Vyšehrad

Obrázek uživatele neviathiel

Obtížně

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Dva mladí lidé. Závan dávné blízkosti. Dřevěný stůl s lavičkami, dvě čtyřdecky kofoly.
Tužka a papír.
„Ukaž mi, co vidíš, Šimone.”
Přivře oči unavené z celodenního koukání do spousty monitorů a hledání čehokoliv podezřelého, detailu, kouzla, porušení některého z myriády předpisů o utajení. Ideální práce pro jasnovidce.
Podívá se skrz víčka.
Vídí to. Změť čar, jako vypálená do jemné červené tkáně. Dokáže zaostřil na část, ne na celou. Nějaké zkreslující kouzlo.
Začíná zprava shora. Čáry nechtějí navazovat, kroutí se mu pod rukama. Šimon v sobě nemá magie, ani aby se za nehet vešlo. Ale vidí.
Vlasy se mu ježí hrůzou.

Závěrečná poznámka: 

Další: Blízko

Obrázek uživatele neviathiel

Brzy

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Šimona Illnera probudí úporně zvonící mobil, který zase po noční zapomněl vypnout. Přivře oči přes ostrým světlem displeje.
Olena.
Jí by telefon zvedl i uprostřed noci. Kdyby zavolala.
Teď?
Proč?
Proč jí brát telefon?
Olena.
Když se potkali poprvé, lítala v problémech. Nechtěla o tom mluvit. Pak už nebylo o čem mluvit.
Do hajzlu.
Celou tu dobu nešel na jediné rande.
„Ahoj… ne, nespal jsem.”
„Potřebuji tě vidět.”

Když Olena ukončí hovor, ještě chvíli hledí sluchátko.
Kostky jsou vrženy. Šimon je jasnovidec. Pokud neuvidí řešení on, pak už nikdo.
Milice z ní udělala zbraň.
A pak ji namířila špatným směrem.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že jste poznali Kdo s čím zachází, s tím také schází.

Další: Obtížně¨
Celý seriál
První letošní drabble

Obrázek uživatele neviathiel

Nikdy

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Přesně za tři dny vás najdu. Pokud si to mezitím rozmyslíte, okamžitě mi zavolejte.”
Na vyšehradské číslo. Odkudkoli. Až opatrnost ztratí smysl.
„Neměla byste se tam vracet.”
„Mně se nelíbí vaše řešení. Musím se chovat jako poslušná členka.”
„Zatím můžete cokoliv. Máte za sebou otřesný zážitek. Nic nebude nápadné. Ale kdyby se vám cokoli nezdálo…”
„Okamžitě vám zavolám.”

Portál ji vysadí v průjezdu opuštěné usedlosti nedaleko Hanspaulky. Bydlela tam pár let s mamkou, když byl život jen trochu nenormální.
Počká na nejbližší tramvaj a jede zpět do bytu od Milice. Zase nebude moci usnout. Zase se tam nebude chtít probudit.

Závěrečná poznámka: 

Další: Brzy

Obrázek uživatele neviathiel

Jednou

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Grotta v Grébovce bývala kdysi vyhlášená restaurace. Teď je to spáleniště obklopené páchnoucími haldami a vzrostlými duby. Nikdo sem nechodí. Každého vidíte zdaleka. Když nevystrčíte nos z jeskyní, nikdo nemá šanci vidět nebo slyšet vás. Vrbenský celou dobu skenuje svým talentem okolí. Olena stále ještě vnímá jeho myšlenky. Prý to přejde do čtvrt hodiny. Obvykle.
Vrbenský se nahne nad kašnou a začne kreslit na vodní hladinu. Portálem přicestovala i sem. Nepříjemný pocit ztráty rovnováhy. Olena je země. Chladná, prastará, neměnná síla.
„Otevřu vám portál kamkoliv.”
„Chci zpátky.”
Možná bych ho měla poslechnout, zahlodá pochybnost. Schovat se a čekat a čekat.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Teď

Úvodní poznámka: 

Předchozí: Navždy
Celý seriál
První letošní drabble

Varování: smrt, krev

Drabble: 

Život někdy vypadá jako katastrofálně absurdní šestákové drama, které pozorujete skrz upatlané sklo.
Dějství první. První skutečné setkání s Vrbenským. V nemocnici po magickém útoku je ona.
Druhé. Nemagický útok. Magická pečeť napraskává. Krvavé cákance na zdech, lepkavá kaše všude.
Třetí. Pečeť povolila podruhé. Nad ní klečí Vrbenský a drží jí ruku na čele. Za pár hodin mu odkýve spolupráci.
Čtvrté. Zdrhá před černokněžníky, kteří jí pomohli zdrhnout před Milicí. Pečeť drží, pod ní obrovská síla.
„Já…”
„Já vím.”
Olena zavře oči.
Vnímá, jak si Vrbenský sedá vedle.
„Dovolíte?” zamumlá Olena.
„Ano.”
Opře se o Vrbenského.
A on ji obejme.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Navždy

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

„Koho dalšího jste kontaktovala?”
„Od návratu? Jen vás.” Jeho Milice neohrozí. „Věděla jsem, že neřeknete ne.” Nikoho jiného nemám. „Snažil jste se mě dostat pryč.” Proč jsem to nechtěla vidět? „Celou dobu.” Nakopne velký kámen. Ostrá náhlá bolest přehlušuje tu trvalou. „Já se ale musím vrátit.”
„Hloupost.” Zní to jako facka. „Je to příliš nebezpečné.”
„Mají na mě… pojistku.”
„Nikdy se ji neodváží použít. Očernili by zejména sebe.”
Organizacím plyne čas jinak.
„Došel mi čas. Co jiného mám dělat?”
Aleksandr by bojoval —
„To ať vás ani nenapadne.”
Načas ji uklidit. Využít všechny páky. Jeho nápad.
„Tohle ať ani nenapadne vás.”

Závěrečná poznámka: 

Téma se krčí v druhém odstavci.

Další: Teď

edit: Po prvních reakcích přidávám trochu teorie, neboť jsem se zjevně stalal obětí bubliny, o které píše moje třetí identita.

Poznámky (pro otrlé): Náboženské, motivační, finanční a kdovíjakéjiné pochybné= společnosti, sekty apod., své členy získávají nejen klasickým love bombingem, spánkovou deprivací, podvýživou a vražedným režimem, díky kterému se mozek nezvládá bránit sebenesmyslnějšími indokrinací (někde se dají sehnat bláboly zakladatele Jonestownu, ale varuju, smrskne se vám z toho mozek), ale taky "collateralem", tedy materiálem, který máte poskytnout jako důkaz svých čistých úmyslů. Ve skutečnosti jde o pojistku, kterou vás budou moci vydírat, protože "co kdyby se tohle dostalo na veřejnost - to radši budu trpět dál".
Ukázkou toho je nedávná aféra NXVIM (Nexium) a jedné jeho speciální větve, která začala jako "women empowerment" a "odemknutí potenciálu" a skrz grooming a další techniky skončila u otroctví a vypalováním monogramů gurua členům do kůže.

Obrázek uživatele neviathiel

Kdysi

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Oba mlčí, dokud nevyjdou zpátky na denní světlo. Rozbitá špinavá dlažba. Rozbitá kašna.
„Vzpomínáte si ještě, jaký byl život před… tím?”
Vrbenský sáhne do kapes, vytáhne krabičku cigaret a sirky. Škrtne a zadívá se na plamínek. „Když se narodíte jako voda, nezapálíte si bez sirek,” řekne. „Teď už je to jen zvyk.”
Když Olena přivře oči, zdá se jí, že vidí jeho magickou auru. Rudý oheň a temnou vodu propletené v divokém tanci. Olena zamrká. Sirka zhasne, zasvítí oharek. Přelud je pryč.
„Mohla jsem vám pomoci. Kdybych se dokázala držet dál od průšvihů.”
„Minulost nemůžeme změnit,” řekne Vrbenský. „Budoucnost ano.”

Závěrečná poznámka: 

Další: Navždy

Obrázek uživatele neviathiel

Kupodivu

Úvodní poznámka: 

Dialog pokračuje, téma nedalo jinak.

Předchozí: Někdy
Celý seriál
První letošní drabble

Drabble: 

„Lidská paměť je mnohem složitější. Není jako cédéčko, na které jednou vypálíte soubory a už zůstanou navždy neměnné. Kdykoli vyvoláte vzpomínku, upravujete ji a znovu ukládáte. Nevědomky. Udělala jste to právě teď. Vnímáte sama sebe v mojí vzpomínce, a tak si ji přisvojíte. Změníte úhel pohledu. Možná někde najdete slepé místo, které bylo mimo moje zorné pole, ale okamžitě je zaplníte. Vaše vzpomínky už neexistují. Nemůžu vám pomoci.”
Vytáhl ze mně všechno, co potřeboval vědět, napadne ji, ale nedokáže vydolovat to co chci vědět já. Ironie.
„Mám vzpomínky cizího člověka,” řekne Vrbenský najednou. „Nedokážu se jich zbavit. To je ironie.”

Závěrečná poznámka: 

Další: Kdysi

Obrázek uživatele neviathiel

Někdy

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vrbenský si sáhne zezadu na krk. Poupraví šátek, jako kdyby mu byla zima. Vždycky má zabalený krk. Oleně to nikdy nepřišlo zvláštní.
„Měl jste prasklý obratel,” řekne. „Někdo vás vzal po hlavě…”
„Po hlavě ne.”
Šátek. Chrání si krk.
„To kouzlo bylo přesně tady… přestavilo vás zevnitř. Měnilo vaši magii, vaši mysl.”
Vzpomíná si?
Vzpomíná si!
„To nejsou vaše vzpomínky.”
„Stalo se to,” odpoví ona rychle. „Vaše magie je změněná. To kouzlo jsem našla ve své staré knihovně, založené vaší fotkou. Slíbila jsem vám pomoc. Všechno dává smysl.”
„Ano, stalo,” řekne. „Ale vzpomínky jsou moje. Před chvílí jste je zahlédla.”

Závěrečná poznámka: 

Další: Ironie

Obrázek uživatele neviathiel

Proč

Úvodní poznámka: 

Navazuje na poslední drabble z roku 2018 a je součástí dlouhatánského restu. Už bych konečně mohla dojít na konec příběhu, že?

Drabble: 

„Proč mi pomáháte?”
Otázka visí mezi elegantním mužem a unavenou dívkou.
„Něco jste mi neřekl. Já musím vědět…”
„Dlužím vám život.”
„Cože?”
„Tady jsme se poprvé setkali."

Umělá jeskyně. Lavice. Okénko.
„Nevzpomínám si.” Nejde to, ksakru. Snažila jsem se. Věř mi.
Vrbenský přikývne. „Ukážu vám naši minulost. Nebude to příjemný pohled.”

Žár
Čáry na zemi
„Karle,” její hlas
„Mluv se mnou máme málo času”
Chyba
Zkrat
Oheň
Zkrat
Zkrat
„Kalle nekousej tu židli”
„Nešišlej na něj bude šišlat”
Zkrat
Jsem voda
Jsem oheň ne nejsem
„Dostanu to z tebe pryč slibuji”

Zuby jí jektají. „Do hajzlu.”
„Teď už mi věříte?”

Závěrečná poznámka: 

Drabble jsem psala v doprovodu Potápěčů od Vypsané fixy a čehosi, co mňouká jako covid, ale je to spíš kočka. Nedokážu teď posoudit, zda tyto skutečnosti měly vliv na výsledek.

Další: Někdy

Obrázek uživatele neviathiel

Nepěkný případ s hlavou

Drabble: 

Letošní DMD seriál vznikl neplánovaně a jeho děj vedle témata a komentáře čtenářů a odehrává se v rámci vyšehradské série.

Západní Ukrajina, rok 1993. Mladí čarodějové Olena a Aleksandr, žáci velmistra magie Avrama, se náhodně připletou ke zpackanému vyšetřování vraždy.

Celý příběh najdete zde.

Začátek příběhu na stránkách DMD najdete zde.

Obrázek uživatele neviathiel

Epilog

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ na téma "Řetězy svobodyy"

Předchozí

Drabble: 

Olena překročí práh domu, který jí několik hodin patřil. Setřese z ramenou tíživou odpovědnost a lehkost svobody.
"Jak to šlo?" zeptá se Aleksandr, který čekal venku.
"Lhala jsem," přizná Olena.
Taťána se dozví u soudu, že její matka po třiceti letech otřesného manželství zabila jejího otce a svému milenci dala jeho podobu. Že doufala, že dcera nikdy na záměnu nepřijde, protože otce už dlouho nevídá. Že udrží na uzdě vztek bobtnající v domě, v němž byla spáchána vražda.
Možná se to dozví od domu.
"Půjdeme domů."
Jejich ruce se najdou a pevně stisknou. Vyjdou ze zahrady.
Ani jednou se neohlédnou.

Závěrečná poznámka: 

KONEC

Obrázek uživatele neviathiel

Po bitvě

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Zvláštní. Jsem tady poprvé po takové době, a dům má jinou paní."
Olena nalije Taťáně čaj. "Jen dočasně."
"Odstěhovala jsem se v osmnácti." Povzdech. "Roky jsem mámu prosila, aby od něj odešla. Nedokázala to. Nevěřím, že by byla schopná..." Tázaný pohled.
"To ještě nevíme," řekne Olena opatrně. "Ivan chtěl, co měl Taras. Celý jeho život. Měli to naplánováno do detailů. Pár narážek na Ivanovy podivné magické experimenty, pár hádek naoko, nakonec hlučně zahraný rozchod, aby všichni sousedi viděli Naďu odcházet. Dokonce Tarase zabili zašmodrchaným černým kouzlem, aby to vypadalo na nehodu při čarování. Vycházelo jim to, dokud nenarazili na nás."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Konec

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, protože nestíhám
Předchozí
Varování: Sprostá slova

Drabble: 

Taras sebou zazmítá, zařve bolestí a poroučí se k zemi, jak ho Aleksandr pustil. Tělo se přestavuje do jiné podoby, podobné Kyrylovi jako vejce vejci, i magie se mění, přibývají černé stopy.
Olena se obrátí k Nadě. "Teď ty. Ukaž mi, co jsi."
Magická clona se bortí na kusy. Černé stopy. Jedna navazuje na popáleninu na ruce.
"Kurva," oznámí světu Kyrylo. "Ty debile! Já ti ten zub vyrazím, aby podoba byla dokonalá!"
"Nevezmete je radši na policii?"
Kyrylo se kousne do rtu, povzdechne si a přikývne.
"Takže jdeme?"
"Já ne," odpoví Olena. "Musím počkat na dědice. Slíbila jsem to domu."

Závěrečná poznámka: 

Prasák je zaháknut v kravatě ještě z předchozího drabble.

Další

Obrázek uživatele neviathiel

Šach mat

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Naďa ví, že prohrála. Taras ještě ne.
Skutečné rvačky, magické nebo ne, se dějí tak rychle, že se ani nestihnete leknout. Aleksandr se na Budči naučil prát i bez magie.
"Nech toho!" zavřískne Naďa, ale už je po všem.
Aleksandr drží Tarase zahákovaného v kravatě. Taras mu zaryje prsty do rukou, ale Aleksandr stiskne. Taras zalapá po dechu.
"Máš dost, ty prasáku?"
Vzpamatuje se Kyrylo, vyskočí z gauče a obtočí Naďu poutacím kouzlem.
"Pro velký úspěch ještě jednou," řekne Olena otráveně. "Kyrylo, dívejte se pořádně."
Přistoupí k Tarasovi a položí mu dlaň na čelo.
"Ukaž mi tvou pravou tvář... Ivane."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Už se perou

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, protože se blíží konec dubna.

Předchozí

Drabble: 

"To musela být divoká rvačka," prohodí Aleksandr. "Stál jsem deset metrů od jeho hlavy a z těch magických stop se mi ježily vlasy. Zajímavé, ani na jednom z vás žádné magické stopy nejsou vidět."
"Takže?"
"Někdo z vás dvou není, čím se zdá."
Naďa polekaně střelí očima po Tarasovi.
Olena pronese: "Ukaž mi, kdo jsi -"
Nad stolkem prosviští stovky ostří Nadina útočného kouzla. Těsně před Olenou najednou znehybní a tiše se rozpadnou. Taras zbytečně vyčaruje štít.
"Co..." hlesne Naďa.
"Toto už není tvůj dům," odpoví Olena. "Nikomu tady neublížíš."
"Zapomněl jsem," ušklíbne se Aleksandr. "Ona taky není, čím se zdá."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Přiznání

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"To už by stačilo. Odejděte," řekne Taras a máchnutím ruky otevře dveře. "Když se ta vražda stala, byli jsme oba doma. Zeptejte se policajtů, už nás prověřovali."
"Odkud víte, kdy přesně se to stalo?" zeptá se Olena zlověstně.
"Odkud asi? Policajti se nás pořád dokola vyptávali, kde jsme byli v 1:40 ráno."
"Neříkali jste, že jste s policajty vůbec nemluvili?"
Ticho.
Olena konečky prstů pohladí zeď.
"V tomto domě někdo někoho zabil," řekne.
"Byla to nehoda," vyhrkne Naďa. "Porvali se. Zpanikařili jsme a chtěli poslat tělo pryč, ale neudržela jsem portál. Utnul mu hlavu. Musela jsem otevřít nový. Jinam."

Závěrečná poznámka: 

1:40 beru jako jedno slovo.

Další

Obrázek uživatele neviathiel

Strážkyně domova

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Černá kouzla? Anebo vás zmlátil?" promluví ta holka, jejíž jméno Naďa zapomněla. "Hodláte ho zase krýt? Stojí vám to za to?"
Naďa mlčí.
"Chci s ním mluvit," procedí Kyrylo mezi zuby. "Přestaneme s tím hraním, ano? Vím, co se stalo. Kde je?"
Naďa se narovná jako svíce. Ruce se jí třesou. Nejen ruce. Nadechne se, ovládne se. Nesmí dát nic najevo. Ne před Kyrylem, a už vůbec ne před Kosturakem.

Kyrylo zamračeně sjede Tarase pohledem. "Máš vyražený zuby, nebo mozek?"
Taras se zatváří nechápavě.
"Vážně sis myslel, že se na to nikdy nepřijde, ty debile? Zatemnil se ti tady rozum?"

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Kafíčko

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí

Drabble: 

Nadě chvíli trvá, než odpoví. "Pojď dál, Kyrylo. Ale vy dva..."
Aleksandr pokrčí rameny. "Pokud necháte na pokoji vy nás."

"Taras není doma?"
"Nemá proč tady být. Chcete cukr?"
"Nechceš si konečně sednout?"
Naďa kývne, posadí se vedle Kyryla. "Nechtěla jsem..." Nadechne se.
"Včera jsme obcházeli všechny Ivanovy blízké a v noci na nás někdo zaútočil. Moc se mu to nepovedlo," ušklíbne se Aleksandr. "Očekávám, že bude vypadat dost zdrchaně. Takže kam zalezl Taras, a jak jste přišla vy k těm jizvám?"

Závěrečná poznámka: 

Barák je zatemněný (více v předchozím drabbleti) a jeho paní se se chová nerozumně. Snad tam téma je, soutěžní drabble je ale stejně to druhé :)

Další

Obrázek uživatele neviathiel

Otevři nám svou sedničku

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí

Drabble: 

"To je jejich barák?"
"Ano," odpoví Aleksandr.
"Brácha z toho muset být nešťastný," povzdechne si Kyrylo. "Takový komfort by jí nikdy nedokázal zajistit."
Olena stiskne zvonek na brance.
Jedno okno zakryje záclona. Za dalším se cosi pohne.
"Že by zvonek nefungoval?"
"Dost pochybuji."
Olena zazvoní ještě jednou. Ti uvnitř se tváří, že nic neslyšeli.
Kyrylo uplácá hroudu hlíny, hodí ji do okna a zahuláká: "Naďo! Jsi doma?"
Okno se neochotně pootevře. Záclona zůstane na místě.
"Jsem. Co se děje?"
"Máme jít k vám nebo na policii?" Kyrylo dostane nápad. "Tahle dvě děcka nemají trpělivost. Jestli chceš předejít škodě, otevři nám."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Na odchodu

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Určitě ten půlnoční útok souvisel s Ivanem? A ať už to provedl kdokoliv, bude mít přinejmenším jizvy po popáleninách?"
Narychlo utažená tkanička praskne. Kyrylo zanadává a vytáhne jiný pár bot.
"Byla by to příliš velká náhoda," odpoví Zarecka.
Kyrylo přikývne a stáhne z věšáku bundu. "Ta vaše teorie..."
"Zní nejméně nemožně ze všech, které jsme nevyloučili. Pokud jste si ještě na něco nevzpomněl."
"Ne," odpoví Kyrylo fofrem. "Nedokážu uvěřit, že bychom byli všichni tak slepí a hluší nebo spíš padlí na hlavu."
Napíše vzkaz pro ženu a připíchne jej na věšák.
"Jedna podmínka. Chci s tím parchantem mluvit jako první."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Neslušně brzy na návštěvy

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ, protože se blíží konec dubna

Předchozí

Drabble: 

"Ségra ani švára rozhodně ne. Proč by to dělali? A moji ženu do toho už vůbec netahejte. Moment... kdo je ta čtvrtá možnost?" Kyrylovi to vždycky po ránu zapalovalo pomalu. "To myslíte vážně?"
"Můžeme vás snadno vyloučit," promluví Kosturak a vytáhne z kapsy dýku. "Nůž pozná krev, kterou včera zasáhl."
"Aha," řekne Kyrylo přiškrceně. Vytáhne z manželčina šití špendlík, píchne se do prstu a dotkne ostří.
Kapička krve zaplane jasnou zelení.
Ti dva si vymění pohledy, které nevěští nic dobrého.
"Co to znamená?"
"Nemáte popálené ruce," řekne Zarecka. "Jestli chcete zjistit, co se stalo s vaším bratrem, pojďte s námi."

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Snídaně

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Avram dopije třetí šálek čaje a upře pohled na Aleksandra.
"Dovolal ses těm policajtům?"
"Vůbec nevěděli, o čem mluvím. Prý to prověří."
"Na to nemáme čas."
Olena přijde tichá a bledá jako duch a nalije si čaj. "Chcete taky?"
"Ano," odpoví oba unisono.
"Kdo myslíte, že to byl?" naváže Avram. "Máme tady mafiánského bratra, milenku..."
"... jejího manžílka."
"Pak sestru, švagra a švagrovou."
"Vy dva jste byli v kontaktu s ochrannými bariérami. Viděli jste něco?"
Oba Avramovi žáci zavrtí hlavou.
"Napadá vás něco?"
"Taras. Ten manžel," řekne Olena zamyšleně. "Něco se mi na něm nezdálo."
"Co myslíš?"
"Nemůžu si teď vzpomenout."

Závěrečná poznámka: 

Avram si nechal nalít čtvrtý šálek čaje.

Další

Obrázek uživatele neviathiel

Po bitvě

Úvodní poznámka: 

Předchozí

Varování: Sprosté slovo.

Drabble: 

Někdo přibíhá, podlaha vrže. Někdo na ni mluví. Pak křičí. Olena nevnímá. Síla jí proudí jako rozvodněná řeka. Někdo sevře její zápěstí a odtrhne ruce od kouzla.
Avram cosi zakřičí. Přiběhne Aleksandr, oběma rukama zabodne do kouzla nůž a po ostří se sveze plamen.
"Mělas mě zavolat."
"Nebyl čas."
Ráno už cítí ruce a její oční bělma mají normální barvu.

"Ááá! Kurevsky to štípe!"
"Teď snad nezačneš být cíťa," odsekne Naďa a nalije Tarasovi na ruce další tinkturu na popáleniny. Tinktura štípe a pálí jako blázen, ale funguje. "Nehýbej se! Musíš to vydržet. Jak jinak hodláš ty popáleniny vysvětlit policajtům?"

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Útok

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Po oknech běží nitky, rostou a větví se jako řasy. Jedna se zakusuje do okenního rámu. Magické základy domu se třesou.
Olena překročí kaluž rozlitého čaje a převrácený hrnek. Kleká si na podlahu. Čáry se nejlépe črtají do kamene nebo do hlíny, ale musí si vystačit s lakovaným dřevem.
Kontaktní čára.
Nabídka pomoci.
Přijetí.
Musí přitlačit dlaně ke studenému vyhlazenému dřevu. Proud síly ji hrozí odhodit.
Obrana sílí. Útok nepolevuje. Za okny naskakují mžitky. Zuřivý vír kolem domu dostává obrysy.
Olena je zřídlo. Nemůžou jí dojít síly. Magické.
Prsty jí trnou, v očích má slzy jako od zatoulané řasy.
Nepouští.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Úzkost

Úvodní poznámka: 

Předchozí

Krapet BJB, ale tohle téma by se mi hodilo tak za týden...

Drabble: 

Jste spoutaní v řetězech, které nevidíte, nemůžete sundat, nemůžete odemknout, nemůže se nakonec ani nadechnout. Únik je tak daleko, a najednou tak blízko, a najednou zjistíte, že celou dobu stál poblíž a čekal.
Svoboda!
Rozpřáhnete ruce, roztančíte se, ale jen v duchu, ještě nesmíte nic dávat najevo. Ještě ne. Je třeba čekat, čekat, čekat, a pak už bude všechno dobré.
A najednou víte, že možná nebude; že za to může pitomá náhoda. Proč vy? Proč sakra vy?
Vaše vlastní svoboda kolem vás tká nové řetězy, netušili jste, že můžou být pevnější a těžší.
Ještě máte volnou ruku.
Ještě můžete udeřit.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Vybraná společnost

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olena zůstane sedět stočená v křesle s hrnkem čaje. Všichni už spí, ale nezůstala sama.
Karel*, teď už spíš rébus než člověk, napůl voda, napůl oheň, napůl on sám, napůl někdo jiný, napůl živý a... polomrtvý, když ho viděla naposledy. Jeho magii stále nedokáže rozluštit, natož opravit.
Taras. Rádobyochranitelský rádobysilný rádobychlap. Nejasně povědomý záblesk černých kouzel.
Naďa. Žádná ušlápnutá chudinka, přesto se - nešťastně těsně před vraždou milence - poněkolikáté vrátila. K hezkému domu? K hedvábným šatům, které měla na sobě? K drahým botám a kabátům ve skříních v zádveří? K dalším modřinám?
Nedává to smysl.
Když odbije půlnoc, okna protnou praskliny.

Závěrečná poznámka: 

*Tady máte nápovědu. Pokud jste odhalili zločin, pište prosím neviditelným písmem nebo někam do soukromek :)

Další

Obrázek uživatele neviathiel

Mezitím na policii

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Jémináčku, Ruslane, kde se tady bereš?" otázal se doktor a uhasil cigaretu s výrazem kluka, který byl právě přistižen se sirkami.
"Starý pán spěchá na zprávu," řekl Ruslan. "I takový trouba jako jsem já ví, jak dlouho trvá soudní pitva."
Po vlivem Ruslanova politování nad nepochopením nadřízených pro těžkou práci soudního lékaře se doktor stal značně sdílným. Ochotně se dal do řeči o nalezeném těle, jež postrádalo hlavu a bylo tak pochopitelné se domnívat, že patří k oné osamocené hlavě.
"Ohavnost. Utlouct člověka a ještě mu useknout hlavu! Víte, co to dá práce? To není jako sekat do kmene stromu!"

Závěrečná poznámka: 

Tak na tomhle jsem se pěkně zapotila a přesto mám dojem BJB.
Poznali jste styl Dorothy Leigh Sayers?

Další

Obrázek uživatele neviathiel

Večerní pohoda

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Možná bych se tam měl vrátit a chytit ho pořádně pod krkem."
"Kvůli Nadě?"
"Kvůli tomu, že je to takový křivák."
"Myslím, že chce, abys jí pomáhal?"
Aleksandr kývne k fotce a knize na stole. "Chce Vrbenský, abys mu pomáhala?"
"Slíbila jsem to," odpoví Olena bez rozmyslu. "Takhle nemůže dlouho přežít."
"Lidé si evidentně zvyknou na cokoliv."
Chvíli oba mlčí. Olena hledí do fotografie a črtá si kouzla do bloku. Pak zmuchlá papír a hodí jej do krbu.
"Jdu se navečeřet."
Aleksandr si uvědomí, že od rána do sebe dostal jen vodu a čaj. Jíst už radši nebude. Zatracená kocovina.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele neviathiel

Doma

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí

Drabble: 

"Jestli něco nesnáším, jsou to debilové s IQ tykve, co si myslí, že jsou chytřejší než já."
Aleksandr prudce otře hadrem stolek a málem vylije čaj podruhé.
"Ten si teď nejspíš převléká kalhoty," řekne Olena. "Cos to předtím říkal o zubech?"
"Někdo z těch příbuzných říkal, že Ivan vyrazil Tarasovi zub, když přišel vyváděl k nim domů."
"To bylo spíš naopak. Pokud mu nějakým rafinovaným způsobem nevyrazil stoličku."
"Třeba si nechal udělat nový."
Na stole leží otevřená kniha. Fotografie místo záložky. Aleksandr se otřese. Zná tu knihu. Tu fotku taky.
"Zase na tom pracuješ?"
"Měla jsem dojem..."
"Jaký?"
"Ale nic."

Závěrečná poznámka: 

Stránky

-A A +A