Interview s upírem

Obrázek uživatele Karin Schecter

Zabij mě

Fandom: 
Drabble: 

Po smrti bratra jsem už nechtěl dál žít. Každou noc jsem hrál ruletu s vlastním životem. Opíjel jsem se do bezvědomí. Procházel jsem sám temnými uličkami, doufající v rychlou a bezbolestnou smrt. To přání se mi částečně vyplnilo.
"Zabij mě," prosil jsem. Seděl jsem na stejných schodech, na kterých si bratr zlomil vaz.
Ale nedokázal jsem to, bojoval jsem. Pobavilo ho to.
Jako milenci jsme tam leželi. Má hlava na jeho hrudi, jeho rty na mém krku. Směs vzrušení a bolesti, když se zakousl.
A pak jsem pil. Ještě to nebylo vše.
Musel jsem zemřít. Abych se mohl stát upírem.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kleio

Guvernantka

Fandom: 
Drabble: 

Guvernantka se na děvčátko dívala částečně lítostivě, částečně pobaveně. Dívka stála uprostřed pokoje, na tváři měla naplácanou vrstvu bílé barvy, pudr ve vlasech. K tomu neúměrné množství růže.
"Claudio, zlatíčko moje," zahlaholila a vykročila směrem k tomu neštěstí. Holčička se tvářila utrápeně, když ji slečna začala upravovat. "Tohle se nehodí pro malé dívky, Claudio."
Malá dupla. "Nejsem holčička. Chci být žena." A na důkaz svých slov se nedětsky usmála.
"V tom případě, mladá dámo, nejlepší přítel ženy je zrcátko." Vytáhla z taštičky své kapesní zrcátko a ztuhla.
"Nejlepší přítel ženy je krev," zazubila se Claudia a vysála svou čtvrtou opatrovnici.

Závěrečná poznámka: 

Nejlepší kamarád pro každého upíra. :-)))

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Smrtijedka

Život květinám

Úvodní poznámka: 

Hned jak jsem uviděla téma, měla jsem jasno. Musela to být tahle scéna.

Drabble: 

Neodvažovaly se vzhlédnout. Krčily se ve stínech, schoulené k sobě jako plátky růže.

Ale růže zbavené trnů se nemají jak bránit. Květiny hoří, když se dostanou moc blízko k plameni. Růže zarůstají popelem. Těžko vzdorovat zákonům přírody.

Milosrdná noci, neodcházej! Postav se Bohu, jehož jsme pro tebe odvrhly. Neber život květinám. Zachovej nám naději, zachovej nám svit luny a hvězd!

Květiny nepláčou jinak než kapkami rosy, bledé okvětní plátky se chvějí ve větru.

Slunce vychází.

Těžko vzdorovat silám přírody.

Tváře zarůstají popelem jako růže v plameni. Mění je v sivé sochy, příliš krásné pro sluneční záři.

Rozlétnou se v prach.

Závěrečná poznámka: 

Já jsem ještě letos nenapsala nic o upírech, to je ale ostuda.

Obrázek uživatele Quiquilla

Chvíle před úsvitem

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
A už jsme se dostali k násilnému zkracování. Ono třicet slov, je třicet slov.

Drabble: 

S nechutí jsem se vymanil z Lestatova polibku a zvedl se z postele. Zavolal na mě, ale nenaléhal. Dnešní noc si domů znovu přivedl děvky. Nepotřeboval mě.
Stále ještě nahý, jsem se postavil k oknu. Nebe bylo černé, poseté miliardou hvězd. Hvězd, které mi přestávaly stačit.
Dřív jsem se plně spokojil s šedivou oblohou v Lestatových očích, které jsem ve chvílích pobláznění považoval za jasně modré. Jindy, za bouřlivě fialkové.
Z ložnice jsem zřetelně uslyšel slastný výdech, když z dívky bezbolestně vyprchal život. Tu noc jsem po letech poprvé skutečně zatoužil po tom, aby mne tehdy také takto ušetřil utrpení.

Obrázek uživatele Saphira

Jediný paprsek

Fandom: Interview s upírem (film)
Poznámka: Už je to dlouho, opravdu dlouho, co jsem to viděla.

Poslední svítání bylo nádherné. Bylo v něm tolik krásy, bolestné krásy, protože jsem věděl, že ho už nikdy více nespatřím, pokud nezemřu.
Mlha, rosa, růžový nádech na obloze. Pak přišlo, velmi pomalu, samotné slunce. Bylo to naposledy, co jsem mu zpříma hleděl do tváře.
Mým jediným společníkem je teď tma. Už tak dlouho. Ze začátku to má své kouzlo, ale po staletích temnoty vás to začne užírat.
Chtěl jsem vidět jen malý záblesk slunečního světla, jen nepatrný. Ale nešlo to. Zoufalství mne stravovalo den za dnem.
Dřív jsem toužil po věčném životě. Ale teď… teď…
Mou jedinou nadějí byla smrt.

Rok: 
2011
-A A +A