Pán prstenů

"Faramir se mi svěřil s tím, že někteří Gondorští se chovají nadmíru podezřele... A nikoho nikdy nenapadne zkontrolovat malé skříňky," usmál se Pipin. "Nakonec se ukázalo, že v tom má prsty Lord Ohtar."
"Ohtar? Ale vždyť ten má místo hlavy makovici!" zvolal Eldarion. "Ten by nějaké plány proti koruně jen těžko vymyslel..."
"Je pravda, že Ohtar není zrovna z nejchytřejších. Což znamená, že mu někdo radí. Otázka je, kdo?"
V místnosti zavládlo ticho.
"Je to nejspíše někdo, kdo se ještě neodhalil," usoudila královna. "Musíme ho překvapit, donutit ho se ukázat."
"Ale jak?"
"Myslím, že tuhle část už vymyslel tvůj otec."

Druhý den ráno se všichni sešli v králově pracovně. Byla tu královna, Tinwiel, správce Faramir a i jeho dcera Finduilas.
"Tvoje vyprávění mě velmi znepokojuje, synu," řekla Arwen. "Nemyslím si, že to, co se událo, byla náhoda."
Správce Faramir přikývl. "Zdá se, že naši nepřátelé přešli na sofistikovanější zbraně, než dříve..."
"Zbraně? Nepřátelé?" zeptal se Eldarion zmateně.
"Špionáž. Šíření pomluv. Boj ze stínů. Ví, že se nám nemohou postavit v otevřeném boji a tak se snaží podkopat naši pozici," vysvětlila královna.
"Co se týče nepřátel, už jsme na dobré cestě je odhalit. Nejsou jediní, kdo umí špehovat. Pipine?" pokynul Faramir.

Požitkářsky se nadechl prvního obláčku lehkého dýmu.
Ta svěží vůně loňského listí!
Spokojeně se zapřel o opěradlo lavičky. Po celodenní práci na knize byla klidná chvilka s dýmkou zaslouženou odměnou.
Dlouze potáhl a při vypouštění kouře si dal tentokrát záležet. Bělostný dým se ve vzduchu před ním roztáhl do tenkého, avšak dokonalého kruhu, než se rozpustil do neznáma. Ten rituál ho vždy naplňoval klidem.
Zabafal znovu, aby se mohl pokochat dalším. Ten nádherný pohled však nečekaně zastřel stín s komplikovanými obrysy. Jeho kouřovým dílem proplula majestátní loď se třemi stěžni.
Bilbo Pytlík se zamračil: „Gandalfe, už zase narušuješ moje kruhy!“

Když Valar dokončili Ardu a vypořádali se s Melkorem začali se mírně nudit. Proto se rozhodli stvořit další světy. Každý si vzal na starost nějaký. Ulmo stvořil modrou planetu plnou moří, Yavanna vzala želvu, čtyři slony a na ně postavila placku, atd. Ne všichni však měli stejné nadšení a talent pro věc, ne všechny světy byly povedené.

Nienna si dlouho nevěděla rady, ale nakonec sáhla po tom, co jí bylo nejblíž. Všechny rány a smutek Ardy. A tím stvořila planetu, na kterou se ani slunci nechtělo svítit a na jejíž obyvatele se vykašlaly i vývojové síly. Tak Nienna stvořila Vogony.

Podsaditá ženička si dala ruce v bok a spustila: „Zase tě zdrželi v radě, pane starosto? Zase otravovali hromadou nesmyslných problémů? Měls jim říct, co je tady práce. Trávu je třeba pokosit, dříví nasekat, vodu nanosit…“
Z trouby vytáhla voňavý jahodový koláč, rázně postavila na plotnu hrnec s polévkou, přitáhla nejmladší dcerku k oloupání košíku brambor, syna poslala nakrmit králíky… Všichni bez protestů kmitali podle jejích příkazů.
A takové má krásné něžné květinové jméno. Sauron by na ni byl krátký, pomyslel si pobaveně Sam, políbil svou ženu Růžu Křepelkovou na tvář, vzal do ruky džber a šel pro tu vodu.

"Nechápu to. Pokud jsou Haradští nevinní, proč se neozvali dřív?" rozčiloval se mladý velitel.
"Protože si mysleli, že náš důvod byl jenom záminka, abychom mohli udělat z Haradu další Gondorskou provincii."
"I kdyby ano, měli by být vděční, generálko! Ty jejich roztroušené kmeny a barbarské praktiky - "
"Možná je na čase uznat, že nejsme o nic lepší než oni. Historie jim dává za pravdu - byly by nejspíš jen druhořadými obyvateli Gondoru."
"Co tedy navrhujete?"
"Uděláme z nich spojence. Nabídneme jim stejné podmínky, jako jsme nabídli elfům a trpaslíkům," rozhodl Aragorn. "Vytvoříme pozici Haradského velvyslance... Věděl bych o někom, kdo se hodí."

"Musím do Haradu!" protestoval Eldarion.
"V žádném případě! Slíbila jsem tvojí sestře, že tě dotáhnu domů a taky to udělám!"
Finduilas čekala, že se s ní bude hádat, ale jen se tvářil nešťastně.
"Víš, proč jsem odešel?" zašeptal.
"Předpokládala jsem, že toho na tebe bylo moc, všechny ty povinnosti a očekávání..."
"To taky. Ale hlavně. Hlavně..." Byl blízko k slzám. "Já se domů nikdy nemůžu vrátit! Tinwiel má stejně lepší vlohy k vládnutí! Až to rodiče zjistí, nebudou chtít, abych se vracel! Nemůžu být král. Až to vyjde najevo..."
"Ať už tě trápí cokoliv, neopustím tě. Jsi jako můj bratr."

Pohlédli z útesu, ježaté dno rokle se zdálo o dost blíž, ale pořád nepříjemně daleko.
„Jo, spadnout bude snadné, dole budem natotata,“ bručel Sam, když pochopil, pro co se jeho pán rozhodl.
Výšky nenáviděl, ale teď udělal tu nejodváženější a současně nejpošetilejší věc ve svém životě. Bez rozmyšlení se přehoupl přes hranu skály a začal se spouštět dolů.
„Měj rozum, Same, bez přípravy je to sebevražda!“ vykřikl Frodo a vytáhl vyděšeného hobita zpátky.
O chvíli později mu dal Sam za pravdu.
„Já pitomec. Kmotr dobře říkal, že se mám držet svých bandor. Jak jsem moh zapomenout na lano Paní Galadriel?!“

Bylo to vlastně jednoduché. Počkal si pár let po válce - musel si být jistý, že všichni jeho rivalové už jsou pryč. A vyplatilo se... Lidé už se neohlíželi za každým stínem, nebojovali za stejný cíl, který by je spojoval.
Byl to takový taneček, zašeptat do správného ucha, podpořit ten správný strach či nenávist. Promluvit o zakázaných znalostech, příslibu moci. Ti hlupáci za ním přilétli jako vosy na med.
Myslel, že bude muset čekat déle, pak ovšem Eldarion odešel z města. Tušil, že pochyby svírající srdce následníka mu ještě více nahrávají do karet, ale stejně na něj poslal piráty. Pro jistotu.

Findulais a její doprovod udělali s piráty krátký proces. Překvapená banda neměla šanci proti gondorské oceli.
"Ty naprostej pitomče!" osočila ho a zuřivě objala. Eldarion si připadal jako ve snu.
"Koukám, že tě moc nekrmili... Tady máš. Od královny. Která oficiálně neví, že tady jsme," podala mu lembas. Když na elfský chleba jenom tiše zíral, drcla ho ramene. "To musíš otevřít pusu a udělat-"
"Já vím," hlesl konečně. "Co tady děláte? Jak jste mě našli?"
"Tinwiel se podívala do palantíru."
"A to jí otec dovolil?"
"Král už je několik měsíců pryč. V Haradu je válka."
Jeho srdce se naplnilo strachem.

Vzduch se vlnil, páchnul popelem a sírou. Elrond několikrát polkl, ale ústa měl docela vyprahlá. Na čele se perlil pot.
„Isildure!“
Křičet bolelo.
Isildur zvedl Prsten do výšky a dlouho na něj hleděl.
„Isildure!“
Elrond spolkl několik slz. Byl zoufalý, vyčerpaný, šílený žalem. Ereinion byl mrtvý. Nic už nemělo smysl. Chtěl jenom, aby to skončilo.
„Isildure!“
„Ne,“ usmál se princ.
„Ne?!“ vykřikl Elrond.
Isildur zavrtěl hlavou.
Elrond váhal jen chvíli. Isildurovi synové byli naživu, nejmladší Valandil bezpečně v Roklince. Královská linie vydrží.
Teď nebo nikdy.
„Vybral sis sám,“ pronesl Půlelf.
Isildurův výkřik ztichl rychle.
Dolů do lávy se Elrond nepodíval.

Frodo nad jícnem Orodruiny překonal pokušení a nenasadil si Prsten.
To ovšem poskytlo Glumovi v boji s ním výhodu. Viděl Froda i váček s Prstenem a neuvěřitelnou silou mu jej rval z ruky. Když si Frodo na okraji propasti uvědomil, že Prsten neuhájí, dobrovolně vykročil do prázdna.
Úkol splněn, vydechl.
Pak už existovala jen bolest, která se mu z Prstenu propalovala do celého těla. Frodo si uvědomil, že se propadá do středu Země, na místo, kde bude Prsten i s ním žhnout navěky.
Jen jediné mu poskytovalo nicotnou úlevu. Chladivá jizva na paži, kam ho Bledý král bodl ledovým nožem.

Kult stínu
Kult uctívající temné síly, který se objevil během Čtvrtého věku, první zmínky se objevují již za vlády krále Elessara. (viz str. 54) Vzhledem k faktu, že veškeré bytosti pod vládou Melkora a Saurona byly do té doby vyhubeny, teoretizuje se, že v jeho čele stála jiná, dosud neznámá zkažená mocnost.
Cílem tohoto uskupení bylo nejspíše svržení krále a nastolení nové vlády. Byly nalezeny důkazy, že členové kultu najali umbarské piráty na útok na gondorské vesnice, kterým začala tzv. Malá haradská válka. (viz str. 405)
Vůdce kultu byl tradičně popisován jako muž ve fialovém plášti.

Známí členové: Lord Ohtar

Sedm vidoucích kamenů a jeden jediný, který viděl. Pouze král ho mohl použít... Ale její otec byl pryč a ona cítila neklid. Pochyby.
Musí znát pravdu.

Viděla moře.

"Finduilas, slib mi, že ho najdeš a přivedeš ho zpátky."
"I kdybych ho musela svázat a přehodit přes svého koně, má paní."
"Jak znám svého bratra, možná to bude potřeba. Ale jsi si jistá, že je dokážeš najít, když jsou na moři?"
"I piráti musí někdy zastavit pro zásoby. Gondorské lodě je dostihnou." Světlovlasá dívka chvíli mlčela. "Dávejte na sebe pozor, má paní. Bílé zdi vás neochrání, pokud zlo pochází zpoza nich."

Elladane, moc jsi učení nedal. Elrohire, co víš o hvězdách ty?“ zeptal se odevzdaně mistr Erestor.
„Hvězdy udělala Varda po zničení lamp, aby osvětlovaly Středozem,“ odříkal mladý elf.
„Dobře. A z čeho je vyrobila?“
„Jsou z jejích slz. Varda často brečela, protože na ni Manwë neměl čas,“ zkoušel z toho vybruslit.
„Aha. Proč jsou tedy některé žluté?“
„To jsou Ëarendilovy slzy. Námořnící brečí rum,“ odpověděl sebejistě Elrohir.
„Hvězdy jsou z rosy Telperionu a připletla se jí tam rosa Laurelinu,“ uvedl to na pravou míru Erestor. „Žádný šerm, holomci, učit se budete! Otec se dozví, jak špiníš jméno svého děda, Elrohire!“