u staré mlátičky

Drabble: 

Byl konec léta, čas žní. Do polí vjely kombajny, šedomodré pětsetšestnáctky, doprovázené nákladními auty. Na modrém nebi vysoko nad nimi zpíval jasným hlasem skřivan, v trávě povrzávaly kobylky. Magdalena Vytáčková s pšeničnými klásky v klíně podřimovala na lavičce před krámem.
Obecní pasáček Vojtěch chrápal ve stínu staré mlátičky za statkem. Stála, napůl zarostlá v kopřivách, pod statným ořešákem a skýtala příjemnou zašívárnu vedle pastviny. Ta byla obehnaná elektrickým ohradníkem, takže krávy stejně neměly kam utéct.
Zlatavá zrnka na své pouti na dno valníku stékala jedno po druhém a Vojta se dál oddával snům, jejichž hlasitost odlupovala nátěr ze staré mlátičky.

Obrázek uživatele mila_jj

Zoufalý dopis adresovaný kanceláři pro uvádění fyzikálních misinterpretací na pravou míru

Úvodní poznámka: 

Crookesův mlýnek je tvořen několika maličkými lopatkami, z jedné strany lesklými, z druhé černými. Tyto jsou spojeny společnou osou, která je zavěšena tak, že se lopatky otáčejí kolem svislé osy otáčení. Tato konstrukce je umístěna ve vyčerpané baňce, ale tato baňka není evakuována až na nulový tlak.

Drabble: 

Adresát: Kancelář pro uvádění fyzikálních misinterpretací na pravou míru
Věc: Crookesův mlýnek

Vážení,
prosím, pomozte. Trápí nás misinterpetace otáčení Crokesova mlýnku. Prý jsme zodpovědni za otáčení lopatek my, protože se od lesklé plochy odrážíme a v černé pohlcujeme. Jenže to by se mlýnek musil točit tak, že by lesklá plocha následovala černou, což se neděje. Za otáčení mohou molekuly ohřátého vzduchu. Pokusili jsme se jim vysvětlit, že máme lopatkami točit my, použili jsme ty nejpádnější argumenty, ale vzhledem k poměru energií chápete, jakou jsme dostali nakládačku. Nelze-li přemoci molekuly, zkuste prosím natlouci pravdu do hlav fyzikální veřejnosti.

Vaše zoufalé fotony.

Závěrečná poznámka: 

Crookesův mlýnek je v podstatě hračka. Jeho vynálezce ho myslel jako přesný přístroj k měření radiačního výkonu dopadajícího záření, ale zbylé molekuly vzduchu mu udělaly čáru přes rozpočet.

Tady je misinterpretace, která určitě nadzvedla spin fotonům a rozrotovala molekuly:
http://beta.osud-z-karet.cz/osud?p=sila-myslenky

Obrázek uživatele Skřítě

Byla jedna holčička, říkali jí Mlátička

Fandom: 
Drabble: 

Kdo znal její pravej hák, věděl, že jde vo kejkák.
Malíčkem zlomila klíční kost Rockymu,
Chuck Norris přál si ji zlanařit do týmu.
Rezavá a pihovatá, stejně jako její táta.
Úsměv táhlý od ucha a na lýtku punčocha.
Do pohádky nelze vepsat krvelačné choutky,
při nichž k zemi posílala příliš drzé floutky.
Jako Jackyll ve dne vlídná na Toma a Aničku,
v noci coby Hyde se mění v krvelačnou Mlátičku.
Krycí jméno Pipilota nepřátele mělo zmást,
boží mlejny melou stále, tak i na ni sklapla past.
Jednou takhle v kadibudce tříska se jí zadřela,
na otravu krve tehdy nešťastnice umřela.

Závěrečná poznámka: 

Za nápad děkuji Rebelce, za potrhlou náladu jejím soukmenovcům (Keneu a Miggovi) plus svému správně praštěnému bratrovi Sniperovi, který tomu dal korunu :-).

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Povedená dvojka

Úvodní poznámka: 

Tady mi někdo tématem připomněl mládí...

Drabble: 

To kotě našel Pepan jednou večer promoklé u domu a neměl srdce ho tam nechat. Když se s ním dělil o párek k večeři, vzpomněl si na babiččino „do tebe to padá jak obilí do mlátičky“ a to jméno kocourkovi zůstalo. Pak mu kolega přinesl štěně, že ho jinak manželka nechá utratit. Pochybovačně pohlédl na kocoura, ale když se štěně přibatolilo k Mlátičkovi, olízlo mu čumák a padlo na záda, bylo jasno. Jen se z radosti neměli opít a pojmenovávat nový přírůstek. Když pak totiž Pepan svolával z okna zvířata hlasitým „Mlátičko a Kombajne, pojďte žrát“, chechtalo se celé okolí.

Závěrečná poznámka: 

Černý kocour Mlátička a bílý voříšek Kombajn byli na vsi legendou :-)

Obrázek uživatele se.id

Jak si užívali romantiky

Úvodní poznámka: 

Varování: HP drabble

Drabble: 

Horáček s Pažoutem se rozvalovali na posteli s květovanými nebesy a strašlivě se nudili.
„Romantická dovolená,“ vrčel Pažout. „Co tě to popadlo?“
„Prej je tenhle penzion přátelský k lidem našeho druhu,“ řekl Horáček.
„Jakýho druhu?! Nejsem žádnej druh!“
„Jsi. Můj druh.“
„To slovo nemám rád. Je to jako soudruh!“
„Soudruh...zní jako soustruh,“ zasnil se Horáček. „Představ si takový soustruh!“
Ozvalo se nesmělé zaklepání a do pokoje vklouzla recepční.
„Pánové... vy jste řemeslníci, že?“
„To jsme,“ prohlásili hrdě.
„A nemohli byste...“ zoufale pípla rozpačitá dívka, „víte, tátovi se na farmě rozbila mlátička...“
„Vzhůru, druhu,“ vyskočil Pažout rozjařeně. „Konečně si užijeme!“

Obrázek uživatele Nildon

Pro TARDIS rukavice nasadím

Fandom: 
Drabble: 

„Nechápu, že jsi se do toho nechal uvrtat.“
„Je to jediný způsob, jak dostat od těch Rusáků TARDIS zpátky.“
„Proč to ale musí být zrovna box?“
„To se ptej jich a né mě.“
„Vždyť proti tomu chlapovi nemáš nejmenší šanci a ke všemu mi je to všechno nějak povědomé.“
„Co ti na tom může být povědomého, Donno.“
„Prostě jsem to už někde viděla. To místo, lidi. Myslím, že to bylo v televizi.“
„Radši mi drž palce.“
„Spíš než palce potřebuješ kovadlinu na to abys ho složil.“
„Ale jdi, tak zlé to nebude.“
„Soudruzi a soudružky přivítejte svého šampiona Ivana Draga.“

Obrázek uživatele Quartermaster

Konec starých časů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Starý Q + mladý Q přicházejí s etudou na oblíbené téma "To za mých mladých let"

Drabble: 

Starý Boothroyd byl toho dne poněkud nenaložený. Vyčetl mi, že jen sedím za počítačem. Pochopitelně jsem se urazil.
„Rozkrývám síť teroristů,“ odsekl jsem. „Moderní válka už dávno není jen o rvačkách a střílení do lidí.“
„Já vím. Dnes proti sobě klikáte.“
Pokrčím rameny. „Pokrok.“
Zatváří se smutně. „Když já byl ve tvém věku, měli jsme jasné nepřátele s jasnými pravidly. Bylo na ně spolehnutí. Třeba Viktor Mlátička. Když ses mu nelíbil, dal ti zkrátka pěstí. Proti němu by ti nepomohlo šest počítačů.“
„To zní dost hrozně,“ poznamenám.
Boothroyd se otočí mezi dveřmi.
„Citlivko. Vy dnešní mláďata netušíte, co je zábava!“

Závěrečná poznámka: 

Starého pana B. člověk nemůže nemilovat.

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Troufni si na jemnost

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Varování: jemných 12+

Drabble: 

Na horách je všechno tak trochu drsnější než v údolích. Počasí je drsnější, tráva je drsnější, krávy jsou drsný jak šmirgl, lidé jsou drsnější a nejdrsnější ze všech je Franta Mlátička. Kolují o něm mnohé zvěsti - že uškrtil kozu, že zmlátí každého, kdo se ho zeptá na jeho tetování nad pupíkem, že žere děti. Caparti se mu vyhýbají obloukem a občas mu z hecu rozbijou okno kamenem.
Franta Mlátička je prostě drsňák s velkým kusem jemnosti. Stačí, aby mu jeho milující partner Eda, řečený Řízek, nabídl kostičku čokolády a Franta si troufne na jemnost - roztaje pod jeho rukama jako máslo.

Obrázek uživatele Rya

Gert

Úvodní poznámka: 

Taky by se to mohlo jmenovat V zástupu doufajících, což je krásný termín vymyšlený striggou.
Ale musím se držet jmen...
Navazuje na drabble
Mariela

Drabble: 

Týden na cestě. Čtyři dny v řadě prosebníků. Lidé se strkají, občas padne rána. Po těle mám modřiny, ale udržel jsem svý místo.
Strážci zavírají bránu.
„Přijď zítra.“
Vrhnu se proti nim.
Svírají mě pevné ruce, o hrdlo se opřela dýka.
„Pusťte ho,“ poručí strohý hlas.
„Mohli tě na místě zabít,“ oboří se na mě.
Roztřeseně koktám. „Každý se může v nouzi obrátit na pána Rakasi...“
„Je mi to známo,“ odpoví suše. „Buď stručný.“
Stačí mi pár vět.
Vévodovy oči jsou temné, rozhněvané.
„Pošlu stráž pro tvou rodinu.“
„Proč?“ vyděsím se.
Strážci mě vyvádějí ven.
Co jsem to jen udělal?

Závěrečná poznámka: 

Pokračování: Arkas

Stránky

-A A +A