DMD č. 7. pro 7. 4. 2014. Téma: Hlavně klid

Obrázek uživatele ioannina

Odlišná strategie

Fandom: 
Drabble: 

Zkoušky měly začít za dva týdny, a seznam zkušební komise pro lektvary pořád nebyl kompletní. Chybělo jméno mistra Lavoisiera.
Anzelm kontroloval úřední desku každý den.
Dorazili adepti z Châteaux des Chansons a potvrdili ostatním jejich obavy. Laskavý mistr Lavoisier v únoru zemřel. Prý místo něj nastoupí... snad někdo z Divjakovovy linie.
Anzelm utekl do laboratoře a dřel jako šílený.
Nakonec se na tabuli objevilo jméno mistra Severina Waterse.
Anzelm na ně chvíli vyčerpaně zíral. Pak mu podklesly kolena.
Erik ho zachytil. „Co blázníš? Za týden chceš dohnat to, cos nezvládl za roky? Radši se pořádně vyspi, to ti prospěje víc.“

Obrázek uživatele Gwendolína

Pracovní prostředí

Drabble: 

"Drahý Holmesi, tohle už přeháníte," začal jsem hovořit. Poněkud zvýšeným hlasem, přiznávám. "Když jsem se pokoušel číst noviny, vyluzoval jste svými houslemi tak příšerné zvuky, že jsem nedokázal vnímat ani slovo. Půl noci jsem nespal kvůli výbuchům, které se odsud ozývaly, a vy mi teď tvrdíte, že se nemůžete soustředit, protože mé kapesní hodinky tikají příliš hlasitě?!"
To už jsem se nebezpečně blížil ke křiku. Obvykle se velmi dobře ovládám, ovšem posledních pár dní mi opravdu dalo zabrat.

Holmes odložil dýmku a s ublíženým výrazem se ke mně otočil.
"Drahý Watsone, víte přeci, že ke své práci potřebuji hlavně klid."

Obrázek uživatele Gary Stu

Duben

Úvodní poznámka: 

Jak se to říká - lepší BJB v hrsti než dobré drabble na střeše? ...nebo to bylo něco jiného?

Drabble: 

“No jo, pohoda jazz…” brmlám si pod vousy po zjištění termínů.

Na napsaní diplomky více než měsíc. Obhajoba až týden poté. Státnice týden potom. Hromada času. Nějakých 35 stránek práce už mám. Jenom vyladit teorii a diskutovat výsledky. No, ono se (samo) něco vymyslí, co se tam má napsat.

DMD č. …
Sakra! Sakra! Co to má být! To snad ne…!

Klid… Hlavně klid - mysli na diplomku. A za měsíc máš obhajobu. Ano, krásný to klídek… Mysli na květen. A státnice v červnu. Duben je jen odpočinková záležitost. Klídeček, pohodička… Duben krásný a příjemný.

Ááá… na to nikdy nic nenapíšu! #$%@!

Závěrečná poznámka: 

No, přepnul jsem si na vzhled s počítadlem slov - a já poslední zoufalý výkřik za slovo počítám! :-)

Čekající

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

JJJKKP.

Drabble: 

Mimas přecházel po místnosti sem a tam.
Tyros a Thon seděli za stolem a lili do sebe corellianskou whisky po litrech. Berek, Trins a Mossi to zvládali s klidem. Nebo se o to aspoň snažili.
Bennar pozoroval svého již bývaleho velitele.
"Klid, Mimasi, ano?"
"Klid? Jak se mám uklidnit?"
"Nevím, nechceš se napít?"
"Ne!"
"Tak se nerozčiluj. Hlavně klid, jo?"
"Nech si svý rady!"
"Já chápu, že jsi rozrušený...," začal Bennar žoviálním tónem, jenže Mimasovi ruply nervy úplně a vrhnul se na něj.
Vzápětí vyšla z vedlejšího pokoje léčitelka.
"Je to holčička."
"Holčička?" vypravil ze sebe přiškrceně Mimas.
"A chlapeček."

Obrázek uživatele Kleio

Chvilku pro sebe

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na drabble Od brodu, rozhodně je to stejný dům i století. :)

Drabble: 

Kateřina vstala z lavice a vymetla si spánek z očí. Její manžel měl k dobru ještě pár chvil na sny, než rozpálí kovářskou výheň, taktéž děti, pevně přitisknuty jedno na druhé, si zasloužily ještě chvíli odpočinku. Kateřině zbývalo málo času a mnoho povinností, ale momentálně cítila, že chvíli počkají. Vyšla na ulici, opatrně zavřela vrata a vydala se směrem k řece. Svět byl tichý, snad sám Bůh se teprve probouzel. U břehu se zarazila. Rozjímala.
Hladina, klidná jako zrcadlo, odrážela v náznaku blednoucího nebe bílé hradby Menšího města.
Dnes bude krásný den, usmála se Kateřina a běžela zpět podojit kozu.

Obrázek uživatele Terda

Dovolená

Fandom: 
Drabble: 

Stála v před stolem admirála Parkera už dobrou půlhodinu.
„Poručík Doyleová, třetí důstojník ze Skřivánka,“ nahlásila. Už po druhé.
„Jistě. Já vím.“
Z jeho hlasu cítila hrozbu.
„Tady jsou vaše rozkazy.“
Podal jí arch papíru. Přelétla ho očima. Zbledla.
„Dovolená!? Ale to přeci nejde! Musím se vrátit na loď! Nemůžu…“
„Dovoluji si vám připomenout, že od teď už k posádce Skřivánka nepatříte,“ pokračoval nevzrušeně. Bezděky stiskla ruku v pěst.
„To nemůžete!“
„Je to rozkaz, slečno Doylová. Už jste toho udělala dost. Teď je na čase si odpočinout.“
Bezmocně drtila rozkaz v dlani.
To nemohla být pravda. Ne po tom všem…

Závěrečná poznámka: 

Kdo to má u všech rohatejch zkracovat. Pan admirál se mi krapet rozpovídal.

Obrázek uživatele Danae

There are always men like you

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Tohle jsem si chtěla napsat už... no hrozně dlouho, protože scénu z Avengerů, z které drabble vychází, pokládám za jednu z nejsilnějších. Odehrávat se může kdykoli poté, ale já tam vidím odstup několika let, prostě někdy po Thorovi 2.

Drabble: 

Jacob Lehmann už léta spal jen velmi lehce. Když na něj uprostřed noci padl jeho stín, okamžitě otevřel oči. Poznal ho i bez zlaté helmy a zářícího žezla. Věděl, že by měl být hrůzou bez sebe, jeho staré srdce se ale odmítalo rozbušit. Sám nechápal, kde se v něm bere ten klid.
Usedl mu na pelest. “Nebojíš se mě,” obvinil ho tiše.
“Bojím se tě,” odpověděl Jacob. “Ale jiných věcí se bojím mnohem víc.”
“Čeho?”
Jacob si vyhrnul rukáv od pyžama a nastavil mu paži.
“Čísla,” zašeptal Loki. “Co je za nimi za příběh?”
“Budu ti ho vyprávět, jestli chceš.”

Závěrečná poznámka: 

No a kdybyste si chtěli připomenout i tuhle scénu...

Obrázek uživatele Viviana Stellata

Vivíkův vydatný výpadek

Úvodní poznámka: 

Takhle nějak to bylo... :D

Drabble: 

Deset hodin. Pivo Masakr.
"Hele, já to musim napsat, jo?!"
"To víšžejo."
"Ale fakt, já mám nápad!"

Jedenáct hodin. Turek, vyrobenej zalitím lógru po předchozích hostech. Jde se. Pražskej vzduch voní, byla bouřka, všude louže. Z bot mám puchejře, tančím si bosa.
"Honem! Musím to stihnout napsat!"
"Klid, prosimtě-"
"Nééé, dneska to brbrabrle napíšu!"

Před půlnocí. Sklenice vody.
"Já nepotřebuju word, já to píšu rovnou..."
"Tak prosim."
Klávesy jsou rozmístěný jinak, nejspíš i ve čtvrtým rozměru.

Minuta do půlnoci. Doluju si z nohy střep, ráda, že dejchám. Psací nadšení mě opustilo na záchodě spolu s dalšími... věcmi.
Neděle to jistí!

Závěrečná poznámka: 

A vážně jsem si do poslední chvíle myslela, že to ještě dám... :D

Obrázek uživatele Lady Vader

Žena z Coruscantu

Fandom: 
Drabble: 

Nechápala, proč musí pořád žít.
Proč musí trávit dny obklopená přístroji a podstupovat terapie.
Proč jí syn nedovolí zemřít.
Proč ji kdysi dávno odvezl z Naboo na Coruscant.
A přitom za ní nikdy nepřišel, jen o svátcích posílá drahé dárky.
Žena starší, než si kdokoli dokázal představit, stála u okna.
Smutně se dívala, jak slunce zapadá za věže Coruscantu.
Stejně jako včera, dnes, zítra ...
Jak dlouho ještě?
A pak, jednoho dne, přišla zpráva.
Endor.
Její syn, všemocný Palpatin, je mrtvý.
Usmála se.
Vrásčitou rukou odpojila přístroje, odmítla léky.
Usedla do křesla.
Zavřela oči.
Konečně je volná.
Konečně bude mít klid.

Obrázek uživatele Tora

Stejně nic neuchvátáš

Drabble: 

„To prostě nemůžu stihnout! Okna, dárky, cukroví…“ klela domácí a běhala po domečku. Uklidili jsme se moudře z cesty, známe konce. Nakopnutá kočka, přinejlepším.

„Odnesu tohle do sklepa a bude večeře, jo?“ odběhla s plnou náručí věcí. Nepřiběhla. Přikulhala. Přehlédla schod.

Druhý den ji přivezli s nechodící sádrou, nešťastnou, prý jak to dopadne? Jak asi. Klídek, vánoce přijdou stejně, no ne? Přišly a byly príma. Domácí se celé dny válela a my šťastně s ní. Okna špinavá, dárky přes Internet, cukroví, co spatlala vsedě, skoro nepřipálila.

Za odměnu jsme neshodili stromeček, nerozškubali dárky.

Ponaučení?
Když moc spěcháš, raději si sedni.

Závěrečná poznámka: 

Když se tak ohlédnu zpět, tak zjišťuji, že ty loňské vánoce zas nebyly tak špatné. Byly takové - jiné. A zjistila jsem, že to není vůbec špatné... Ale letos si kvůli tomu nohu fakt lámat nebudu. Zkusím je prožít v klidu i bez zlomené nohy.

Obrázek uživatele Rya

Oči čtou, srdce si pamatuje

Úvodní poznámka: 

Jedno navíc, bez nároku na bod.

Drabble: 

„Tatííí! Pojedeme lanovkou, jo?!“
„Nic takového, lenoši!“ vyjel nevrle.
Ukřivděné kňourání se mu zarývalo do mozku. Obětuje volný čas, aby je vzal do ZOO, a tohle je vděk! Nikde ani kousek uznání! Doma, v práci…
Jakmile udělá něco pro druhé, chce se po něm ještě víc.
Rozmrzele zíral do výběhu.
Kdysi mu to nevadilo.
Nejbližší lev k němu otočil hlavu.
Kdysi jednoho lva miloval.
Pohlédl lvu do očí.
Byly zlaté.
Plné konejšivého pokoje.
„Děcka! Jdeme na lanovku!“
Nadšeně zavýskaly.
Usmál se.
„Odveze nás do čarovné země!“
Neodvezla.
A možná přece ano.
Večer vyhrabal své staré knížky a začal dětem číst.

Závěrečná poznámka: 

V originále zní myšlenka znaveného otce samozřejmě vznešeněji:
"Když vykonáš jeden dobrý skutek, je obvykle tvou odměnou žádost, abys vykonal další, ještě těžší."

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

Body a klid

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Návrat k pubertálním počátkům. ^_^

Drabble: 

Cítil, jak se mu klepou kolena i ruce. Kdesi uvnitř hlavy věděl, že je na tuhle situaci dokonale připravený, ale vědět a udělat byly v tom okamžiku zcela odlišný věci. V duchu si tuhle situaci přehrával tisíckrát. Důležitý je nenechat se snadno strhnout a v klidu provést to, co umí. Hlavně zaskórovat. Skórování je totiž to, o co v týhle situaci jde. Ať jdou do háje všichni, kteří tvrdí, že nejdůležitější je si to užít. Zvedl hlavu a pevně se zadíval Petrovi do očí.
Teď, nebo nikdy, nabudil se.
Petr padl na kolena, ale bylo pozdě.
Samostatný nájezd vyvrcholil brankou.

Obrázek uživatele Skřítě

Novodobá pohádka pro zlobivá děťátka...

Fandom: 
Drabble: 

Jinak dnes, děťátka, začla ta pohádka:
princezna s rozkoší vytáhla sluchátka.
Líce jí zrůžoví, srdce se rozbuší,
když si je v tramvaji zastrčí do uší.
Tatínka má prezidentem, stát okrádá o mince
a princezna na tabletu šťouchá prstem do prince.
Ten dal neznámému stovku za fotku na profilovku.
Podobizně oči září a událost v kalendáři
smí si přečíst poddaní, zítra budou oddáni.
Ve vztahu chtěj hlavně klid, tak má každý vlastní byt.
Nemají čas na pusy, lajkují si statusy.
A jak ten čas rychle letí, ze zkumavky mají děti.
V království vše dál jen kvete,
konec zvonec, tak už spěte!

Obrázek uživatele Rya

Fámy

Úvodní poznámka: 

Drabbleti předchází tohle

Drabble: 

Vévodovo prohlášení Tima neupokojilo. Pokračoval v úpěnlivých prosbách, vytrvale, ale s rostoucí beznadějí. Vévoda ho očividně nevnímal. Až poslední věta upoutala jeho pozornost.
„Říká se o vás, že jste milosrdný!“
„Opravdu?“ podivil se panovník. „To sis vymyslel!“
„No… někteří to říkají…,“ znejistěl Tim.
„A mnozí říkají pravý opak, není to tak?“
Tim neochotně přikývl.
„Uklidni se. Lidi toho napovídají!“
Z nádvoří přispěchal strážce, aby vyslechl vévodovy rozkazy.
„Zavřít, umýt, odvšivit, obléknout do něčeho slušného. Nakrmit. Ať je prohlédne některý z hojitelů. Učitele jim vyberu sám.“
„Učitele!“ vyjekl Tim překvapeně.
„Ano, učitele,“ řekl vévoda. „Zvěsti o mém milosrdenství jsou značně přehnané.“

Závěrečná poznámka: 

Pokračování příště...

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Formalita

Fandom: 
Drabble: 

Možná to byly zesílené obavy, možná oprávněný strach. Zda to zvládnu, zda, zda…
Když jsem do toho podniku šel, věděl jsem, že to nebude nic jednoduchého. Z počátku jsem se snažil i připravit, ale jak se blížil termín, bylo mi čím dál tím víc jasné, že to nezvládnu.
Záviděl jsem těm, co vypadali tak v pohodě. Musel jsem na ně působit asi komicky. Vystresovaný. Na druhou stranu, ten klid mi, ano chyběl, ale kdybych byl klidný, asi bych to nezvládl tuplem. Prostě, najít tu správnou rovnováhu mezi tím – zdravým podceňováním a klidem. Vírou. Však ono se ukáže. Ukáže? Snad… Doufám.

Stránky

-A A +A