Záchranná stanice záporných postav

Vážený pane správče,

obracím se na vás se žádostí o místo na Vašeho pomocníka.
Jsem čestný muž, poctivý a neúplatný, preferující dobro ostatních nad své vlastní. Svěřenou funkci budu vykonávat svědomitě, rád si od vás nechám poradit, budu Vám ochotně naslouchat a hlavně nikdy, naprosto nikdy z ní neodstoupím, ledaže bych Vás v ní mohl někdy nahradit. Jako svědectví své přikládám podpisy deseti miliónů Čechů, kteří se za mne mohou zaručit a kteří se mnou prožili šťastných sedm let. Podepsali se všichni dobrovolně, bez násilí, přesvědčování, věznění či týrání. Stačilo jen slíbit, že je opravdu opustím.

Čau lide, tvůj Andrejko.

„Co se to děje?" tísní se obyvatelé stanice u okna a pozorují neobvyklý ruch.

„Proč sem vozí všechny ty koně, osly, muly a další zvířata?" ptají se jeden přes druhého.

Kakafonie hlasů bouří stanicí.
Panika začíná ovládat i největší tvrďáky, dokonce vždy klidný lord Baeliš si začíná okusovat nehty.

„Soudruhu Staline a proč sem táhnou kočáry, drožky a jiná vozidla?" vypískne strachy Kvakin.

„To je zase ta vyhláška," povzdechne si správce. „Hovoří jasně, každý kdo při přepravě či transportu věcí či lidí selhal, bude přesunut a začne jeho následná převýchova."

„Proboha a proč sem táhnou tu loď?"
„To je Titanic."

Těžké kroky na cestě.
„To bude skalní obr," raduje se Sauron.
„Nebude," ví z dopisu správce, toho posílá ten, o kterém se tady nemluví.

Zabušení na dveře.

Ježibaba otevírá, má dnes službu.

„Fujtajxl, to jsem se tě lekla. Co to máš na hlavě, Brumbále? Kde máš ty vlasy zepředu?"
„No, je to, jak píšou ve vyhlášce, pokud chceš padoucha zachrániti, sám musíš slušně vypadati. Tak jsem se nechal krapánek ostříhat, aby bylo zákonu učiněno zadost. A kdepak mám svýho Voldyho, přivedeš mi ho? V devět máme být zpět u pana Harryho, hledá chůvu k dětem, tak mu dáme ještě šanci."

Na stole ležela ta nejšílenější směsice her, jakou jsem kdy viděl.
„Ježibaba zase podvádí,“ stěžoval si Santer. Rodinný večer společenských her prostě nemohl dopadnout dobře. Ne, že by to v Asociaci někoho zajímalo.
„Proč máš tak nafouklý ruce?“ zeptal se Otesánek nevinně.
„Abych tě lépe viděla,“ odsekl vlk a zastrčil si trumfy zpátky do rukávu.
„Srdcový eso! Seš vybitej!“ zařvala vítězoslavně Ježibaba a nasadila do Člověče, nezlob se novou figurku.
„Tys byl poslední!“ řval mezitím Sauron. Santer vytahoval kolty.
„Ale tys byl poslednější!“
Voldemort hrál šachy sám se sebou.

Nakonec jsem deskovky musel zakázat. Tak jsme si zahráli aspoň flašku.

Občas mě přepadne pocit, že musím ve statistice vykazovat něco kromě terapie pečením.

Seděli jsme v kroužku.
„Sežral jsem Karkulku,“ řekl Vlk neochotně.
„Jaký z toho máš pocit?“ přečetl jsem z manuálu.
Začal vrčet.
„Já Jeníčka nesežrala,“ posteskla si Ježibaba, „nežral perník, věřili byste?!“
Nastalo trapné ticho.
„Já sežral mámu...“ přispěchal Otesánek.
„Napřed jsem sežral babičku,“ trumfoval Vlk.
„...tátu...“
„Myslivce!“ zařval Vlk.
„Zkusme to vztáhnout ke zkušenostem ostatních,“ zpoceně jsem listoval manuálem.
„Měl jsem ho sežrat,“ zamyslel se Voldemort.

Ježibaba a Sauron sepisovali recept na pečený hobity.
Otesánek přežvykoval manuál. Mlčky jsem mu podal hořčici.

Duben: Terapie pečením – perníkové variace.

Ježibaba [lopatový riff]
Vlk [vyje]

Edmund a Vlk:
Mezi dvěma ženskýma
Rozdíl skoro nevnímám
Že jsem duše přírodní
Na pomstu se vybodni

Jago a Santer:
Když nám přijdou do cesty
Něčí pěkné nevěsty
Lidi co jsou barevní
Slzu či dvě uroní

Vincentio a Sauron:
Tváříme se hrozně mile
Než se předvedeme v síle
Pak si na nás bacha dej
Hodnej strejda bude zlej

Pučmeloud a Otesánek
Žereme co na stůl dáš
Člověka či buřtguláš
Rýč je naším osudem
Pak už jísti nebudem

Volumnie a Voldemort
Naše hadí projevy
Bez nějaké prodlevy
Posluchače přesvědčí
Příbuzní nám nesvědčí

Paulina a Pracovník [pijí]

Ve vedení Asociace zase někdo myslel přímo hlavou. Tentokrát je napadlo, abych monitoroval vzestup pozitivního emočního rozpoložení pacientů a zaznamenával jejich pokroky. Poslali na to takovou věcičku, prý detektor citů.
Podle mě ten krám nefunguje. Postupně jsem ho vyzkoušel na všech.
Vlk vrčel, až se ručička toho bazmeku třásla strachy.
Voldemort jakoby ztuhl a přístroj se ani nehnul.
Santer mezitím roztrhal návod k použití.
U Otesánka se ale ručička rozběhla směrem k vyšším hodnotám. Zarazila se až o ten čudlík.
„Co se divíš,“ smála se Ježibaba, když vytahovala z trouby čerstvou várku perníčků. „I muži mají city. Cítí například hlad.“

„Jde to všechno do kopru," nadává Ježibaba. „Děti místo perníku pojídají raw tyčinky, Karkulka místo cesty za babičkou raději vyrazí na sraz influencerů."

Sauron se přidává,„Hobiti chovají pro skřety steakové krávy, elfové zakládají lesy s konopím a boj mezi námi je úplně zastaven."

„A mí Indiáni místo vykopání válečné sekery hrají ruskou ruletu o své squaw a vraždí se navzájem," pláče Santer.

„A mně všichni cpou jen Vodňanské kuře, vždyť se to nedá jíst," smutně prohodí pohublý Otesánek.

„A mně nikdo nevěří, že jsem Lukův otec," pláče Darth Vader.

„Furt nekoprujte," prohodí Miloš, „správcova vodka chutná téměř jako becherovka."

„Tohle už se nedá vydržet, s tím něco musíme udělat," pronesla Ježibaba a ani si nevšimla, že jí Otesánek cumlá palec u nohy.
Vlk souhlasně zavrčel, Sauron si zkušeně odplivl přes těsnící kroužek a přikývl také.
„Z kryptonitu mu Jiří dělá korunu," pláče kapitán Zod.

„Budeme tedy střílet," vykřikl radostně Santer.
„Sebral ti flintu," pronesla cynicky Morgana.
„A ukryl všechny mé hřebíky," mračí se Magneto.
„A s tímhle mi přidělil společnou postel," ukáže pohrdavě císař Palpatine na lorda Baeliše.

„No co, budeme tedy aspoň zpívat," povzdechne si Voldemort.

Za chvíli se ze sklepa ozvalo: „Černý muž pod bičem otrokáře žil..."

Santer si spokojeně čistil revolvery kouskem respirátoru, Ježibaba pekla novou várku dezinfekčního perníku. Vlk přešel z pletení na šití roušek.
Z koronaviru se u nás stal prostě trend. Ale když z Asociace přišel balíček „Dobrá rada nad zlato - Jak se vyhnout epidemii“, situace se vymkla z rukou.

„Tomu říkáš dvacet vteřin, motáku?“ řval Voldemort do koupelny. „Zpívej, nebo tě prokleju!“
„Slaný roztok kloktáme,
koronavirus nemáme!“ odsekl Otesánek a hodil po něm mýdlo.
Sauron se zabarikádoval u dveří, aby mu „nikdo nestrkal pracky do osobního prostoru“.
Se slovy „buďte offline“ Ježibaba Vlkovi zabavila nabíječku na notebook.

A to byl jenom začátek.

Normálně k nám žádný cizinec nezavítá, ale venku panoval takový nečas, že jsem neměl sílu toho nebožáka vyhnat.
Voldemort mu věnoval jen pohrdlivý pohled.
Ježibaba sice přiložila do pece, ale když se Vlk ani nenamáhal zavrčet, znechuceně se od návštěvníka odvrátila. Sauron si pozorně prohlédl jeho ruce a zklamaně se vrátil k těsnícímu kroužku z vodovodu. Otesánek mu prošacoval kapsy. Byl v nich jen jakýsi papír.
Cizince značně znepokojoval.
„Co s ním?“ ptal se stále dokola.
„Roztrhej to,“ poradil mu Santer.

Za měsíc jsme četli v novinách:
„Známý filantrop X. překvapivě nezanechal závěť. Obrovské jmění tak zdědil jeho jediný synovec.“

Otesánek sežral všechnu mouku.
Vysvětlil jsem Ježibabě, že na další tunu mouky není rozpočet; perník nepotřebujeme.
Naštěstí má jinou zábavu: online podpůrnou skupinu Záporné sesterství. Nečekaně dobrý nápad vedení.
*
Ježibaba už na nás týden vrhá zhnusené pohledy.
Santera se zeptala, co si koltem kompenzuje.
Vlka zinterpretovala tak, že mi sebral Amundsena.
Voldemort použil slovo hůlka. Obvinila ho z harašení.
*
Atmosféra houstne.
Navrhl jsem, aby upekla něco bez mouky.
Sepisuje formální stížnost, že šovinisticky vidím úděl ženy v kuchyni.
*
Vedení skupinu zrušilo.
Označila je za privilegované kladné muže.
Píše pojednání Zpětná pec.

Sehnal jsem kamion. Oprava střechy počká, jedu pro mouku.

"V TĚŽKÉ DOBĚ JE POTŘEBA ZŮSTAT POZITIVNÍ!" hlásal zpola rozcupovaný transparent na podlaze.

Kolíčky na věšení vypraných roušek se ztratily hned první týden a Vlk už čtrnáct dní nevylezl z pokoje ("Lidi na Wattpadu jsou hrozně nenažraný!"), ale jinak jsme tu karanténu celkem zvládali.
"Luku," zafuněl Voldemort přes roušku od televize a Otesánek z něho dostal záchvat kašle. "Jsem tvůj otec!"
"Perníček, šéfe?" mrkla na mě Ježibaba zarudlým okem. "Jsou hrozně zdravý!"
V perníku byla zapečená dezinfekce.
"Tohle je přepadení!" ozvalo se zvenku a do dveří vtrhl Santer v roušce a s revolverem v ruce.
Aspoň někdo si karanténu užívá.

U černého lesa (někde u černého lesa) stála Perníková chaloupka. Nebydlelo tam sedm trpaslíků. Bydleli jsme tam my.
Pořád tu bydlíme. Pořád-ně.
Pečeme pořádně přepepřený perník. Pitomost.
Ježibaba se chechtá. Máme víc druhů perníku.
Voldemort a Santer mají jeden druhého.
Chodí Sauron okolo, nedívej se na něho. Kdo se na něj koukne, toho Sauron bouchne dveřma. Ať je to ten, nebo ten, klaďas musí z kola ven!
Pistole nestřílí. Těsnicí kroužek netěsní. Lopata… Lo-pata? Pata?
Patová situace. Situace bez peněz. Asociace jsou škrti.
Vlk škrtá taky. Píše. Přepisuje. Opravuje. Tohle nežeru.
Neteče voda. Teče vodka.
Mám to tady. Vlastně rád.

Nevím, co to do nich vjelo. Zdálo se, že bude klid, že to s podporou přítele Amundsena udržím v chodu, a teď tohle.
Voldemort se rval se Sauronem, Santer s Otesánkem, Vlk se jim pletl pod nohama ve snaze všechny pokousat, Ježibaba je mlátila lopatou a jen Moriarty se potměšile pochechtával opodál.
Pak ale Ježibaba vytáhla z trouby plech s tím speciálním perníčkem. Všechny podělila a udělala pořádek.
Sauron spravuje vodovod, Voldemort rozbitý nábytek, Santer zametá roztrhané papíry, Otesánek dělá kliky, Vlk si hraje venku na hlídacího psa a Moriarty píše za trest stokrát „Nebudu rozsévat nesváry.“
Otvírám další flašku.