Záchranná stanice záporných postav

„Tady stál,“ ukázal komisař na dokonale prázdné místo. „Jak vidíte, nezbylo vůbec nic! A jaké to bylo železářství!“
„Já vím,“ řekl nešťastný otec. „Nemáte představu, co to udělá se střevy! Doktor stál majlant.“
„Pole zelí, prosím. Stádo ovcí, dejme tomu. Škodu jste nahradil, pasák byl ožrala, žádná škoda. Ale je to čím dál tím horší! Jednou si nedáte pozor a vy sám...“
„Já vím,“ opakoval otec zkroušeně.
Komisař sáhl do kapsy pro vizitku. „Podívejte, já mám pochopení, ale takhle to nejde. Tady by mu třeba pomohli. Vyvážená strava, vodoléčba, terapie!“
„Záporné postavy?“ zamračil se otec. „Aby mi tam Otíka nezkazily!“

"Nedávné zmizení tělesných ostatků Toho, jehož jméno se ještě donedávna nesmělo vyslovit, vyvolalo bouři dohadů. Jinotaj přináší pravdu.
Eufemie Poťouchlá, bývalá asistentka u madame Malkinové, si vzpomíná, jak si Vy-víte-kdo před pětačtyřiceti lety kupoval hábit. 'Všimla jsem si už tehdy, že pod ním nosí jégrovky. Pochopitelně nechtěl, aby se to o něm vědělo.'
Chlapec, který zůstal naživu a kterého jsme tak mohli požádat o vyjádření..."
~
Po chvíli hrobovýho ticha to Santer nevydržel a chytil záchvat smíchu, ale Ježibaba ho utla, že sám tu nosí akorát odrbaný tepláky od Asociace.
"Stejně jsme rádi, že tu s náma seš," ujistila Voldemorta vážně.

"Nesnaž se mi schovávat! Ukaž se, ty zločinče!" pronesl zády ke mně Holmes a zavrávoral.
"Holmesi, já jsem tady," poznamenala jsem s povzdechem.
Detektiv se pokusil švihácky otočit na patách, ale v půli se zakymácel a spadl mi do náruče.
"Tohle už nikdy nezkoušejte!" řekl, když stál opět na svých, nutno říci velmi vratce.
"Holmesi, máme tu problém s Moriartym!"
"Moriarty?" naklonil se ke mně a začal si prohlížet mé dlouhé vlasy. "Ty jsi ale změnil image! Dlouhý vlasy? A co to namalované obočí?!"
Jestli se tohle Moriarty dozví, Záchranná stanice záporných postav bude mít zas o jednoho pacienta více.

„Ahoj, já jsem ježibaba…“
„Ahoj ježibabo!“
„Jen chci říct, že mě dnešní sezení opravdu pomohlo. Od teď budu používat mozek a ta děcka rovnou bacím lopatou. Žádná pec.“
Potlesk.
„Ahoj, já jsem Voldemort. Já… až najdu Harryho Pottera, nebudu mu líčit své zlotřilé úmysly. Prostě ho zabiju.“
„A já se vyseru na honění Gumídků a normálně je z těch jejich nor vykouřím!“
„A já vyrazím stormtroopery a najmu si někoho, kdo umí střílet!“
„A já půjdu za Bellou a řeknu jí, jak ji miluju! Ve verších!“
„A já příště zapojím mozek a Edwarda odsud vykopnu,“ pomyslel si krušně předseda stanice.

Velikonoce u nás proběhly relativně klidně. Koledování a terapeutické výroby pomlázek se odmítl zúčastnit pouze Jidáš, prý z osobních důvodů.
Jsou u nás bohužel (nebo bohudík?) pouze dvě literární postavy rodu ženského, avšak své úlohy se zhostily na výbornou. Ježibaba již od časného rána budovala za kamny perníkovou pevnost a mylady de Winter dovnitř poctivě tahala kbelíky vody.
Následující koleda proběhla celkem podle očekávání, jen lordu Voldemortovi jsem musel zabavit magicky očarovanou pomlázku (brblal něco o „vrbové hůlce“) a mylady de Winter otrávená vejce.
Závěrem žádám o opětovnou dotaci na výstavbu perníkové chaloupky, která byla rozsekána, rozpuštěna a sežrána koledníky.

Zkusmo k nám poslali nějakýho novýho psychologa.
Moc se mi nezdál, ale vedení je vedení. Odběhl jsem do krámu.

Měl jsem pravdu. Byl to klaďas v přestrojení. Chtěl napravovat.
Podle Ježibaby se drželi, dokud jim nezačal papouškovat mantru NEVIDÍM ZLO, NESLYŠÍM ZLO, NEMLUVÍM ZLO.

Na to Vlk zařval:
„ABYCH TĚ LÉPE VIDĚLA, ABYCH TĚ LÉPE SLYŠELA, JEŽIBABO, PODEJ LOPATU!“
Tím začala vzpoura. (Detaily jsem nezjišťoval.)
Klaďas zbaběle zdrhl.
Víte, vlastně jsem na ně hrdej.

Jen mi nešlo na rozum, proč je totálně vyrabovaná spižírna.
„Přece u každý vzpoury se rabuje,“ pípnul Otesánek.
Došel jsem si do krámu pro druhýho Amundsena.

Povedzte dosť rozmaznávaniu záporných postáv!

Podajte im prst a budú chcieť ruku! Záporné postavy si už zase vyskakujú! Nestačí im dostávať zdravú a plnohodnotnú vegetariánsku stravu. Chceli by mäso! Obyčajným bravčovým to začína, ale pokračuje to princeznami a unavenými pútnikmi. Len si spomeňte na Kirké! Povedzte nie mäsu pre záporákov!

Na základě zjištění neutěšené úrovně stravování internovaných záporných postav Vás žádáme o urychlené řešení ve formě vyčlenění dostatečných finančních prostředků na zajištění kvalitní stravy s hodnotným obsahem živočišných proteinů.
Váš zásah je nezbytný a situace velmi naléhavá.

S úctou Aries
Bojovnice za práva imaginárních postav na sebeurčení

NECHCEME BEZZUBÉ ZÁPORÁKY!

Dveře se netrhnou, Sauron už ani nepouští kliku z ruky. V jednom kuse se dovnitř někdo courá. Mladí, staří, živí, nemrtví… vypadá to, že dorazí všichni.
Ačkoliv účast jednoho ještě není jistá.
“Dneska určitě přijde!”
“Myslíš?”
“Říkal to Vader!”
“Kdo přijde?”
“Pssst, nejmenovat. No přece On.”
“Kdo on?”
“Zakladatel. Otec OOZZ.”
“Nepřijde. Zase prý něco točí.”
“Přijde.”
“Nepřijde. Povídala Ježibaba, že to nestihne, a ta má vždycky nejpřesnější informace.”
V tom se ozve velká rána a dveře rozrazí mocná tlapa. Dohady končí. Na výroční schůzi Odborářské organizace záporných postav přichází její bývalý předseda. Na levém uchu mu visí babiččin čepec.

Nahlásili nám, že je agresivní a demoluje okolí. Seděl v temné nálevně, před sebou kdoví kolikátou sklenici vodky.
Přisednu si, nejprve dlouho mlčím, pak ho zkouším oslovit. „Jak to jde, Vlku Vlkoviči? Co zajíc?“
„Právě! Nejprve to vypadalo dobře; dostal i funkci v nějakym výboru, snad pro zdravou stravu. Pak se asi zbláznil, provokoval, prý „Máte mrkvovou?“ Dostal dva roky na Sibiři, zmrzlinář se nasral a udal ho, prý za plýtvání společnými socialistickými potravinami …
Tak teď jsem mu tam v lednu alespoň poslal na přilepšenou plnou bednu mrkve, ale zda došla, nevím …
Nemáte náhodou záchrannou stanici i pro kladné hrdiny?“

Tato práce vaši fyzickou, psychickou, nervovou a jinou odolnost neprověří, nýbrž zdecimuje. Udělá z vás chodící zombii závislou na alkoholu, která po večerech sedí a hystericky se pochechtává do lahve vodky, a na tvrdé drogy se nedáte jen proto, že s tímhle platem máte problém kupovat i dvouvrstvý toaleťák. Jste-li šílenec se sebevražednými sklony či mimořádně odolný sibiřský Rus, hledáme právě vás.

Tohle by tam bylo, kdybych to psal já. Ale stálo tam jenom:

Smysluplné zaměstnání se zajímavým platovým ohodnocením. Vhodné pro absolventy a osoby bez závazků.

A víte, co je nejhorší? Že po nějaký době to fakt začnete milovat.

V rámci instrukcí jsme zkoušeli pomocí nový psychologický příručky pomoct Otesánkovi. Vlk se nabízel jako dobrovolník; spolupráci mezi nima máme podporovat, tak jsem mu dal příručku k prostudování a snad z toho nebude katastrofa.

Nevím, co se tam stalo, ale po třech hodinách se na chodbu vyřítil Otesánek, ze kterýho lítaly hobliny a na ruce měl stopy vlčích zubů, a za ním se hnal Vlk, kterej řval: „Sněz mě, nebo tě sežeru, kořene!“

Ježibaba se jim postavila do cesty s řevem: „Tudy neprojdete!“, načež se Sauron složil a dostal hysterák.
Potřeboval bych panáka, ale našel jsem jenom Ježibabiny rumový perníčky.

Harry zděšeně sledoval, jak hladina vody v poháru klesá.
"Aguamenti!" zařval znovu, ještě zoufaleji. Brumbál sípěl. Jiná možnost nezbývala.
Otočil se, aby nabral vodu z jezera a nechal se hrdinsky utopit, když vtom zahlédl záblesk při okraji skály.
Co tu dělá ta pumpa? pomyslel si zmateně, ale jelikož měl mudlovskou životní průpravu, okamžitě k pumpě přiskočil, pohár naplnil a armáda neživých se mohla jít bodnout.
~
"Výborně!" pochválil jsem Voldemorta hrdě. Jasně, je to jen počítačová simulace, ale pokrok je u něj hmatatelnej.
Jeho poznámku o tom, že ve skutečnosti v tý pumpě byla stejně voda z jezera, jsem radši přeslechl.

Když jsme se k Němu poprvé dostali, Voldemort předvedl hysterickou scénu následovanou několikatýdenním vzlykáním a pokaždé, když Ho někdo jen trochu povytáhne, ostentativně práskne dveřmi. Venku si pak cvičně štěpí duši a čeká, kdy pro něj někdo přijde.
Ale Ježibaba říká, že se Voldy chová jak malej kluk, protože On je tu byl prostě dřív.
Sauron se v rámci přátelské atmosféry snaží čas od času ostatní přesvědčit, že by mu prostě mohli říkat jménem, ale nikomu se do toho nijak zvlášť nechce.
Jen, když se od zadní zdi rozptýlí po chaloupce povědomé aroma, zamumlá si to Voldy ublíženě pod nozdry.

Santer mi sice v dotazníku na otázku "Chtěli byste domácího mazlíčka?" odpověděl "Já bych všechny ty rudý kojoty upálil", ale řek jsem si, že jim dám šanci. Do útulku chtěli jet všichni, zvlášť Voldemort, i když jsem mu stokrát vysvětloval, že tam fakt žádný hadi nebudou.
V útulku se hemžilo a kňučelo všechno stejně, ale oni si kupodivu vyhlídli jenom jednoho. Podle chovatele ho sem přitáh obrovskej týpek, co brečel, že toho chudáčka malýho musí vopustit. Bylo mi jasný, že to nebude normální pes.

Když mu o tejden pozdějc narostly další dvě hlavy, věřili byste, že jsem se ani nedivil?