DMD č. 5. pro 5. 4. 2015. Téma: Duch jazyka

Obrázek uživatele Jeřabina

Vytrácení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jako ano, to téma mi tak úplně nešlo. Neudělení bodíku pochopím a akceptuji.
Navazuje na Změny perspektivy

Drabble: 

Když Bětce rodiče představili o deset let staršího inženýra Kučeru, nedokázala nemyslet na sestřiny uplakané oči před svatbou s obstarožním bankéřem („Bětko, ty musíš být šťastná!“).
Josef ale překvapil. Na třetí schůzce ji políbil, a když ucítila jeho ústa, jako by jejich duše prolnuly. Žádost o ruku přijala.
Za rok Josefa povýšili. Začal přicházet unavený, přestal se smát. Nakonec po ní přestal toužit.
Po měsících poprvé ji políbil před odjezdem. Duše se ani nehly.

Píšťala přerušila Alžbětiny vzpomínky. Sevřela brašnu s nástroji a nastoupila do vlaku Červeného kříže na východ, odhodlaná najít svého prince na bílém koni – a probudit ho.

Závěrečná poznámka: 

Konec se odehrává v září 1916.

Kdyby jako někdo chtěl soundtrack, tak Polámaný anděl touhy je celkem fajn. :) https://www.youtube.com/watch?v=SlFVmX5qBHE

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Hloupý, leč pochopitelný omyl

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tak dneska zkusím něco jiného než realitu :-)

Drabble: 

Jack Harkness se pomalu probíral k vědomí. Zaostřil na nejbližší objekt, což byl Ianto, zaplaťpánbůh.
„Měl jsem hrozný sen,“ zamumlal. „Nějaký hyterian mi šeptal, že by mě chtěl láskou sežrat.“
V pozadí se odkulily dveře a vpadl zbytek týmu.
„Co se děje?“ zeptala se Gwen za všechny.
Jack zasténal. Ianto s námahou odtrhl oči od Jacka a začal vysvětlovat:
„Obávám se, že Jack poprvé v životě hrubě neporozuměl ani řeči těla, ani duchu jazyka. Ten hyterian, co se kolem něj začal omotávat, neměl výjimečně zájem o sex. Chtěl Jacka sežrat doopravdy.“
Jack něco zamumlal.
„Ano Jacku, všechno je někdy poprvé.“

Obrázek uživatele Lady Vader

Zbraň filozofa

Fandom: 
Drabble: 

Mistr Yoda malé Padawany cvičil.
Krčili se v obavách, koho vyzve tentokrát.
„Kdo z vás se mi postaví?“
Kluci by se raději rozplynuli. Jako jediný osmělil se Anakin.
„Já, Mistře.“
Yoda v drápkatém spárku meč svůj sevřel. Anakin proti němu vyrazil.
Avšak Mistr každou ránu skvěle vykryl.
„Hmmm, dnes nedaří se ti,“ zhodnotil Yoda.
„Víte Mistře … já … jaksi …,“ koktal jindy výřečný Anakin.
Přestal plýtvat slovy.
Znovu zažehl meč. Mistra k ústupu donutil.
Poražený Yoda hubinku protáhl: „Být rytířem Jedi nejen umění boje obnáší, ale i poslání mudrcem být. Zbraní filozofa oduševnělý jazyk jest. Bez jazyka obratného, jen tupou mlátičkou budeš!“

Začátek

Fandom: 
Drabble: 

Ne, že by Bábi Zlopočasná měla něco proti čtení, nebo nedej xyz (dosaďte si svého oblíbeného boha) knihám samotným (pravda, že těm na tvrdém papíře zrovna nefandila), ale do otevření této knihy se musela nutit.
Popsaná byla pouze první strana a jen z půli:

NAKONEC, SIRE TERRY, MUSÍME KRÁČET SPOLEČNĚ.
Terry vzal Smrťovu ruku a následoval ho dveřmi na černou poušť pod nedozírnou oblohou.
Konec*
*Nebo jen začátek†?
†Koneckonců začátek nemá bez konce smysl.

Bábi se oklepala. Ze stránky na ni dýchla chladná magie slova, magie jazyka, magie času a z alternativního vesmíru jí zamával starší muž s bílým vousem.

Závěrečná poznámka: 

RIP Terry.

Obrázek uživatele Saphira

„Drahý Theo,“

Drabble: 

„Opět jsem vzal do ruky uhel a celý den dělal studie dělníků, kteří mi za malý úplatek pózovali. Myslím, že se lepším, ale stále mám pocit, že se mi rukou nedaří přesně vystihnout to, co bych chtěl. Skládat myšlenky a pocity ve slovech je mnohem jednodušší, ačkoliv v posledních dnech cítím, že duch francouzštiny je mi lepším společníkem než holandština, náš rodný jazyk. Víc vystihuje to, co tu v Paříži prožívám.
Zítra ti pošlu nějaké další studie, mám v plánu jít se podívat na Montmartre a kreslit tam. Líbí se mi tamější domy.
Nezapomeň prosím na peníze.

S láskou

Vincent“

Závěrečná poznámka: 

Inspirací mi byla tato studie.

Obrázek uživatele Urrsari

Povedz to

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

No, veď viete :D BJB a guilty pleasure.

Drabble: 

Hodil sa do hojdacej siete, ktorú si zavesil vo veži, a vrhal naštvané pohľady na strop. Ale či bol naozaj nahnevaný na trámy? Nebol vlastne na seba?
Samozrejme, Trevelyan bol... páčil sa mu... nie, tak by to nepovedal. Bol atraktívny... nie, to tiež nevyjadruje jeho myšlienky. Povzdchol.
Nemusel ta liezť. Nesmel, vlastne. A predsa mu pri ohni nepovedal, aby tiahol do Korcarijskej divočiny za Flemeth.
Na schodoch zašramotilo, strhol sa. Čo by asi tak povedal svojmu "amatovi", keby sa na nich zjavil Trevelyan?
Zaujímavé, ozvalo sa mu v mysli. Papuľnatý mág, ktorý by odsekol aj Andraste, onemel!
"Fastevas," zamrmlal Dorian.

Závěrečná poznámka: 

Fastevas (tevene) - f*ck you all. Teda myslím :D Opýtm sa Doriana.

Obrázek uživatele Skřítě

Jeden slepec veršotepec

Fandom: 
Drabble: 

Někdo říká, že psát básně je otázkou střeva,
to slepé mu dávno vzali, jemu to však neva.
Smutný rytíř do olova dál své verše tepe,
pro cit nenachází slova, bez nich to jde lépe.
Duch jazyka někde dřímá a věty zní kostrbatě,
"budu věrně po tvém boku", slibovala svatosvatě.
Opuštěn a Múzou zrazen všechna slova ztrácí,
složit rýmy dohromady nadlidskou dá práci.
Zoufale ji proklíná, hlavu skládá do klína.
Lásku, věrnost odpřisáhla, všechno plané sliby,
slova nezní tak, jak mají, ve větách jsou chyby.
Cestou veršů kráčí potmě, zaslepený páskou,
on se však svých básní nevzdá, neb jsou psané láskou.

Obrázek uživatele Doktor

Duch jazýčku

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní. A s fandomem Košína a Želvíka souvisí spíše volně, toto je prototypizovaná kočka.

Drabble: 

"Knííí!"
"Copak, miláčku? Máš hlad? Nasypu ti bonbónky."
"Knííí!"
"Chceš se honit?"
Dupydupydup. "Knííí!"
"Chceš na kolínka? Hop! Krásné, pohodlné nožičky!"
"KNÍÍÍÍ!"
"Ech, ty jedna...."

"Já té kočce nerozumím," stěžoval si muž za chvíli, když péči o domácí zvíře převzala jeho manželka. "Když je spokojená, vrní, to ještě poznám. Ale kníííí může znamenat úplně cokoli."
Žena se usmála. "Když je nejšťastnější, vypadá takhle."
Kočka na jejím klíně ležela na zádech, měla zavřené oči a byla úplně potichu. Z pootevřených úst vykukoval malý, růžový jazýček.
"Nejšťastnější, nejšťastnější," bručel si pro sebe muž. "Takhle by mohla vypadat i kdyby byla úplně tuhá."

Závěrečná poznámka: 

Děkuju Danae, která vymyslela pointu. Pak už se to psalo samo ... :-)

Obrázek uživatele Terda

Když nejsou svaly, musí přijít na řadu jazyk

Fandom: 
Drabble: 

Toho, že nejsou sami, si první všiml Sullivan.
Že cizinec nemá přátelské úmysly, usoudila Frances o dva dny později, když se na obzoru objevil zřetelný obrys plachet. A stále se blížil.
Věděla, že s nesehranou posádkou a deseti děly nemůže riskovat střet. Jenže malá Stella se bez ohledu na Francesinu snahu zmizet nepříteli z dohledu dál šinula svým těžkopádným tempem.

Frances svolala posádku.
„Chlapi! Nemůžeme se jim rovnat silou ani rychlostí. Můžou nás poslat ke dnu jedinou salvou. Takže musíme bejt chytřejší…“
Šalupě sice nenarostla křídla, ale bandě vagabundů neohrabaný proslov přeci jen dodal trochu elánu a ochoty plnit rozkazy.

Závěrečná poznámka: 

V plánu byl úderný proslov. To není zrovna můj šálek kávy a po zkracování zbyl akorát štěk. Achjo.

Obrázek uživatele Doktor

Tlumočník

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

O dva tísíce let dál než včera večer, v době pražského pátrání po magických artefaktech. Aurela a Kinga už znáte, Petr je odborník na komunikaci s nelidskými entitami, zejména těmi nedostatečně materializovanými.

Drabble: 

Jako každý anděl měl i Aurel dobré nadání na jazyky a čeština mu nepůsobila problémy. Ale poslech poslaneckých projevů na balkóně českého parlamentu byl nad jeho síly.
"Sale?" šťouchl do svého šéfa, sedícího vedle. "Ty jim rozumíš?"
"Ano... vlastně ne. Slovům rozumím, ovšem zdejší místnosti jsou konstruovány tak, aby lidé nedokázali pochopit obsah. Jen nelidské entity to dovedou."
"Tak proč já..."
"Máš moc hmotné tělo. A vstávej, Petr se vrací."
Třetí muž se k nim připojil na chodbě. "Opíjel se močí na záchodcích," hlásil. "Na parlamentního démona byl ale celkem hovorný. A to, co říkal, dávalo smysl."
"Skvělé," kvitoval King.

Obrázek uživatele Aurora

Všetko za národ

Fandom: 
Drabble: 

Bradatý muž stál pri okne a díval sa von na zasnežené kopce. Jeho postoj bol napätý, dôstojný.

" Ľudevít, nehnevaj sa-"

" Ako si mohol?!" inokedy tak pokojnému Ľudevítovi šľahali z očí blesky. " Tam na Devíne si sľuboval slovenskému národu, Miloslav, vernosť a česť v boji!"

" Ja nie som zradca. Nezradil som!"

" Mňa si zradil. Všetko kvôli akejsi žene!"

" Ona nie je akási žena," vydýchol Hurban trpko. " Keby si nebol tak zaujatý, možno by si pochopil, že ženy ťa od zachraňovania Slovákov nezdržia. Úbohá Adela!"

Dvere za ním silno buchli.

" Urobil som to pre duch jazyka a národa," povedal Štúr prázdnej izbe.

Obrázek uživatele Liall

Duch jazyka pomalu zaniká

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Pokud jste alergičtí na nesedící rytmus a pokulhávající rým, raději se do toho ani nepouštějte.

Drabble: 

Vytrácí se kouzlo krásy jazyka,
kolik lidí mluví slůvky tajemnými?
Místo toho konverzují řečí dobytka,
rozvíjející se hlavně mezi mladistvými.
Však kolik z nich pamatuje duch jazyka,
kolik jich využije krásných prostředků,
jejich mysl krásu do žalářů zavírá,
ničí vše, co vábilo smysly našich předků.
Špína a ohava, sprostosti a neřesti,
kdo probudí básnická slova a umění?
Místo toho zaslechneme jen jazyka bolesti,
v nadávkovém a ubližujícím podání.
Kam poděla se krása psaných stylů,
proč vymírají básníci všech skvostů?
Proč již nemluví se řečí něžných motýlů,
proč mluví se řečí parazitických hostů?
Umírající duch našeho jazyka
pomalu ale jistě zaniká.

Závěrečná poznámka: 

Konec neexistuje. Je to jen místo, kde začíná nový příběh. - Frank Herbert

Obrázek uživatele mila_jj

Jemné nuance japonské konverzace

Úvodní poznámka: 

Richard Feynman se naučil japonsky jako samouk, aby sestře dokázal, že zvládne to co ona. Jednoho dne se požádá rodilého Japonce, aby mu zadal nějaké věty k překladu.

Drabble: 

"Byl byste tak laskav a řekl: Pojďte se podívat na mou zahradu?"
...
"Bohužel, nesprávně, zkuste prosím raději povědět: Mohl bych se jít podívat na vaši zahradu?"
...
"Je mi líto, zase špatně."
"Já vám nerozumím? Které slovo jsem řekl špatně?"
"Žádné nebo všechna. Vy jste nepochopil ducha japonštiny. Když totiž chcete požádat hostitele o prohlídku zahrady, řeknete: Byl byste tak neskutečně laskav a dovolil mi spatřit vaši proslulou nádhernou zahradu? A pokud zvete návštěvu do své zahrady, řeknete: Neobtěžovalo by vás popatřit na mou skrovnou zahrádku?"
V tu chvíli jsem pochopil, že i když se japonsky naučím, umět japonsky nikdy nebudu.

Závěrečná poznámka: 

Napsáno na základě Feynmanovy vzpomínky uveřejněné buď v knize To nemyslíte vážně, pane Feynmane! anebo v knize Snad ti nedělají starosti cizí názory (bohužel mi obě tak trochu splývají v jednu a teď do nich nemohu nahlédnout).

Obrázek uživatele Aziz

Duch (vytrhnutého) jazyka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Znova Michal, Radiel a Gabriel. Navzuje na Pud (ne)sebezáchovy u andělů a události z něj jsou prakticky to, co Michalovi nedá spát. Tudíž ano, Gabrielova schránka tam nepřišla o nic jiného, než o... uh.
Každopádně, na vysvětlení tekutého zlata: Michalovy oči se při jeho božství postupně začaly měnit (stejně jako některé jiné části jeho těla) a nabraly podobu líně se přelévajícího tekutého zlata.

Přístupné všem, obsahuje krátkou zmínku docela ošklivého zranění.

Drabble: 

Potom, co se Michal rovzpoměl, neměl v tom zachraňování světa na spánek čas.
Ale když pak poprvé usnul...
Jeho sny byly plné krve, tekutého zlata a ošklivých skutků.
Probudil se po půlnoci, zbrocený potem. Radiel až do tří do rána seděl na kraji jeho postele, poslouchal vzlyky a slova a tiše konejšil.
Druhá noc byla podobná. Anděla uspěchané modlitby přivolaly kolem druhé hodiny ranní.
"Dneska zůstávám," prohlásil rezolutně další večer.
Mlčky hlídal. A pak, uprostřed noci, pochopil, co Michala prohání ve snech.
Prázdné skladiště. On, Gabriel, a ten falešný bůh.
Zvuk trhaného masa.
Vyškubnutý jazyk ležící na zemi.
Oh, Michale...

Závěrečná poznámka: 

Snad tam jde najít téma.

Volba

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Snad tu nikoho neurazím, ani nerozpoutám nějakou hlučnou debatu.

Drabble: 

Když se ozval křik, všichni přítomní sebou trhli. Křik? Tady? Ale zvědavost je věčná, a tak, když dorazila Michaelova elitní jednotka, musela se prodírat davem. Po delší době se jim podařilo oba aktéry zpacifikovat.

Soudce Yvo držel řeč, ve které zdůraznil potřebu porozumění, úcty, a tolerance. Na obviněné to ovšem nemělo účinek - dívali se na sebe opovržlivě, a překřikovali se i zde.

Yvovi nakonec došla trpělivost.

"Žádný z národů neměl problém! Goethe! Shakespeare! Dumas! Všechy volby proběhly v klidu. Jenom Češi ne! Takže se laskavě Palacký a Jirásek dohodněte, jinak půjdete přímo před Václava. Ten si už s vámi poradí."

Závěrečná poznámka: 

Snad je to v tématu. A ten soudce je svatý. Yvo. Patron soudců a právníků.

Takový nenormální týden

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já a kloni.

Drabble: 

Divné. Na palubě Nameless vládl úplně jiný chaos, než na jaký byla posádka zvyklá. Kluci se setkávali ve skupinkách a krčili rameny. Nic nevěděli a ani Gwenina slabost pro Mimase mu neumožnila zjistit, co se u ní děje. Ozývaly se odtamtud zvuky, jako kdyby tam měla armádu kuatských koček.
Wgha ryuraygu yuhahyrrararr.
"Jsi si naprosto jistý, že tam s ní někdo není?" ptal se po sté Tyros.
"Jo," odsekl Bennar.
Chaos skončil ve chvíli, kdy Gwen došlo, že duše Shyriiwooku je složitá a vhodná jen pro chlupaté a třímetrové, což ona není. Brožurka Wookieesky snadno a rychle skončila v koši.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Tribun lidu

Fandom: 
Drabble: 

Rýmu, rýmu, rýmu mám,
rýmy rýmy počítám,
pravopisem vládnu lechce.
i když ven se slovům nechce.

Bez patosu, bez příkrasu,
každé slovo omýlám,
v jazyku, jsem pánem času,
přes zuby jej usmýkám.

Mnoho toho, mnoho je,
co chci sdělit davu
všechny svoje postoje,
jen nemám na to hlavu.

Kéž bych vládl lépe slovem,
Esclarte, co jsi zač?
Zadumán tu bloudím domem,
používám počítač

I když se mnou cloumá tréma,
v krku jak když vyprahne
duch jazyka jako téma,
z hlavy rychle vysmahne.

Zbavit se jej věky věkův,
snad to půjde lehce,
na sto slov ať chrlí Vesuv
slova spadnou měkce.

Poslední soud

Úvodní poznámka: 

To je teda téma... no ale když musíš, tak musíš...

Drabble: 

Stojím ve velkém sále, jehož konce nedohlédnu. Přede mnou skupina starců s dlouhými vousy v hábitech s kápěmi. Nevím, jak dlouho tady stojím. Obrazy se přede mnou objevují a zase ztrácejí, jen ti starci, stále zasmušilejší, tady sedí pořád.
Další obraz. Postava jakoby z kamene vytesaná, ztěžka se pohybuje.
„Pil, stále jen pil…“ říká dunivým hlasem.
Další postava celá černá a cosi černého lepkavého z ní odkapává.
„Hulil jak tovární komín,“ sípe.
Další postava pokroucená, plná vředů a špíny.
„Opařil mne mnohokráte, zneužil ke špatnostem, a kam všude mě strkal! Do pekla s ním, tak pravím já, duch jazyka jeho!“

Obrázek uživatele Sindual

Odhalená lež

Fandom: 
Drabble: 

"Takže ty jsi vážně viděl elfy?" dožadoval se Bilbo na starém Vrtalovi.
"No šak, malý pane, viděl. Povídal jsem vám to už aspoň desetkrát," přikývl starý Vrtal vážně.
"A slyšel jsi je i mluvit, že jo?" nedal se odbýt mladý hobitek.
"Něco jsem tehdá slyšel, to ano," souhlasil starý Vrtal.
"A víš teda, co znamená slovo mellon?"
"Ne, pane Bilbo, to nevím..."
"To je tuřín, víš," vysvětlil hrdě Bilbo.
Starý Vrtal se zamyslel.
"A neříkal vy ste mi náhodou minulý týden, že to znamená dýně?" Možná byl prosťáček, ale ne hlupák.
Bilbo se uraženě nafoukl: "Ty vůbec nechápeš duch elfštiny!"

Obrázek uživatele Aries

Dva monology

Úvodní poznámka: 

Beru jazyk jako řeč. Každý si prostě mele po svém.
Navazuje na Infiltraci

Drabble: 

„Nemůžu to zatracené svinstvo rozpoznat. Co to u Želmíra je?“
„Abych radši vyhodila všechny zásoby, jeden nikdy neví. To je k vzteku.“
„Jak je možné, že mi to přešlo přes bariéru?“
„Zatím to tady zamknu. Hlavně sem za žádnou cenu nepustit děti.“
„To bych rád věděl, jestli je to jen náhoda.“
„Nemám co dát do polívky. Abych ještě honem běžela na trh.“
„Odkud je ten písek?“
„Šalvěj a sůl. Vyčistím celý dům. Už víš, co s tím?“
Evžen obrátil oči v sloup. Jak má něco zjistit, když mu do toho Xénie pořád mluví po svém.
„Mohla bys laskavě zmlknout?“
„Promiň.“

Závěrečná poznámka: 

Xénie byla zjevně opravdu hodně rozrušená. Za normálních okolností tak ukecaná není
Příště Úder a protiúder

Obrázek uživatele Tora

Smutný osud

Drabble: 

„Uzený, s bramborem a omáčkou!“
„Óóóóch,“ ozvaly se šustivé hlasy.
„Vařený, rajská a knedlík!“
„Áááách,“ zašuměly koruny stromů.
„V trojobale, americké brambory, česnekový dip!“
„Ouououou,“ zasténalo v travinách.
„Uzený, jemná cizrnová kaše s vůní rozmarýnu a česneku!“
„Ólalala,“ zazpívaly vlny na řece.
„A co ty?“ obrátili se na posledního.
„Nakrájený na kousky…“ soukal ze sebe stydlivě.
„A dál?“ dotíraly hlasy.
„Naložený do misky…“ lezlo z něj jak z chlupaté deky.
„Fíhaaaaa, to zní dobře,“ zaznělo v okolí.
„A pak mě sežraly kočky,“ dokončil svou story smutný hlas.
Duchové hovězích jazyků na sebe pohlédli a rozesmáli se, až se jatka otřásala.

Obrázek uživatele se.id

Duchové jazyků

Úvodní poznámka: 

S poděkováním tetičce wiki.

Drabble: 

V jazykovém záhrobí vládla nervozita.
Langobarština, pečeněžtina a vandalština hrály poklidně senet, ale někteří proti vpádu vetřelců hlasitě protestovaly.
Zejména latina a starořečtina byly vzteky bez sebe.
„Je nás tu dvaasedmdesát! Jak se sem chcete všichni vejít?“
„Jen je nechte,“ broukla shovívavě stará horní němčina. „Už mají namále.“
„Představte se,“ zahromovala starořečtina.
„Well, já jsem angličtina...“
„COŽE?! Vždyť tebou mluví půlka světa! Nejsi mrtvý jazyk!“
„Jenže to už nejsem já,“ odsekla angličtina a zalezla do kouta, kde si sveřepě prozpěvovala God Save the Queen.
„Vo co go?“ ozval se jeden z nováčků.
„Bohové,“ zaúpěla zoufale praslovanština. „Spaste mě od příbuzných!“

Obrázek uživatele Danae

Průvodní příznaky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

A protože máme ty Velikonoce, dáme si letniční drabble ;)

Drabble: 

Archandělé Michael a Gabriel se zájmem i rozpaky sledovali dění hluboko pod sebou. Jejich dokonalý zrak i sluch jim zprostředkovávaly ty nejmenší detaily.
“Jedno se musí uznat,” shrnul pak situaci Michael, “i po těch eónech mě pořád dokáže překvapit.”
“Skutečně neobvyklé průvodní příznaky,” souhlasil Gabriel. “Jeden by čekal, že definitivní příchod třetí osoby Trojice mezi lidi budou provázet jiné zvláštní efekty. Třeba blesky…”
“Nebo hromobití.”
“Zemětřesení.”
“Nebo zatmění slunce.”
“Ale jazyky?”
Znovu se zaposlouchali do nadšeného brebentění, které k nim zdola doléhalo.
“Na druhou stranu je to docela v Jeho stylu,” poznamenal Michael. “On si s lidma stejně nejradši povídá.”

Závěrečná poznámka: 

Něco konkrétnějších informací najdete ve Skutcích apoštolských 2,1-17.

Obrázek uživatele Faob

Soud

Fandom: 
Drabble: 

„Tohle mi nikdo neřek,“ bzučelo mi neustále v… Hm, kde?
Po vnitřnostech – nejvíce řádila játra, plíce a ledviny – nastoupil k pultíku svědků jazyk, velký, macatý, slizký.
„Špinavá ohrada, zbytky jídla, nepořádek,“ hlásil úřednicky.
„Zuby přijdou po vás…“ napomenul jen mírně soudce.
„Olizování špinavých věcí, vychlazená kola rovnou na horký čaj, každou chvíli ňáký viry!“
„Standard. Pokračujte.“
„Ubohý jídelníček, moje chuťové buňky zcela odbývány!“
„Ajajaj,“ zachmuřil se pán v taláru.
Chtělo se mi vykřiknout, že já od dětství žádnou chuť neměl, že jsem byl o tento smysl proti své vůli ochuzen…
Jenže jsem byl prázdný, dočista prázdný.
Jen taková duchovní bublina.

Obrázek uživatele Nildon

A prý, že duchové neexistují!

Fandom: 
Drabble: 

„Říkal jsi, že žádní duchové neexistují.“
„To, že jsem někdy řekl?“
„Ano!!!“
„Asi jsem se spletl.“
„Proč mě bereš na taková místa.“
„Musel jsem vrátit knížku, jinak bych zas platil pokutu.“
„Nemohl sis vybrat nějakou vhodnější dobu, třeba tu kdy tu nestraší.“
„Vždyť to není tak zlé.“
„Honí nás obrovský slizký jazyk po největší knihovně ve vesmíru!“
„Nezapomeň, že je to jen duch.“
„Mě ty sliny přijdou, až moc skutečné.“
„Ty toho naděláš, Donno. Víš co by za to literáti dali, být na tvém místě.“
„Tak si je sem pozvi, génie.“
„Konec nářků. Duch jazyka Williama Shakespeara se vrací. Utíkej!“

Obrázek uživatele Aplír

Nastávající prvorodička

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Drabble: 

V čekárně jsem četla, že indiánky měly bezbolestný porod na rozdíl od matek západní populace. Psycholog to připustil, hodně však záleží na psychice. Uvěřila jsem, že vnitřní klid a absence obav mi k němu dopomohou.

„Máte pochyby?“ zeptala se s cizím přízvukem gynekoložka.
„NE,“ řekla jsem rezolutně. (Nepochybuji o bezbolestném porodu.)
„Nemáte pochyby?“ udiveně zavrtěla hlavou.
„Žádné!“
„Sestřřři, co budeme delat?“ lomila rukama doktorka a hystericky kolem mne obíhala.
„Co blázní?“ nešlo mi na rozum.

„Myslíte pohyby?“ napadlo mne po chvíli.
„Áno.“
„Ty mám.“
„Sláva! Má pochyby!“ zajásala Íránka.
„Váš jazyk.“
„Proč ho chcete vidět?“ nechápu.
„Jeho duch móóóc težžžký.“

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Tenny

William Stokoe zasahuje!

Úvodní poznámka: 

Lingvistika je také věda a tohle je poměrně významný lingvistický milník, tak proto tento fandom. :)

Drabble: 

"Napadlo tě někdy, že by to znakování neslyšících mohl být jazyk?"
"Prosím tě. Je to jenom tupá pantomima! Každý ví, že pouze zvuk může nést ducha jazyka! Bez jazyka není myšlení. To znakování je jenom pokroucená forma angličtiny..."
"Mě přijde, že to je docela pravidelné. A gramaticky se to s angličtinou neshoduje..."
"A co? Nějaké mávání rukama nemůže být jazyk!"
"Jazyk ale přece nejsou jenom zvuky nebo čáry na papíře. Jazyk je koncept v našich hlavách. Proč by místo slov nemohly být znaky?"
"Tak to dokaž, když se ti chce! Ty znaky na fonémy stejně nerozdělíš!"
"To se ještě uvidí..."

Závěrečná poznámka: 

William Stokoe byl americký lingvista, který vyučoval na univerzitě Gallaudet (kde je drtivá většina studentů neslyšících).
Roku 1960 vydal svojí knihu Sign Language Structure, která dokázala, že znakování, které mezi s sebou neslyšící používají, je opravdu přirozeným jazykem a že funguje na podobných principech jako jazyky mluvené. Jako první použil termín "Americký znakový jazyk".
Je považován za zakladatele lingvistiky znakových jazyků a díky němu se začali postupně zkoumat další znakové jazyky v jiných zemích.

(a ta rozmluva je smyšlená, ale vsadím se, že jich takových měl za život hromadu... :) )

Obrázek uživatele Blueberry Lady

Po čem se jmenuje

Úvodní poznámka: 

S dovolením si vypůjčím fandom, protože ostatně je jazykověda pořád ještě věda.
A taky chci říct, že tohle téma jsem si nevymyslela. :)

Drabble: 

Duše národního českého jazyka je bohatá, barvitá a nepochybně krásná, co ovšem čeští vlastenci a národovci připouštějí méně rádi, je fakt, že duše českého jazyka je z velké části německá. I považte – posvátný vršek Oškobrh není nic jiného než Dubová hora, Pihel (a teď vypněte své pubertální já) je obyčejný Kopeček, Cukmantl zavání sice něčím sladkým, ale v zásadě je to místo, kde vám ukradli i zástěru, a taková krásná malebná vesnička Oflenda byla porobená Dvorská půda.
Ale abychom dali citům národním vřelé pohlazení, jsou i krásná ryze česká místa. Třebas Chomle, víska mezi kopci zachumlaná, nebo Plzeň – vodní sliz.

Obrázek uživatele Neferet

Klid před bouří

Fandom: 
Drabble: 

"Dobrý večer, Malcolme. Nikoho jsme již nečekali, ale pojď, posaď se. Estele ti přinese talíř."

Když byl klidný můj otec nikdo nepanikařil.
Jen klapání příborů ustalo.
Pár rukou zmizelo pod stolem.

"Nepřišel jsem na večeři, Done Francesco."
"Tak proč jsi přišel?"
"Přišel jsem pomstít Jeremyho."
"Jeremy se zpronevěřil vlastní krvi a přísaze."
"To jsou jen hnusný kecy! Sprostě jste to na něj hodili!"
"Jsi v mém domě, chlapče. Nepoužívej takové výrazy."

Můj otec vždy hovořil klidně a přesto s důrazem.
Můj děd tomu říkával duch jazyka.

Nikdo tak již nehovořil.
Ne ve chvílích, kdy byly zbraně namířeny na vaší rodinu.

Závěrečná poznámka: 

Navazuje na Poslední večeře

Obrázek uživatele Rya

Mariela

Úvodní poznámka: 

Navazuje na drabble
Hasen

Drabble: 

Dneska jsem Lahúdu uhodila.
Stydím se, ale ulevilo se mi.
Moje srdce prosáklo smutkem a ztvrdlo na kámen.
Už nepláču. Mám vztek. Na tátu, kterej se nechal odvést v řetězech, bez odporu a pokorně jako jehně na jatka. Na mámu, na její rozklepanou bradu a ubrečený oči.
Na Lahúdu, která zarputile mlčí a která pokousala Gerta, když ji chtěl na rozloučenou obejmout.
Na Gerta, mýho povedenýho bratříčka, mám vztek nejvíc.
Protože nás opustil. Prej že jde do velkýho města hledat spravedlnost.
Spravedlnost není, Gerte, rozumíš?!
Je jenom vztek a tichá chalupa. Děcko, který mlčí, jakoby mu vyřízli jazyk.
Anebo duši.

Závěrečná poznámka: 

Pokračování: Gert

Stránky

-A A +A