Karel Jaromír Erben
pozn. první řádek není můj ;)
Okolo lesa pole, lán
U lesa pes je zakopán
Tři kroky od psa mohylka
V té mohylce je postýlka
Kdo pod tu postel nahlédne
Hrůzou hned celý pobledne
Hnáty tam leží na zemi
A mezi nimi, ztraceny
Jakési oči se tu koulí
A lebky prázdné důlky poulí
Skryto však v chomáčích prachu
Co teprv nažene strachu
Úhledná, bílá, maličká
Leží tu dětská botička
V kotli na ohni cos se vaří
Jedlíkovi se dobře daří
A v rohu oné „světnice“
Díra, tunel do márnice
Mohylu nikdo nezamyká
Tajný to úkryt poustevníka
Živ není nikdo, kdo by znal
Že poustevník – je kanibal
----------------------------------------------
Poznámka pod čarou:
Ano, tohle téma jsem navrhla já… ale jsem proti předem připraveným příběhům, protože věřím v Inspiraci. A taky je to dobře, protože původně jsem si říkala, že by z toho byl nějaký dobrý King, jenže pak mi v hlavě začalo pobíhat horor – hrobeček – domeček – stoleček – na stolečku mistička (známe to) a holt mistr veršovaného hororu je Karel Jaromír.
Miluju Karla Jaromíra.
Výzva: Kdo dokáže alespoň znejistit učitelku češtiny, že K.J. napsal Tajemství, má u mě lízátko.
Také se omlouvám, že to není úplně dokonalý K.J. Ono přece jen – báseň ve stylu, s pointou a ještě přesně na sto slov… ;-)