Asterix a Obelix

Neúspěšný prodej menhirků Obelixovi na náladě zjevně nepřidává a Asterix přemýšlí, jak ho povzbudit.
„Dneska už nic neprodáme. Co zajít na korbel piva, Obelixi?“
Tomu se rozsvítí očka a za pár minut parkují vozík za hospodou. Hned za dveřmi je vítá hostinský.
„Jen račte, pánové. Co to bude? Máme kuřecí stehýnka nebo kančí guláš.“
„Výborně. Tři porce od každého, nebo radši čtyři,“ opravuje se Asterix při pohledu na slintajícího kamaráda.
„Ovšem. Tady zatím pivíčko na chuť a doporučuji první pivo najednou až do dna!“
„Pročpak to?“
„Dlouholeté zkušenosti, pánové. Jen na dně prvního piva můžete ocenit jeho vytříbenou hořkou chuť!“

[postupně utichající nadšený řev z mnoha hrdel]
Dav: Ave, Caesar! Ave, Caesar!
[dusot těžkých nohou, cinkání řetězů]
Gladiátoři: Jdoucí na smrt tě zdraví!
[ťuknutí odložené sklenice na víno]
Caesar (slavnostně): Gladiátoři! Dnes budete bojovat o svou svobodu! Pokud porazíte všechny mé miláčky, jste volní!
Gladiátoři (sborově): Ave, Caesar!
[skřípot otevíraných mříží, vrčení mnoha lvů, řinčení připravovaných zbraní]
Caesar (rozkazovačně): Zhasnout!
[další vrčení, bolestný řev a úpění, volání o pomoc]
[krvechtivé hučení davu]
Caesar (škodolibě): Zapomněl jsem poznamenat, že budete bojovat potmě…
„A to je konec dnešního vtipu o Cézarovi! Hezký den a zdařilé nákupy na našem tržišti všem dobrým Galům!“

„Cože?“ vykulí oči výběrčí po prohlášení prťavého Gala. Kdyby se opravdu Caesarovi doneslo, že ho okrádá na daních, čekalo by jej bližší seznámení se zuby římských lvů... „No, dobrá...“ přiměje se ke smířlivému zahučení. „Nemusíme přece císaře zatěžovat.“
„Naprosto souhlasím.“
„Můžete jít,“ snaží se znít blahosklonně Taxus. „A tu sazbu ověřím, nejspíše chyba účetního.“
„Výborně! Obelixi! Jedeme!“
„Už? Římánků bylo málo...“ bručí tlusťoch.
Jakmile se vozík odkymácí z dohledu, vzteky se třesoucí výběrčí sáhne do záhybů tóga.
„Však já zařídím, aby vám tohle malé vítězství ještě pěkně zkyslo, Galové,“ vrčí výhrůžně a cpe si přitom do pusy celou tabulku čokolády.

„Zkusíme to znovu, výběrčí?“ ozve se Asterix poté, co Obelix zahodí i posledního Římánka.
Taxus od něj couvne, ale vzápětí posbírá otřesenou sebedůvěru a zamračí se: „Co chceš, barbare?“
„Vybíráš na místních nesprávnou daň, takže jsme tě přišli požádat o nápravu.“
„Požádat?“ opakuje výběrčí a ukáže přitom na náměstí, ze kterého se snaží odplížit nebozí vojáci. Bezúspěšně, jelikož Obelix každého z nich znovu přišlápne do země.
„Předtím jsi neposlouchal,“ pokrčí Asterix rameny. „Takže... Snížíš daně na zákonnou úroveň, přestaneš vybírat smyšlené poplatky a my zase odjedeme i se svými menhiry.“
„To ale přijdu na buben!“ neubrání se Taxus rozhořčenému prohlášení.

„To je moc,“ mračí se Asterix.
„Prosím?“ pozvedne Taxus obočí. „Ty si dovoluješ odporovat…!“
„Už si s nimi můžu hrát?“ přeruší jeho rozhořčení Obelix, který poskakuje na místě.
„Ještě ne,“ zavrtí hlavou jeho kamarád. „Mám dojem, že mne podceňuješ, Římane. Možná jsem malý, ale už nejsem dítě a znám římské zákony. Vyšší sazbou všechny občany tohoto města odíráš, abys měl víc pro sebe!“
„Ty mne osočuješ z okrádání našeho božského Caesara?“ nadme se Taxus.
„Přesně tak!“
„Jak myslíš,“ usměje se výběrčí úlisně. „Vojáci! Zatkněte je za urážku císařského výběrčího!“
„Už můžu??“ zamrká Obelix.
„Jinak to zjevně nepůjde,“ povzdechne si Asterix.

´ŘÍM JE VĚČNÝ!´
´ZDE VLÁDNE BOŽSKÝ CAESAR!´
´SLÁVA CÍSAŘI!´
´Nech se naverbovat! Žold ve zlatě! Pravděpodobnost povýšení 2,0 %!´

Památné kameny, cedule, billboardy. Nejméně třetina hesel byla dokonce v barvách.
„Působivé,“ komentuje malý Gal výzdobu ulic.
„Bolí mě z toho oči,“ reaguje Obelix kysele. „Kde jsou mí Římánci?“
Asterixovi je taky divné, že po nich není ani vidu... Když za nejbližší vývěskou spatří vyčnívající přilbici.
„Hej! Vojáku! Kde najdeme velitele?“
Plechové brnění zachrastí.
„Říman!“ nahne se Obelix z vozu prudce, až Královna pohoršeně zafrká.
„Nech toho, Obelixi, je jen jeden,“ krotí ho kamarád. „Takže?“
„H-h-h-hlavní na-na-na-náměstí. C-c-c-ctihodný T-t-t-taxus,“ vydrkotá vojáček.

„U Tutatise, jestli dojedeme, bude to zázrak!“ brblá Asterix pobízející línou Královnu.
Na menhircích sedící Obelix zhluboka vzdychá: „Už tam budem, Asterixi?“
„Ne!“ zazní už podvacáté úsečná odpověď.
Idefix varovně štěkne.
„Co je to?“ mhouří oči malý vozka.
„Jídlo?“ zvedne hlavu v naději Obelix.
Jejich vůz mine zadýchaný Gal, na zádech obrovský cinkající batoh.
„Počkej! Kam ten spěch?“
„Ve městě řádí Římani! Tam nejezděte!“
„Římani?“ rozsvítí se oči obrovitého Gala. „Římani!!“
„Radím dobře,“ zdůrazňuje uprchlík. „Otočte vůz a pryč!“
„Bez obav, dobrý muži!“ ujistí ho Asterix. „Je zde hrdina, který město rád ochrání.“
„Budli, budli, budli!“ přikyvuje tleskající Obelix nadšeně.

Panoramix se s pobrukováním vrací ze sběru bylinek. Za branou se k němu připojuje malý Gal.
„Dělám si starosti o Obelixe, druide,“ spustí Asterix hned po pozdravu. „Chodí jako mátoha, skoro nejí... Včera měl k večeři jen dva divočáky!“
„To je zlé,“ uznává druid. „Měli bychom ho zaměstnat.“
„Ale čím?“ rozhodí ruce obvykle klidný Asterix. Přítelovy chmury ho opravdu trápí. „Římani jsou pryč! Na lov nechce! Ani s Idefixem na procházky nechodí!“
Panoramix se moudře zamyslí: „Řekni mu, ať vyrobí tři krát tři menhiry.“
„A k čemu to bude?“
„Nějakou dobu potrvá, než se dopočítá, a my mezitím něco vymyslíme.“

„Krááásnééé ráááno, novýýý den!“ line se mírumilovnou vesničkou nepříliš libý zpěv. „Jááá měl dnes divnýýý sen!“
Mužík s harfou se nadechuje k další sloce, když se uzavřená brána zachvěje, závora zaskřípe, dřevěná křídla se ke zděšení Galů rozevřou dokořán a v nich stojí…
„Obrýlenááá mučitelka se vracííí!“ zaječí bard a zapadne do domku.
„Všichni Galové nástup!!“
*
„Vyžaduji přesné dodržování mých pokynů!“ pochoduje před skleslými Galy vysoká žena v podivném oblečení. „Pokud vše půjde dobře, povolím delší pauzy na pivo!“
Obelix se nahne k mračícímu se Asterixovi: „Jo, zase po nás bude chtít všechno a my z toho nebudeme mít nic.“