Budeč

Fiktivní (no, my víme své) svět české kouzelnické školy. Bližší info na stránkách Budečské společnosti

Obrázek uživatele neviathiel

Vyšehrad

Seznamte se, vyšehradská mordparta. Přebírá všechny zločiny, nad nimiž normálním kriminalistům zůstává rozum stát a vlasy se ježí hrůzou. Pravda je taková, že i ostříleným policajtům se občas ježí vlasy hrůzou z nich.

Karel Vrbenský. Přitažlivý, ale komplikovaný chlap. Nemá jen zvláštně pronikavý pohled, jako když vám vidí do duše. On vám skutečně do duše vidí. Jeho dar je zároveň prokletí.

Helga Millerová. Zdatná patoložka a vyšetřovatelka, která opravdu není žádné ořezávátko.

Jeremiáš Ditrich. Chytrý hodný kluk, který skvěle vychází s lidmi i nelidmi. Vyzná se v čarách i runách. Chraň vás Kazi, abyste ho podceňovali.

Erik Kaminski alias modrooký ďábel. Pokud víte, jak se jmenuje, patrně ho znáte tak dobře, že se mu vyhejbáte jako vodník Sahaře.

Více na budec.net

Obrázek uživatele Aries

Liškomág Evžen

Evžen Vulpes patří do Budče a ještě loni se taky pod Budčí vyskytoval, pak mu kdosi stvořil vlastní fandom, děkuji.
Pochází ze starodávného rodu liškomágů, což jsou napůl lidi napůl lišky. Absolvent Budče, odborník na magické kameny a rituály, bydlí s rodinou v Lysolajích a provozuje krámek s amulety a ochrannými kouzly pro obyčejné lidi maskovaný jako trafika, po revoluci přeměněná na obchod s bižuterií.
Permanentně se zaplítá do průšvihů. Jeho příběhy jsou na Budči, v drablatech jsou okrajové střípky.
www.budec.net

Obrázek uživatele netopýr budečský

Letouni, zatím ještě s vámi

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ IDENTITA

Drabble: 

Věděli jste, že každý pátý savec je letoun?
Ještě ano.
Pomalu se, druh po druhu, propracováváme mezi kriticky ohrožené vyhynutím.
Jsme tvorové noci a většina lidí se nás bojí, protože jim určitě v noci sajeme krev, zaplétáme se naschvál do vlasů a zákeřně olizujeme řídítka tříkolek, abychom nakazili jejich děti vzteklinou.
Lidská civilizace si ukrajuje víc a víc z přírody. Ztrácíme úkryty, zimoviště a letoviska. Zraňujeme se o lidské výtvory. Smrt vybírá daně.
Až nebudeme, nikdo nebude opylovat nebo lovit miliony hmyzáků, kteří opravdu přenáší nemoci a ničí úrodu.
Až nebudeme, zhroutí se ekosystém.
Až nebudeme, zaplatí lidstvo daň nejvyšší.

Závěrečná poznámka: 

Pozn - opylovači = kaloni, hmyzožravci = netopýři

Obrázek uživatele Aries

Lípa

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Evžen se zachytí kmene lípy. Měkké dřevo nabízí laskavou oporu v náhlé slabosti.
„Kučerová dostala pět let káznice. Dva roky nato umřela na tuberkulózu.“
Sladká míza konejší rozjitřené smysly.
„Pro smiřovací rituál s ní počítat nemůžeme.“
Evžen hladí rozpraskanou kůru, poslouchá jen napůl. Žluté srdíčko se třepotavě snese na dlaň. Pomíjivé potěšení.
„Možnost by byla,“ poznamená nepřítomně.
Seber se, ševelí lípa. Vezmi si moji sílu, jen maličko pomoz a zlé pomine.
Dmýšek ztuhne: „Myslíte nekromancii?“ Černá magie vybírá neúprosně krutou daň. Rušit mrtvou nikdy nedovolí!
Evžen povzbuzení stromu vděčně přijímá, dotekem děkuje. Už je klidný, podezření ho neurazí.
Zavrtí hlavou.

Obrázek uživatele neviathiel

Zima

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vrbenský se objevil bez ohlášení. Čekal na schodech.
Ukáže jí několik fotek.
„Nemám tušení,“ odpovídá a odkládá fotky na stůl. Byt je prošpikovaný kamerami a štěnicemi. Olena je nehledala.
Dívá se někdo? To zjistí, až si jednou udělá koktejl z léků a bude čekat na spánek a kóma a smrt.
„Bude vám vadit, když si zapálím na balkoně?“
„Ne.“
Mohla by zjistit něco důležitého. Jaká ale bude daň?
Vrbenský se zamyšleně opírá o zábradlí.
„Nezvládnu to,“ řekne Olena. Zaboří mu tvář mezi lopatky a vdechne jeho vůni. Necítí nic. „Nevím, co mám dělat.“
„Tohle ne,“ odpoví Vrbenský a odtáhne se.

Obrázek uživatele Aries

Z Dmýškových poznámek

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Krůček pod vrcholem

Pozor, drastické.

Drabble: 

Tragická nehoda 1936. Amalie Kučerová, svobodná matka, zaměstnankyně. Hubená postava, mozolnaté ruce, nervózní pohled uštvaných očí.
Čtyřleté dítě. S sebou do práce. Chlapeček se bezradně motá mezi pradlenami, vlhké vlásky se lepí na zpocené čelo, kupy bílých prostěradel jak příval předjarního sněhu, ostré hlasy.
Dítě chtělo hračku, patřící zákaznici. Medvídek! Krásný, měkký, jen se s ním trochu pomazlit…
Mistrová nedovolila na hračku sáhnout. Patrně následoval záchvat vzteku. Matka dítě nechtíc srazila do vyvářecího kotle. Zuřivost, bolest a děs.
Nepřežilo.
Evžen křečovitě zmačká papír. Strohé útržky vět vracejí tytéž pocity, které sám zakusil, onu nezvladatelnou touhu a strašlivou zuřivost.
Už dost.

Závěrečná poznámka: 

Slova z poznámek se Evženovi mění na pocity a obrazy, dá se to uznat jako splněné téma?

Příště: Lípa

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen X

Úvodní poznámka: 

Předchozí: http://sosaci.net/node/31766

Varování: přituhuje ještě víc

Drabble: 

„To je vše? Pak tě nechali jít?“
Dost na osmačtyřicet hodin. Pečlivě vybraná slova namalovala jinou skutečnost. Na chvíli uvěřila.
„Odteď předpokládej, že tě sledují. Spolupracuj. Vrbenský je cenný zdroj.“

Seznámili ji s Nicol. Krásná, upravená, rafinovaná. Drahé boty. Drahé víno.
„Umíš se o sebe starat a vypadat hezky,“ řekne Oleně. „Teď se nauč plně využít tvou ženskost.“
„Jak?“
„Zaujmeš chlapa. Vylepšíš mu drink. Vytáhneš z něj cokoliv. Probudí se sám s oknem.“
Olena do sebe obrátí sklenku. „Je to telepat. Vrbenský z kriminálky.“
„Výborný protihráč. Nakonec zblbnul on mě.“ Upije vína. „Běžné postupy na něj nefungují. Buď sakra opatrná.“

Závěrečná poznámka: 

Téma je v druhém odstavci a také trochu v druhé polovině.

Další: http://sosaci.net/node/32043

Obrázek uživatele netopýr budečský

Svět neslyšný

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Byla jednou jedna tichá pěšina. Tedy, pro ucho lidské. Pro ucho netopýří po ní lítala echa tam a zpátky.
Po té pěšině šlo ticho. Tedy, pro ucho lidské. Pro ucho netopýří po ní hlučně našlapoval šťavnatý brouk.
Pak po pěšině tiše šla okřídlená smrt a nevysílala žádná echa.
On totiž hmyz slyší. Pro ně jsou echa jako sirény. Poplach. Blíží se hlučná okřídlená smrt. Zdrhat! A tak netopýři šeptají a pečlivě poslouchají. Evoluce jim dala velká roztomilá chlupatá ouška.
Okřídlená smrt tedy mlčela, poslouchala a tiše našlapovala, a nakonec skočila a zaútočila.
Na netopýra nedůstojné a neelegantní, ale funguje to.

Závěrečná poznámka: 

Netopýří echolokace se dá přirovnat k 150dB hluku, Což je pořádný hluk. Něco jako startující stíhačka.
Více zde: https://www.youtube.com/watch?v=l2py029bwhA (pozor, nával roztomilosti!)

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen IX

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Když se necháte chytit čaroději, dříve nebo později vás zlomí. Zbývá souhlasit, neprovokovat, nebojovat. Nepít nic podezřelého. Dostat se pryč živí a odepsaní. Militia pro vás nesmí hnout prstem.
Olena se opatrně posadí a opře lokty o stůl. „Jak dlouho jsem tady?“
„Jednatřicet hodin,“ odpoví Vrbenský. Připravuje kávu. Pečlivě. Zády k Oleně.
„Hledají mě.“
Vrbenský jí přisune kávu. „Nehledají. Neposlali vám právníka.“
Nevědí, že je naživu, nebo nevědí, že se prozradila?
„Není to otrávené.“
Káva je správně hořká. „Najdou mě. Nemůžu mluvit.“
„Bojíte se jich? Proto zůstáváte?“
„Nemůžu odejít,“ odpoví bez váhání. Mnoho důvodů.
„Ale můžete,“ řekne Vrbenský. „Můžete cokoliv.“

Závěrečná poznámka: 

Téma se skrýví v poslední větě prvního odstavce a v pátém odstavci.

Další: http://sosaci.net/node/31886

Obrázek uživatele Aries

Ticho na pěšině

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Okno

Drabble: 

Chlapci chvíli čekají a jejich neklid roste. Mysleli si, že Radka bude vmžiku zpátky se zprávami, jenže po děvčeti není slechu dechu.
Bořek napíná uši. Jako by sám les usnul. Větve tiše ševelí, jinak ani hlásek.
Kdyby byl sám, bez váhání by vyrazil jako vítr po sestřině stopě. Jenže co s kamarádem? Přece ho tu nenechá!
Jdou oba pomalým kulhavým krokem, kudy se Radka hbitě prosmekla, tam se těžce prodírají, kde lehce přeskočila, tam nemotorně přelézají.
Bořek šeptem volá sestřino jméno. Žádná odpověď.
Okno pomrkává mezi černými větvemi.
Maják nebo past?
Bořek se plíží k chaloupce.
Sbírá odvahu nakouknout dovnitř.

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen VIII

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Olena povolí prsty svírající přikrývku. Je sama. Musí se sebrat. Vzchopit. Být optimista. Nic horšího se nemůže stát.
Anebo ano?
Okno je pět kroků daleko. Bez mříží. Uhodí do něj.
Vrbenský se objeví ve dveřích. „Co to děláte?“
„Co mám podle vás dělat?“
„Rozhodněte sama. Buď budete obviněna, půjdete do vazby a patrně rovnou do vězení, nebo řeknete vše, co víte o Militii, za devatenáct hodin vás propustíme pro nedostatek důkazů a budete dále spolupracovat.“
„Budu,“ zašeptá Olena.
Když přijde k sobě, má podložené nohy a je přikrytá dekou. Na stolku čeká hrnek silného čaje. Olena ho vypije bez váhání.

Závěrečná poznámka: 

Téma jest v prvním odstavci, a snad je z drabblete vyrozumět, že se vše v relativně lepší obrací.

Další: http://sosaci.net/node/31766

Obrázek uživatele Aries

Okno

Úvodní poznámka: 

Následuje po Zhasla

Drabble: 

Radka zaslechla řinkot a rozčilené hlasy, ale jenom se letmo ohlédla.
Světlo za ní zmizelo, ale vpředu stále měkce zářil žlutý obdélníček a vábil k sobě jak lucerna můru.
Plížila se pod nízkým křovím, kryla se za kmeny stromů, neslyšně našlapovala po hladké trávě. Už nebylo pochyb, že se blíží k obydlí. Komupak asi patří? Komu se zlíbilo usadit se v srdci zakletého pralesa?
Dospěla k okraji mýtinky. Obezřetně vykoukla mezi listím.
Chaloupka z omšelého dřeva a hrubého kamení se napůl skrývala mezi převislými větvemi, maličká jako domeček na hraní. Přívětivě zářící okno zvalo dál.
Tam nemůže bydlet nikdo zlý.

Závěrečná poznámka: 

Příště Okno

Obrázek uživatele ef77

Epilog

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

"Takže divá žena. Místo aby řádně a podle zvyků sváděla a utancovávala mládence, zvrhla se a tahala s ďábly. To bylo pro ostatní divoženky až moc, takže ji zbavily tváře, vyhnaly a proklely. Ona ale během hrátek s čerty získala víc, než tušily. Zotročila koboldy v podzemním dole, což šlo snadno, protože ti byli v nemilosti kvůli měděnému obrovi. Ona jej zlým kouzlem oživila a zneužívala. Když se pokusila očarovat místního mládence, jeho dívka zbavila obra kouzla, osvobodila skřítky a ti svrhli na divoženku důl a zabili ji.
A vy jste se tam nachomýtli náhodou.
To mi chcete tvrdit? Ano?"

Závěrečná poznámka: 

Kdopak to mluví?

Obrázek uživatele Aries

Zhasla

Úvodní poznámka: 

Lyrická mezihra následující po Na průzkum

Drabble: 

Zhasla navždy. Sloužila věrně, prozařovala temnotu, vedla kroky nejistých, odhalovala skrytá tajemství, neúnavně rozlévala vlídné světlo, těšila v tísni, vnášela klid a pokoj do tiché samoty, vedla oči čtenářů po moudrých řádcích.
Sycená vsazeným kouzlem nikdy nezhasínala. Až do osudového okamžiku, kdy uprostřed černých lesů její netrpělivý uživatel zakopl a křísnul s lampou o tvrdý kámen.
Její schopnost vyprchala navždy, v žalozpěvu střepů se skončila její služba, melodický cinkot ji doprovodil na onen svět.
Těžko se smířit s jejím koncem u vědomí toho, že patřila otci a na svou poslední pouť se vydala bez jeho svolení.
Jirka jistě nikdy nezapomene.

Závěrečná poznámka: 

Příště Okno

Obrázek uživatele Aries

Krůček pod vrcholkem

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Dmýšek zuří

Drabble: 

Po zdlouhavém vyřizování formalit konečně projdou vyšehradskou recepcí.
Jakmile se ocitnou venku, Evžen vyhrkne: „Tak co archiv?“
„A dost,“ vybuchne Dmýšek. „Z případu vás okamžitě odvolávám, dohodu ruším a chraňte se mi ještě přijít na oči!“
Evžen rozhodí rukama: „Vždyť už jsem se omluvil. Ten duch se strašně trápí, přece toho nenecháme krůček před koncem.“
„Já ne, vy toho necháte!“
„A vy snad víte, co máte dělat?“
Dmýšek pevně stiskne zuby. Vím. Shodit toho zatraceně umanutého chlapa z vyšehradské skály.
Evžen pochopí, smířlivě se pousměje: „Ještě mě potřebujete.“
Dmýšek s rezignovaným povzdechem vytáhne poznámky.
„Tohle je ono,“ ukáže Evžen okamžitě.

Závěrečná poznámka: 

Evžen se narodil 30. března 1950, čili ve znamení Berana. Opravdu. Důkaz například tady, pokud by se to někomu chtělo počítat.

Příště Z Dmýškových poznámek

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen VII

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Vrbenský se vrátí příliš brzy. „Nemusíte mluvit,“ řekne.
Olena zabodne pohled do náramku. Vyše nogy od zemlji, opakuje si v hlavě.
„Koho se snažíte chránit?“
Shoď skopce z kopce.
„Organizaci, která vás chtěla zabít?“
Ne. To já selhala. Jedna dvě tři —
„Zastavili vás, abyste nepromluvila?“
Musím udržet poslední linii
„obrany.“ Vrbenský se nakloní blíž. „Důkazní materiál v mrazáku. Vydírají vás? Nedůvěřujete jim?“
Nevěřím sobě, protože
„nemůžete věřit ani vlastní paměti. Krabice… co je v ní?“
Nemůže zadržet slzy.
Vrbenský najednou odejde.

Lapá po dechu do toaletní mísy.
„Jen jsem narazil na nepěknou vzpomínku,“ řekne Kaminskému.
Na tohle si nikdy nezvyknete.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele netopýr budečský

Odešel

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Drabble: 

Nedávné temné noci nás opustil

STRAŠLIVÝ HMYZ

který bzučel, bzíkal a pískal, nedal se pomlátit plácačkami, rozséval bolest a zkázu, žil špatně a špatně zašel ošklivou smrtí, sražen křídlem brutopýřím, nabrán ocasní blánou a sežrán, případně nemilosrdně sezobnut vlaštovkou a v jejím zobáku zmáčknut na placku.

Vzpomínáme na něj s třesem lístků okvětních i zelených a s povznesenými zelenými srdíčky myslíme na čas zúčtování.
Květiny z tajné dimenze

Nevzpomínáme na něj, protože se nám okamžitě vybaví bolavá ramena z mávání plácačkami.
Strážci tajné dimenze

Ještě se olizujeme a spinkáme na boku, protože na bříšcích nemůžeme.
Netopýři a vlaštovky z Budče

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen VI

Úvodní poznámka: 

Navazuje na a odehrává se souběžně s: http://sosaci.net/node/31413

Drabble: 

"Dnes zase nedorazím," řekne Karel Vrbenský do telefonu. Když máte dítě, nemůžete si dovolit jen tak dva dny nepřijít domů.
"Nezní to jako dámská společnost."
V Karlově rodině se dědí nadání pro telepatii.
"Spíš dívčí. Někoho hlídám v bezpečném domě."
"Je to ta zrzka z mých vizí, že?"
"Ano," přizná Karel. "Budoucnost je proměnlivá. Už jsi ji přece dlouho neviděla."
"Buď opatrný."
"Ty na sebe dej pozor." Občas o ni má starosti. Přirozeně. "Máš co jíst k večeři?"
"Včera jsi uvařil kotel jak pro regiment vojáků. Máš večeři ty?"
"Nemám, ale něco se tady najde."
Izabela není Karlova dcera.
Kupodivu.

Závěrečná poznámka: 

Izabela je Karlova adoptivní dcera. Snad projde.

Další: http://sosaci.net/node/31529

Obrázek uživatele Aveva

Mateřské vyznání

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Adamovi

Drabble: 

Když mi bylo osm, otec od nás odešel. Přísahala jsem, že nebudu jako on, že tohle svým dětem neprovedu.
Když se Adam narodil, věděla jsem, že tu pro něj vždycky budu. Byl to nejdokonalejší dítě na světě. Nedokázala bych ho opustit.
Když bylo Adamovi osm, začali mě doktoři připravovat na nejhorší. Čelila jsem možnosti, že svého chlapečka opustím, aniž bych to mohla ovlivnit.
Plakala jsem. Ne kvůli sobě, kvůli Adamovi.
Doufala jsem. Ne kvůli sobě...
Modlila se...
Mám štěstí, dostala jsem nějaký čas navíc.
Můj chlapeček stihl dospět. Já si konečně můžu oddechnout. Neopustila jsem ho, když mě nejvíc potřeboval.

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen V

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí: http://sosaci.net/node/31321

Drabble: 

Objeví se Kaminski a bez váhání překročí čáry na zemi.
„Vy se ke mně nebojíte přiblížit?“
„Věřím svým kouzlům.“
Čáry na kovových náramcích.
“Co je to?” zeptá se Olena
“Kopie vaší magické pečeti.”
“Jaké pečeti?”
“Vy o ní nevíte? Máte ji minimálně dva roky.”
„Víte o tom a nezasáhli jste?“
“Proč? Nic jste neprovedla. Doteď. Kdo vás do toho navezl?“
„Někdo, koho nechci ohrozit.“
Kaminski zvedne oči ke stropu. „Kdyby moji dceru zatáhl nějaký kluk do takového průšvihu, přerazím mu pracky.“
„Máte dceru?“
„Nenaletěla by.“
Olenin otec o ní nic neví. Možná jen o trochu méně, než ví ona sama.

Závěrečná poznámka: 

Douběžně se odehrává: http://sosaci.net/node/31445
Další: http://sosaci.net/node/31529

Obrázek uživatele Aries

Na průzkum

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Útok

Drabble: 

Kordula zlobně syčí, hrozí srpem, avšak stříbro s cinknutím narazí na stříbro.
Rozvášněná liščata nedbají nebezpečí, magická zbraň jim dodává odvahu. Divoce dorážejí, bodlákové švihance prší, květy propalují černé díry do šedého hábitu, až se baba rozprskne v bělavé chmýří. Větřík ho roznáší ke špičkám smrků.
Děti propuknou v jásot.
Jirka najednou vystřízliví z vítězného opojení: „Má někdo ponětí, kde jsme?“
Rozhlížejí se. Nadšení vyprchává.
„Koukněte!“ Bořek první zahlédne drobné žluté světlo. Náhle se tiše rozzářilo v dálce mezi stromy.
„Třeba tam někdo bydlí.“ Radka netrpělivě poskočí. „Jdu to očíhnout.“
Nečeká na souhlas. V liščí podobě proklouzne houštinou a zmizí.

Závěrečná poznámka: 

Doufám, že mi bude uznáno, že by Evžen dceru těžko mohl zapřít.

Příště: Zhasla

Obrázek uživatele ef77

Výhra

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Místo černých skal zeje v lese obrovská jáma.
Na dně leží František a Natálie, potrhaní, potlučení. Kolem nich skupinka koboldů.

"Hloupé děti," šťouchne jejich mluvčí do Františka, v očích se mu zablýskne, "život riskují pro opelichané skřety."
"Hloupí koboldi," oplatí mu to Natálie, "shodí si střechu nad hlavou pro nešikovné kouzelníky. Doufám, že ona je pryč."
"Pryč. Odešlé divoženky jsou tráva, květy, motýli. Ona je teď v bodláku, kopřivách, křoví."
"A co bude s vaším dolem?"
"Obr zbořil, obr postaví. Je teď volný!"

Lesem zazní chór hlasů.
Natáliin smích zvoní, v koboldím se sype štěrk.
Obrův duní jako měděný zvon.

Závěrečná poznámka: 

Jako terno chápu to, že vyvázli živí a (relativně) nepoškození. Když ale bod nebude, tak nebude :o).

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen IV

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Může dýchat. Opatrně. Neznámý kovový dotek na krku a zápěstích. Pokoj nepoznává. Vrbenského ano.
„Co se stalo?“
„Doufal jsem, že mně to vysvětlíte vy.“
Olena se opatrně posadí. Vrbenský jí podá hrnek. Může v něm být cokoli. Přehraboval se jí v hlavě? Najde jen nedůležité věci. Žádné terno. Nepanikař.
„Něco mě zasáhlo Ošetřoval jste mě… proč?“
„Nikdo se k vám neodvážil přiblížit.“
Čáry na podlaze.
„Co znamená kód 999?“
Olena sebou trhne. Bolest. Kousne se do tváře. Zuby cvaknou a zaskřípou. Má dojem, že jeden praskl. Zalije ji studený pot.
Vrbenský přitiskne Oleně ke rtům hrnek. „Vypijte to, rychle,“ řekne.

Obrázek uživatele Aries

Dmýšek zuří

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Dobrý začátek

Drabble: 

Strážník odsune závoru. Otevře těžké dveře.
„Ven!“ štěkne Dmýšek.
Evžen omluvně krčí rameny: „Netušil jsem, že tam hlídají.“
To snad není pravda! Po velmi nepříjemném rozhovoru s šéfkou a dlouhém úmorném vyjednávání s rozzuřeným Kadrnožkou, kterého rozhodně nebylo snadné uchlácholit a přesvědčit, aby výtržníka propustil jen s pokutou, vysvětlování, omlouvání, slibování, lichocení, vyvracení urážlivých nařčení, po tom všem mu ten zatracený lišák řekne jen tohle?
Čert mu napískal vybrat si tak lehkomyslného a naprosto nezodpovědného spolupracovníka! Žádné terno, jen maléry. S tím to chytil!
Dmýšek pocítí nutkavou chuť strčit Evžena zpátky do cely, důkladně zamknout a klíč hodit do studny.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele ef77

Ráno

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Ráno pozdního léto je mlha v brázdách polí.
Vítr vplétá Věře a Karlovi do vlasů nitky pavučinek. Odnesli srdce ke skalám a vrací se domů. Nemluví, ta chvíle je pro slova příliš něžná. Když se na sebe podívají, v očích mají lásku a příslib budoucnosti.

Ráno v podzemním bezčasí není poznat.
Odražená kouzla sypou Natálii a Františkovi do vlasů prach. Nemluví, na slova není čas, vyčarovaný štít se drolí. Když se na sebe podívají, v očích mají lásku a smíření.

Les zaduní, země se zachvěje.

Chuchvalec bodláčího chmýří se snese Věře k nohám, chvíli se líně převaluje a pak odvane.

Obrázek uživatele netopýr budečský

Zvědný výlet

Fandom: 
Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Následujícího dne jsme přespali spořádaně v dutině stromu. Večer jsme se chvíli dohadovali, zda zase navštívit starého upíra.
Seděl u stolu s historikem a naznačil nám, že dneska ne.
Vyrazili jsme tedy do lesa. Prý jsou tam vratníky. Takže letíte, letíte, a najednou doletíte zpátky do Budče. Musíte se pořádně soustředit, abyste postřehli okamžik, kdy vás kouzlo vrátí zpátky.
Dvakrát jsme letěli. Nic.
Napotřetí jsme letěli níž a zaslechli...
... bodláčí.
Sotva jsme se vyhnuli. Zavěsili jsme se na strom a chvíli setřásali děsivé představy, co by bodláčí mohlo provést našim drahocenným křídlům.
"Půjdeme radši lovit," navrhl vrápo.
Dnešní dobrodružství skončilo.

Obrázek uživatele neviathiel

Říjen III

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Prodírá se bodláčím. Někoho drží za ruku, ale nevidí jeho tvář. Vlasy a šaty jsou v pasti. Přichází kreslený démon a zabodne jí sosák do hrudi. Bolí to.
Umírá nebo už je mrtvá?
Po čele ji přejíždí něčí ruka. Bolest je pryč. Ruka se napne.
“Tady nemůže zůstat.”
Snaží se zaostřit. Dva lidé.
Vedle je přízrak ze zrcadla. “Nemůžu ti pomoci,” šeptá ozvěna, “nemůžu na ně.”
Vzdálené světlo. Bolest. Uhne před blížící se rukou.
“Dám vás do pořádku.” Vrbenský. „Pár hodin léčebného spánku. Nebraňte se.”
Další hodiny nočních můr?
“Žádné mít nebudete.”
Olena zavře oči a přikývne.
Nemá na vybranou.

Závěrečná poznámka: 
Obrázek uživatele Aries

Útok

Úvodní poznámka: 

Navazuje na Beznaděj

Drabble: 

Bořek se neklidně vrtí, sedí na něčem pichlavém. Bodláky, to ještě scházelo. Moment… bodláky?
„Radko, proč máma doma suší bodlákové paličky?“ vydechne.
„Dodávají sílu. Chrání proti zlému čarování a vyhánějí temné bytosti.“ Radka se zajíkne. „Páni.“
Bořek rázem ožije. Stáhne si rukáv přes dlaň a už odřezává tuhé stonky.
„Ber jen ty se zralou hlavičkou,“ radí sestra vzrušeným šeptem.
„Co chcete dělat?“ nechápe Jirka.
Bořek bojovně třímá v jedné ruce stříbrný nůž, v druhé trs bodlákových květů. Energicky přebírá velení.
„Ty nemůžeš chodit, tak zůstaneš tady. Až dám znamení, rozsvítíš. Radko, jsi připravená? Na ni!“
Liščata se vyřítí z kruhu.

Závěrečná poznámka: 

Příště Na průzkum

Obrázek uživatele ef77

Večer

Úvodní poznámka: 
Drabble: 

Doktor Kořenář je cítit kafrem, lyzolem a viržinky.
Doktor Kořenář není jenom obvoďák. V oblýskaném černém obleku s bílou košilí, s nezbytným stetoskopem na krku, bez ohledu na pracovní dobu, objíždí svoje pacienty, vyšetřuje, uklidňuje, léčí, radí, provází.

Malá Věra ho nenáviděla, když jí chodil vytírat zanícené mandle. Teď, v zšeřelém pokoji, se zlatým srdcem na Karlově hrudi, ji jeho hluboký bas, co rezonuje domem, podivně uklidňuje.

"... ale hospitalizace.."

Dveře do pokoje se otevřou.
Karlova matka při pohledu na podivný výjev oněmí.

"Nikam nejedu," zaprotestuje Karel. Naštvaně a útěšně obyčejně.

"Tak vidíte, matko," zaduní vesele Kořenář, "ono nebude tak zle."

Závěrečná poznámka: 

Pevně doufám, že téma je tam znát :o).
Mimochodem, doktor Kořenář měl (bohužel už opravdu jen měl) živý předobraz. Stýská se mi.

Obrázek uživatele Aveva

Tradice

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Série o Adamovi.

Drabble: 

Život se skládá z malých rituálů. Některé si ani neuvědomujeme, jiné jsou pro nás tak významné, že je nazveme tradicemi.
Když mám narozeniny, chodíme s mámou do muzea. Máme svoji trasu. Svoje oblíbené exponáty.
U tučňáka je takový výklenek, kam si máma vždycky sedne, protože ji bolí nohy.
Bylo mi asi sedm, když jsme tam byli poprvé.
Jenže letos se mi omluvila. Už na naši tradici nemá sílu. Nedošla by.
Řekl jsem jí, že už nejsem malé dítě, že to čtvrt století zvládnu i bez tučňáka a vzal jsem ji za ruku.
Jenže nezvládnu.
Letos sedím před tučňákem poprvé sám.

Stránky

-A A +A