Realita

Obrázek uživatele Jana Varga

Šetrenie časom

„Pani Čuníková, stav vášho manžela sa veľmi nezlepšuje,“ hlas primára onkologického oddelenia znel vážne. „Pravdu povediac, už sme vyčerpali všetky dostupné možnosti liečenia...“
„Nádej predsa umiera posledná,“ zavzlykala.
O dva dni...
„Pani Čuníková, potrebovali by sme váš súhlas...“
„S čím?“
„S prevozom...“
„Kam? Myslíte, že by mu niekde inde pomohli? V inom ústave? Nejaká ďalšia chemoterapia? Alebo rádioterapia?“ vychrlila otázky s nádejou.
„Nie, žiaden iný ústav. Viete, v noci tu bude len jeden ošetrovateľ a nebude stíhať... Čo keby tí dvaja, ktorým za hodinu končí služba, previezli vášho manžela na pitevňu? Aspoň bude mať ten v noci o robotu menej...“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Galadion

Poslední probuzení

Prošel jasným tunelem a ucítil zase svoje tělo. Ležel na něčem studeném a nemohl se pohnout. Kde to jsem? Slyšel nějaké zvuky, ale nemohl otevřít oči, ani promluvit. Najednou si uvědomil, že nedýchá. Sakra, takže je po mně a tohle jsou jen poslední reakce mojí umírající nervové soustavy.
"Milí studenti, nyní si ukážeme preparaci pectoralis major," řekl neznámý hlas nad ním.
Ucítil palčivou bolest na hrudníku a kapky krve, které mu začaly stékat po bocích. Bolest byla nesnesitelná, ale on nemohl ani vykřiknout, ani se bránit.
A to mu ve škole říkali, že periferní nervy odcházejí po smrti jako první.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Zuzka

Ta nejbáječnější kára

Do ztenčující se krajiny snu vtíravě vcházel den.
„Vstávej, zlatíčko!“
Zbývalo zrnko času, tak akorát na ten nejkouzelnější sen. V tu mizernou chvíli by se taaak strašně hodila. Všichni jsme ji chtěli, všichni do jednoho. Dřevěnou nebo z chladného kovu, peříčkovou, měkce polstrovanou nebo trochu drsnější. Skoro každé ráno, ještě v příjemném teplíčku, které se tak nesnadno opouští, jsme o ní snili. Byla nám věčnou legendou poblíž hranice reality. I naši rodiče ji znávali, ač teď odpovídali jen mlčenlivým úsměvem a s odleskem pochopení v očích. Dodnes po ní někdy zatoužili.
„A nemohl bych jet do školy i s postelí?"

Fandom: 
Rok: 
2011

Trpaslík v mlze

Všude hustá mlha a navíc mrholilo. Počasí typické pro Bretaň. A řidiči budou autobus opravovat nejméně dvě hodiny. Kdyby tak místo té rachotiny měli pořádnou káru!
Zrovna uprostřed takové pustiny. Nekonečné planiny vřesu a hlodaše. Skoro neviděla na cestu. Ještě aby zabloudila...
Vylekala ji vysoká silueta - jen osamělý strom...
Místní pověsti už jí nepřipadaly jako zábavné historky, tady by jim skoro věřila.
Mlha prořídla. Vepředu se objevila široká vyšlapaná cesta.
Nablízku zazněl klapot kopyt. Objevil se kůň táhnoucí rozviklaný vůz. Udiveně pohlédla na maličkého mužíka s dlouhým plnovousem, který ho řídil. Vypadal zlověstně.
"Neztratila ses, děvenko?" zaskřehotal. "Nechceš si nasednout?"

Rok: 
2011
Obrázek uživatele Ebženka

Řeznická romance

pozn.: se mi strašně nechtělo psát nic o síťovaných punčochách. Tak jsem prohodila dvě písmenka, a je z toho pěkný maso! A opovažte se mi to neuznat!

"Marunóóó!"
Z chladírny se vykolébala obrovitá žena. Rukávy měla vykasány nad masitá předloktí, na rukou místy ulpěly stopy krve, v pravačce třímala nůž s ostřím sbroušeným do nebezpečné tenké čepele.
"Potřebujete něco, paniedouci? Bouram tu hovězí čtvrť."
"Ale, zase se to zaseklo, buď tak hodná..."
Marie s povzdechem odložila nůž a přešla do přípravny. Sekací ústrojí ve velké kovové míse bylo nehybné. Kabel ze zásuvky, obalit dlaně utěrkou, zapáčit šroubem. Jednou, dvakrát... povolil. Ještě vyčistit, sestavit...
Vedoucí nahlédla dovnitř.
"Nojo, naše Maruna, co bysme bez ní dělali. Nikdo nezvládne rozšroubovat kutr jako ona. Je to taková naše kutrizána, co, Maruš?"

Fandom: 
Rok: 
2011

Pořádná Karolína

Záda měl opřená o stěnu a lopatkami se do ní pokoušel zahrabat. Trhaně oddychoval. Celé patro prosprintoval a jeho kondice už není, co bývala. Ale byl si jistý, že neudělal žádnou chybu.

Ještě nemůže vědět, kde je, i když tušil, že mu už je na stopě. Teď musí přeběhnout dlouhou chodbu v západním křídle, kde se už nedalo nikam ukrýt, musí ji uběhnout celou najednou. Na konci je výtah, tam už bude v bezpečí. Naprázdno polkl. Teď, nebo nikdy. Opatrně vykoukl zpoza rohu.

„Ježíšmarjá, paní Karolínko, promiňte mi, já jsem se zapomněl přezout a vy už máte tu podlahu setřenou!“

Fandom: 
Rok: 
2011

Krízový stav

Okej, okej, za toto nedostanem žiadny bodík navyše, ale nemohla som si pomôcť :)
Toto je moja každodenná realita. Ak tu mám kolegov, ozvite sa :)

Ak sa ešte raz rozhodnem maturovať z biológie a chémie, prefackajte ma.

Kvantová teória. Rozpadové rady. Entalpia a entrópia. Počítanie elektrónov v redoxných reakciách. Rovnovážna konštanta pre autoprotolýzu vody. Amfoterné reakcie hliníka a hydroxidu hlinitého. Organická izoméria. Metabolizmus bielkovín. Terpény, steroidy, aminokyseliny, heterocykly.
Bunkové organely. Golgiho aparát, endoplazmatické retikulum, peroxizómy. Fotosyntéza a dýchanie, Krebsov cyklus. Systém rastlín. Výpočty z populačnej genetiky. Sinice, archeóny, prochlorofyty. Nervová sústava. Ekológia.

Aj tak je to ešte iba polovica. Po maturite mám tri týždne na zvládnutie 3000 (slovom tritisíc) otázok na prijímačky. Keď si to predstavím, je mi zle.

Prečo som sa radšej nestala kurtizánou?!

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele angie77

Rány osudu

„Je nám líto, ale znáte to, je krize…“
Propuštěna pro nadbytečnost.

„Sorry brouku, neklapalo nám to…“
Odstěhoval se k holce o deset let mladší.

„Slečno, mě vůbec nezajímá, že jste se zpozdila jen o den…“
Výpověď z podnájmu.

V tomhle městě už ji nic nečeká…
Seděla v kabině stěhováckého auta. Z radia se ozvalo:

Každej tu černou káru svou si táhne sám…

Povzdechla si.

Nesměle zazvonila.

„Mami, mohla bych u vás zatím bydlet, než si něco seženu?“
„To víš že jo, holčičko.“

Osud jí toho v poslední době naložil pořádně, ale možná na tu káru přece jen nebyla úplně sama…

AN: Tu písničku jsem měla až do dneška spojenou s Karlem Plíhalem a Zuzanou Navarovou, ovšem před chvílí jsem zjistila, že je to nějaké komplikovanější... No ale v každém případě, moc pěkná, tahle Černá kára.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Rozhovor

Poznámka: absolutně nestíhám, okolo mě samé nepříjemnosti až hnusy, na téma jsem napsala dvě tak šílené morbidity, že je odmítám vypustit do světa, takže pro dnešek radši jen drobná vykrádačka na motivy vtipu, který mi přišel mejlem, bodík je bodík :-)

Telefonuje syn s mámou:
"Mami, můžu dnes přivést na návštěvu svou přítelkyni?"
"Samozřejmě, synku."
"Víš mami, ale já jsem s ní už dva měsíce ženatý."
"Och! To je skvělé, synku."
"Mami, chtěli bychom taky žít u vás."
"Dobře synku, bude nám spolu veseleji."
"Ale ona je Cikánka."
"Synku, vždyť nejsme žádní rasisti."
"A má čtyři děti."
"Synku, já se už těším na dětičky."
"Mami, ale vy máte jen jednopokojový byt."
"To je v pořádku. Ty s manželkou budeš bydlet v pokoji a otec si ustele v kuchyni."
"A co budeš dělat ty, mami?"
"Já nic, já se jdu teď zastřelit."

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Jeřabina

Lesk a bída

„Neboj, budu ti do té Francie psát často.“ sliboval na začátku září na nádraží.
Usoudila že se bezpochyby zamilovala. Ale nebála se, co zmůže vzdálenost proti lásce?

„Jak ses vlastně celý týden měla?“ volal jí v říjnu. Po dvou týdnech.
Co dělat. Objetí na dálku chladnou rychle a do pozdravů se rychle dostane osten žárlivosti „tak si to tam užij.“

V listopadu u něj v bytě našla cizí kartáček na zuby. Přešli to mlčením. Co taky jiného.

V prosinci ji do telefonu oslovil Karle, chvíli mluvil nesmysly a hovor rychle ukončil. Moudře usoudila, že o Vánocích za ním jezdit nemá.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Zuzka

Letní taneční

A/N: první velmi veřejné drabble. Nebijte mě. Přímá a doslovná citace esemesky included.

Červencový večer, Cosplay na krku, sytě žluté sluneční světlo zářilo Tyršovou ulicí. I štěrk vrhal dlouhé stíny. Vedro, vedro, vedro.
"Poberu šaty a dorazim," houkla přes ulici.
U dveří nastavila bok s cedulkou, vyklusala do liduprázdné třídy ve třetím patře, kupičku modré gotiky shrábla do igelitky. Pro jistotu zkontrolovala mobil. Esemeska.

"Všem defffkam a zákazníkům:) v pět sraz před smetánkou:) když přijdete později,stačí prozvonit dojdu pro vás:) trénujeme do půl sedmé:) vaše raila."

Bylo skoro šest.
"Do háje práce," ulevila si a dusivě horkým vzduchem se vydala za vzdálenou melodií songu z Moulin Rouge.
Mivka ji málem opravdu uškrtila.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele Ebženka

Na život a na smrt

Dva osmahlí bojovníci to nevzdali. Nalezli výhodnou pozici za polorozpadlým vstupem do vodojemu na kopci nad bitevním polem. S nasazením života se s bedničkou munice nepozorovaně prosmykli stezkou, aniž je zachytily zraky nepřátelských sniperů. Pohleděli na sebe, vyskočili a s pokřikem začali kosit šiky nepřátel.

Nepřátelé neměli šanci. Ale taková je odplata, tak to chodí v boji.

Vyšší z obou hrdinů přehlédl znechuceně utichající bojiště a odhodil zbraň na zem.
"Mě už to nebaví, Matěji. Mám žízeň. Pojď se kouknout, jestli ve sklepě není limonáda."
"Hm. Tak jo."
Na pahorku nad vesnicí zbyly pouze dva ztrouchnivělé klacky s rozžhavenými hlavněmi.

Fandom: 
Rok: 
2011

Úplně poslední výstřel

Začínal duben a ovzduším se krom vůně jara vznášel i pach krve a střelného prachu. Pouliční válka gangů zuřila v plné síle. Střely provrtávaly díry do rašící trávy, právě přilétajícího ptactva, nechráněných hrudníků a hlav civilistů.
Chodníky se kupily rozkládajícími mrtvolami a pohřebák bylo to nejprospívající povolání ve městě – pokud měl ovšem člověk dostatečnou zásobu neprůstřelných vest.
Když už zůstali vzpřímeně stát pouze vůdci, jeden z nich vyšel s bílým kapesníkem z úkrytu řka: „Už je toho přespříliš. Toto byl ten úplně poslední výstřel!“
Druhý mu vyšel vstříc s odjištěnou zbraní.
První se zasmál a ještě jednou vystřelil, křiče: „Apríl!“

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Polehčující okolnosti

Patrik pravidelně přesouval svůj zamyšlený pohled z krvavé skvrny na svém břiše na mrtvé tělo svého nepřítele. Zase zabil. Pokolikáté v životě, ptal se sám sebe. Ale byla to sebeobrana, ne? Přikázání zní jasně, to ano, ale Bůh by snad měl přihlížet k polehčujícím okolnostem, přece. Nebo ne? Vždyť tohle se opravdu nedá vydržet. Nelze se pořád ohlížet přes rameno a čekat, zda a kdy téměř neviditelný protivník zaútočí. Vesmír je dost nekonečný, ale pro nás v něm zároveň místo prostě není. Patrik si dokonale setřel z břicha krev a odhodil mrtvé tělíčko (ten den již osmadvacátého) komára na podlahu.

Fandom: 
Rok: 
2011
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Klobouk ve křoví

Poznámka: neměla jsem čas (a v nejbližších několika dnech ani nebudu mít) přečíst si díla ostatních autorů; jakákoli případná podobnost s díly kolegů je tedy čistě náhodná.

Alice stála opřená o zadní zeď obřadní síně, zaplněné do posledního místečka, a sledovala slavnou svatbu. Přední řady byly obsazené honosně načančanou místní honorací, deklarující příbuznost k nevěstě; v několika zadních řadách polstrovaných křesílek se tísnili spíše nenápadní příbuzní ženicha. Starosta s nadšením odříkával slova posvátného slibu manželského, která ženich s nevěstou neméně nadšeně opakovali. Když padlo dvojnásobné „ano“, Alici nepozorovaně vyklouzlo několik slz. Její bývalý manžel, otec dvou jejich dětí, si právě vzal za ženu svou dlouholetou milenku. Teď si na radnici připadala nejen nepatřičně jako příslovečné křoví na poušti, ale i nesmyslně jako klobouk v onom křoví spočívající.

Fandom: 
Rok: 
2011

Takový krásný den

Venku bylo tak nádherně! Po studeném a deštivém týdnu konečně sluníčko a modrá obloha, tráva se zelenala a stromy kolem školy už se bělaly květy.
A byl pátek odpoledne. Kdo by se neradoval?
Málem přehlédla skupinku kluků, kteří se o něčem hlasitě dohadovali.
Byli to oni. Chtěla jít jinudy. Jenže...
„Hele!“ vykřikl Macháček. Vyslovil její přezdívku. Tu, kterou nesnášela.
„Ježišmarja!“
„Fůůůůůůůj!“
Něco zakřičela a utekla. Ještě zaslechla, jak se chechtají.
Oči ji pálily. Nemůže mít pokoj, ani když je tak krásně?
Mínula přízemní okno, odkud se linul zpěv. Zaposlouchala se. Byl to sbor: „Proč bychom se netěšili?“
Hořce se ušklíbla.

Fandom: 
Rok: 
2011

Ale jinak je fajn

On je moc fajn, ale pořád na něco zapomíná. Něco potřebuje a zapomene si to vzít. A pak po mně chce, abych mu to nosil.
„Přines mi noviny!“
Přinesu noviny, je moc rád.
„Přines mi tašku!“
To si ji nemůže vzít, když jde okolo ní? No dobře, podám tašku.
„Mobil! Kde je mobil?“
Mobil naštěstí zrovna zvoní, není problém ho najít. Přinesu mu mobil. Zapomněl ho v předsíni.
Co není v hlavě, musí být v nohách. Většinou v těch mých. Ještě že mám čtyři.
„Azore, míček! Přines míček!“
Promiňte, musím běžet. Na co, u všech vlkodlaků, potřebuje zrovna můj míček?

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Jacomo

Zbytečná léčba

Fandom: realita (tentokrát na vlastní kůži)

Návrat domů je noční můra. Zakopnu hned za dveřmi. Z nových sandálů jsou pantofle dobré tak leda na zahradu. Po kuchyni se válí cáry novin a odpadkový koš leží dnem vzhůru. Na koberci se šklebí dvě mokré tmavé skvrny a pod stolem je dokonce…
Ne. Dost. Končím. Kde je to zvíře?!
Strnu. Štěně sedí u zrcadla, olizuje svůj odraz a pláče. Zřejmě v něm vidí brášku, po kterém se mu stýská.
Šok trvá jen chvíli. Beru ho do náruče, a když se mi čumáčkem otře o tvář, vím, že téhle nemoci znovu podlehnu. Láska ke čtvernohým miláčkům je totiž nevyléčitelná.

Fandom: 
Rok: 
2010

Láska kvete v každém věku???

„Drahá, zamiloval jsem se,“ oznámil pán středních let své dosud atraktivní ženě. „Ona je tak krásná, mladá, plná života, nikdy se spolu nenudíme. Je tak nekomplikovaná. Je tak svěží, čistá a upřímná. Nedokážu jí odolat a ani nechci.Tohle ty nepochopíš, tomu nemůžeš rozumět. Zkrátka s ní mám pocit, že zase žiju. Cítím se jako když mi bylo dvacet. Budu s ní.“
Manželka pánovi podala kufr. „Tehdy jsi neměl tenhle dům, auto ani chatu. Jdi tedy, ale nezatížen hmotnými statky, jako když ti bylo dvacet.“

Po měsíci se pán pokorně vrátil domů s ischiasem, vyvrknutým kotníkem a o deset kilo hubenější.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Jacomo

Já se tam vrátím

Fandom: realita (s trochou poezie)
Poznámka: Poctivě přiznávám silnou inspiraci dnešním koncertem Jarka Nohavici a jednou jeho písní.

Je to nádherné místo. Tajemné. Modré. Miluju ho.
Skrývá v sobě spoustu úžasných věcí.
Teplo. Sny. Touhu. Lásku.
Volá mě, láká zpěvavými tóny a vábí hrou barev.

Je to příšerné místo. Obyčejné. Modré. Nenávidím ho.
Skrývá v sobě spoustu špatných věcí.
Chlad. Beznaděj. Strach. Nenávist.
Odhání mě, děsí zlou silou a zapuzuje pachem smrti.

Je to zvláštní místo. Magické. Modré. Díky němu žiju.
Skrývá v sobě spoustu věcí.
Uctívání.
Prokletí.

Měla bych zapomenout, ale nejde to. Něco mě k němu táhne. Nějaká mocná síla. A tak se stále vracím.
I dnes.
Píše se únor 1986.
A já jsem Halleyova kometa.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele neviathiel

Příběh kocourův aneb 3. a nejstrašlivější horor z hangáru

fandom: realita

Jakže jsem se sem dostal? Stopem. Fakt.
To vozidlo bylo nějak divný a mělo vzadu víc kol než vpředu. Vyškrábal jsem se dovnitř. Z vozíku s kuframa.
Z toho rachotu jsem div nevohluchnul.
Když byl konečně čistý vzduch, zjistil jsem, že nemůžu ven.
Došel jsem do takové malé místnůstky se dvěma sedačkami. Bílými! Ohavnost. Znechuceně jsem je označkoval.
Povalovaly se tam manuály a mapy. Trh škráb!
Ráno na mě přišli! Honili mě dva dny.
Nakonec jsem se doslechl, že poletí zpátky do Prahy i se mnou! Další hodina nesnesitelného kraválu.
Tam mě chytili a odvezli sem do útulku.
Chcete mě?

pozn.: Jde o příhodu z ČSA, která se odehrála na lince Praha-Frankurt (a původně taky zpět) před několika lety.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Julie

Za zrcadlem

Fandom: Nic než čirá realita, schválně si to zkuste.
Varování: Pokud to nebude fungovat, zkuste před zrcadlem zapálit svíčku a pokus zopakovat.

Někteří lidé si k zrcadlům stoupají příliš blízko. Narušují můj osobní prostor. Někteří na ně i sahají. To se pak oklepu zimou jako by na mě sáhla smrt. Někteří lidé se do zrcadla dívají a přemýšlejí. Tak jako ty.
Zvuky v zrcadle jsou ploché a prodlužují se k nesnesení. Slova však rozeznám. Některá slova. Své jméno například.
Zkus ho vyslovit. Jen to zkus. A před tím zhasni. Vyslov ho třináctkrát. To není moc. Třináctkrát Bloody Mary. S britským přízvukem pokud možno.
Zkus to. Neříkej že nejsi zvědavá.
Jsi. I já jsem zvědavá. Máš krásné oči. Takové mívají příjemně kořeněnou příchuť.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele neviathiel

Dobrý nápad aneb Hangárové horory podruhé

fandom: realita
pozn.: Inspirováno historkou, která se měla odehrát na začátku 90. let na Heathrow.

„Ty seš fakt chodící pohroma! Neříkal jsem ti, že na to nemáš sahat?!“
„Já myslel…“
„Tys myslel a pojišťovna se… doufám, že máš blbostní pojistku.“
„… ehm… ty vrata přece nejsou vodotěsný, ne?“
„Neměly by… aspoň že už je ta palivová nádrž prázdná…“
„A ještě pořád tě baví sedět na tom stole? My aspoň můžeme zalézt do kabiny…“
„Ano, díky za optání. Jackova blbostní pojistka mně nový boty nezaplatí.“
„… toho je snad dvacet čísel… myslím, že…“
„Prosím tě, radši už nemysli!“
Hysterické uchechtnutí. „Nouzový vypouštění paliva za letu… na zemi to stejně nefunguje, že jo… kdyby aspoň Nick nechal votevřený vrata…“

edit: Tým Bleskobrk

Fandom: 
Rok: 
2010

Dobrá rada nad zlato

fandom: realita
poznámka: jakákoliv podobnost se skutečnými osobami je čistě náhodná...
-----------------------------------------------------------------------

Nový ředitel velké správcovské firmy se usmál. Konečně se dočkal.
Výběrové řízení na výměnu oken. Jasné náznaky. Ředitel potřebuje opravit auto. Pět procent je dobrých. Jistá firma vyhrála.
“Neber ty úplatky, Karle, nebo se z toho zblázníš,“ řekla mu mezi čtyřma očima bývalá kolegyně, nyní podřízená. Brzy odešla dohodou.
Výměna stoupaček. Zájemců je hodně. Sedm procent.
“Neber ty úplatky, Karle, nebo se z toho zblázníš,“ řekl mu bývalý kolega, nyní podřízený. Brzy odešel dohodou.
Celková revitalizace paneláku. Ředitel potřebuje opravit chalupu. Deset procent.
Poslední akce nevyšla. Bývalý ředitel tráví podzim svého života v útulném zdravotnickém zařízení s mřížemi na oknech.

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Aveva

Čertovské obrázky

fandom: realita :o)
pozn. č. 1: Za šílenou logiku se nestydím!
pozn. č. 2: Musíme si to letos zopakovat ;o)

Na stole ležel balíček karet. Okolo stolu seděly čtyři mrtvé ženy.

Rozesmátá skupinka se se zájmem podívala na líc příslušné karty. Tentokrát obrázek nijak nepomáhal.
"Teď hádejte, jak se to stalo!" prohlásil tajemně vypravěč, když si přečetl rub.
"Zase jeden konec světa, lidstva, civilizace?"
"Ále houby!"
"Místnost je jinak prázdná?"
"Nedůležitý."
"Maj všechny stejnou příčinu smrti?"
"Uhm, ano."
"Byly karty otrávené?"
"Víceméně ne."
"Já vím, já vím!" zasmál se jeden z hadačů. "Ty čtyři se uchechtaly k smrti, když hrály Černé historky!"
"Ty podvádíš!" vypravěč před příslušného hadače vztekle mrsknul kartami se zbývajícími Černými historkami. "Tohle sis musel přečíst předem!"

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Galadion

Jen většina nestačí

Paul Cliff začal zuřivě bušit do klávesnice počítače. Tedd Westley nervózně procházel po kanceláři a okusoval tužku.
"Tak co Paule? Jak to vypadá?" zeptal se nervózně. Druhý vědec nepřítomně zavrčel. Atmosféra v místnosti houstla závratným tempem. Dalších pět členů týmu sedělo v různých koutech u svých monitorů a kalkulaček.
"Sakra lidi, řekněte už někdo něco!" zaječel Westley zoufale.
"Nestačilo to," řekl překvapeně Cliff, "chybělo sedm kilojoulů."
"Potvrzuji, vyšlo mi totéž," řekla Britney Deann, sedící v rohu.
"Sedm kilojoulů? To jako že jeden člověk neposkočil?" zeptal se zoufale Westley.
"Jo, bohužel. Dráha Země se neodchýlila dostatečně. Pořád se řítíme do Slunce."

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele neviathiel

Duch ve stroji

fandom: realita
(pozn.: Jde o skutečnou událost ze začátku 70. let.)

„Vždyť ti říkám, že jsem ho znal osobně. Byl to Bob. Kývl mi na pozdrav a zmizel. A všichni ostatní ho taky viděli jen v N318tce.“
„Kecáš. Proč by tam prosím tě strašil?“
„Protože jsou v ní namontovaný použitelný díly z té N310tky, co havarovala v Everglades! A navíc to vypadá, že za to mohl Bob, protože nějak omylem odpojil autopilota. A teď nemá klid. Ale ode mě to nemáš, jo? Jinak letím na hodinu, víš, co říkalo vedení.“

„Nevidím jiné řešení,“ povzdechl si o měsíc později jeden z manažerů Eastern Airlines na schůzi vedení. „Nechte ty zatracený díly vymontovat.“

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Sleva za ducha

fandom: realita
poznámka: nepotřebuju urban legends, mám ducha v kuchyni a předsíni. Fakt.

Stojím u zrcadla a obtahuju si linku. Vtom za sebou vidím pohyb.
Z poličky pod stropem se na mě nepřirozeně pomalu vysunuje polystyrénová tyčka a jemně mě dloubne do ramene.
Krev mi tuhne v žilách a najednou si vybavuju nejmíň deset dalších záhadně spadlých předmětů, u kterých jsem si byla jistá, že ležely vodorovně nebo dokonce za překážkou.
Zvonek za dveřmi mi málem způsobuje infarkt. Je tam jen sousedka, ale z mého výrazu má jasno.
„Už zase?“
Nechápu.
„Ona vám to neřekla? Ve vašem bytě straší zavražděný kuchař!“
Konečně se vysvětluje ta směšná výše doplatku při výměně garsonky za dva-plus-jedna...

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele P.M.d.A.

Co občas přijde na personální

fandom: realita
poznámka: opravdu nám kdysi do firmy něco v tomhle smyslu přišlo

Vážená fyrmo,
dneska sem na pracáku našel váš inzerát a prej musim napsat ňákej motyvační dopys a profesní životopys, pani u přepážky povidala, že to je jako seznam prakse, tak vam s timdle dopysem posilám i seznam, kde sem jako fachal. Je dlouhej, protože fakt moc makam a chcy mýt co nejvýc zkušeností. A ty vama požadovaný reference sou prej dúkazy, jak sem dobrej, tak že sem fakt dříč vam dosvědčí Franta, ale teď stratil mobil, tak potom. Jo a ucházim se o tu práci vedoucí kontrolingu, za těch pětačtyřicet tisýc měsíčně si i zjistim, co to je.
Pepa Okurka

Fandom: 
Rok: 
2010
Obrázek uživatele Aveva

Vyznání

fandom: víceméně realita
pozn. fujtéma!

Vážené personální oddělení,

ucházím se o pozici ve vaší firmě.
Vzdělání mám, zkušenosti nevelké.
Co mohu nabídnout?
Umím toho mnoho!
Umím se natáhnout do trávy a zírat do mraků.
Umím se proměnit ve vítr a prohánět se ulicemi.
Umím jak déšť dopadat na milovanou tvář.
Umím být plamenem, co nezahřeje ruce.
Umím se skálou stát a přečkat staletí.
Umím se pousmát, když je mi do pláče a plakat, když je všechno k smíchu.
Jsem jaká jsem a umím toho mnoho.
A vaše perspektivní dynamická firma je mi ukradená, nehodím se tam.
Ale je jasné, že i snílci potřebujou platit složenky.

Fandom: 
Rok: 
2010

Stránky

-A A +A