DMD č. 16. pro 16. 4. 2014. Téma: Zpovědnice

DMD č. 16. pro 16. 4. 2014. Téma: Zpovědnice

Včera byla poprava, dnes se z toho můžete vyzpovídat ;)
Trochu oddychové předvelikonoční téma. Krásné drabblení. :)

Obě děkujeme za podporu a velebení, vážíme si jich. Letos jsme možná trochu přísnější než v minulých letech, ale to jen proto, abychom držely úroveň DMD. Takže pokud vám vaše drabble neuznáme, nezlobte se na nás, děláme to nerady. Tím chci připomenout, abyste opravdu dodržovali témata a ne je v drabble jen tak bezděčně plácli.

Téma pro 16. 4. 2014: Zpovědnice
Toto téma bude uzavřeno 16. 4. 2014 v 23:59.

Bodíky můžete sledovat zde.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.

Platné do: 
16. 4. 2014 v 23:59

Pošťácká pohádka 2014

Úvodní poznámka: 

Téma patří do 16.4. - odesílala jsem 2 minuty před půlnocí a spadlo mi to, drabble jsem si samozřejmě neuložila, takže ho psala znuvu...klasika:-)

Drabble: 

Dneska už se nevyplatí zaměstnávat poštovní skřítky. Jen by se vyvalovali na úřadě a cpali by se fialkovými bonbony a pampeliškovým medem, darmo by se jim vyvalily břuchy a rozbolely zuby. Na tu trochu dopisů stačí stará Fořtová - nad rychlovarnou konvicí už je umí rozlepit a zase slepit tak, že si toho nikdo ani nevšimne. Pokud není šťouravej. Lidem se teď nechce číst ani psát. Ale máme tady na poště novinku, vymazlenej super model, povídal dopoledne prapravnuk pana Kolbaby. Nechcete psát pohlednici? Zkuste naši zpovědnici. Do přiloženého mikrofonu po stisknutí tlačítka namluvte vzkaz a odešlete. Jen bacha na záměnu adresáta.

Deník

Drabble: 

Měli volno. Ale to Cawleymu nebránilo Bodieho vyburcovat a nařídit mu, aby s sebou dotáhl i Doyla. A tak ho jel vyzvednout. Čekal, než se osprchuje. Z nudy si na stole našel knihu s názvem "Zpovědnice". Nahlédl do ní.
Byl to Rayův deník. Chtěl ho zavřít, ale všiml si svého jména a tak si kousek přečetl.

"Další dvojité rande s Bodiem. Doufám, že bylo poslední. Už se dál nemůžu dívat, jak cukruje s jinými ženami. Ničí mě to. Tak moc ho miluju..."

V tom vyšel Ray z koupelny.
S hrůzou zíral na Bodieho, jenž se skláněl nad jeho deníkem.
"Ray?"

Závěrečná poznámka: 

Moc prosím o uznání. Během ukládání se mi několikrát zerrorovala stránka a nešel mi zadat fandom, neboť mi to házelo prapodivné chybové hlášky.

Konec jedné zpovědnice

Drabble: 

Byl krásný slunný den ve Vojslavicích. Bylo krásně všude až na místní kostel, kde se Farář Marek snažil o vymítání. Pozval si odborníka na slovo vzatého a v místní zpovědnici začínal obřad. Kněz o chvíli později začínal být bezradný. Nicméně Jakub vypadal, jakože ví jak na to. Loknul si pálenky na posilnění a začal vymítat v jazyce, jaký kněz ještě neslyšel. Posedlý sebou začal třást, potom přešel k vytí a nakonec ztuhnul. "To je všechno?" "Ne, teď to teprve začne." Posedlý sebou zaházel a začala z něj téct divná zelená tekutina. "Ektoplasma hoří." řekl Jakub a hodil citrónek do zpovědnice.

Obrázek uživatele Lady Lestrade

Poslouchám

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

PreSlash

Drabble: 

Zpovědnice byla malá místnost s křeslem. Brumbálův výmysl, samozřejmě.
„Haló?“ zašeptal Harry.
„Poslouchám,“ ozval se kouzlem změněný hlas. „Svěř se zpovědnici.“
„Já už to nevydržím!“ vyhrkl Harry. „Nemůžu spát, nemůžu jíst, pořád na něj myslím. Ví vůbec jak je zatraceně sexy s tím vlajícím hábitem a hákovým nosem? Vysmívá se mojí jizvě a já jsem při tom vzrušený! Prosím poraďte...“

„Severusi, jsem vám opravdu vděčná za výpomoc,“ řekla mu Minerva ve sborovně.
„Vděk mě nezajímá,“ pronesl ledovým hlasem. „Nicméně uznávám, že je zde pár věcí, které by mě do budoucna zajímat mohly,“ řekl a jeho rty se roztáhly do úšklebku.

milujenemiluje

Fandom: 
Drabble: 

Ahojte lidičky. Mám moc veliký problém a chtěla bych poradit, ale jenom vážně, hejtři ať zůstanou zalezlí doma! Táta s mámou se před rokem rozvedli a já zůstala s tátou, jenže!!! On neumí vůbec vařit a vůbec si neplní rodičovské povinnosti, ani peníze mi nedává, jen dvacet korun na den a to ještě platím autobus za deset. Taky po mně chce pořád nějaký uklízení i když mám v pokoji čisto, ostatní je jeho povinnost. Tak jsem se chtěla přestěhovat k příteli, ale ten se teď začal vymlouvat a to mi tvrdil že mě miluje!!!

Ale co byste chtěli.
Zpovědnice.cz

Závěrečná poznámka: 

Vím, že pravděpodobná návštěvnice Zpovědnice by v příspěvku pravděpodobně nasekala víc chyb, ale nějak mi to nelezlo přes prsty:)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Gary Stu

Soud

Úvodní poznámka: 

...jelikož Aveva otravuje konstantně - a že to prý za dvacet minut nestihnu. Škoda, že to trvalo jen deset. A snad to splní téma ;-)

Drabble: 

“Tak co teda?” začínal být naštvaný a to se nestávalo často. Alespoň z pohledu těch dole. Tyhle apatosauři se objevili o několik desítek miliónů let později. Už dávno uzavřel tuto část kartotéky. A navíc nebyli evidováni jako apatosauři - dokonce ani jako živočichové.
“Víte, pane,” začal nesměle Polda. “My jsme prováděli…”
“...takový experiment,” navázal Polda. “Ale on nás tyranosaurus poznal.”
Bůh se zamyslel. Pohlédl dolů.
“Mléčná dráha, Země, Česká republika, Praha,” Bůh uviděl čísi počítač. “Sládkova 3. Teda alespoň dle... maps.google.com.”
Tyranosaurus tam nebyl - či ano? Dřevěná hračka?
Zhluboka se nadechl a zaburácel: “Nebe není žádný holubník! Zpátky dolů…!”

Závěrečná poznámka: 

...navazuje na Aveviny Poldíky z tématu ohledně pampelišek - nechť si každý vyhledá sám... A na dar, jež dostala - třeba na požádání předvede :-)

Obrázek uživatele hidden_lemur

Bez rozhřešení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Dneska to nějak nejde. Ale zkouším. Pro ty, co četli a čtou.:)
AU

Drabble: 

Zas sedíme tam nahoře. Na posledním, nejvyšším schodu, ze kterýho dokázal skočit jenom on. Když si dneska vzpomenu, jak šíleně mě to tenkrát štvalo, přijde mi to k smíchu.
Kouřím třetí cigáro, choulím se do saka – tenhle duben je sakra studenej – a on mluví. Potichu. Se skloněnou hlavou. Jak v nějaký zpovědnici. A zpověď to taky je.
Povídá o blbinách, zdánlivejch maličkostejch, který se zničehonic můžou stát tím nejdůležitějším na světě. O jeho puse. O rukou, co se nedaj zahřát, ani když je pohladí. Myslím na díru v Lexově svetru, a poprvé mi dochází, že nás dva žádný rozhřešení nečeká.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Quiquilla

Krev Kristova

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Já prostě musela.

Drabble: 

„Požehnejte mi, otče, neboť jsem zhřešil,“ zašeptal kajícně chlapec a vzhlédl k zamřížovanému okénku. Jeho modré oči se na okamžik setkaly s těmi druhými.
Usmál se na ně a ony se usmály také.

***

„Požehnejte mi, otče, neboť jsem zhřešil,“ řekl chlapec.
Vyzpovídal se pak ze všech svých hříchů. A když mu mladý kněz udělil rozhřešení, modlili se společně až do chvíle, než začala odbíjet půlnoc.
Společně se poté přesunuli do kostela. Oblékli se a připravili na svoji poslední mši.
Zbožně spolu poklekli před oltářem.
Nakonec kněz podal chlapci hostii a pili spolu Kristovu krev.

Než spočinuli v posledním láskyplném polibku.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele kytka

Tahák

Drabble: 

Seznam hříchů Jirsáka Čeňka ze dne 16. dubna

1. Záviděl jsem Bajzovi Petrovi, že dostal od Evy salám.
2. Ukradl jsem Bajzovi Petrovi kolečko salámu. (třikrát, jelikož čtvrté honem snědl.)
3. Nabančil jsem Bajzovi Petrovi, neboť si začal.
4. Byl jsem drzý ke starým lidem.
5. Posmíval jsem se panu Fajstovi, že mě nedohoní.
6. Lhal jsem panu řídícímu, že mi Azor sežral žákovskou knížku.
7. Bral jsem jména božího zadarmo. (osumkrát)
8. Lhal jsem otci, že mi Azor sežral žákovskou knížku.
9. Lhal jsem otci, že mě to nebolí. Ani trochu.

Dneska devět, senzace. Zítra ještě sehnat to smilstvo.

Obrázek uživatele Jeřabina

Výjimka z pravidla

Úvodní poznámka: 

Tak se vracím k tomu svému fandomíku, no.

Drabble: 

Úspěch maloměstského obchodníka je přímo úměrný tomu, jaké vztahy udržuje se sousedy. Grete byla úspěšná velmi – a drbat k ní chodilo celé město. Ostatně proč ne - venku bylo věčně lezavo a vevnitř hřála kamna.
Proto dobře věděla dřív než ostatní, že řezníka Bauera podfoukli hospodští, že indiánská manželka od Irčana Lebecka včera vykuřovala saloon proti zlým duchům i že pan Durant stále churaví.
Grete měla přirozený talent na lidi – uměla poslouchat a sama neříkat mnoho. Jediný, u koho to nešlo, byl doktor Whitehead. Grete tušila, že jakkoliv u ní doktor tráví času požehnaně, něco jí skrývá.

Brala to jako výzvu.

Obrázek uživatele Owlicious

Sesterské uši

Drabble: 

Luna po návratu trpěla samomluvou. Její stráže i většina poníků vyskytujících se na hradě rychle pochopila, že když začne mluvit hlasem, který není canterlotský královský, je načase ustoupit či splynout s nejbližší stěnou, a dopřát princezně soukromí.
Jediný, na koho se to nevztahovalo, byla Celestia. Ta totiž měla podobný problém. Během prvních dní Lunu několikrát lehce vystrašila tím, že kladla otázky "Co bys na to řekla, Luno..." nebo "Co bys udělala na mém místě, sestřičko..." a vzápětí si na ně sama odpověděla.
Každá usoudila, že přimět tu druhou, aby se raději svěřovala jí a poslouchala případný názor, bude jen prospěšné.

Závěrečná poznámka: 

*opět paranoia - je tam téma?*

Obrázek uživatele Envy

Nová podoba

Fandom: 
Drabble: 

V dnešní době, kdy už víra v Boha není ani zdaleka tak silná, jako bývala, se tradiční zpovědnice v kostelích moc nevyužívají. To ale neznamená, že by se už zpovídali ze svých činů jen věřící. Všichni se zpovídají, ne že ne, zpovědnice jenom dostaly novou podobu. Jsou daleko větší, hlučnější, většinou je v nich více lidí a také se jich zpovídá více najednou.
Zpovídající se a naslouchač nejsou odděleni žádnou stěnou, zpovědi jsou často nechtěně volány do světa a naslouchač je nechtěně poslouchá. Na konci neprosíme o odpuštění, jsme naštvaní, že někdo poslouchal.
Zpovědnice na sebe nově vzala podobu MHD.

Obrázek uživatele eliade

Nesesmilníš

Fandom: 
Drabble: 

„Pozdrav pámbu, otče. Mohla bych se vyzpovídat?“
„Jistě. Co tě sem přivádí?“
„Zhřešila jsem proti šestému přikázání.“
„Kolikrát?“
„Mnohokrát. Každé z mých dětí má otce jiného, než by mělo mít.“
„Ó, hrůza! Ten hřích se táhne celým tvým rodem! Ty sama jsi také nemanželská, nemám pravdu?“
„Ano.“
„Pomáhal vám při vašem hříchu někdo – například aby ses s dotyčným mohla setkat?“
„Jedna pilná včelka.“
„Lituješ toho aspoň?“
„Ano.“
„Ach, vy ostružiníky jste prostě nenapravitelné. Víš vůbec, kolik práce přiděláváte svým neslušným jednáním taxonomům?!“
„Nevím…“
„Pak ti tedy ukládám za pokání toto – jdi do laboratoře a osekvenuj u svých potomků následující geny…“

Závěrečná poznámka: 

Nelíbili se vám taxonomové, tak tady máte pohled z druhé strany...
Ostružiníky jsou hned po pampeliškách naše "nejneslušnější" rostliny - smilní tu skoro každý s každým a neustále tak vznikají nové druhy.
(A příště už vymyslím něco jiného než kytky, slibuju!)

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Sid

Vrba

Úvodní poznámka: 

(2013 AD)
navazuje na (Z)Povídání Peggy

Drabble: 

Irena měla pocit, že by se jí hodila kapesní rozkládací zpovědnice.
Čím víc se blížilo datum svatby, zvětšoval se počet lidí, kteří jí v dobré víře chtěli předat osobní zkušenosti a rady do života.
„Chlapi jsou jako zvířátka, holčičko… musíš je nakrmit, pomazlit se s nimi, a pak jim dát volnost,“ tvrdil mazácky strýc z otcovy strany.
I čarodějka, která jí při honu na Selen zachránila život, a podobně jako Andráse ji skoro adoptovala, k tomu měla co říct.
Vlkodlačice ji vyslechla.
Věčnost je sice dlouhá doba, ale stejně tiše doufala, že u nich na lektvary a mstu nikdy nedojde.

Obrázek uživatele Gwendolína

Zpovědní tajemství

Úvodní poznámka: 

Pro Owsa. :*

Drabble: 

"Ty jediná mi rozumíš. Stojíš přede mnou, mlčenlivá, trpělivá, vždycky mě vyslechneš.
Ten můj je někde za horama, půlka známých s ním a na mě se zas všichni vysrali.
Ještě, že mám tebe, jinak bych neměla komu vyprávět, jak jsme s Lízou vykalily šest flašek Cheneta a pak jsme vypustily všechny Ivanovy strašilky.
Honily jsme je pak dalších pět hodin, děsně si to užily a já dokonce zapomněla, že z nich mám fobii. Ale dobrá půlka jich tam asi ještě běhá.
Musíš mi slíbit, že to Ivanovi nikdy nevykecáš!"

Tina Srpová, brzy Kladívková, se výhružně zadívala na poloprázdnou flašku vodky.

Tajné plány

Fandom: 
Drabble: 

Neznala všechna jeho tajemství, jistěže ne.
Přesto znala dost.

Něco před ní tajit nemohl… většinu však ani nechtěl. Byla jako jeho vrba. Vždy ho trpělivě vyslechla. Uměla zvolit slova, která ho upokojila. Nesoudila ho.

Dlouho zvažoval, zda se jí svěřit se svým plánem. Bylo to riskantní… nerozumné… bylo to tolik lákavé!

Rozhodl se mlčet – zčásti kvůli slibu, který dal Severusovi, zčásti pro její bezpečí. Pokud selžou, snad ji zachrání její příslušnost ke starému a váženému rodu. Důsledky jeho lehkomyslného kroku z mládí je pronásledovaly dosud. Nechtěl ji ohrozit ještě vice.

Jenže… nedokázal odolat jejímu mlčenlivému tázavému pohledu. Řekl jí všechno…

Emancipace

Drabble: 

dvě ženy v zahradě

"Sestro Agáto, to opravdu nejde. Podívejte se, já jsem se vás vždycky zastávala. Vaše pokrokové názory, ač mně tuze velmi vzdálené, uznávám a snažím se o nich diskutovat. Nikdy jsem vás neodsuzovala, přestože mnozí mi radili vykázat vás za zdi klášterní. Já samozřejmě chápu vaše tužby a vaši touhu proniknout až k samé podstatě toho stavu, ale nám taková role nikdy nebyla předurčena. Toto je výsadou pouze mužů a nám nezbývá, než se s danou skutečností smířit. Rozumíte mi?"
"Zajisté matko představená."

*
jediná žena v zahradě

(dupne si) "A přece se jednoho dne stanu první zpovědnicí!"

Závěrečná poznámka: 

No vážně, proč neexistujou zpovědnice?

Obrázek uživatele Tess

Životní rozhodnutí

Úvodní poznámka: 

Pro Zuzku. Helen. Malcolmova sestra.
Časová osa - krátce před početím Ciarana, tj. cca rok 200.

Drabble: 

...!
Tři tečky a vykřičník. Kdysi, kdesi to viděla napsané a teď jí to tančilo před očima. Vystihovalo to zcela přesně její pocity.
Jásavou radost i nekonečný vztek, pocit zrady a přes to naprosté osvobození.
Byla sama.
Byla sama?
Norman ji... zradil? Odkopnul? Propustil? Sama nevěděla. Jen cítila, že jí sklouzly z očí šupiny, zmizela ta bláznivá, telecí láska, která byla tak úžasná a tak...
... hloupá.
Mohla zůstat s Normanem, kdyby... svolila.
Odmítla.
Teď jen... musí to říct bratrovi.
Přitulí se k němu, jako když byli děti. Obejme ho. Svěří se mu.
„Jsem těhotná,“ zašeptá.
Rozhodla se. Už nikdy nebude sama.

Závěrečná poznámka: 

Tři tečky a vykřičník počítám jako slovo, i když to počitadlo ignoruje.

Obrázek uživatele erebri

K čemu je dobré mít ve svých kruzích introverta

Fandom: 
Drabble: 

Zvykl si na to, jak za ním Steve chodí, a stěžuje si jak se mu Clint poškleboval, když se začal učit se svým vůbec prvním telefonem.
Od té doby co Hulk a Black Widow vyhlásili příměří a ona z něj přestala mít takový strach, Nataša sedávala na druhé straně místnosti, předstírala že si čte, a občas si do hrníčku ulila jeho indického čaje.
Ale nad Tonym musel protáčet oči, když si ho šílený vynálezce posadil do labáku, začal vyprávět, a pak vrčel, že Bruce usnul.
"Tony, já jsem sice doktor, ale ne TENHLE typ doktora," snažil se vědec vysvětlit. Marně.

Obrázek uživatele Chrudoš Brkoslav Štýřický

Lev na koberečku

Úvodní poznámka: 

Lev Šuk se konečně dal do tmelení praskliny ve zdi. Protože se však jediná pistole na tmel nachází u tchána, musí se za ním vypravit. Taková návštěva je obvykle spojena s rozhovorem na "koberečku".

Drabble: 

"Lve, máš na to dobrý tmel?", táže se tchán Krunoslav Kundelius.
"Ano, přesně pro tyto účely."
"A děláš s Otíkem to psaní a kreslení, nebo je to jen na Scholastice?"
"Dělám, i když tolik nestíhám."
"Otík je roztěkaný, asi po tobě, musíš se mu soustředěně věnovat. Trávíš všechny večery v hospodě, nebo jsi aspoň někdy doma?"
"Také bývám doma."
"Tak jednou do týdne, co?", přidává se tchýně Bernardina.
"Já si tu připadám jak ve zpovědnici...", osmělí se Lev.
"Dej pokoj se zpovědnicí", praví Krunoslav, "nemohl bych být duchovním otcem se spoustou oveček, mně stačí být Scholastičiným otcem a tvým tchánem!"

Obrázek uživatele Marek

Moc

Fandom: 
Drabble: 

Tak jako vždy, neměla oběť vůbec žádnou šanci.
Čas patřil jenom jí.
Viděla hrůzu rozprostírající se v očích její oběti. Dokázala spočítat každou chvějící se řasu. V tuto chvíli dokázala vše. Ona byla vládkyně, zavřená v kokonu času.
V tom kratičkém okamžiku, se její moc stala vším.
Nehlučný hrom rozvibroval vše kolem a čas se vrátil do normálního tempa.
Pro její oběť, již bylo pozdě. Na světě zbyla jen prázdná schránka, která toužila vyplnit jakékoli její přání.
I zemřít.
Oběť se vrhla na podlahu k jejím nohám a se slzami v očích zašeptala: „Poroučej má paní.“
Taková byla moc Zpovědnice!

Obrázek uživatele Blanca

Zpovědní

Úvodní poznámka: 

Navazuje na loňské drabble Kostelní

Drabble: 

Když hudba dozněla, Peregrin ještě chvíli setrval na místě. Pak uslyšel klapnutí dvířek. Pomalu a téměř automaticky se pokřižoval, zvedl se a vydal se ke zdroji toho zvuku - jak se domníval, bočnímu oltáři.
Chvíli si uznale prohlížel zdařilou řezbářskou práci, až se zpoza husté mřížky ozvalo odkašlání. Teprve teď si všiml umně vyřezávaného a dokonce vypolstrovaného klekátka. Přišlo mu hloupé odejít, a tak si klekl.
"Odpusť mi, Otče, zhřešil jsem," začal naučenou frází.
"Matko," ozvalo se přísně.
To Peregrina zarazilo: "Matko?"
"Představená. Tento kostel patří ke klášteru Řádu sester těšitelek," vysvětlil mu bezesporu ženský hlas. "Odkud jsi sem zabloudil, synu?"

Obrázek uživatele Voliéra

Preventivní zpověď

Drabble: 

Mladá dívka postrkována babičkou, vstoupí do zpovědnice a zavře za sebou.
"Mluv, dcero, co máš na srdci?"
"Ehm, podváděla jsem při písemce z matiky. A jako malá jsem ukradla lízátko."
"A dál?"
"No, zmlátila jsem jednoho kluka. A mluvím sprostě, chodím na červenou a lžu rodičům."
Nepatrné pokývnutí hlavou na druhé straně.
"Podvádím dva mé kluky. A jsem těhotná a uvažuju o potratu. Nevím, kdo je táta. Přejela jsem chodce na chodníku, to když jsem se zas střískala jak blbeček."
"Čtrnáctiletá dívka a takové hříchy?"zhrozil se farář.
"Skoro nic z toho, ale do kostela už nepůjdu - to jen preventivně."

Závěrečná poznámka: 

Takový lehce můj přístup :D

Obrázek uživatele mo.om

Úvahy stárnoucího pana Kaštánka

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

73,2% BJB

Drabble: 

Kaštánek prožíval nejlepší léta v životě. Jeho přítelkyně byla vždy připravena mu naslouchat, v mezích možností se o něj starala a on ji na oplátku opravoval, když ušla. Jenže roky plynuly a Kaštánek pocítil, že stárne, což u něj vedlo k všemožným úvahám.
"Co myslíš, Eliško, co bude po životě, co když mají křesťané pravdu?"
Jeho družka na něj překvapeně pohlédla s ústy dokořán, avšak neřekla nic.

***

"Otče, přišel jsem se vyzpovídat," pravil Kaštánek.
Krádeže, lhaní, alkoholismus, obžerství, život v hříchu s nafukovací pannou... Zpověď trvala velmi dlouho.
"Je tvá lítost upřímná, synu?"
"Lítost? Jaká lítost?"
Pan Kaštánek pohoršeně odešel.

Národní tragédie

Drabble: 

"Ten člověk je naprosto šílený," hlesl nevěřícně mladý muž, a zakroutil hlavou. Přítelkyně, která ležela na posteli vedle něj a držela telefon se zprávami, se jenom zasmála: "No, ale kázání měl docela zajímavá."
Překvapeně se na ni podíval: "Ty jsi...?"
"Ano," usmála se, "a pokud chceš, zajdu na zpověď. Když se mu upřímně vyzpovídám, třeba ho z toho klepne."
Zasmál se a políbil ji.
"Miluji tě."
"Miluji tě."

idnes.cz:

Známý kněz, držitel prestižní Templetonovy ceny, byl dnes nalezen mrtvý v kostele u Nejsv. Salvátora. Svědci uvedli, že se necítil po zpovědích nejlépe. Lékař označil za pravděpodobnou příčinu smrti infarkt.

Obrázek uživatele Keneu

Ovečka

Úvodní poznámka: 

Já jsem letos fakt úplně dutá...

Drabble: 

Kostelní klenbou zazněly kroky. Pak se ozval dívčí hlas.
„Otče?“
„Poslouchám tě, Johanko.“
„Otče, znáš Michaela? Toho archanděla?“
„Jistě, znám ho. Proč se mě na něj ptáš?“
„Mluvila jsem s ním.“
„S kým…“ odkašlal si, „s kýmže jsi to mluvila?“
„S Michaelem. S archandělem Michaelem!“
Chvíli bylo ticho, jen před kostelem bečely Johančiny ovce.
„To se, hm, to se občas dětem stává.“
„Ale otče, já už přece nejsem dítě!“
Moc toho z její klečící postavy neviděl, ale představivost, tu měl. A tak ji na okamžik spatřil jako lilii ověnčenou plameny.
„Johanko, běž, ovečky čekají. A raději o tom nikomu neříkej…“

Obrázek uživatele Birute

Páni, kluci

Úvodní poznámka: 

AU - Co kdyby Attack on Titan (dějová linie s titánkou) projednou neprobíhal ve stylu z bláta do louže a z louže do bažiny a všichni si po výpravě mohli dopřát trochu klidu?

Drabble: 

Zavedli koně do stájí. Ta znepokojivě inteligentní titánka sice unikla, ale všichni ze 104. se vrátili zpátky na základnu živí.
„Pánové, tomu říkám zázrak,“ prohlásil Reiner ze stání, kde vytíral svého koně do sucha.
„Kdyby nám Krista nepřivedla koně, titáni by nás rozprášili,“ přidal se Jean.
„Byla skvělá,“ vydechl Armin.
„Co skvělá? Božská,“ zasnil se Jean.
„Na místě bych se s ní oženil,“ vypadlo z Reinera.
Ymir, která v tu chvíli vešla do stáje, si pohrdavě odfrkla.
„Problém?“ obrátil se k ní Reiner.
„Jenom, že vám to došlo až teď,“ prohodila Ymir a v jejím hlase zaznělo cosi jako výzva.

Obrázek uživatele Ebženka

Místo útěchy

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Začínám mít nějakou krizi. Snad mě z ní vytrhne příští téma.
Drabble: 

Byl to špinavý zadní vchod, a stejně špinavý dvoreček za sucha plný prachu a po dešti bláta. A lecčehos horšího, protože stáda prasat, krav a husí denně procházejících branou se nedržela zpátky. Nebylo tu příliš soukromí, okolo stále běhali lidé nesoucí koše, mísy a vědra všeho možného, štípalo se tu dříví... ale na druhou stranu všichni byli příliš zaměstnaní, než aby věnovali pozornost tomu, co se děje u branky.
Pro novou děvečku to bylo místo, kde na okamžik cítila, že není sama, že jejímu trápení někdo naslouchá, že ji chápe.
Pohleděla nad bránu a tiše povzdechla: "Ó Falado, věrný koni..."

Obrázek uživatele Anita

Zachraňovat králíčky

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Mě to fakt mrzí, já běžně nepíšu na nové fandomy a tohle už je asi tak třetí povídka na Sherlocka a já upřímně nechápu, co se to děje...

Drabble: 

Seděli oba v jejich pokoji, ve svých křeslech. Sherlock se najednou prudce zvedl, oblékl si kabát a uvázal šálu.

„Vstávej, jdeme zachraňovat králíčky. Volej Lestrada.“

Ty… Jsi občas jak mentálně postižený, Sherlocku Holmesi. Deset lidí tu bylo, deset lidí tě žádá o pomoc, venku jich jsou stovky, právě teď se na světě stala stovka vražd, právě teď někoho napadli, venku možná řádí sériový vrah a tebe zajímají králíčci? Vážně? Myslím tím… Proč ses nějak nezmínil, když jsem se sem přistěhoval?

„Johne?“

„Promiň, trochu jsem se zamyslel. Jdeme zachraňovat králíčky.“

Rozhlédl se po místnosti a děkoval, že mu slouží jako zpovědnice.

Stránky

-A A +A