Střípky her

Obrázek uživatele Jeřabina

Nečekaná setkání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Již definitivně Rusko.
Navazuje na Vytrácení

Drabble: 

Alžběta od vytouženého převelení k Josefově jednotce v prosinci 1918 čekala leccos. Rozhodně ale nepředpokládala, že na ni bude čekat jenom zadní voj. Natož že přijde doprostřed rvačky.
Rval se postarší hromotluk s... propána... děvčetem. Děvče v kalhotech, opásané šavlí, mělo zjevně navrch.
Ne ale dlouho – potyčku ukončil přišedší velitel hromovým „Čujkov, Nataša, pó-zor!“... načež přistoupil k Alžbětě, která zůstala doposud nepovšimnuta. Prohlásil: „Bohudíky, že jste v pořádku dorazila! Vladimir Georgevič Golovin, prosím, odpusťte mi tento... výstup,“ a políbil jí ruku.
Alžběta pohlédla do jeho planoucích očí a při jemném doteku jeho rtů věděla, že ruměnec nemá jen z mrazu.

Závěrečná poznámka: 

A jsme ve víru dění: 23. 12. 1918.
Případně hezká píseň pro Natašu: https://www.youtube.com/watch?v=PGvgivFW3iw

Obrázek uživatele Jeřabina

Vytrácení

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Jako ano, to téma mi tak úplně nešlo. Neudělení bodíku pochopím a akceptuji.
Navazuje na Změny perspektivy

Drabble: 

Když Bětce rodiče představili o deset let staršího inženýra Kučeru, nedokázala nemyslet na sestřiny uplakané oči před svatbou s obstarožním bankéřem („Bětko, ty musíš být šťastná!“).
Josef ale překvapil. Na třetí schůzce ji políbil, a když ucítila jeho ústa, jako by jejich duše prolnuly. Žádost o ruku přijala.
Za rok Josefa povýšili. Začal přicházet unavený, přestal se smát. Nakonec po ní přestal toužit.
Po měsících poprvé ji políbil před odjezdem. Duše se ani nehly.

Píšťala přerušila Alžbětiny vzpomínky. Sevřela brašnu s nástroji a nastoupila do vlaku Červeného kříže na východ, odhodlaná najít svého prince na bílém koni – a probudit ho.

Závěrečná poznámka: 

Konec se odehrává v září 1916.

Kdyby jako někdo chtěl soundtrack, tak Polámaný anděl touhy je celkem fajn. :) https://www.youtube.com/watch?v=SlFVmX5qBHE

Obrázek uživatele Jeřabina

Změny perspektivy

Úvodní poznámka: 

Tohle téma se mi nečekaně hodilo :) Jo, ten vtip jako není vtipnej, ale tak... posloužil.
Navazuje na Na Rusi

Drabble: 

Po osmi měsících, kdy doktor Sališ ze soukromých lekcí každou středu postupně udělal asistence třikrát týdně, Bětku jednou zastavil s „Kučerová, vy byste ten apendix odoperovala i sama, co?“
Bětka zrudla... a další čtvrtek operovala.
Před sálem potkala skupinku mediků. Nejstarší švihák žoviálně prohlásil: „Pánové, víte, proč je ženská u operace jako mrkev v zimě? Praktický to není vůbec, ale aspoň se pobavíš – sněhuláci, žejo.“
Než se dosmáli, Bětka utekla.

Šviháka potkala znovu – u Bachmače mu tahala kulku z břicha. Zvlášť když poblíž bouchl granát, příliš se nebavili ani jeden – ale on přežil a Alžběta týden neslyšela na pravé ucho.

Závěrečná poznámka: 

Je prosinec 1915.

Ráda bych dala obecný disclaimer k celému Alžbětině příběhu: jedná se o fanfikci. A podobně jako u Ruské věci, jde o fanfikci na larp (co je larp viz třeba http://hrajlarp.cz/zaklady/). Jedná se o hru Legie: Sibiřský příběh. Je skvělá. A pokud byste hru znali a pokud by se vám líbila tak, že si říkáte, že byste ji chtěli hrát, možná bude dobré moje drabblate dále nečíst - spoilerům se sice snažím vyhýbat, ale o postavě Alžběty Kučerové asi moje drabblata něco prozradí (ačkoliv moje verze příběhu je jenom jedna z šesti běhů hry). Taky se upřímně jedná spíš o moji osobní psychohygienu a touhu to téma zpracovat pomocí drabblí v bezpečném prostoru skýtaném DMD a trochu se za to vlastně stydím (a fakt to nechci zveřejňovat lidem, co tu hru znají, různé důvody), takže moc nemusíte lidem mimo DMD říkat, že tohleto píšu :)
Ale cítím touhu říci, že v mnoha případech nejde o moji tvorbu, ale o kombinaci práce tvůrců hry, příběhu odehraného v průběhu hry a mé interpretace téhož :)

Obrázek uživatele Jeřabina

Staronové

Úvodní poznámka: 

Letos jsem nakonec po dvacátém dubnu podlehla náporu velkého zlého světa a DMD zbaběle opustila. A číst jsem nestíhala už vůbec. A i když jsem psala, vůbec mi to nešlo od ruky tak hezky jako loni, s většinou drabblí spokojená vůbec nejsem.
Příběh Grete Aberdeen se mi do drabblí nepodařilo zkondenzovat moc dobře, i když si myslím, že by to za to bývalo stálo. Ale zrovna tohle drabble mi přišlo, že o ní hezky řeklo, co je zač, a navíc ho byl hrozný porod sesekat do sto slov.

Drabble: 

Když vás ve městě znají jako vdovu Aberdeenovou, i když vám ani nebylo čtyřicet, zvyknete si, že pro ně nejste úplně ženská.
Svého manžela jsem milovala, ačkoliv to nebyl žádný fešák, spíš brýlatý sušinka, původně z Bavor, ale byl rovný chlap a taky poslední, kdo mě kdy hladil po tvářích a oslovoval Grétko.
Vdova Aberdeenová rychle zapomněla na zahřátou postel, cizí ruce na svých ramenou a bocích. Nechyběly mi. Nebyl čas.
Tak proč se mi teď třesou ruce? Doktor mě jen oslovil Grete a vzal mě za ruku, jako soucitný přítel.

Čtyři roky stačí, aby člověk odvykl doteku cizí kůže.

Obrázek uživatele Jeřabina

Vítaní hosté

Úvodní poznámka: 

Inu, nevím, jestli je to dost hrabavé, ale tak snad.

Drabble: 

Pistolník, který se před hodinou Gretě představil představil jako: „Bill. Buffalo Bill,“ se zeširoka usmál.
„To víte, paninko, v prérii je každá rada krátká.“ Grete s úsměvem kývala hlavou.
„Když se takhle ženete už třetí den za stádem, nikdo kolem, to se teprve pozná chlap...“
„Mhm, a-“
„Ale víte, člověk se nesmí vzdát, já dycinky říkal... “
Grete se připravovala ho zdvořile vypakovat.
„Ale já se nikdy nevzdal, dceru hledám dobrých patnáct let, ale nevzdám to – já Barb najdu!“
Grete zpozorněla: „Co prosím? Barb?“
Billa zájem zjevně potěšil, takže znovu rozkošnicky začal: „To já jsem takhle dělal v docích v Bostonu...“

Obrázek uživatele Jeřabina

Náš zákazník, náš pán

Drabble: 

Thoru Gundersenovi nikdo neřekl jinak než Švéd. Byl to vysoký, vyhublý chlap, kterého se každý trochu bál, i když byl vcelku zdvořilý. Vždycky, když vdově Aberdeenové podával peníze, otřásla se – ale platil poctivě.

Večer v saloonu se mu všechny holky vyhýbaly – kromě té mladé, kterou ještě nezkoušel. Cestou nahoru se na ni nedíval. Jakmile za nimi ale zapadly dveře a ona k němu lascivně přistoupila, vrazil ji facku. Překvapeně zavrávorala, z očí jí vytryskly slzy. Když jí vrazil druhou, vykřikla. Od vedle přiběhl vyhazovač Sean.
„Děje se něco?“ zeptal se Barb.
Barbara Mitchell polkla slzy. „Všechno v pořádku. Zákazník zaplatil.“

Obrázek uživatele Jeřabina

Opilecká

Úvodní poznámka: 

Malé viny, velké viny, a soundtrack:
https://www.youtube.com/watch?v=rI34-IuuqUw

Drabble: 

Doktor ztěžka usedl na zápraží saloonu. Tu šestou whisky mu vnutil Cullen na zhnání splínu. Nezahnala.
Okolo pobíhali lidé za svou prací a slévali se v barevné šmouhy, ze kterých najednou vystoupil obraz.
Mississippi, 1863. Jižanské sídlo, bílý plot – jen muži odešli, a přišli cizí. Jeho nechali důstojníci držet koně – nemohl nic udělat.
Potom křik, pláč, smích... Než odešli, celý dům zapálili.
Doktor si sevřel hlavu dlaněmi – v ohni se hemžily stíny a přerývaly hlasy.
Šum a plameny zahnala až šedivá silueta, která mu položila ruku na čelo.
„Proboha doktore, vy teda vypadáte. Pojďte vystřízlivět ke mně, ať vás nepomluví.“

Obrázek uživatele Jeřabina

Náhlé ztráty

Úvodní poznámka: 

Inu, uděláme takový rázný skok kupředu, tohle téma se mi do toho hezky trefilo.
Upřímně doporučuji si na začátku pustit tohle: http://www.youtube.com/watch?v=h_zeiKrRTuk :))

Drabble: 

Na jedné straně náměstí stál Bohannon, nejlepší pistolník v okolí. Na druhé byl roztřesený doktor Whitehead, který zoufale zvedal zbraň.
Grete se slzami v očích poklekla. Dnes ráno do obchodu Doc vtrhnul se strachem v očích, jakmile ho Bohannon k souboji vyzval, a vypověděl jí tajemství své minulosti. Slíbila mu, že to bude v pořádku. Políbil ji... ale v pořádku to nebylo
Teď zbývalo jen doufat, že nejhorší střelec ve městě trefí cíl.
Zazněl výstřel a hlaveň obklopilo kolo tmavošedého dýmu. Doktor sebou cukl.
Cullen nehnul ani brvou a namířil. Když se kouř rozptýlil, Doc se podíval do tváře smrti.

Obrázek uživatele Jeřabina

Výjimka z pravidla

Úvodní poznámka: 

Tak se vracím k tomu svému fandomíku, no.

Drabble: 

Úspěch maloměstského obchodníka je přímo úměrný tomu, jaké vztahy udržuje se sousedy. Grete byla úspěšná velmi – a drbat k ní chodilo celé město. Ostatně proč ne - venku bylo věčně lezavo a vevnitř hřála kamna.
Proto dobře věděla dřív než ostatní, že řezníka Bauera podfoukli hospodští, že indiánská manželka od Irčana Lebecka včera vykuřovala saloon proti zlým duchům i že pan Durant stále churaví.
Grete měla přirozený talent na lidi – uměla poslouchat a sama neříkat mnoho. Jediný, u koho to nešlo, byl doktor Whitehead. Grete tušila, že jakkoliv u ní doktor tráví času požehnaně, něco jí skrývá.

Brala to jako výzvu.

Obrázek uživatele Jeřabina

Dobré skutky

Úvodní poznámka: 

Tak se zase vracím do pekla na kolečkách. Vlastně pro mě tohle téma bylo celkem jednoduché :)

Drabble: 

Proti indiánům neměla Grete v zásadě nic. Teď před ní jeden zmokle stál, konvertovaný holobrádek, reverendův misijní úspěch.
Grete koukla, co jí přinesl. Stará kožka byla místy flekatá a proděravělá.
„Frau. Já za tuto nutrii potřebuji tři dolary. Musím splatit reverendův dluh za ohnivou vodu," pronesl školáckou dikcí. Nutrie smrděla.
Grete zvažovala dát mladíkovi dolar a kožku spálit, když do obchodu vešel doktor, s laskavýma, měkce hnědýma očima. Josephovi věnoval úsměv.
Grete vrazila indiánovi tři dolary a zoufale pohlédla na chlupatinu, která se sbíhala do slepených špiček.
Odpoledne visel nad pultem velký nápis „ostnatá nutrie, 1 ks, spec. nab.: 4$“.

Obrázek uživatele Jeřabina

Vyšší princip

Úvodní poznámka: 

Teda za minutu dvanáct!

Drabble: 

„Pánové, takový prsa jste neviděli!“ rozkřikoval se Greg O'Connor. Grete obsluhovala zákazníka před ním.
„A pas vykrojenej, prdelka jako broskvička...“ chlap svoje vyprávění doprovázel výmluvnými gesty.
„Aby ses nerozplynul! A která běhna to byla?“
„Člověče, je jí tak sedmnáct nanejvýš. Barb se jí říká. Á, ránko, Frau Aberdeen.“
Grete byla vždycky od rány, ale teď jí z očí šlehaly blesky:
„Ty. Hnusnej prasáku. Seber se a vypadni z mýho obchodu. Takovou špínu tady trpět nebudu.“

Když Greg, jeho kumpáni i jejich výplaty zmizeli, Grete, aniž se otočila na doktora, který postával v rohu, tichounce řekla: „V červnu jí bylo šestnáct“

Obrázek uživatele Jeřabina

Rozjímejte

Úvodní poznámka: 

Dneska si skoro připadám, že splňuju to s tím nedodržováním tématu, ale tak jako... no, už přišla nouze na kozáka. Letos je to nějaké těžší.

Drabble: 

Grete se pokřižovala. Svatostánek tady v městečku nebyl nic moc, ale jí stačil.
Pane Bože, dej, ať Barbara pochopí, že to s ní myslím dobře, holka jedna pitomá – promiň, pane Bože – a vrátí se domů.
Dej taky, ať se doktorovi Whiteheadovi daří a ty paznechty, co mu dluží peníze, stihne padoucnice.
A kdyby tě to moc neobtěžovalo, dej, ať někdo konečně koupí tu smradlavou veverčí kůži, jinak ji brzo vyhodím oknem.
Ale o tu volbu starosty, o tu se, pane Bože, starat nemusíš. To já už si zařídím sama, protože ženská neženská, nikoho lepšího na to v tomhle městě nenajdou.

Obrázek uživatele Jeřabina

Staronové

Úvodní poznámka: 

Inu, spáchala jsem pokus stvořit obecný fandom pro svá larp-inspired drabblata.

Drabble: 

Když vás ve městě znají jako vdovu Aberdeenovou, i když vám ani nebylo čtyřicet, zvyknete si, že pro ně nejste úplně ženská.
Svého manžela jsem milovala, ačkoliv to nebyl žádný fešák, spíš brýlatý sušinka, původně z Bavor, ale byl rovný chlap a taky poslední, kdo mě kdy hladil po tvářích a oslovoval Grétko.
Vdova Aberdeenová rychle zapomněla na zahřátou postel, cizí ruce na svých ramenou a bocích. Nechyběly mi. Nebyl čas.
Tak proč se mi teď třesou ruce? Doktor mě jen oslovil Grete a vzal mě za ruku, jako soucitný přítel.

Čtyři roky stačí, aby člověk odvykl doteku cizí kůže.

Závěrečná poznámka: 

Doporučuji si k/po čtení pustit: http://www.youtube.com/watch?v=LURh_ulHyms

Obrázek uživatele Jeřabina

Nezdolné odhodlání

Úvodní poznámka: 

Drabble je na motivy hry na motivy seriálu Hell on Wheels, ovšem fandom mi přišel natolik rozvolněný (navazuje výrazně spíš na larp než na seriál, od kterého se samotný larp hodně odchyluje), že to uvádím spíš takhle. Pokud budu takových drabblí psát víc, zkusím fandom nějak pořešit a předefinovat.

Drabble: 

Doktor Whitehead seděl na zápraží. Rád sledoval obyvatele tohohle železničního městečka, ale některé pozoroval výrazně častěji. Třeba Gretu.
Každé úterý v poledne důstojně zamířila ze svého koloniálu k saloonu – a bordelu v jednom. Nikdy nevešla, jako by se bála, že na ní ulpí neřest. Zavolala si ven mladičkou překrásnou Barb, kterou každý znal, mnoho mužů velmi důvěrně. Někdy s ní mluvila klidně, jindy křičela, jindy prosila. Barb křičela často. Odešla vždycky.
Grete se vracívala se strhaným výrazem. Úterý odpoledne považoval doktor za dobrou chvíli pro návštěvu koloniálu.
Jako jediný muž ve městě už chvíli věděl, že Barb je Gretina neteř.

Stránky

-A A +A