Máj

Obrázek uživatele Dangerous

Hrdliččin hlas

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma č. 15 - detektor citů

Byl pozdní večer - třicátý duben -
večerní duben - je drabble čas,
Ryi zve ku drabble hlas:
Dangerous! Dangerous! Dangerous!
(dopiš to! dopiš to! dopiš to!)

(Jo, a Kleio, dopiš/doedituj Valdemara. Děkuju. :D)

Nelze psát DMD a nenapsat si Máj/Dětinství mého věk. Prostě nelze. I když dneska bych nejraději nepsala nic a asi je to vidět, ale 30. 4. je 30. 4. a napsat se to musí, tak pardon. :D

Aneb věřte činům a ne slovům. A co se stane, když si detektor nastavíte obráceně... to známe z Máje/DMV.

Drabble: 

"Věřil jen slovům, Valdemare?"
Sladkému vábení Jarmiliných rtů, když mu šeptala do ucha.
Oplzlé pomluvě o místním mlynáři, která ho přiměla k vraždě.
Sobě samému, když oslovil obláčky, co se ve své lhostejnosti rozplynuly dříve, než mu kat sťal hlavu.
Valdemar se zadíval Hynkovi do očí. Seděli sami pod popravčím kolem, bílá lebka chrastila ve větru.
"Kdysi věřil činům. Kdysi věřil tobě. Nikdy nepřestal křičet ze spaní. Ale nikdy neuvěřil, že jsi ho zkrvaveného opustil ze své vůle. Nikdy tě nepřestal milovat. A mě... nevymlouval jsem mu to, staral jsem se o něj... ale mě za to nikdy nepřestal nenávidět."

Obrázek uživatele Rya

První verze

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Promiň, Karle Hynku!

Drabble: 

„Byl pozdní večer v půli dubna.“
Duben, kosa jak v morně. Květen bude lepší.
„Večerní máj je lásky past.“
Moc zhurta. Začnu spíš zlehka…
„Krkavec krkal lásky žal.“
Haha, dobrý. No ale ne, jasně…
„Kde morový zaváněl háj.“
To by se dost hodilo k tomu krkavci!
Slavíci a růže, lepší. Stromy v květu.
A mech. S tou láskou je zapotřebí se někam svalit.
„Jezero hladké“, jo, to je pěkný!
„Zvučelo temně bol
Břeh jej objímal kol
A slunce jasná světů jiných
Bloudila magickými proužky
Hořícími jak v lese soušky“.
Tak nevím, není už čas na skleničku?
Mrknu na to zejtra.

Obrázek uživatele HCHO

Nesprávný čas

Fandom: 
Drabble: 

Spěchal pěšinou do kopce. Nasával vůni rašících lístků, jarní slunce, svěží vítr a zpěv ptáků. Vnímal rytmus svých kroků i tlukotu svého srdce. Chvěl se nedočkavostí v touze vtělit všechno tohle jarní napětí do slov, veršů, rýmů… Posadil se vedle rozkvétající trnky, něžné jak nevěsta. Chvíli pozoroval plující šedé mraky, pak začal psát.

Byl vlahý večer – desátý duben,
večerní duben – byl lásky čas,
hrdliččin zval ku lásce hlas
a v dáli kdes bubnoval buben.

Studila ho mez a spadla mu kapka na papír.
Nespokojeně se zamračil. Nemá to rytmus! A buben, jakej buben!
Rozpršelo se.

Prostě to bude v květnu!

Závěrečná poznámka: 

Chudák nevěděl, že v dubnu se píše drabble.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Noční stráž

Úvodní poznámka: 

S západem slunce jsem tam na pahorku seděl,
nade mnou kolo - kůl - kostlivec - lebka bledá;
smutným jsem okem v dál krajiny jarní hleděl,
až tam, kde po horách plynula mlha šedá.

(Máj)

Drabble: 

Již z dálky jsem v šeřícím se večeru viděl pahorek; na něm kůl a kolo a pod ním postava. Všiml si mne brzy, věnoval mi dlouhý pohled, zkoumavý, káravý, vědoucí, vše dohromady a přitom v něm nebylo ani jedno.
Seděli jsme vedle sebe, dávní druhové, zhrzení milenci, sokové v lásce... nic z toho nezbylo. Jen dva poutníci, kteří nezamhouřili oka.
Oba jsme znali tu pověru. Poslední popravený nebude spát, dokud ho nenahradí další. Jeho poslední noc. Má první. Symbolické gesto. Alespoň jednou, než nás přemůže vyčerpání.
Ráno vstal brzy.
Zachraptěl jsem: "Valdemare."
Otočil se. "Hynku."
Jeho poslední pohled patřil lebce.

Závěrečná poznámka: 

Asi to není nejdokonalejší drabble z tohoto fandomu, ale na víc se dnes asi nezmůžu. :( A co živí musí a mrtví můžou (ale nemusí a tenhle konkrétní ani nesmí) je spánek, kdyby to nebylo úplně jasné. :)

Obrázek uživatele Dangerous

Hynek

Úvodní poznámka: 

Nahrazuji si téma "levná kořist".

Drabble: 

Vždycky, když si vybíral mladé muže z téhle nebo té vesnice, odhadl přesně, co ho to bude stát. Někteří šli více než dobrovolně, na jiné platilo pár osvědčených triků a jihli mu v náručí. Nebo obráceně, jak se mu chtělo.
Když mezi stromy poprvé zahlédl Viléma, hlavou mu probleskla myšlenka, kterou rychle zapudil. Moc jednoduché. Moc mladý. Moc…
Žádost o schůzku a sázka u jezera ho přesvědčila. Jednou a dost.
Jenže planoucí tváře a hnědé oči vídal dál. Držel své loupežníky na jednom místě déle, než bylo rozumné. I Valdemar si všiml. Že tou ulovenou kořistí se stalo jeho srdce.

Obrázek uživatele Lejdynka

Skřípot trámů

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Původní význam je nuda.
A protože challenge, tak ano, ty tvrrrrrdé zvuky jsou tam naprosto záměrně. (a dalo to práci, nacpat je do skoro každého slova...)

Drabble: 

Kráká, strádá havran na stráži,
mrtvý morek zteřelých ran,
nevrátí se, nevrátí se k práci,
chrabrý, zbraň zrezavěla,
zahrabaná v prachu.
Ach, který zdrvil ten drahokam,
který zradil, který zranil,
ten mrtvého nespatří.
Strážný vrčí, krok sem, krok tam,
marně odvrací svůj zrak od hrozby
shůry roztahující spáry strašlivé.
Umrlec! Umrlec!
Praskot kostí vrací se k ránu.
Hrdina strázní ztýraný,
Zrůzněné vnitřnosti krev ruměnec
ztrápený zrak zakalený černé brvy krvavé
strašidelné páry tráví hrdlo, přízrak podvečera
skřehotá na prahu.
Vrahu! Vrahu!
Strážný vrčí: „Ten mrtvý musí z kola ven! K rybám!“
A pod mlynářským krovem
mře v hrobě trýzeň Jarmilina.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Bukvicový olej

Název: Bukvicový olej
Autorka: Dangerous
Přístupnost: všem
Varování: v textu žádné, ale doma to nezkoušejte
Pairing: žádný
Shrnutí: Jak Vilém stavěl sněhuláka uprostřed léta. A něco navíc.
Poznámka: pátá povídka napsaná během odpoledne a večera, dala jsem bingo za den! Tímto se omlouvám za malé rozsahy, cca 350 slov bylo kvůli času maximum. A ještě děkuji Kleio za beta-read (u téhle povídky ne), za pomoc při vkládání na stránky (abych ušetřila čas) a za nakopnutí, že jsem se včera rozhodla, že to bingo přece nevzdám!

Obrázek uživatele Dangerous

Pod ledem

Název: Pod ledem
Autor: Dangerous
Přístupnost: 15+
Pár: Vilém/Valdemar
Varování: hurt/no comfort
Shrnutí: Nikdy nevíte, jaké to bude, až se splní vaše sny.
Prohlášení: autorství postav patří jiným, z této povídky nemám žádný zisk
Odkaz:http://dangerous-dreams.dreamwidth.org/41339.html

Obrázek uživatele Dangerous

Bílých šatů stín

Úvodní poznámka: 

Pro Ryu, která si přála tento fandom. A pro všechny, kterým se to prostě jen bude líbit. :)

Drabble: 

Dva roky se rodnému kraji vyhýbal. Až jednou táhlo ho něco nazpět. Zvědavost, možná. Pýcha, určitě. Bolest, která vybledla. Valdemar se ho snažil zadržet, přesvědčit, uplatit – nic nepomohlo.
Nikdy by nepřiznal, že měl Valdemar pravdu. Nic se nezměnilo, život v městečku se táhl stále stejně líně. Opovržení v očích jeho obyvatel překonal jen jejich strach. Když ležel na skále nad jezerem, cítil se doma a zároveň nemohl dýchat.
Přišla až potom. Zasněná, veselá, jiná. Lákala ho nepoznanou ženskostí a známou vůní mouky. Když zabořil tvář do Jarmiliných šatů, starý cit se smísil s novým a Vilém uvěřil, že nalezl štěstí.

Obrázek uživatele Malomocná

Vůně čerstvě namletého obilí

Úvodní poznámka: 

Slash, 15+
Nedávno jsem na jednom blogu četla slash na Máj. A bylo to fakticky skvělé! Bohužel už nevím kde :( Tak jsem se nechala inspirovat.

Hynek- je z tajemného a smyslného úsměvu jednoho žijícího Hynka.
Vilém- je z textu písně: "...můj Vilém peče housky a málo mě má rád..."

Drabble: 

Mlátička na obilí pracovala na plné obrátky. Byl ideální den na mletí obilí. Vilém to věděl. A věděl to i Vilémův otec, který se proto už před obědem vypravil do města.
Vilém zbyl na práci sám. Pracoval monotónně a neúnavně. Na jeho mužných pažích se mísil pot a mouka. Voněl po obilí.
Nevšiml si, že jej notnou chvíli někdo pozoruje při práci. Že jej někdo svléká pohledem. Představuje si jeho krásné mladé tělo. Že v duchu hladí jeho bříško. Že jej líbá v podbřišku a pak o něco níž.
Nevěděl, že je to ten, který ví, jak vypadá pod oblečením.

Závěrečná poznámka: 

Najednou mi přijde, že těch 100 slov je strašně málo...

Duben

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mácha musí v tom hrobě přímo rotovat.

Drabble: 

Čechové jsou národ na nic!
Nešťastný - a v nouzi lká!
Každý druhý z nich je panic -
nešťastný a v nouzi lká!

Věrný Čech jsi - zbabělec,
pročež přijdeš na buben,
to ti přeje mistr duben!

***

Byl pozdní večer - šestnáctý duben -
šestnáctý duben - smogu čas
a vzduchem zněl Ivan Hlas,
o kterém povídat si nebudem.

Odpadní vodou bublaly stoky.
Lhal manžel ženě, milence a naopak
a pak je všechny sežral ropný drak.
Pasáci mnuly kurvám boky.

Jezero splašek v křovích stinných,
přivádějíc své těžké kovy v var,
vypouštělo olověné kroužky par.
Dlouhé proužky oparů vinných
bloudily větracími šachtami,
samy. Ach tak samy.

Závěrečná poznámka: 

Nesnáším věčné stěžovače na náš český národ, samotné se snad za Čechy nepovažující. A proto nechť jest tato báseň parodií na ně (aspoň její první část).

Obrázek uživatele Dangerous

Hynek

Úvodní poznámka: 

On se do sta slov tak moc nechtěl vejít...! :)
Navíc jsem inspirativně úplně vyšťavená a taky jsem totálně vyčerpaná, doufám, že se to o víkendu zlepší. Ale challenge je challenge, tak aspoň tohle... :)
Hynek pochází z mé májové povídky. Valdemarův pohled.

Drabble: 

Ačkoliv příjmení jeho bylo původu německého, mateřským jazykem byla mu čeština. V patnácti létech utekl z rodné Prahy. Při prvním pokusu najít si společníky málem přišel o život. Dva roky potloukal se sám, snad jen některé dcery a synové si dodnes vzpomínají na rozpálené noci, jejich rodiče na prázdné pokladnice. Sedm let vedl malou bandu loupežníků, jedné noci zmizel. Druhové jeho vysvětlili si vše po svém. Jedenáct roků nebyl k nalezení, užíval znovu své příjmení a křestní jméno si změnil. Viděl jsem ho už jenom jednou; když ho stará svoboda spoutala a dovedla na místo, které jsem já mohl opustit.

Obrázek uživatele Kilián

Máj měsíc drabble

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Toto je mé první drabble, budu se snažit, abych to příště napsal nějak tak trochu lépe .
Nevím jak vám, ale mně v tomhle případě připadalo sto slov trochu moc.
Tady je odkaz na originální znění:
http://www.lupomesky.cz/maj/.

Drabble: 

Bylo k večeru - třicátý březen -
večerní březen - byl drabble čas.
KaTužčin zval ku drabble hlas,
kde sosácká zaváněla stránka.
O drabble šeptala sova;
stojednaslovné povídky nejsou drabble žel,
svá drabble sova lidem pěla,
člověk čtením šťastně vzdech.
Povídky všemožných fandomů tajemných,
byly čteny, již žádný bol,
sto slov je obepíná kol a kol;
drabble jsou i v světech jiných,
v mobilech a na tabletech,
uzdravení je v drabblatech.

Dosáhly i oblohy skvoucí,
až do nebes nám vzešly
až se - z milosti k nám vroucí
změnivše se v povídky jiskřící -
opět se zde sešly.

Už je tady zas. Duben Měsíc Drabble.

Obrázek uživatele Rya

Někdy jest lépe domov opustiti...

Úvodní poznámka: 

Nakonec jsem se rozhodla vybrat drabble, které mi nejvíc zvedlo náladu. Bylo mi ten den smutno a ještě navíc vyšla dvě přesmutná májovská drablata, a já měla vždycky pro toho ubohého vězně slabost - tak jistě, byl to loupežník a taky ta otcovražda, ale kdo z nás je dokonalý, že? A když jsem navzdory třem krvelačným autorům dosáhla pro Viléma happyendu, udělalo mi to tak dobře...
Takže AU, pro Dangie a pro Lejdynku a taky pro všechny milovníky šťastných konců ;)
Jo, a některé kousky jsou od pana Máchy, ale ty jistě poznáte.

Drabble: 

„…zemi milovanou, kolébku mou i hrob…“
...tu poslední myšlenky odsouzencovy přerušeny jsou hlučnými údery kopyt a divokými výkřiky. Dvé známých silných paží do sedla jej zdvíhají, zatímco houf zbojníků ostrými meči drží v šachu vojenský pluk.
Nehnutý stojí lid i kat, zatímco vězeň jest ku svobodě unášen. Když nad dálkou temných hor poslední požár plá a v hluboké ticho měsíce vzchází zář, jsou již daleko. Pátravý pohled Vilémův jeho uchvatitel rozpačitě oplácí.
„Měli bychom odjet,“ navrhuje. „Přesunout se pod slunce jiného světa. Možná Itálie - loďky bílé – věž – město – bílých ptáků rod – vše stopeno v lůno vod…“
„Proč ne,“ souhlasí Vilém.

Závěrečná poznámka: 

Ten rozpačitý únosce pochází z Dětinství mého věku od Dangerous.

Obrázek uživatele Dangerous

Strážný anděl

Drabble: 

Valdemarovi již před měsíci řekl jeden výrostek, nový člen loupežnické bandy, že Viléma stráží jako anděl. Snad sám netušil, co říká. Valdemar se ušklíbl, vzpomínka na zrádce s andělíčkem kolem krku nevybledla tolik, nahlas neřekl nic. Měl však pravdu, otrhanec, který ani do zimy s loupežníky nevydržel. Valdemar Viléma podporoval, snášel, chyby napravoval. Všechno pro ponížení, mezi nimi dvěma horší než veřejné, pro neosobní doteky a pouhé pohledy, ve kterých se Valdemar naučil číst. Když však zpátky v rodném kraji Vilémovo srdce uchvátil další anděl, dívčina krásná, Valdemarovi se uzavřely i jeho oči. Konečně ztratil důvod, proč s ním zůstávat.

Závěrečná poznámka: 

Trochu zjednodušené, ale patří to do kontextu druhé části povídky Dětinství mého věk (odkaz vede jen na část první, druhou ještě píšu :)).

Obrázek uživatele Rya

Někdy jest lépe domov opustiti...

Úvodní poznámka: 

Totální a vyprovokované AU!
Obsahuje části autentického textu
Věnováno Dangie a Lejdynce ;)

Drabble: 

„…zemi milovanou, kolébku mou i hrob…“
tu poslední myšlenky odsouzencovy přerušeny jsou hlučnými údery kopyt a divokými výkřiky. Dvé známých silných paží do sedla jej zdvíhají, zatímco houf zbojníků ostrými meči drží v šachu vojenský pluk.
Nehnutý stojí lid i kat, zatímco vězeň jest ku svobodě unášen. Když nad dálkou temných hor poslední požár plá a v hluboké ticho měsíce vzchází zář, jsou již daleko. Pátravý pohled Vilémův jeho uchvatitel rozpačitě oplácí.
„Měli bychom odjet,“ navrhuje. „Přesunout se pod slunce jiného světa. Možná Itálie - loďky bílé – věž – město – bílých ptáků rod – vše stopeno v lůno vod…“
„Proč ne,“ souhlasí Vilém.

Obrázek uživatele Dangerous

Poslední

Fandom: 
Drabble: 

Třásl se. Napůl seděl, napůl klečel zarývaje nehty do kamenného stolu. Marná snaha nalézt pevný bod, jistotu, chvilkové vysvobození, když mu chlad a bolest zatemňovaly vědomí. Noc před popravou sužovala tělo vězně zimnice a mysl panika.
Ležel již nehybně. Údy mladé, pevné, které plné síly bývaly, lámaly se jako borovice zasažené bleskem, ohýbaly se jako keříky vřesu ve větru, podlitiny rozlévaly se jako inkoust, jež rozervaný básník omylem převrhl. Po setnutí tělo vězně v kolo vpletli.
Díval se prázdnýma očima. Za jasných dnů mlčel, za bouřlivých nocí se smál, zuby drkotal. Nekonečná léta držel poslední popravený na popravčím vrchu stráž.

Obrázek uživatele Lejdynka

Kat a kladivo

Úvodní poznámka: 

Jsem ošklivá. Vím to.

Fandom: 
Drabble: 

Je znovu temný pozdní máj,
vězni tluče v srdci skon.
Už chystá pro něj krutý ráj
ten kdo bije v živý zvon.

Teď na kolo ho pokládají,
ruce, nohy k dřevu váží.
Ty černé oči nevydají
slzu, ač se tolik snaží.

Jen život rychle vezměte mi,
nenechte mě trpět věky.
Což meč v mé šíji? Trudno je mi,
když myslím na ran doteky.

Meč v tvé šíji? Zabít snadno?
Blázníš, blouzníš, mladý vrahu.
Zabít málo. Není radno.
Zemřeš s křikem na mém prahu.

Tvoje bílé oudy zpění
kladivo nejtěžší váhy.
Snadná smrt? Ne, jek mučení.
Zemřeš v krvi, řvoucí, nahý.

Obrázek uživatele Skřítě

Vyznání

Drabble: 

Píši Vám, jak jen to říct,
slůvek pár, v nich se svlíct.
Až na dřeň morku dřevomorku seškrábat z mých slov,
jít ven s pravdou dřív než zavřou nad mou hlavou rov.
Já poutník dní co bloudí světem a příběhy vám i dětem vypráví.
Jak v básni své bezbožné jsem spáchal bezpráví.
Neb na příběhu vystavěl jsem slávy svojí krov,
však v mém Máji víc než v ráji lživých znělo slov.
Já had rajský Viléma jsem lámat v kole dal,
nevinného za svou duši lstivě zaprodal.
Svědomí chci ulevit než proměním se v prach,
vyznávám dnes otevřeně, já byl otcovrah.

Neviditelný fandom: 
Máj
Obrázek uživatele Jacomo

Rozhodnutí

Fandom: 
Drabble: 

Za růžového večera pod dubem sličná děva sedí. Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá a cíp bílého šátku stírá slzy, nepovědomý si marného počínání.
„On nejde! Již se nevrátí!“
Dloužící se stíny a temnící nebe odrážejí chmurnou náladu večera. Pak na okamžik vysvitne naděje, když postava jakási vystoupí z člunu na břeh jezera. Však není to on a posel jen zprávu nedobrou přináší.
„Hanebně zemře.“
Smutně hledí děva ke vzdálenému obzoru a hlavu jí tíží neveselé myšlenky.
„Ó já nebohá! Co mi teď zbývá? Snad život svůj ukrátit?“
Tiché jsou vlny, temný vod klín…
„To zrovna. Radši si najdu novýho chlapa.“

Závěrečná poznámka: 

Kurzívou psaný text tímto s díky vracím K. H. Máchovi a přeji mu příjemnou rotaci v rakvi.

Obrázek uživatele Dangerous

V jezeře

Úvodní poznámka: 

Patří to do kontextu Máje i mé májové povídky Dětinství mého věk (aneb ano, to, o čem jsem často jenom mluvila, už existuje i online).

Věnováno Rye, aby si nemyslela, že letos Máj nebude.

Drabble: 

První umírá nevinnost. Vilém plave, co mu síly stačí, chce vyhrát sázku s nebezpečným loupežníkem. Když udýchaný na břehu žádá svoji výhru, netuší, že stejný polibek by si Hynek vyžádal, kdyby prohrál.
Druhá umírá láska. Ve vlnách jezera se Vilém cítí nespoutaný. Všechno se zdá být jednoduché. Zachytí Valdemarův pohled a usměje se. Když však vystoupí na břeh, Vilémovy oči znovu zahalí smutek a hněv.
Třetí umírá naděje. Ve vzduchu voní růže a vřes, na hladině jezera se zrcadlí bílá oblaka. Když Vilém naposledy vzhlédne a nalezne své smíření, v černé vodě pod nevysokou skalou topí se Jarmilin bílý šat.

Obrázek uživatele Dangerous

Dívčina krásná, anjel padlý

Sedávala u okna a snila. O životě, který přijde, až se objeví on. Něžnou ručkou si podpírala bradu, zasněný výraz rušilo jen maličko nakrčené čelo. V bílých šatech vypadala jako anděl. Každý večer čekala; vlahý vzduch doprovázely slzy. Nepřicházel.
Nejdříve chodil starý za ní. Pak začala sama navštěvovat mlýn. Šaty si umazala; upadla. Už neplakala, ale stále snila. Jednou roztrhala pytel s moukou a práskla dveřmi, přesně tak, jak se nesluší.
Nakonec potkala mladého. Každý den mířila k jezeru. Když jednou nepřišel, šaty si vzteky potrhala a zahodila do jezera.
Utekla. Když ji přítelkyně objala, Jarmila se poprvé nevědomky usmála.

Poznámka: Tady mají jistí lidé konečně odpověď na otázku, jestli si už Jarmila "našla ženskou", když jí došlo, že u Viléma jí "pšenka nepokvete". Teď už se nemusejí ptát. ;)

Fandom: 
Obrázek uživatele Dangerous

Rukopis

Noc byla tichá. Všichni již dávno spali. Pouze v jednom okně stále svítila svíčka.
„Nechal jsi ho popravit?!“ V hlase se mísilo překvapení i rozhořčenost.
„Musel jsem, má to tak lepší konec,“ přišla jednoduchá odpověď.
„Já vím, zabil svého otce. Ale původně byla vypsaná odměna právě na otce, ne na něj.“
„Vím, ale umění se musí leccos podřídit.“ Začínal se cítit unavený. Když mu večer dával číst svůj rukopis, netušil, že se o tom bude ještě dnes chtít bavit.
„Leccos…“ zakroutil hlavou. „První půlku, dvě třetiny děje právě o sobě jsi vynechal a ze mě jsi udělal zločince. Hynku!“
„Viléme?“

Poznámka: AU meta-fanfiction na mou fanfiction, aby to bylo málo zmatené. ;)

Obrázek uživatele Dangerous

Čtvrtý zpěv

I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály,
co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály;
neb můj též krásný věk, dětinství mého věk
daleko odnesl divoký času vztek.

(KHM)

Poutníkovi vířily hlavou myšlenky, načež se pomalu se slily v jedinou, stále však nepolapitelnou. Podruhé po devíti letech se odvážil vrátit se. Poprvé však ve dne. Spatřil krajinu – pole, les, hrad i jezero – téměř nezměněnou. Poprvé přišel jindy než v zimě. Dýchal vzduch stále naplněn vůní borovic a vřesu. Připadalo mu, jako by se ještě vůbec nic nestalo, jako by měl každou chvíli potkat vylekaného Viléma. Kráčel dál. Valdemar jako by na něj čekal. Nemluvili spolu dlouho, nebylo třeba. K večeru Valdemar odešel; naposledy se ohlédl. Příroda se tišila. Když zafoukal vítr, jen holá lebka zarachotila zuby. Slzy slyšet nebylo.

Poznámka: Stále v kontextu mé ff na Máj, kterou ještě nikdo nečetl. :) Edit: Už je k dispozici.

Obrázek uživatele Dangerous

Vůně

Valdemar byl několikrát svědkem nečekaných Vilémových reakcí, když přinesl čerstvě uloupená jablka: nenadálou touhu, náhlé mlčení. Lesk v očích, jako by se v nich odrážela jejich šťáva.

Když v zimě uviděli borovici, Vilém se zarazil a obešel ji obloukem. Valdemar si tajně utrhl větvičku a přičichl k ní. Voněla létem… Zahodil ji dřív, než si jí Vilém všiml.

Vyhýbal se vínu. Až na několik výjimek, kdy se Vilém vracíval pozdě a uléhal sám, víno nikdy nepil a sedal si na opačnou stranu ohniště.

Na jaře našel Valdemar Viléma klečet opodál. V dlani, ruka se nepatrně třásla, suché kvítky vřesu. Přičichl.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

V pusté nic jsem uveden

Téma: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?
Fandom: Máj

„Nebude ti chybět,“ zašeptal Hynek a zápěstí levé ruky ovinul Vilémovi náramkem z klokočí. Stříbrný křížek zůstal opuštěn mezi prkny starého kostelíka.
*
Trhaně dýchal, snažil se posadit, ale točila se mu hlava. První kapky večerní bouřky se mísily se slzami. Vilém zůstal sám, v prachu za polorozpadlou zdí.
*
Co Valdemar o tom ví! O ničem neví! Vilém nasedl na koně, mířil za andělem do údolí. Valdemara nechal s ostatními na hradě.
*
Nečekala. Vydala se za jeho otcem a myšlenka na Viléma ji netrápila.
*
Odsouzenec se naposledy nadechl a opustil živé.
*
Vítr silně zafoukal. Holá lebka spadla.
A zem ji přijala.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

Jelínek

Fandom: Máj (zas ten náš rozšířený)
Poznámka: Další info by byl spoiler. Řeknu ale, že se to odehrává ve druhé části a upevní to Vilémovo postavení jako strašného lesů pána. ;) V létě bych to chtěla dopsat nebo zveřejnit alespoň první část. :)

Valdemara vzbudil křik a hluk. Neměl tušení, co se stalo, ale Viléma takhle rozčileného ještě neviděl.
„Zopakuj to!“
Jelínek se užuž nadechoval, když úkosem pohlédl na Valdemara a neřekl nic.
Vilém narazil Jelínka na nejbližší strom; vytáhl dýku, kterou se naučil nosit vždy u sebe.
Karel s Marjanou stáli opodál, jako by snad sledovali divadlo.
„Co koukáte?“ – žádná odpověď. „A vy dva, nechte toho!“
Vilém se otočil – „Do toho se nepleť!“ Jelínek ho strhnul na zem, nebezpečně se přibližovali strži ve skále.
Vlhké listí podklouzlo.
Zdola se ozvalo zaskučení.
Strašný lesů pán přimhouřil oči. „Jdeme! Však on ho někdo najde.“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Kleio

Nikdy

Fandom: Máj
Poznámka: Věnováno Dangerous, která pochopí.

Nikdy neplakal sám. Nesnášel sebelítost.
Nikdy neplakal před lidmi. Neměl rád jejich posměch.
Nikdy neuronil slzu před ním. Ani když ho ponižoval. Ani když mu ubližoval.
Nikdy nedával smutek najevo. Naučil se dusit ho hluboko v sobě. A když bylo nejhůř, otočil tvář proti větru, otevřel oči a čekal, až začnou slzet. Miloval tyhle okamžiky, protože zpravidla přicházel něžný dotek na rameni a zvídavý pohled.
Nikdy se nezmohl na víc než: „To je jen vítr.“
Nikdy se nedozvěděl, jestli to pochopil.
Nikdy mu neřekl, že ho miluje.

Vilémova lebka se šklebila do temné noci. Valdemar poprvé nehledal, odkud vane vítr.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Dangerous

Hrdina vyhnanec

Fandom: Máj
Poznámka 1: Obsahuje rift v čase a prostoru.

Neohlédl se. Rázným krokem spěchal dolů k jezeru, kde již na něj čekali jeho loupežníci. Zhluboka se nadechl, stiskl zuby. Sevřel pěsti. Zrychlil. Zůstali v tomto kraji příliš dlouho, cestu by zvládl i poslepu.
Zastavil se u vysoké, staré borovice. Zaryl prsty do kůry. Potřásl hlavou a dal se do běhu.
Nesmí na něm nic poznat. Nic!
Neviděl na cestu. V očích ho pálil poslední pohled. Vilém bezvládně oddechující v prachu, tiché, nevěřícné: „Hynku…“
Zablesklo se. Zahřmělo. Zakopl o kámen, který tu neměl být.
Hlasy… Nerozuměl, ale přesto věděl, co říkají.
„Vrátil se!“
„Žije!“
„Beowulf!“
Sklopil hlavu. Odsouhlasil by cokoli.

Poznámka 2: Jako Beowulf zůstane Hynek po deset let. Je totiž nadmíru podobný tomuto Beowulfovi, když trochu zestárne a zaroste. Za tři až čtyři roky po této drabble se odehraje děj Máchova Máje. Za dalších sedm let se vrátí poutník - Hynek. (Beowulf!Hynek za sebe najde náhradu.)

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Dangerous

Zní -

Fandom: Máj
Poznámka: Viléma a Jarmilu znáte, Valdemar je loupežník, který se objevil ve filmu (Hádek) a stal se součástí mé a hlavně Kleiny povídky. A Hynek je Vilémův svůdce z mé povídky.
Děkuji Karlu Hynku Máchovi za zapůjčení několika veršů.

Hluboké ticho. – Z mokrých stěn
kapka za kapkou splyne,
a jejich pádu dutý hlas
Zní –
„Zahrává si s tebou! Nejsi víc než jeho hračka.“
Zní –
„Jsou to jen znuděné děti, žádní loupežníci. Proč je k nám přivádíš?“
Zní –
„Je jako pavouk, její bílé šaty jako lákavá pavučinka. Zaplétáš se zase…“
Hyne –
Tělo bolestí zemdlené ztrácelo se v prachu. Neslyšně: „Hynku…“
A hyne –
Jaká to jejich dětinská chyba! Rychle udupat oheň a zmizet! Naléhavě: „Viléme!“
Hyne zas –
Její smích nese se nad jezerem. Květy kolkolem vadnou. Žárlivě: „Jarmilo!“
Dalekou kobkou rozložen,
jako by noční měřil čas.
„Valdemare…“
Zní – a hyne zas.

Fandom: 
Rok: 
2010

Stránky

-A A +A