Seděli oba v jejich pokoji, ve svých křeslech. Sherlock se najednou prudce zvedl, oblékl si kabát a uvázal šálu.
„Vstávej, jdeme zachraňovat králíčky. Volej Lestrada.“
Ty… Jsi občas jak mentálně postižený, Sherlocku Holmesi. Deset lidí tu bylo, deset lidí tě žádá o pomoc, venku jich jsou stovky, právě teď se na světě stala stovka vražd, právě teď někoho napadli, venku možná řádí sériový vrah a tebe zajímají králíčci? Vážně? Myslím tím… Proč ses nějak nezmínil, když jsem se sem přistěhoval?
„Johne?“
„Promiň, trochu jsem se zamyslel. Jdeme zachraňovat králíčky.“
Rozhlédl se po místnosti a děkoval, že mu slouží jako zpovědnice.