Zaklínač

Když se Geralt vrátil o několik hodin později do krčmy, nestačil se divit.
Marigold byl obklíčen několika chlapisky, kteří nevypadali, že si s ním chtějí družně popovídat. Jeden barda zaháknul oběma pažemi a už to vypadalo, že dostane co proto.
„Ty prasáku, chtěls mi zprznit dceru!“ řval jeden z mužů.
„To ne, to bude nedorozumění,“ blekotal básník.
Geralt nečekal, až si to pánové vysvětlí. Řvouna i ostatní zbavil vědomí.
Pak osobně chytil barda pod krkem.
„Ty tupče! Kde je Yennefer?“
„Spí,“ vykroutil se mu Marigold. „Přece si nemyslíš, že bych ti to udělal!“
Zaklínač zavrtěl hlavou.
Jednou ho vlastnoručně zabije.

„Počkej, Geralte! Co ten stan?“ Zeptala se Elzee.
„Co je s ním?“
„Když má zlo místo, kde může působit, rádo se vrací. Pod hezkou střechou se rychleji zatmívá rozum. A i z ubohého vykuka se stává velké kápo.“

Geralta dlouhý proslov Elzee překvapil. Co ty o tom víš, pomyslel si.
„Dost, Geralte, dost. Spalme ho.“

Použili pochodně ze stojanů před stanem. Stanové plátno rychle vzplálo. Oheň propadl také na dřevěný nábytek, šířil se. Zraněné postavy spěšně opouštěly místo zkázy. Čaroděj se belhal opřený o velitele. Na Geralta ani nepohlédl.

„A teď Marigold. Rychle pro něj, než mu nějaký zmetek ublíží.“

Vycházejí hlavním vstupem, za nimi sténání a krev.
Před stanem banda ozbrojenců.
Geralt přimhouří oči, stáhne zorničky do tenkých čárek a promluví: „Rozchod, tady se skončilo, šéf podal kapitulaci, sbalte se a vypadněte."
Chlapi civí jako vyorané myši.
„Zmizte povídám, jste hluší nebo co?"
Stojí jako zařezaní, dívají se poočku na sebe, žádný nechce být první, který uteče ani ten, který začne boj.
Podsaditý pořízek s prasečíma očkama se nakonec rozběhne. Ke Geraltovi.
Rychlý a dlouhý sek přes hruď, stříkající krev zkropí ty v prní řadě.
Do hloučku jako když hodíte tchoře, prchají na všechny strany, nikdo nechce být další.

„Dnes jsem tu soukromě!“ halekal Geralt u vchodu do krčmy, aby po něm hostinský nežebral vystoupení.
„Jen pivo a jídlo!“ přisadil si Marigold. „A možná nějakou ženskou,“ dodal potměšile.
„Ehm.“ Yenna zpražila Marigolda pohledem, až byl Geralt vděčný, že není ve své kůži.
Nic naplat, lehké koběty kroužily jako hladové dryády a bylo nutné se trochu obětovat.
„Ty vzadu,“ kývl Geralt na hlouček čtyř dívek. „Jakou příšeru máš nejraději? Zazpívám ti o ní píseň,“ pokusil se zaklínač o bardův laškovný tón.
Když s dívkou odcházel, cítil na zádech čarodějčin pohled. Ale když se otočil, zjistil, že visí očima na Marigoldovi.

Geraltovi se podařilo minout mou náruč snad o milimetry. Bláznivý mutant. Nepočká, a teď tu leží v komoře, nožky má nahoře. Potřásl jsem hlavou a odolal nutkání zatřást s těžce raněným. Vystačím si s hlasitou mluvou.
„Geralte! Kde máš nějaké ty svoje lektvary?“
Možná jsem křičel až moc, Marigold si urychleně zacpal uši a Milwa bolestivě zamrkala.
„Truhlička. A neřvi.“
Aha, tak jsem křičel až moc. Prohrabal jsem věci a našel dřevěnou truhličku. V ní, v odděleních vycpaných slámou, různé flakonky.
„Mám. Který z nich?“
„Ten čtvrtý,“ vydechl Zaklínač a omdlel.
Čtvrtý... ale z které řady? A z kterého konce?

Geralt rád trávil čas s Regisem, opravdu, ale občas ho jeho přítel svou přemoudřelostí a upovídaností doháněl k šílenství.

Jako právě teď. Regis zdlouhavě řečnil o tom, jak jsou vztahy mezi lidmi a upíry nerozumné. Geralt ho přestal poslouchat už před dvaceti minutami.

"Geralte!"

"Hmm."

"Nudím tě snad?"

"Promiň, Regisi, ale když přijde na vztahy mezi lidmi a upíry, nemáš patent na rozum."

Regisovo obočí se vyšplhalo vzhůru. "Opravdu? A co tě vede k tomuto tvrzení?"

Geralt se na něj ušklíbl. "Třeba to, že tu jen tak sedíme, i když bychom mohli děalt něco lepšího?"

Víc Regise naštěstí pobízet nemusel.

Do stok se vydali společně, což Geralt odůvodnil tím, že o tom chce složit píseň.
„Fuj, tady to smrdí,“ setřásával bard ze zaklínačské kazajky černé řasy a ohrnoval nos. Na Geraltově tváři to vypadalo obzvlášť legračně.
„Nebuď cíťa, Marigolde, jsme teprve v přítokovém kanálu, kde je voda čistá.“
Básník měl jinou představu o čisté vodě a tlumeně nadával. Geralt to jako vždycky ignoroval.
Na Abaju narazili po několika minutách.
Marigold musel uznat, že zaklínač měl pravdu.
Ale když ho viděl, jak v jeho těle předvádí tanec s meči s ošklivou vodnicí, nemohl než se obdivovat.
Měl se stát zpívajícím zaklínačem.

Řev čaroděje zadusila zaklínačova rukavice v ústech. Geralt ho chytil za vlasy, zatáhl a po pádu na zem táhl směrem k ohništi. Pomáhal si pákou na pravou ruku, kterou mu zkroutil nepřirozeně za zády. Mág jen bolestivě chrčel. Geralt přitlačil a prasknutí se ozvalo i v pravé ruce. Pustil jej a ihned zaklekl.
„Mluv."
Mág se pokusil plivnout.
Loket narazil do jeho hrudi, vyrazil dech. Druhou rukou se Geralt natáhl po řetězu, který visel poblíž a zručně jím omotal čarodějovo tělo.
„Tohle je řetěz svobody, osvobodí tě od tvých starostí, nesnází a problémů. A pomalu ho budu dotahovat," usmál se.

Čarodej se snažil zvednout od stolu. Marně. Nestihl to.
Geralt mu bleskurychle přiklekl pravou ruku, zapáčil na levou ruku a přitiskl dýku na krční tepnu.
„Mluv, proč ta říční příšera?"
„Naser ...áááuůů."
„Mluv!" Páčení a tlak zesílil.
Čarodějův obličej se zbortil do bolestivé grimasy, zuby zaskřípaly, oči zběsile mrkaly. Geraltovi připadalo, že se snaží mrkáním vyplavit spadlou řasu. Yenefer to tak aspoň dělávala. Nechtěla, aby jí ve vytahování řasy Geralt pomáhal. U čaroděje to však vypadalo směšně.
„Aáůů," trhala se maska drsného vůdce.
„Proč to děláš?"
„Zlato, slíbili mi," syčelo z jeho sevřených úst.
„Kdo?"
„Nemůžu..."
Lup, páčené prsty nevydržely.

„Tady mistře, nesu vám kouli."
„Dovnitř, do stanu."
Vstoupili dovnitř a za chvíli zavrzaly židle a cinkly poháry.
Geralt zkušeně prořízl stanové plátno, vklouzl tiše dovnitř a spatřil něco mezi alchymistickou dílnou a čarodějovým bytem. Vnitřek bylo osvětlen čadícími loučemi a magickými lampami.

Mistr pohlédl na opalizující obraz vnitřku koule. Viděl Marigolda zpívajícího u vstupu do údolí. Vrátil se dále v čase a spatřil obraz Marigolda s Geraltem.
„Idiote! Dám tě vsadit do želez! Víš, kdo to je!"
Geralt přiskočil, jeho pěst v ocvočkované rukavici udeřila prcka do spánku. „Jsi osvobozen," pronesl a plynule pokračoval v pohybu k strnulému čaroději.

“Potřeboval bych trochu odpočinku, víš? Zajet si na dovolenou…”
Cizinec na druhé straně stolu kývl, že rozumí.
Hagrid do sebe kopl zbytek máslového ležáku a pokračoval: “Ty bys to mohl vzít za mě, co říkáš?”

***

“Hagrid odjel na dovolenou!” přihnala se Hermiona. “To jsem zvědavá, koho Brumbál sehnal náhradou, a co se budeme učit?”
“Pojď, Péči o kouzelné tvory máme první hodinu,” pobídl ji Harry.
Náhradní profesor je čekal u Hagridova domku. Bílé vlasy měl po ramena a oblečen byl v koženici pobité cvoky.
“Dnes půjdeme do Zakázaného lesa,” zavrčel. “Tak si rozeberte pomůcky.”
Na udusanou zem přistál svazek mečů.

Navzdory Yennině přesvědčení, že by při výměně těl nepřežili jediný den, se Geralt s Marigoldem dočkali večera, ačkoliv nejednou hrozilo prozrazení. Ne snad, že by to čarodějka nesměla vědět, ale oba tušili, že její výsměch po několik následujících týdnů by nebyl příjemný.
Nad očekávání také bylo, že Marigoldovi se v roli zaklínače dařilo mnohem úspěšněji.
„Stačí celý den mlčet a občas něco nesrozumitelně zabručet,“ chvástal se. Navíc nenarazili na nikoho, kdo by měl potíž s nějakou nestvůrou.
Zato Geralt prožíval muka. Celý den raději předstíral nevolnost, aby mlčení nebylo nápadné.
Neuměl totiž hrát na loutnu. A ostatně ani zpívat ne.

„Geralte, potřebuju od tebe pomoc.“
„Co zas?“ zavrčel zaklínač a zvedl oči od korbele piva, u kterého si posledních deset minut vychutnával ticho bardovy nepřítomnosti.
„Agnieszka je v očekávání,“ vykulil básník prosebně oči.
„A co já s tím?“
„No, Yennefer by třeba mohla znát...“
„Na to zapomeň, to Yenna nikdy neudělá,“ přerušil ho okamžitě Geralt. „Máš si dávat pozor, nebylo to přece poprvé.“
„Tobě se to mluví, když se něco takového tobě nikdy nemůže stát,“ odpálkoval ho Marigold.
Zaklínač uznale pokývl hlavou. „Dám ti radu, příteli. Víš, jaká je nejlepší metoda proti početí?“
„Jaká?“ vyhrkl básník nadšeně.
„Půst, Marigolde. Půst.“

Marigold spustil, vybral si tu nejméně vhodnou píseň o hloupém sedlákovi a ještě hloupějším starostovi. Očividně si z velitele dělal legraci. S mužíčkem to ani nehnulo, dokonce si za chvíli začal sám vesele pohvizdovat. Ostatní bojovníci se bavili také.

Geralt si v duchu povzdechl. Marigold mohl soutěžit s velitelem o to, kdo má větší patent na rozum. Takto riskovat nemusel. Prvenství však připsal veliteli, bard si jej s úspěchem vychutnával.

Marigold přidal další píseň a další. Společnost kolem se dobře bavila.

Čas začít jednat.

„Co to má být!" Ozval se mocný hlas.

Někdo s úsudkem, budou problémy, uvědomil si Geralt.