Geralt s Elzee vyrazili do města zjistit, zda tu není pro zaklínače nějaká práce.
Procházeli ulicemi směrem k centru. Lidí přibývalo.
Výkřiky trhovců, klapot kol vozíků prodávajících. Dav.
Vzpomínky se vrátily bleskem jako špatný sen.
Jiné město. Jiné ulice, jiný trh. „Díky, Geralte, vivat, náš zachránce, hurá…“ Hlasy lidí, všichni jsou nadšení, provolávají mu sláva, házejí po něm květiny, klepou mu uznale na rameno…
Geralt se zarazil, tohle nejsou jeho vzpomínky. Tohle ….
Věděl, že tehdy bylo všechno jinak.
Kdo mu tyto vzpomínky vsunul do hlavy? Kdo mu chtěl… Uškodit nebo pomoci?
Vymazat ten pocit, že už není řezník z Blavikenu.