Je znovu temný pozdní máj,
vězni tluče v srdci skon.
Už chystá pro něj krutý ráj
ten kdo bije v živý zvon.
Teď na kolo ho pokládají,
ruce, nohy k dřevu váží.
Ty černé oči nevydají
slzu, ač se tolik snaží.
Jen život rychle vezměte mi,
nenechte mě trpět věky.
Což meč v mé šíji? Trudno je mi,
když myslím na ran doteky.
Meč v tvé šíji? Zabít snadno?
Blázníš, blouzníš, mladý vrahu.
Zabít málo. Není radno.
Zemřeš s křikem na mém prahu.
Tvoje bílé oudy zpění
kladivo nejtěžší váhy.
Snadná smrt? Ne, jek mučení.
Zemřeš v krvi, řvoucí, nahý.