Kočičí historky

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Malá, ale šikovná

Drabble: 

Jihoafrická step, hluboká bezměsíčná noc.

Ticho.

Vlastně ne, nocí zní mnoho zvuků, které brzy přestaneme vnímat: cikády, ve vánku ševelící traviny.

Ale je tu někdo, kdo ví víc. Slyší, vidí a cítí víc. Pro zbytek světa neslyšně se plíží po vyprahlé zemi. Písek nezaskřípe, suchý list nezachrastí.

Šelma pronásledující kořist. Ta zatím hopká opodál. Teď kousek popoletěla. Nic netuší, ale má se na pozoru. Šelma musí být rychlá. A trpělivá. Přískok a znehybnění. Už je blízko. Zornice se rozšíří, všechny svaly napnou... a skok!

Položí v tlamě přineseného ptáčka vedle pohozené dvoulitrové lahve, která je skoro stejně dlouhá, jako ona.

Závěrečná poznámka: 

Tyická dvoulitrová PETka se kromě toho, že v jihoafrické stepi nemá co dělat, vyznačuje výškou cca 35 cm, což se na šelmu popsaných schopností zdá velmi málo. Ti nejmenší zástupci kočkovitých šelem jsou ale překvapivě ti relativně největší zabijáci - https://cs.wikipedia.org/wiki/Ko%C4%8Dka_%C4%8Dernonoh%C3%A1, zde je něco jako rozšířená videoverze drabblu: https://www.youtube.com/watch?v=nl8o9PsJPAQ.

Obrázek uživatele KattyV

Už zase Frodo

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní

Tak dlouho jsem nevěděla, co napsat, až se vylouply drabblíky dva. Takže tento druhý je o trablech naší Káji.

Drabble: 

Podařil se mi skvělý úlovek. Netopýr. No věřili byste tomu? Vletěl k nám v noci oknem a netrefil ven. Pak že netopýři mají…, jak to říkala panička? Ekolato… echoloko… no prostě, že prý pískají dopředu a pískání se vrací dozadu, aby věděli, kudy letět. Tenhle měl nejspíš to svoje echoněco pokažený. Tak jsem ho lapla. A myslela si, že si pochutnám. Srdíčko, jatýrka, mňam, mňam. Jenže ouha. To by tu nesměl být Frodo. Sebral mi ho a sežral skoro všechno. Na mě zbyla jen blanitá křídla, pařátky a hlava. Řeknu vám, už vím, proč je netopýr blbej. Mozek jak třešinka.

Závěrečná poznámka: 

Víte, že netopýr má srdce třikrát větší než stejně velká myš? Prostě, na létání je potřeba velké srdce.

Obrázek uživatele KattyV

Trable s počty

Úvodní poznámka: 

Jak jsme doma počítali a dopočítati se nemohli.

Drabble: 

Pořád mě nepouštěj ven a já se nudím. Takže koukám voknem, co kde lítá. Tudle přišly vony. Nevim, co jich je, tak počítám..
Jedna noha, druhá – to je první.
Jedna noha, druhá – to je druhá.
Jedna noha, druhá – třetí.
Jedna noha, druhá – todle číslo už neumim, takže hlásím: „Přišly k nám tři srnky.“
„Ty trumbero,“ povídá Kája, „srnka není kos, má přeci čtyři nohy. Jsou pouze dvě.“
„Jé,“ volá panička, „oknem kouká srnka.“
„Vidíš, Kájo. Vona to musí vědět líp. Je tam jenom jedna.“
„Houby jedna. Dvě tam jsou. Počítat umí, ale je slepá jako krtek. Přehlídla tu za borovicí.“

Závěrečná poznámka: 

A to byste se divili. Vony k nám opravdu chodí. Bydlíme u lesa. Ale jsem docela ráda, že ještě nedorazili divočáci.

Obrázek uživatele KattyV

Malý zahradní horor

Úvodní poznámka: 

Jo, život je někdy drsný.

Drabble: 

To se zas paničce povedlo. Pořád prej – nesmíš ven – a pak zavře blbě dveře na terasu. Otevřely se úplně samy a co já na to? No přece – šup ven! A tam vám leze něco malýho černýho, co mi povídá – nejsi ty Vidoucí oko? Maminka říkala, že na Vidoucí oka si mám dávat pozor. Tak mu povídám – vidím dobře, ale říkaj mi Frodo. A pro tebe, malej chlupatej, pro tebe budu Ostrej zub.
Ale řeknu vám, nechutnal nic moc. Granule jsou lepčí. Tak sem ho přines paničce, aby viděla, že mě má přeci jen ven pouštět, že jsem lovec k pohledání.

Závěrečná poznámka: 

A to se opravdu včera stalo. Frodo byl na svou loveckou dovednost náramně pyšný.

Obrázek uživatele KattyV

Pusťte mě vééén!

Úvodní poznámka: 

Ty kočky jsou vážně inspirativní. Tentokrát to má těžké Frodo.

Drabble: 

„To ti teda povim, Kájo. Je to na hovno. Proč mě nechtěj pustit ven, no řekni?“
„Protože když tě pustili minule, týden ses nevrátil domů, proto.“
„To byl vomyl. Sem zabloudil. Teďka by to bylo jiný. Proč ty ven můžeš?“
„Protože mám rozum. Ty seď doma a čekej. Třeba ho taky dostaneš, a pak tě pustí.“
„Ale jak já se mám seznámit s prima mouratou číčou, co jí srst tak betelně vlaje ve větru?“
„O jaké kočce to, prosím tebe, mluvíš?“
„Vo tý krasavici za voknem. Takhle se s ní můžu seznamovat leda tak… Jak voni to říkali? Jo, anonymně.“

Závěrečná poznámka: 

Chudáček, viďte. Ale stejně je na kočky ještě mrňavej. Doma bude.

Obrázek uživatele KattyV

Mám já to těžké

Úvodní poznámka: 

Někdy má ta naše Kája vážně náročný den. Třeba jako dneska. Však se podívejte, co všechno prožila.

Drabble: 

Dnešní Frodův program:

Skočit mi na záda.
Vytáhnout z koše mastný papír, roztrhat ho na kousíčky a sežrat.
Skočit mi na záda, olíznout krk.
Převrhnout kbelík, vyrobit blátíčko z vody a kočičího steliva a otlapkovat jím celý dům včetně jídelního stolu.
Skočit mi na záda a požmoulat ucho.
Vyšplhat na linku, dostrkat dózu s cukrem na okraj, shodit ji dolů a se zájmem sledovat, co to udělá.
Skočit mi z té výšky na záda.

„Kájo, to na něj nemůžeš dát pozor?“ zlobí se panička, když zametá cukr a střepy.
Tak na to, moje milá, na to už jsem trochu stará.

Obrázek uživatele KattyV

Zvoní a...

Úvodní poznámka: 

Rok se s rokem sešel a má kočičí smečka se proměnila. Kocour Sam, který se loni právě v této době nevrátil ze svých toulek, zmizel z našeho života, i když ne z naší paměti. Na podzim k nám místo něho přišlo koťátko jménem Frodo. Ehm. Koťátko. Roste rychlostí malého slona a už v půl roce přerostl nebohou Káju, která patrně na Sama s láskou vzpomíná. Protože takového poděsa, jako je Frodo, jste v životě neviděli. Proti němu byl Sam symbolem shovívavého vládce. Frodo domácnost ovládá taky, ovšem, občas poněkud tyransky. Však uvidíte.

Drabble: 

„Proč tady píšou takový nesmysly, že přiletí zvony, Kájo? Ty přece nelítaj, ty zvoní. Třeba na stromečku, když jsou Vánoce. Lítám já. Ale ne jako zvon, ale jako torpédo, jak říká panička.“
Olízla jsem si tlapku, nechtěla jsem před tím vyžletem, co mě ve svých sedmi měsících už stačilo přerůst, vypadat jako pitomá.
„Tomu ještě nemůžeš rozumět, ty trumbero,“ tvářila jsem se, že vím, o čem mluvím, a zoufale lovila z paměti jakoukoli informaci o létajících zvonech. Nic…
Konečně mě cosi osvítilo. Asi myšlenka.
„Ty přiletí až v létě. Na louku za domem. Jsou krásně modré a zvoní a… voní.“

Závěrečná poznámka: 

On Frodo zvonky ještě neviděl. Ty modré a voňavé. Takže už se těší na léto.

Obrázek uživatele KattyV

Ty, u kterých jsem se nejvíce zasmála

Úvodní poznámka: 

Z nějakého neznámého důvodu si více ceníme tragických a vážných témat. Jako by humor byl něco méně hodnotného. Jako by to, že se smějeme, bylo méně významné. Ale smích je osvěžující a pomáhá nám snášet nejen tragédie, ale i běžné nepříjemnosti všedního dne. Proto vybírám ty, které mne nejvíce pobavily.

Drabble: 

Alasdair MacCola a jeho Naslouchej hlasu krajiny. Jeden z těch autorů, které objevuji se zpožděním, až po skončení DMD. Nevadí, bavím se. Mimo jiné i proto, že i já pěstuju kdeco, i já strávila dlouhé hodiny v lese s dalekohledem v ruce. Příběhy jsou z těch „usmívacích“. I když u tohoto ho závěrečná poznámka přehodila do kategorie „ směju se nahlas“.
Hon

Dede a její okouzlující dračice Brandy. Zamilovala jsem si ji láskou převelikou. Líbily se mi všechny příběhy, ale vybrala jsem tento: Dědičnost

Většina příběhů od Ioannniny se odehrává v jejím vlastním světě - Bjorkhallenu. Toto je jedna z mála výjimek. Ne, tady nenastal hlasitý smích. Další z „usmívacích“. Ďáblíku, ach ďáblíku.
Canto di Gloria

Jako fanoušek světa Harryho Pottera nemůžu opomenout Luciusku a její sérii příběhů s Luciusem. A protože i Severus patří mezi mé oblíbence, vybírám ten, ve kterém vystupují oba. (Já vím, ve většině jsou oba dva, ale tento je obzvlášť povedený.)
Jde se loupit

Martian a její Tři mušketýři! Líbily se mi všechny drablíky. U některých jsem se smála více, u některých se usmívala, někdy se zamýšlela. Tak který? Třeba ten, který ukazuje, že knihy jsou ještě užitečnější, než jsem myslela.
O užitečnosti knih

Nemůžu zapomenout na autorku skrývajícím pod nickem mila_jj. Její Věda ve sto slovech je vždy velmi poučná, ale často i zábavná. Jako třeba:
Pracovní porada nad snědeným krámem

Regi a její Hagrid mne pobaví vždycky. Těžko se vybírá. Ale co třeba tento. Možná proto, že u toho jsem se smála nahlas.
Deformace informace

Nemůžu pominout Tirika a jeho Živantní směšiště života. Myslím, že největším přínosem souboru byl letos Dřevo. Kolik příběhu se kolem něho točilo... Jeden z nejzábavnějších se mi zdál tento:
Stopy, fakta, tajemství aneb O původu Dřeva

V Tořině Hotelu u devíti koček bývá veselo často. Tedy, já se směju, je otázka, jak moc se smějí domácí. Vybírám třeba tento, ale užijete si všechny:
Neboj, já se o vás postarám!

Závěrečná poznámka: 

Zjišťuji, četla jsem málo. Budu to muset ještě dohnat. Takže ten desátý autor, který mne pobavil, zatím chybí. Ale já ho ještě najdu!

Obrázek uživatele KattyV

Konec myší anarchie

Úvodní poznámka: 

Toto téma mi přineslo vzpomínku na mou kočku Brandy. Už se toulá v kočičím nebi, ale byla to opravdová kočka.
Poznámka pro Dede - ano, skutečně se jmenovala Brandy. Narodila se někdy v roce 1996, byla do zrz, ale pravdou je, že v barvě brandy měla především oči.

Drabble: 

Brandy byla kočka domácí. V životě nevystrčila nos z bytu. Jen jednou jsem ji vzala ven - vyděšeně se mi vyšplhala za krk.

Pak jsme se přestěhovali na venkov. Víte, co to znamená dům vedle pole? Myši, celé armády myší, které s vervou ničí kořínky piplaných rostlinek.

Brandy se nejprve ztratila v garáži a dva dny se nevynořila ze změti nevybalených krabic. Pak vyběhla ven a na tři dny zabloudila.

Když se vrátila zpátky, ukázalo se, že je to přece jen opravdová kočka. Usídlila se na zahradě, obhlédla ty myší prapory a prohlásila: "Konec anarchie, moje milé. Od teď velím já!"

Závěrečná poznámka: 

Není nad to mít na venkově kočky. Myši se naší zahradě vyhýbají obloukem. Kočky se na lov vydávají na pole.

Obrázek uživatele KattyV

K mé smůle má panička mysl jako Sherlock Holmes

Úvodní poznámka: 

Náš Sam zbaští, co mu pod nos přijde. To vím už dávno. Na to ani Sherlock Holmes být nemusím.

Drabble: 

Nahoře na lince něco krásně voníííí. Co to jen může být? Rozhlídnu se, nikdo nekouká, nenápadně se odrazím, vyskočím nahoru a... Salám. Šunkový. V papíru balený.
Papír jsem nechal, salám uloupil a v koutě si pochutnával.
„Same!“ ozval se paniččin křik.
„Copak?“
„Kde je ten salám? Bylo ho tady nejmíň deset deka a teď je fuč. Dobře víš, že to, co je na lince, se nežere.“
Rychle polykám poslední kousek a olizuju si fousky.
„To Kája,“ huhlám.
„Neplácej, sežral jsi ho ty. Jen počkej, vypráším ti kožich.“
„Co mě prozradilo? Že by mastná brada?“
„Ale houby, Kája na linku nevyskočí.“

Závěrečná poznámka: 

Vážně nevyskočí. A hlavně, na co by se namáhala, že? Moc práce.

Obrázek uživatele KattyV

Straší, straší, na zahradě straší...

Úvodní poznámka: 

Zážitek s naší Karolínou. Velmi čerstvý.

Drabble: 

„Já už tam nepudu.“
„Mazej, Karolíno. Musíš se jít vyčurat.“
„Nepudu. Je tam tma.“
„Neblázni, Karolíno. Kočky přece potmě vidí.“
„Nepudu, je tam strašidlo.“
„Jaké strašidlo, prosím tě? Strašidla neexistují.“
„A existují, abys věděla. Támhle je jedno pod borovicí. Strašně dupe funí a... jau, jau... píchá, víš“
„Šmárja, Karolíno, to je přece ježek. Ten ti nic neudělá.“
„Nežere kočky?“
„Nežere.“
„Ani hebké, sametové?“
„Ne, ani ty ne.“
„Ani britské, modrokrémové?“
„Neeee!
Počkej ukážu ti to...“

„...jauu, ta potvora píchá.“
„Já ti říkala, že je nebezpečnej!“

„Kájo, neblázni, já o něj jenom zakopla. Já totiž na rozdíl od tebe potmě nevidím.“

Obrázek uživatele KattyV

Sam se žehlím, Sam se peru

Úvodní poznámka: 

Taková pitomost, vypraná kočka. To vám žádný kočkař nezkousne. Tak co s tím?

Drabble: 

„Smrdíš,“ napadla mne panička. „Potřeboval bys vyprat kožich.“
Vyprskl jsem.
„Vyprat?!! Zbláznila ses??! Odkdy se kocouři perou. Teda, oni se perou, ale neperou... však víš, jak jsem to myslel. A vůbec, co vlastně máš proti mé mužné kocouří vůni.“
Pak jsem začichal a zamyslel se. Možná, ale jenom možná, ten namoklý kožich trochu páchne. Co s tím?
Rozhodl jsem se.
Bod jedna: Koupel v ranní rose.
Bod dva: pečlivé pročesání kožichu jazykem (poznámka: nutno odstranit lopuchy)
Bod tři: usušení na sluníčku (nejraději uprostřed záhonu).

Vrátil jsem se k paničce. Zabořila mi nos do kožichu a zavrněla: „Krásně voníš po levandulí.“

Obrázek uživatele KattyV

Prý courání...

Drabble: 

„Pusť mě ven!“
„Pusť mě dovnitř.“
„Pusť mě ven!“
„Pusť mě dovnitř.“
„Pusť mě ven!“
„Pusť mě dovnitř.“
Po čtvrtém kolečku začíná panička ztrácet trpělivost.
„Přestaneš už konečně courat ty jedna...“
„Neříkej mi couro,“ urazím se.
„Však jsem to neřekla,“ vrčí.
„Když já musím,“ bráním se.
„Co musíš, trajdat pořád sem a tam? Jsem snad nějaký vrátný? Otevři si sama.“
„Mám malý pacičky.“
„Malý pacičky, malý pacičky, na to se vymlouváš pořád.“
„Tak mi pořiď nějaký udělátko, ať se to otvírá samo. Pak nebudeš muset ty.“
„Udělátko, jaký udělátko? Nevíš, že kočičí dvířka se do skleněných dveří dělají fakt blbě?“

Závěrečná poznámka: 

Máme v domě celkem dost dveří. Ale všechny, VŠECHNY, jsou skleněný. Takže jsem za dveřníka. Milovaná Karolína v nejlepší formě dokáže jít dovnitř a ven co pět minut. A ty její "malý pacičky". No nezabili byste tu kočku?
Inteligentní udělátko na samovolné otevírání skleněných dveří jsem ještě nevymyslela. Kdybyste měli nějaký nápad, dejte vědět.

Obrázek uživatele KattyV

Hlídač

Úvodní poznámka: 

Jak panička sázela hrách

Drabble: 

Konečně je tady jaro a já courám zahradou. Rozkvetl hloh a bzučí na něm včely, na které si dávám pozor. Nestojím o jednu do nosu. Ono to sakra bolí, takový včelí polibek.
Panička sází hrách. Vyměřuje řádky, vkládá kuličku po kuličce a s podezřením sleduje kosa, který jódluje na vrbě. Nepochybně si vzpomněla na loňskou “úrodu“ sazeniček, pečlivě vytahaných ptačím zobákem.
„Kájinko,“ volá na mě nebezpečně mazlivým hlasem. „Pojď hlídat!“
Urazím se. Jsem snad nějaký strašák do zel... hrachu?
Tvářím se naprosto nezúčastněně. Programově oslepnu a ohluchnu. Hrách nejím a kosy nelovím.
Odcházím se vztyčeným ocáskem a neřeknu ani slovo.

Obrázek uživatele KattyV

Miska mléka

Úvodní poznámka: 

Jak to u nás chodí, když Sam tvrdě spí.

Drabble: 

Mléko. Mléko! MLÉKO! Plná miska. Opatrně kroužím kolem. Opravdu mléko? Opravdu pro mne? Váhám. Kouknu se kolem. Sam tvrdě spí. Tiše pochrupuje? Ne, hlasitě chrápe! Pssst.
Plížím se. Blížím se. Obcházím zleva, obcházím zprava. Mohlo by to být nebezpečné. Vždycky je to nebezpečné. Velmi nebezpečné. Ale snad mohu. Třeba se to povede.
Tak přece. Nořím nos do misky. Opatrně nabírám na špičku jazyka. Ta chuť. Tak sladké. Lahodné. Ještě, ještě… Mňaum.
Probudil se. Přiřítil se ...a zaútočil. Do boku mne udeří velké tělo. Hlava mi vyletí z misky. Nééé. Zas na mě nezbude nic.
„Nemáš tak mlaskat, Karolíno,“ říká panička.

Obrázek uživatele KattyV

Mezidruhový rozhovor

Úvodní poznámka: 

Je jaro a kosové si staví hnízda. Co na to naše Karolína?

Drabble: 

Karolína sedí za oknem a sleduje kosa, který si staví na stromě hnízdo. Místo mňoukání melodicky povrzává.
„Nevrzej,“ směju se.
„Nevržu, povídám si s ním,“ odmňoukne.
(Na mě nevrže, na mě mňouká.)
„Co mu vykládáš?“ nedá mi to.
„Že až tu nebude to okno, sežeru ho,“ mňoukne bez váhání.
Rozumí jí ten pták? zneklidním, ale on ví své. Slova možná nerozluští, ale obsah chápe. A zjevně si je jistý, že sklem kočka neprorazí, takže poklidně pracuje dále.
A až se vydá na procházku? Inu – milá Karolína je poněkud obézní a na hlaďounký kmen nevyšplhá. Budoucí ptačí rodinka je v bezpečí.

Obrázek uživatele KattyV

Jedno velké dilema

Úvodní poznámka: 

Je jaro. Náš Sam se už skoro tři týdny někde toulá. Přemýšlím, co se mu asi honí hlavou.

Drabble: 

Tak, je potřeba to vyhodnotit. Mám už se vrátit domů? Nevím. Ve hře je příliš mnoho proměnných.
Na straně plusové:
• začalo sněžit (doma je o hodně tepleji)
• mám vážně hlad (doma konzerv co hrdlo ráčí a Minda se nerozdělí)
• chybí mi pohlazení (nerad to přiznávám, ale u paničky na prsou se mi spí úplně nejlíp)

Na straně minusové:
• je potřeba napráskat Rikitanovi (musím mu to vrátit, ta packa, co mi prokous, fakt bolí)
• Minda je skutečná kočka (to se opravdu ani popsat nedá)
• život je jedno velké dobrodružství

Tak nevím. Hodnotím plusy a mínusy. Tuším, že s rozhodnutím ještě počkám.

Závěrečná poznámka: 

Snad jenom. Starostlivě koukám, jak je venku hnusně a říkám: "Tak už se konečně objev, ty zatracený kocoure."

Obrázek uživatele KattyV

Malá dáma

Úvodní poznámka: 

Tentokrát a naší Karolíně - britské, modrokrémové.

Drabble: 

Jsem dáma. Vždy za všech okolností. Tedy... skoro za všech. Jenom teď, teď, když to světlo tak krásně svítí a paniččina ruka vrhá přenádherný stín... nemůžu odolat. Měním se v lovce. Nejprve kradmo kouknu na paničku. Ne, nedívá se. Rukou si prohrábne vlasy, skočím a ulovím její stín. Prima. To by bylo.
Ale ještě je tu můj ocásek. Ten je taky úžasný. Tedy, sám o sobě ne, je příliš neposlušný a nezávislý. Ale – taky vrhá působivé stíny. Skočím a on uhne. A znovu a znovu. Točím se dokolečka a on nikdy nepočká.
Ale ne! Nedívej se!
Způsobně usedám. Jsem dáma.

Obrázek uživatele KattyV

Kocouří monolog

Úvodní poznámka: 

Ze života našich koček. Další příhody najdete u nás v Šíleném šupleti: http://silenesuple.blog.cz/rubrika/kocici-historky

Drabble: 

Hele, vůbec na mě nešahej, nebo...
To nemyslíš vážně, oholit mi ocas. Jak budu vypadat před naší Karolínou? Úplně mě ztrapníš.
Jau, to opravdu ukrutánsky bolí.
Prej – tady jsou díry po zubech – měl jsi vidět toho druhého. Chybí mu půl ucha a má prokousnutou tlapku.
Injekci? Fakt do mě chceš bodnout? Zkus to a já tě rafnu.
Tu bednu nesnáším, ale pokud to znamená, že se před tebou schovám, tak tam zalezu.
Netahej mě ven!
Za ocásek nééé!
Říkal jsem ti, že tě kousnu. Neřvi, mě to bolelo daleko více.

Jo, milej zlatej, dělat veterináře, to je nesmírně rizikové povolání.

-A A +A