Profesor von Drak

Fiktivní svět jednoho nejmenovaného středočeského gymnázia, kde působí Profesor von Drak, vládce obávaných Sbírek. Více viz stránky autorky.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí V.

Drabble: 

Čtvrtá denní hodina nastupuje s velikou pompou za zvuku tříštícího se skla. Blankytný přízrak splaskává do původní velikosti, ba co víc, snaží se učinit ještě menším. Marně. Do uličky v okamžiku vletí rozzuřený strážný duch.
Popadne provinilého poltergeista a natáhne ho jako žvýkačku. Následně na žvýkačce udělá uzel a hodí. Síla úderu pošle Poplašňáka skrz několik uliček. Exponáty proletí, aniž by je poškodil.
Na konci vyhlídkového letu však čeká bdělá náruč Zikmundova. Kostlivec přízrak zachytí a poválí ho mezi kostičkami dlaně. Vzniklou kouli hodí Matějovi.
Rozházené části skeletů, a strážný duch, ráno prozradí správci sbírek kolektivní vinu zápasu ve vybíjené.

Obrázek uživatele Profesor

Jeden den tam, kde kostry tančí IV.

Úvodní poznámka: 

Co říci? Na tohle téma přece nešlo napsat nic normálního.;-P

Drabble: 

Třetí hodina ranní se mění v dým.
Kostry stále setrvávají ve stejných pozicích. Matěj stojí s kšiltovkou na hlavě. Zikmund má pokrčený ukazováček na pravé ruce. Fialky na kloboučku slečny Karly začínají zvedat hlavinky.
Poltergeist Poplašňák spočívá na podlaze již i rameny; jeho levá noha je velmi dlouhá. Siegfried stále spí.
O stěnu vedle poltergeista je opřené staré okno; sem do kouta školního depozitáře jej kdysi odložili řemeslníci a zapomněli na něj. Poplašňákovi zacuká pravé oko. Otevře se. Přizrak vidí sám sebe v okně jako v zrcadle. Bedlivě se prohlíží. Otáčí se, natřásá. Ješitností se nafukuje na hranice svých možností.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí III.

Drabble: 

Druhá hodina nového dne pozvolna míjí. Minuty se táhnou podobně jako poltergeistova levá noha. Ta je nyní již tak dlouhá, že se přízrak hlavou dotýká podlahy. Atomy prošlapaného linolea se chvějí vibracemi ektoplasmy.
Strážného ducha lechtá pod nosem soví pírko. Naštěstí pro vycpaného ptáka ztratil dotyčný duch schopnost kýchat již před poměrně značným počtem dní. Nemusí se proto obávat škody způsobené mocným poryvem vzduchu. Klidně stojí dál.
Noc zvolna spěje k ránu. Vleče se jak líný letní den. Obyvatelé sbírek mohou na příjemné letní dny již jenom vzpomínat. Nyní se však nacházejí v příjemném nebytí a další den je netrápí.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí II.

Úvodní poznámka: 

Jak napsat desátou, když máte jednu hodinu po půlnoci?
Stačí bláznivé kukačky a nouzové osvětlení.;-)

Drabble: 

Odbíjí prvního hodina nového dne. Čas vyhrazený duchům právě končí. Ti ve školním depozitáři se za celou dobu stěží zakomíhali v rytmu myšího dechu.
Rozbité kukačky v jedenácté uličce však bijí desátou. Pavučiny pokrývající lampičku nouzového osvětlení se chvějí v rytmu nakřáplého zvuku. V mžiknutí oka tak odhalují její skomírající nazelenalý svit.
Kostlivci stále setrvávají ve stejných pozicích. Poltergeist má levou nohu poněkud delší. Jeho blankytné tělo prozařuje slabá záře dorůstajícího měsíce. Siegfriedova ektoplasmatická ramena jsou nepatrně níž.
Vydrolenou škvírou vedle okenního rámu do sálu proniká slabý závan čerstvého vzduchu, který ještě není zkažený dechem projíždějících aut. Sbírky stále spí.

Obrázek uživatele Profesor

Den tam, kde kostry tančí I.

Úvodní poznámka: 

Taky vám profesor Daniel von Drak a jeho sbírky tak chyběli? Už nemusí...

Pro ty, kdo nepochopí, kde je téma - klid ve sbírkách, není možná nebo ano?

Drabble: 

Je přesně nula nula. Školní sbírky jednoho nejmenovaného středočeského gymnázia spí. Veškeré projevy života poklesly téměř na nulu. Nebýt oddechování několika málo spících hlodavců a správcova třímetrového hada je depozitář i přilehlý kabinet života ve smyslu lidem blízkém úplně prostý.
Kostry stojí ve své uličce. Červená kšiltovka na hlavě kostlivce Vojty je frajersky posunutá na stranu. Fialky na kloboučku slečny Karly vypadají povadle. Achondroplazický Zikmund sedí v tureckém sedu u jejích nohou.
Blankytně modrý poltergeist Poplašňák visí za levý kotník od stropu a líně se kývá sem a tam. Strážný duch Sigfried hrozivě ční za vycpanou sovou pálenou.
Sbírky spí.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent

Úvodní poznámka: 

Profesor Daniel von Drak a jeho přátelé na dobrodružné výpravě tunely času.

Drabble: 

Daniela von Draka navštíví v jeho kabinetě za školními sbírkami agent Stráže času právě ve chvíli, kdy vysvětluje kolegům Jaroslavovi L. a Markovi P. podstatu času. Společně vyrazí na dobroudružnou výpravu, která se kapku zvrtne.

Odkaz: http://www.profesordvondrak.estranky.cz/clanky/pribehy-s-vraspirem/omnia...

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XIX.

Úvodní poznámka: 

Z letošního seriálu je těžké vybrat. Hlavně proto, že jsem chtěla zařadit drabble s Danielem, který v seriálu dobře půlku času ani nebyl, a Jindřicha k tomu. Tohle mám ale moc ráda, takže je tu.

Drabble: 

"Co tady děláš?! Co je s Danielem?" vypálil Jaroslav.
"Pracuji," odpověděl Jindřich. "Co se týká Daniela, bude asi lepší přesunout se do mé kanceláře," usoudil vzápětí. Pokynul na chodbu.

Na konci chodby byly jediné dveře. Na nenápadné jmenovce stálo Jindřich von Drak.

Vešli. Jindřich nabídl svým společníkům židle. Sám usedl za stůl zavalený hromadou složek.
Jaroslav se rozhlédl po místnosti. Viděl police prohýbající se pod tíhou knih a pořadačů, pootevřenou kartotéku, obrovskou nástěnku s nápisem OPERACE TICHO PO PĚŠINĚ a velikánský displej zobrazující síť nervových buněk s nepravidelně rozesetými barevnými body. Při bližším pohledu na obrazec poznal obrys České Republiky.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXXIII.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

A je to. Příběh operace Ticho po pěšině dospěl třicátou třetí epizodou ke svému závěru. Daniel a jeho přátelé se se svými věrnými čtenáři loučí. Na viděnou za rok.;-)

NESOUTĚŽNÍ dárek pro věrné čtenáře.:-)

Drabble: 

"Danieli...," vydechl Vraspír a v jeho hlase znovu zazvonil smích. Opatrně pohladil Daniela po rameni. "Přivedu ostatní."
"Počkej... Slyšel jsem tě zpívat...," řekl Daniel přerývaně. "Hymnu kadetů... Potom hymnus tunelů, přivolal mě."
Vraspír se uchechtl. "Tu jsem napsal, když jsi byl tenkrát v kómatu. Neříkej Jaroslavovi, že tě zpět přivedla moje písnička. Nepochopil by to."
Daniel se bolestně pousmál, jeho obličeji ten pohyb vadil. "Prosím... Je ochránce. Jako ty," žádal Vraspíra slabým hlasem.
"A oba strážíme to stejné," překvapivě neodporoval Vraspír.
"Prosím...," šeptal Daniel.
Vraspír pochopil nevyřčené. Zákon Danielovy prosby před ním jediný nikdy nepukl.

"Chce tě vidět," oznámil Jaroslavovi.

Závěrečná poznámka: 

KONEC
Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXXII.

Úvodní poznámka: 

A je to tu.

Poslední soutěžní drabble DMD 2018. Budete mi chybět, moji milí věrní čtenáři. Děkuji vám. Děkuji i organizačnímu týmu - jsem ráda, že tu jste.:-)

Předchozí drabble.

Jako dárek pro Vás jsem se rozhodla zpracovat závěr příběhu ve dvou drabblech. První je zde. Druhé nejspíše zítra.

Drabble: 

Jaroslav sledoval, jak si Vraspír přisunuje k Danielovu lůžku židli. Byla v pokoji jediná, přesto mu vadilo, že nemůže přítele navštívit přímo.
Proč mohl on? zeptal se Jindřicha v duchu.
Nestyděl se zeptat, pokrčil rameny Jindřich. Jaroslav zavrčel, protože se Vraspír zrovna v tu chvíli usmál.

"Statečný bratříček žárlí. Nepustili ho sem, nestihl se zeptat...," oznámil Vraspír nehybnému Danielovi. "Má dojem, že pro mne neplatí žádné předpisy," prohlásil. Po krátké odmlce dodal: "A vlastně má pravdu."
Na Danielově tváři vykvetl poloúsměv.
"Víš, proč se s předpisy nekamarádím," pokračoval Vraspír v monologu.
"Protože já mám stejný problém?" přerušil ho Daniel sípavě.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXXI.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Navazuje však spíše na toto. (Předchozí hymny mají v příběhu také své místo, jen by správně měly být kurzívou.)

Drabble: 

Jindřich hleděl na svého vnuka za sklem. Mlčel.
Dobře si vybavoval operaci, při které se trojice učitelů během návštěvy časových tunelů připletla do operace Nutrie, která skočila akutní záchranou Vraspírova života pomocí transfuze Markovy krve.
V Danielově případě však nebyl "rituál nevinné krve", jak se přezdívalo léčbě pomocí krve osoby nepatřící ke strážcům, nutný. Jeho zranění se nezdála být fatální.
Marka nyní zdobila malá rudá kapka na vnitřní straně pravého zápěstí. Tetovaný kantor díky tomu požíval mezi členy Stráže času značné vážnosti.

"Můžu za ním?" vytrhl Jindřicha z úvah Vraspírův hlas.
"Na chvíli. Jen vy," svolil lékař.
Jaroslav dotčeně sykl.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXX.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Unikum. Hymna kadetů Stráže času.

Drabble: 

Doma kalhoty zanechav, doma kalhoty zanechav,
velitele svého zdrav, velitele svého zdrav.

Teď kadet jsi náš, teď kadet jsi náš,
žít nemohl jsi snáz, žít nemohl jsi snáz,
teď kadet jsi náš, teď kadet jsi náš,
vypij s námi piva máz, vypij s námi piva máz.

Času stráž do svých řad, času stráž do svých řad
bere tebe do svých řad, bere tebe do svých řad.

Levně nedá tobě nic, levně nedá tobě nic,
hnízdit nebudeš víc, hnízdit nebudeš víc.
Když tunelem zazní cink, když tunelem zazní cink,
Zbrklý nebuď nikdy flink, zbrklý nebuď nikdy flink.

Času stráž,
miluj dráž!

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXIX.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Hymna do příběhu o Danielovi? Inu, proč ne.;-)
Vysvětlení bude příště. Snad.;-)

NESOUTĚŽNÍ, protože mi chybí slova ze zadání.

Drabble: 

Kde domov můj, kde domov můj?
Tam co čas je tvůj, tam co čas je tvůj.
Tam cestičkou hadí, tam cestičkou hadí
vine se a hladí, vine se a hladí.
Ještěřička modrá kmitá, ještěřička modrá kmitá,
motýlek žlutá lítá, motýlek žlutá lítá
zelenou svítí mech, zelenou svítí mech.

Kde domov můj, kde domov můj,
poklad můj i tvůj, poklad můj i tvůj.
Kde květ nerozkvétá, kde květ nerozkvétá,
kde pták nerad létá, kde pták nerad létá.
Tam čas se zastavil, tam čas se zastavil,
tam domova je díl, tam domova je díl,
kde slyším tvůj dech, kde slyším tvůj dech.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXVIII

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Teda, napsat to, když vedu program na víkendovce pro malé dračice (pardon, královny;-) )... Málem jsem taky řekla ne.:-)

Drabble: 

Stáli před prosklenou stěnou nemocničního pokoje. Daniel ležel na lůžku obklopeném futuristickými přístroji monitorujícími životní funkce. Jaroslav identifikoval pouze displej zobrazující čáru srdečního tepu.
"Fyzicky je na tom dobře, vzhledem k tomu, co prožil. Zlomeniny a vnitřní zranění se zahojí zhruba do týdne, povrchová zranění dříve," sděloval jim právě Danielův ošetřující lékař. Naslouchající Marek se znovu nestačil divit rychlosti regenerace strážců.
"Mentální stav?" zjišťoval Jindřich.
"To budeme vědět, až se probudí. Mozek každopádně funguje," řekl doktor.

"Budete potřebovat něco ode mě?" ozval se Marek. Co když...? Co když řeknu ne? obával se.
"Neboj, nebudeme potřebovat tvoji krev," ujistil ho Jindřich.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXVII.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

NESOUTĚŽNÍ, ale téma se tam stejně schovává.

Drabble: 

"Vraspíre, co jsi slyšel, když se objevily kvantové květy?" upravil Jindřich dotaz.
"Víš, že mám synestezii, takže barvy. Trhaný tunel ječel v rudé, ještěřičky padaly v záplavě bílého křiku, Danielova rosnička kvákala hráškově zelenou. Plech se trhal krví... Kaleidoskop zvuků skončil až v rosolu. Můžu ti to ukázat," nabídl Vraspír a odhalil spánky. Jindřich na ně přitiskl elektrody přístroje na snímání myšlenkových otisků.
Při přidávání otisku do systému, zkontroloval Jindřich Danielův úkryt. Byl stále hluchý. Neveselé myšlenky přerušilo zaklepání na dveře.

"Dále," vyzval Jindřich návštěvníka.
Vešel Josef následovaný Jaroslavem.
"Živý," oznámil, ale netvářil se šťastně.

Vraspír objal Jaroslava.
Jindřich strnul.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXVI.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Dnes opět dvě drabble. Dvacátého sedmého dubna totiž slaví svátek třetí z mých hrdinů, Jaroslav. Navíc je to pro mne speciální den.

Drabble: 

"Jsem zpět. Promiňte mi, že to tak trvalo. Objevily se nové skutečnosti," omlouval se Jindřich Jaroslavovi s Vraspírem.
"O Danielovi?!" vypálil Vraspír.
"Také. Bohužel jeho úkryt je pořád bez připojení k systému, stejně jako několik dalších útočišť. Potřebuji se vás teď na něco zeptat. Jednotlivě," zdůraznil velitel.
Vraspír beze slova opustil místnost.
"Jaroslave, co jsi slyšel, když se objevily ty údajné třešňové květy?" dostal Jaroslav stejnou otázku jako Marek.
"Nic. Kromě Vraspírových řečí. Ale viděl jsem záblesky. Takové ty skvrny, které vidíte, když se najednou zhasne. Modré světlo od toho rosolu. Pardon," odpověděl tázaný.
"V pořádku. Teď sem pošli Vraspíra."

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXV.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

"Prosím. Ptejte se," řekl Marek vstřícně.
"Děkuji. Co přesně jsi slyšel, když se objevily údajné třešňové květy?" zeptal se Jindřich.
"Nahráváte to?" zajímalo Marka.
"Jistě," byl ujištěn. "Všechny výslechy jsou nahrávané."
"Jaroslava s Vraspírem. Dohadovali se. Potom bylo ticho. Modré s cákanci rudého zvuku. Trochu bolel, asi jako když kousne kotě. Chtěl jsem křičet ´Pozor, kouše!´, jenže nahlas to nešlo a telepaticky to neumím. Zvuky pokračovaly. Slyšel jsem řev padající skály. Skřípot, dunění, trhaný plech... Potom až doktory," popsal Marek.
"Je to vše?" zjišťoval Jindřich.
Marek přikývl.
"Děkuji Ti, Marku. Pomohl jsi mi," ocenil ho velitel centrály a byl pryč.

Závěrečná poznámka: 

Možná to tak nevypadá, ale Marek Jindřichovi (nebo spíš jeho technikům) opravdu pomohl. Při zhroucení tunelu zaznamenal i věci, které Jaroslavovi s Vraspírem unikly.

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXIV.

Úvodní poznámka: 

Máme dnes Marka, tedy důvod proč si napsat další nesoutěžní drabble. Tentokrát o Markovi. Navíc si potřebuji pomoci, abych příběh dokončila v termínu.

NESOUTĚŽNÍ

Předchozí zde.

Drabble: 

"Vy jste velitel centrály?" divil se Marek sedící na lůžku.
"Ano. Omlouvám se za to překvapení," odpověděl Jindřich.
"Daniel to věděl?"
"Ano. Ty a Jaroslav nejste agenti, ty ostatně být nemůžeš, proto jste to vědět nepotřebovali," předešel Jindřich další otázce. Marek odvrátil tvář.
Jindřich ovšem neměl čas jeho zklamání řešit. Na displeji komunikačního zařízení se totiž objevila očekávaná zpráva od Josefa.
Tunely průchozí. Vyslání mise možné.
Jindřich ji přeposlal záchrannému týmu.

"Předpokládám, že víš, proč jsem tady," obrátil se zpět k Markovi. "Zřejmě si sedly kmitání pozadí, čili tunelu, s frekvencí zvuku zvolenou při pokusu. Potřebuji si ověřit jednu domněnku."

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXIII.

Úvodní poznámka: 

Zadek. Svatý Marek evangelista se k němu moc nehodí. Každopádně Marek slaví svůj svátek.

Předchozí zde.

Drabble: 

"Děkuji. Ostatní úkryty jsou prázdné?" zjišťoval Jindřich.
"Ano. Hlášení o poloze dotčených agentů jsou ve složce," odpověděl starší technik.
"Dobře, Josefe. Zkontroluj prostupnost tunelů. Pak pošlu záchranou misi," přikázal Jindřich. Momentálně ale potřeboval zajít za Markem.

Protokol z Markova výslechu měl tři stránky. Jindřich je přečetl cestou. Zaujalo ho, jak mladý muž popisoval působení ultrasonických rázových vln, které zlikvidovaly část tunelu.
"Z-adek!" zavrčel, když se srazil se spěchajícím lékařem.
"Sedím," prohlásil muž na podlaze. V záhlaví papírů, které se rozsypaly po chodbě, bylo ono vyslovené jméno, které se v lékařově rodině se dědilo pětadvacet století; on však pojmenoval syna František.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXII.

Úvodní poznámka: 

NESOUTĚŽNÍ

Vzhledem k tomu, že je dnes svatého Jiří, tak posílám svým věrným čtenářům nesoutěžní dáreček.

Předchozí zde.

Drabble: 

"Přišlo to před půl hodinou. Chvíli nám trvalo to rozluštit," řekl technik Jindřichovi. Ten se zamračil.
"Nebyla už tou dobou čidla zkratovaná?"
"Byla. Hned jsme to ověřili, ale Danielův úkryt zůstává, stejně jako několik dalších, mrtvý."
Jindřich na to nijak nezareagoval. Nepromluvil, dokud nedošli do laboratoře, kde jim technik v modré kápi podal list papíru.
"Rozluštili jsme další kus."

"Bílo... Tančí jako drak zabitý antickým bojovníkem... Krůpěje padají na oltář...," četl Jindřich. "Pravděpodobně halucinace," usoudil.
Je živý? poslal neslyšnou otázku hlavnímu technikovi.
Nevím.
Jindřich zaťal pěsti.
Technik mu stiskl rameno. Uděláme všechno, aby tvůj vnuk nezaplatil za šíleného vědátora, slíbil.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XXI.

Úvodní poznámka: 

Daniel Jiří von Drak dnes slaví svůj poloviční svátek. Tak vám posílám alespoň trochu světla do jeho příběhu.

Předchozí zde.

Drabble: 

"Experti vyhodnotili rizika jako stále přijatelná. Osobně však nepovažuji zhroucení části časového tunelu, zvýšený výskyt vysoce nebezpečné kvantové anomálie a smrt tunelových živočichů za přijatelnou daň," podělil se Jindřich o svůj názor na operaci.
"A co Daniel?" vyhrkl Vraspír.
"Je v útočišti," odpověděl nadřízený.
"Živý?" pátral Jaroslav.
Jindřich si namísto odpovědi protřel oči. Možná. Čidla v úkrytu selhala, dolétla k Jaroslavovi myšlenka. Z náhlého napětí Vraspírova těla poznal, že on ji slyšel také.

Rozhovor přerušilo zaklepání na dveře.
"Dále!" zavolal Jindřich.
Vešel muž v bílém plášti. Podal Jindřichovi složku. Ten se zamračil.
"Omlouvám se. Tohle je naléhavé," řekl a odešel.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XX.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Dvacátý díl příběhu. Takhle dlouho jsem ještě v DMD dějovou linku neudržela. Na oslavu tu přidávám hudební podkres. Libo-li trocha Beethovena?

Drabble: 

Když dokončil obhlídku kanceláře, stočil Jaroslav pohled k Vraspírovi, který seděl s hlavou sklopenou. Vypadal dosti sklíčený, ačkoli mohl být jen unavený, to Jaroslav nepoznal.
Filia sub tilia nectit subtilia fila, ozvalo se mu v hlavě.
Co to znamená? zeptal se.
Nevím, přiznal Vraspír, ale hezky to zní.

"Dcera pod lípou svazuje tenké nitky," řekl Jindřich nahlas. Znělo to vyčerpaně. Vraspír kývl. Zdálo se, jako by i on pochopil, že Jindřich nemá na malebné latinské jazykolamy náladu.

"Měla to být v podstatě bezpečná operace," začal Jindřich. Nechtělo se mu mluvit, měl té v podstatě bezpečné operace dost. Protřel si oči.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XIX.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Inu, Ticho po pěšině, poté co jsem napsala nekrolog... To je velmi kruté zadání pro chudáka autora.

Drabble: 

"Co tady děláš?! Co je s Danielem?" vypálil Jaroslav.
"Pracuji," odpověděl Jindřich. "Co se týká Daniela, bude asi lepší přesunout se do mé kanceláře," usoudil vzápětí. Pokynul na chodbu.

Na konci chodby byly jediné dveře. Na nenápadné jmenovce stálo Jindřich von Drak.

Vešli. Jindřich nabídl svým společníkům židle. Sám usedl za stůl zavalený hromadou složek.
Jaroslav se rozhlédl po místnosti. Viděl police prohýbající se pod tíhou knih a pořadačů, pootevřenou kartotéku, obrovskou nástěnku s nápisem OPERACE TICHO PO PĚŠINĚ a velikánský displej zobrazující síť nervových buněk s nepravidelně rozesetými barevnými body. Při bližším pohledu na obrazec poznal obrys České Republiky.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XVIII.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Daniel von Drak (37), agent aktivní zálohy, správce brány M-sacra, kryptozoolog a pedagog. Zahynul při rutinní misi doprovázení výzkumného pracovníka.
Veterán speciálních misí, který se proslavil větou "Já nic, já muzikant!", kterou pronesl po misi "Zpěv" (ve skutečnosti neuměl hrát na žádný hudební nástroj), skončil život pádem do kvantové anomálie, která se objevila v oblasti, kde se pohybovala skupina doprovázející profesora z Katedry tempolociální fyziky Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity.
Von Drak působil v české provincii jako správce školních sbírek vzniklých v místě brány M-sacra a gymnaziální pedagog. Za výzkum tunelové amphifauny byl oceněn Lochnesskou prémií pro vědce do 35ti let.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XVII.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Jaroslav s Vraspírem byli dekontaminováni, vykoupáni, nakrmeni a prohlédnuti. Marka od nich oddělili v první dekontaminační komoře. Znovu ho viděli až po prohlídce v nemocnici. Byl vzhůru, ale lékař ho odmítl propustit s nimi.

Teď čekali v kanceláři, až se jich někdo ujme. Byli oblečeni do hnědých uniforem s kápí, Jaroslav si tu svoji nenasadil, Vraspír ano. Mlčeli.

Konečně se otevřely dveře. Vešel Jindřich. Kápi měl sundanou, jeho ustarané rysy tak lemovaly pouze prameny prošedivělých černých vlasů. A Jaroslav už věděl, proč mu jeho hlas zněl povědomě.

"Situaci znáte," zahájil Jindřich bez okolků. "Nejčerstvější zprávy však dávají důvody k optimismu."

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XVI.

Úvodní poznámka: 

Dvacátý duben. Blížíme se ke konci. Už jen cca 11 drabblí ...

Předchozí zde.

Drabble: 

Jindřich hodil dolů lano. Vraspír ho obratně zachytil dřív, než se dotklo hladiny. Uvázal ho Jaroslavovi kolem hrudi, potom k němu připevnil bezvědomého Marka a nakonec se provazu chytil sám. Mávl na Jindřicha.
Lano se vzápětí napjalo, trochu sebou škublo a vzápětí byla trojice mužů z rosolu venku.
Letíme na centrálu, oznámil Jindřich. Pevně se držte.

Centrálu tvořil shluk budov. U nejbližší čekal muž. I on měl nasazenou kápi. Jindřich mu odevzdal desku, na které přiletěl.
"Berane, vezmi je do sklepa na dekontaminaci a do nemocnice." Svůj příkaz Jindřich doplnil plácnutím do zad. Beran se do zmíněného sklepa málem skutálel.

Závěrečná poznámka: 

Skopec = beran, tady Beran, Jindřichův podřízený
Shození z kopce - Jindřich ho svým pokusem o bodré poplácání po zádech málem shodil do sklepa a tam je to z kopce

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XV.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Já jsem Jindřich, zazněl Jaroslavovi v hlavě hlas. Připadal mu povědomý. Patřil muži v kápi, který se o kus dál vznášel nad hladinou rosolu.

Hanibal ante portas, prohlásil Vraspír. Zasalutoval.

Vare, Vare, rede mihi legiones meas! obrátil se na něho Jindřich. Rukou se dotkl okraje své kápě.

To právě nepůjde. Sežrala ho kvantová díra přiznal Vraspír. Jindřich si založil ruce na hrudi.

Kde?

Území ještěřiček a žluťásků, severovýchodní deltakvadrant české provincie, zněla odpověď.

To už je tento týden pátá! Jindřich zaklel. Zatracené améby! Množí se naprosto nepředvídatelně. Dcera od svého otce, syn od matky. Podařená děcka. Vezměte Marka. Mizíme! zavelel.

Závěrečná poznámka: 

Narvat dceru do příběhu, kde se nevyskytuje jediná žena, bylo fakticky těžké. Díky Bohu za měňavky, jsem mu za ně fakt vděčná. Zachránily příběh. A také hodinu latinských výroků.

Hanibal ante portas. - Hanibal před branami (Říma) aneb nepřítel, tady jen osoba poněkud nevítaná, dorazil.
Vare, Vare, rede mihi legiones meas! - Vare, Vare, vrať mi mé legie! Po porážce Římanů v bitvě v Teutoburském lese

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XIV.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Jak to, že já tě slyším a Marek ne? napadlo Jaroslava, zatímco šlapal rosol směrem k Markovi.
Není jako my, odpověděl Vraspír, nemá naše nadání. Proto slyší jen, když má fyzické spojení s někým, kdo komunikaci tímto způsobem ovládá.
Jaroslav si odfrkl.
Náhodou, zasmál se Vraspír, skvěle se na to balí holky.
Cože? To jako řekneš ´Hele, já umím číst myšlenky. Nechceš se mnou chodit?´a ona ti padne do náruče? To je tedy vážně terno, komentoval to Jaroslav.
V podstatě. S Danielem jsme byli vážně dobří, než nám to Jindřich zakázal. Tenkrát, uchechtl se Vraspír smutně.
Kdo je Jindřich?

Já.

Závěrečná poznámka: 

Tak a teď jsme v háji. Tuhle postavu jsem v tomhle konkrétním příběhu nechtěla. Asi to bude bolet.

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XIII.

Úvodní poznámka: 

Předchozí zde.

Drabble: 

Mlha je bílá. Bělejší než padlý sníh. Prodlužuje lidem stíny, ale nestává se jimi. Nevíří s každým úderem jejich srdce.
Je hmotná. Ne moc, ale každá její kapička potřebuje nějak vzniknout. Každé krystalizační jádro skrývá maličkou částečku cizorodé hmoty. Třeba sazi z komína. Bílá pohltí její čerň. Rozpustí ji. Amorfní atomová struktura naváže molekuly vody.

Lidské tělo není ze sazí. Jeho atomy tvoří molekuly, molekuly tvoří buňky, buňky tkáně, tkáně orgány. Z orgánů vzniká organismus. Nikdy nevznikne bílá. Třebaže vypreparované nervy bílé být mohou.

Bodláčí je fialové. Vznáší se uprostřed bíla a je naprosto neodvolatelně pevné.

Na rozdíl od Daniela.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XII.

Úvodní poznámka: 

Špatně naložený Profesor naditý tuňákem píše o dobře naloženém tučňákovi ve světě a v situaci, ve které by nepřežil ani naložený v láku.;-)

Předchozí zde.

Drabble: 

Vraspírův život to nebyl. Na to byl pád příliš krátký. Vlastně by byl býval krátký i na život předškolního dítěte.
A tak tím jediným, co Jaroslav viděl, byl tučňák. Plul na modře svítící hladině a vypadal, že si to opravdu užívá.

O polovinu srdečního tepu později dopadl Jaroslav do rosolovité hmoty. S prskáním se vynořil.
Díky spojeným rukám uslyšel Vraspírovu nadávku. Marka neslyšel, protože ten se vznášel vedle tučňáka a nikoho se nedržel. Jeho tvář začínala ztrácet kontury.

Je bez spojení. Musíme se dostat k němu. Pusť, ty mě uslyšíš, přikázal Vraspír. S Jaroslavem v závěsu se vydal k Markovi.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Obrázek uživatele Profesor

Omnia tempus habent XI.

Úvodní poznámka: 

Stojím tu na dně a bez nápadu... Pomoz mi, Pane.

Tak takhle mohlo mé dnešní drabble začít, jelikož mě téma málem zničilo.

Předchozí zde.

Drabble: 

Půjdeme, rozhodl pak Vraspír. Udělal krok. Jaroslav s Markem se ho pokusili napodobit. Nepodařilo se. Rozdílná výška postav a s ní související délka kroků zapříčinily pád.

Vezmeme se za ruce a půjdeme za sebou , navrhl neochotně Jaroslav, když se zvedli. Jak řekl, tak se stalo.

Pomalu postupovali tunelem, dokud jim nezmizel pod nohama.

Co...? problesklo Markovou myslí.
Propast, odpověděl Vraspír.
A co teď? ptal se jedovatě Jaroslav.
Budeme padat na dno, prohlásil Vraspír, hlavně se nepouštějte a neptejte se, kdy už tam budeme.
Doufám, že se mi před smrtí nepromítne hlavou tvůj život, Vraspíre, narážel Jaroslav na jejich telepatické spojení.

Závěrečná poznámka: 

Následující zde.

Stránky

-A A +A