DC Comics

"Co bys dělal na prvním rande?"

"Na prvním rande jsem zachránil Lois život a pak ji vzal na let nad městem, ale brzy jsme se rozešli, takže to asi není dobrá rada."

***

"Co tu děláš?"

"Zachraňuji ti život. Očividně. Kolik Kryptonitu máš v těle?"

"Jenom trošku na hrudi."

"Vlez do bat-letadla. Podívám se na to. Pak tě dovezu domů."

"Opravdu tomu říkáš bat-letadlo?"

"Bez komentáře."

......

"Počkej, je tohle rande?"

"Zachránil jsem ti život. A teď letíme nad městem. Takže... ano? Vadí ti to?"

"Já... ne. A co přijde potom?"

"Vážně se musíš ptát?"

"Dobrá připomínka. Pojď sem."

"Ještě pořád řídím."

Batman si dával pozor, aby nikdo neodhalil jeho skutečnou identitu. Proto mu jedna věc ohledně Ligy vrtala hlavou.

Ty zatracené kostýmy.

Diana si jen rozpustila vlasy a stala se z ní Wonder Woman. A Clark...

Škoda mluvit.

Když se na to zeptal, Clark povytáhnul obočí: "Uvědomuješ si, že v civilním životě nejsem miliardář?" Batman málem přestal dýchat. Superman naštěstí pokračoval: "A Diana pracuje v muzeu, myslím, že se taky netopí v penězích."

"Takže kostým jste chtěli mít co nejlevnější?" Batman se to rozhodl přijmout.

Koneckonců, méně složitý kostým šlo rychleji sundat, když superhrdina musel tam, kam i královna chodí pěšky.

Superman miloval možnost pracovat v Lize spravedlnosti.

Opravdu.

Jediným problémem byl Batman. Začal totiž se Supermanem flirtovat.

Nebo dělat něco velmi, velmi podobného.

"Ten manévr," mrk, mrk, "z tvé strany byl neuvážený," mrk, mrk, "a mohl jsi svou sílu využít lepším způsobem." Mrk.

Superman toho už měl tak akorát dost. Vždycky byl muž činu a rozhodl se, že Batmana políbí.

Uchopil ho za ramena, přitiskl k sobě...

A Batman mu kýchnul do obličeje.

"Já s tebou neflirtuji!" bránil se poté Batman, zatímco posmrkával do Supermanova pláště. "Mám rýmu a pálí mě oči!"

Supermana po následující měsíc v Lize nikdo neviděl.

Velmi se snažíš ho přesvědčit.

Napřed prosíš, slibuješ, potom nadáváš, vyhrožuješ… ale nic nepomáhá. On si stále stojí za svým.

Nakonec si stáhneš z tváře masku, kterou jsi doteď nosila. Jako symbol vašeho spojenectví. Spolupráce. Spřízněnosti.

Lásky?

Ne, na to nebudeš myslet.

“Dobře, pochopila jsem,” řekneš mrazivým hlasem. “Nechceš se vzdát toho, co děláš, překovat meče v pluhy, mít rodinu… My dva jsme skončili.”

Čekáš na odpověď. Žádné se nedočkáš. Jeho maska zůstává na místě, ruce se ani na okamžik nezachvějí.

“Fajn. Klidně se nech zabít.”

Odejdeš a tvoje srdce se každým krokem láme o trochu víc.

On tě nezastaví.

Sestavili nás z největších vyvrhelů společnosti. Z těch, co všichni nenáviděli a opovrhovali.
Chlap, co upálil manželku i s dětmi zaživa.
Holka se sexy tělem, co jí straší ve věži a ráda by zabila spoustu lidí.
Chlap, co za správnou cenu zabije kohokoliv, včetně matky, se slabostí pro dceru.
Krokodýl, co vypadá jako chlap, nebo naopak?
Magor, co vrhá bumerangy všude okolo, zabíjí své komplice a miluje jednorožce.

Tahle nejvíce nepravděpodobná skupina se dokázala spojit proti ženské, co ji posedl duch čarodějnice a chystala se zničit svět spolu se svým šibnutým bratrem.

Byli jsme tým. A byli jsme super tajní.

Natiahol ruky a jednotlivé pláty rukavíc a čižiem zapadli na svoje miesta. Cítil ako sa mu kov okolo kĺbov zahryzol do svalov, keď mechanizmus prevzal časť jeho hmotnosti.

Doposiaľ si vždy obliekal temnotu. Tá ho stvorila. Možno v nej nebol narodený, ale vytvarovala ho. Teraz však nastal čas na tvrdšie opatrenia.

Okolo trupu ho zovrel pancier z titánových šliach a svalov.

Proti dňu nemôže bojovať nocou. Jeho obvyklé zbrane nezmôžu nič proti tej monštrozite, ktorú dokázalo stvoriť slnečné svetlo.

Helma s ťažkým zadunením dosadla na obrnené ramená.

Muž z ocele dnes padne. Nie pod päsťou, ale pod géniom Gothamskej spravodlivosti.

Jana se vracela pozdě k ránu z Vagónu.
Na parketě ztratila botu, tak šla bosa.
V uších jí pískalo, nohy měla ulepené od piva, byla hotová.
,,Au!“ zamňoukala. Střep na zemi ji rozříznul chodidlo.
Začalo pršet.
Jana se podívala do svého odrazu ve vitríně, už tak vypadala jak vypraná kočka, jen voněla trochu jinak. Prostě nálada pod psa.
,,Hej, kočičko!“ zařval na ní chlápek v černé bundě a rozeběhnul se k ní.
Zrychlila.
Dohnal jí.
Vzal ji pod krkem, přibouchnul ji na vrata.
,,Ty jsi ale voňavá micinka…“ olíznul jí.
To ale neměl dělat...
Právě si začal s pražskou Catwomen.

"Doktore?" Batman usrkl capuccino. Tohle měli on a Clark vychytané.
"Mhmm?" zahuhlal Doktor s plnou pusou muffinu, aby dal najevo, že vnímá a je připraven na dnešní disputaci.
Superman zabuboval prsty o stůl.
"Kde jste byl, když tady Báťovi umřeli rodiče? Ty jste zachránit nemohl?"
Doktor zrudl, rychle spolkl poslední kousek pečiva, než se rozkašlal a zasvíjel.
"Tam se toho moc nedalo... rozumíte..."
"Ne, tohle mě zajímá," připojil se temný rytíř. "Vy se jen tak rozhodnete tu a tam někoho zachránit. Cestujete časem. Proč jste nezachránil je?"
"No, když to vezmu matema-"
"A Krypton?"
Doktor si povolil jedním prstem límeček.