DMD č. 30 pro 30. 4. 2013. Téma: Zváženo a sečteno

Obrázek uživatele Ness

Ta největší záhada

Úvodní poznámka: 

A/N: Už nesoutěžní - nestihla jsem se včas dostat k netu. Nicméně už jen pro ten pocit; žádný den se vynechávat nebude!

Drabble: 

Kde se berou ty malé žluté lístky, co jim Rube vždycky ráno rozdává? Kdo určuje jména a časy a jestli půjde mrtvý dál nebo zkysne tady?
Georgia prostě ráda měla ve věcech jasno a tohle jí pořád vrtalo hlavou. Zkusila se jednou i zeptat, ale Rube byl ještě tajemnější než obvykle, jako by snad měl podepsanou dohodu o mlčenlivosti. Můžou vlastně Smrťáci vůbec něco takového podepsat? A jako by nestačilo sejmutí záchodovým prkýnkem (no vážně; chtěli byste vy mít tak trapnou příčinu smrti?), proč musí být průvodcem duší právě ona?

A někde v jiném vesmíru Smrť načal nový poznámkový bloček...

Neviditelný fandom: 
Zeměplocha
Obrázek uživatele kytka

Soudruh hrabě

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní.
Historka z dokumentu ČT.
Varování vulgarismus.

Fandom: 
Drabble: 

Když starého hraběte Kinského vyhnali ze zámku, odmítl se vystěhovat z Kostelce. Nakonec ho z milosti nechali bydlet ve farním bytě, zatímco mu v zámku zřídili výzkumný ústav pro chov vepřů a v přízemí ubytovali čuníky. Po čase za starým pánem přišla delegace z národního výboru, aby mu jako nejstaršímu občanu města pogratulovala k významnému životnímu jubileu. Předali rudé karafiáty, potřásli rukou a nastalo rozpačité ticho. „Soudruhu hrabě, a co jste si vzal s sebou ze zámku na památku,“ ozvala se nakonec jedna z dam. Starý pán to zvážil, důstojně pokýval hlavou a potom velice zřetelně pevným hlasem pravil: „Hovno!“    

Konec všechno napraví

Fandom: 
Drabble: 

Tři roky. Tři dlouhé roky otce neviděl. Bude to zvláštní se najednou vrátit. Ale vrátí se rád. Jen, přátelé mu budou chybět. BJ, plukovník Potter, Margaret, Klinger a jeho převleky. Radar. Bude toho hodně, na co bude vzpomínat rád. Ale také spousta, na kterou by nejradši zapomněl. Mladí kluci, jenž mu umřeli pod rukama.
Čeho je víc, toho hezkého nebo toho špatného? To špatné, zdá se, vyhrává.
Spusťte oponu, divadlo končí. Odjezd. Nechává tu část svého srdce A tu další u modrých očí.

* * *

Po letech...
"Hawkey?"
"Ano, Francisi?"
"Ale nic, já jen..."
"Já taky."
Dva vřelé úsměvy na zamilovaných tvářích...

Závěrečná poznámka: 

Ano, musí říct, že to dobré nakonec definitivně vyhrálo.

Obrázek uživatele se.id

Poslední praštěná pohádka, aneb Křemílek: Konečné zúčtování

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní kousek na téma Kachnička.
To se prostě nedalo!
Navazuje na předchozí Křemílky.
Děkuji všem a za vše, už jenom jedenáct měsíců... :-)

Drabble: 

Profesor Severus Snape se hned tak něčeho nelekl. Už zažil lecjaké věci. Léta hrál dvojí hru. Zabíjel a byl zabit. Pak byl oživen a vystaven situacím, o kterých se mu nezdálo ani v nejdivočejších snech. Mnohdy se mu zdál jeho minulý život jednodušší než to, co následovalo.
Ale pod tvrdým pohledem mstitele, který na něj mířil špičatým koncem čehosi, co mohla, ale nemusela, ale pravděpodobně byla neobyčejně mocná kouzelná hůlka – nebo možná jenom kus naostřeného dřeva – ztrácel svůj obvyklý klid.
„Dobrá,“ souhlasil opatrně. „Žádná sojčí vejce. Zkusím třeba kachní.“
Ulevilo se mu, když to stvoření zmizelo. Konečně mohl ulehnout k… *

Závěrečná poznámka: 

*zde si laskavý čtenář podle svého osobního vkusu doplní postavu, o které se domnívá, že s ní Severus Snape spává.

Obrázek uživatele Owlicious

Counting

Fandom: 
Drabble: 

Hundreds of ships, fully equipped.
Thousands of guns and other weapons.
Tens of thousands of bullets and various amunition.
Hundreds of thousands of tons of food, fodder and other supplies.
Millions of men, women, children.
Uncounted - and uncountable - number of miles saled, pulled, dragged, marched and walked.
Hektolitres of innocent blood spilled.
One man with a vision.
One church in need of reformation.
One realm trampled under the feet of soldiers.
One Empire on the rise.
One world in a terrible war.
One story waiting to be told.
One enemy waiting to be rediscovered.
Were all the sacrifices worth it?

Obrázek uživatele Charlie

Začátek

Fandom: 
Drabble: 

Nerozhodně se dívala na poslední komentář v diskuzi. To, že s kamarádkou spamovaly do naprosto nesouvisejícího článku, bylo už tak nějak vedlejší.
Jedeš na con?
Nechala si vysvětlit, co to je a zaslat si podrobnosti. Vypadalo to lákavě: setkání lidí, kteří se baví přesně tím, o čem mudlové v jejím okolí nechtějí ani slyšet...
Sice by tam nikoho neznala, se svojí kamarádkou z blogu se viděla jednou, krátce, ale neznámé vody ji lákaly. Po důkladném zvážení se nakonec rozhodla, že si takové dobrodružství nemůže nechat ujít. Rodiče se dozvědí, jen co budou chtít slyšet. Co by se tak mohlo stát?

Obrázek uživatele Sothis Blue

Tak se na to podívejme

Úvodní poznámka: 
Astrofyzika.
Drabble: 

Tak se na to podívejme.
Prach, máme. Do mlhovin se skládá hezky. Zárodečné spirálky vznikajících hvězd... jsou tam. Planety, měsíce a asteroidy – no jistě, jakpak by ne. Plně vzrostlé hvězdy – a jak panečku svítí! Galaxie... ale ovšem, krásné vzory! Rudí obři, bílí trpaslíci, neutronové hvězdy... ó ano, i ty už vznikají.
A co černé díry, jsou všechny na místě? Víte, kolik je v tom materiálu, v takové černé díře? Všechny do jedné, říkáte. Ano, tak je to všechno v pořádku.
A teď mi tedy laskavě vysvětlete, kde je těch 96 procent surovin.
Dostala se nám do účtů nějaká temná hmota.

Obrázek uživatele Blanca

Seznamová

Drabble: 

Čarodějka stála před skříní se zásobami, v ruce papír a brk. Na seznamu si odškrtávala ingredience a dělala si u nich poznámky o množství, které jí ještě zbývalo.
Nad každou, která došla, se trochu zamračila a připsala, kam pro ni musí zajít. Na konci seznamu udělala tlustou červenou čáru.

***

Vrchní dráb si nechal předvést toho výtečníka, kterého jeho muži chytili v noci v jedné z městských putyk. Ztropil tam scénu. Dráb se podíval na papír, položený na stole před ním a začal předčítat. Nebyl to zrovna krátký seznam.
Dočetl a podíval se na Peregrina:
"Myslím, holenku, že se šatlavě nevyhneš."

Obrázek uživatele Anne

Domácí mazlíček

Fandom: 
Drabble: 

Jehně Evan se stalo oblíbeným členem domácnosti. Mělo to však i negativa. Třeba sežvýkané květiny. Špinavé povlečení, protože Evan považoval za nejlepší návrat z procházky ten, že si vlezl do postele, což bylo nemilé, pokud bylo deštivo. A to bylo samozřejmě často. Po bytě se přes všechnu snahu objevovaly stébla sena. Bílé chlupy byly také všude. Obzvlášť rády se chytaly na Iantovy obleky. Často je též vytahovali z jídla a lovili z kafe. V neposlední řadě se zvýšila spotřeba piva. Ale i po zvážení všech těchto bodů, měli Evana oba rádi. Stejně tak je bavily nevěřícné pohledy lidí v parku.

Závěrečná poznámka: 

Tak zase za rok... A doufám, že se s vámi uvidím na pikniku. :)

Obrázek uživatele George

Skladiště Drabblat

Fandom: 
Drabble: 

„Eh, zatra práce.“ Starý Skladník zvedl velikou bednu a pomalými kroky se vydal napříč obrovskou místností. Všude byly do úhledných hromádek vyrovnány bedny a bedničky, z různých druhů dřeva. Byli zde krabice smrkové a jasanové, bedýnky z ořešákového dřeva a docela malinké krabičky z lípy. Některé tmavé a hladké, jiné světlé z úzkých prkének. Skladník došel asi doprostřed sálu a s heknutím zasunul krabici na místo.
„Tak, to byla tenhle rok poslední.“ Prohlásil spokojeně. „Všechno mám zváženo a sečteno, byl to docela plodný měsíc a mám tu několik pěkných kousků. Jen kdybych věděl, kam jsem založil ten papírek s výsledkem...

Závěrečná poznámka: 

Tak, tenhle duben poslední drabble... :)

Obrázek uživatele Carmen

Zákeřnosti fialových kořínků potřetí a naposledy

Úvodní poznámka: 

Navazuje na http://sosaci.net/node/5782 a http://sosaci.net/node/6941 .
Tímto vám, vážení přátelé, děkuji za pozornost a těším se na shledání za rok, kdy snad už Rona přejde třesavka. Kachničky s vámi.

Fandom: 
Drabble: 

„Háá!“ zařval Ron nadšeně. Harry sebou trhnul.
„Všechno jsem to spočítal, všechno jsme zvážili, máme to, Harry, my můžeme odejít ze sklepení!“
Harry se na něj nedůvěřivě podíval.
„Máme... Všechno?
„Jo! Všechno! Snape je krysa, nejspíš si schválně pořídil navíc tolik trpaslocvrčků, ale právě jsem dopočítal posledního, tady to je!“ Ron nadšeně mával štosem pergamenů.
Harry rázem ožil.
„Vidím, že jste hotovi se soupisem první části přísad,“ vešel Snape do místnosti.
Harryho zamrazilo.
„První... části?“
*
Profesorův úsměv ho strašil ve snech další dva měsíce.
Nebelvír nakonec vyhrál i s tréninkovým deficitem.
V Ronovi vyvolávalo slovo „trpaslocvrček“ záchvaty třesavky téměř rok.

Obrázek uživatele hidden_lemur

Když všechno selže

Úvodní poznámka: 

Poslední. Díky všem kolemjdoucím, kolemčtoucím a komentujícím - bylo to milé.:)

Drabble: 

Holmes nikdy nechápal, co na nich lidé vidí. Nedávno byl svědkem, kterak je nějaký pošetilý mladík popisuje jako roztomilé. Z jeho pohledu na tom tvrzení nebylo ani za mák logiky. On, osoba obdařená analytickým smýšlením a jedinečnou schopností odříznout veškerý emocionální balast, si tedy nemohl nepovšimnout, že jsou zajímavé leda zdálky. Navíc, komu může připadat roztomilé něco, co má tvář účetního s prachmizernou ústní hygienou?
Pro jeho mysl, ztýranou nevyspáním, byly prostě jen bílé. A to ještě ne všechny.
Co naplat. Zoufalí muži dělají zoufalé věci. Sčítání imaginárních ovcí sice nenazýval racionální metodou, každopádně se rozhodl, že ji ještě zváží.

Závěrečná poznámka: 

Ještě jednou OBROVSKÁ poklona a dík organizátorkám a všem dalším (skromně nenápadným) osobám, kterým se ten obrovský kolos DMD celý měsíc dařilo kočírovat. Respekt, přátelé, a budu doufat, že se i letos potkáme na pikniku.:)

Příloha

Úvodní poznámka: 

Termíny jsou kruté.

Drabble: 

"Musí to vážit přesně 123,865 kilogramů a sestávat se z 250 stejně velikých kousků."
Tak nějak působí zadání práce, kterou vám nejde psát, nechcete ji psát a postupně koukáte, jak ručičky na hodinách užírají čas a vy si užíráte nehty na rukou. Být či nebýt, filozofické otázky kladené při procházení písniček, které jste už milion let neslyšeli a ubíjí vás všechno, na co se podíváte.
Ukládáte na místa, kde se pak všechno ztratí. Časoprostor pohltí vše, co zůstane na místě příliš dlouho.
Zváženo a sečteno?
Ale ne, příloha je příliš těžká. 2 MB jako ty dvě vteřiny do konce termínu...

Závěrečná poznámka: 

Téměř úplně pravdivé. =D

Obrázek uživatele Layla TB

Duben měsíc drabble

Drabble: 

Jeden měsíc o třiceti dnech.
Třicet čtyři článků o sto slovech. Tři tisíce čtyři sta slov o... mnoha písmenech, která občas nepotěšila.
Častý pozdní příchod domů. Zbývající čas obětovaný drabblení místo studiu na test na následující den.
Měsíc mnoha testů a těžkého zkoušení. Ne všechny vypadaly tak, jak se doufalo.
Vysvědčení obdrženo předposledního dne. Nepřekvapilo.
Poslední zvonění den následující. Vypadalo jinak očima primánků a jinak očima oktávánů.
Zbytek dne stráven vzpomínkami na minulost.
Sečteno a podtrženo - Dobrá práce. Pochvalme se, maturanti. Nikdo jiný to za nás neudělá. Že ne vše šlo podle plánů? Ono to nakonec bude mít jinou váhu.

Závěrečná poznámka: 

Fakta, fakta, fakta. Tohle jsem si nemohla odpustit. Příští ročník snad bude vypadat lépe, z mé strany. Děkuji za příjemnou zábavu a zpětnou vazbu, ať už byla, je a bude, jakákoliv. Cením si této příležitosti a nehodlám jí přijít nazmar.
Ano, nakoplo mne to k psaní. Ale to odkládám na prázdniny. Přesto bych ráda něco sesmolila. Uvidíme. Ale možná bych vás neměla děsit...

Obrázek uživatele Envy

A jo

Drabble: 

"Tak jo, bylo to třicet dní, což znamená třicet normálních témat. Plus nějaké bonusy - těch bylo, když nepočítáme ty víkendové, všeho všudy čtyři. Ták, teď to ještě hezky zapsat do tabulky a spočítat. Takže tady, zváženo, sečteno, podtrženo. Ta mrcha měla celkově třicet čtyři příležitostí napsat o nás drabble, a ona je nevyužila! Napsala jich s námi pouze sedmnáct. Chápeš to, Miku?! Ona měla třicet čtyři možností o nás psát a ona toho využila pouze sedmnáckrát!"
"Uklidni se, Erwin. Vždyť to není až zas tak hrozné. Měli bychom být rádi, že si na nás vůbec vzpoměla..."
A jo, dojde autorce.

Obrázek uživatele Tirik

Vale, festivale

Drabble: 

Marie Stella propadá jednomu ze svých periodických záchvatů deprese a předvádí vrcholnou scénu - svou vlastní smrt. Hodlá tím potěšit všechny přítomné, zejména Kouzelníka s vysokým kloboukem.
Kouzelník vytahuje ze svého klobouku jednu růži za druhou, všechny umně seskládané z krajkových kapesníčků. Než je rozhodí do publika, pečlivě je přede všemi spočítá. Na konci představení neváhá osobně procházet řadami a své růže si zase sbírá. Když zjistí, že jich několik chybí, navrhuje prošacování diváků a diví se, že se jim ten návrh nelíbí. Je přece tak logický!
Tiché dobré víly nenápadně roznášejí šampaňské, úsměvy a pohlazení, aby hosté odešli dobře naladěni.

Závěrečná poznámka: 

Děkuji svým třem Gráciím, že mě do akce uvedly a celý měsíc neúnavně podporovaly.
Vám, všichni vážení z publika, se klaním, svým kloboukem prkna ometám a mávám.
Opona!

Obrázek uživatele Krajina sopek

Naboso

Drabble: 

Její kročeje nebylo slyšet. Chodidly, vězněnými celou dlouhou zimu a ještě neuvyklými na svobodu, cítila každou nerovnost cesty, místa vyhřátá sluncem i chlad stinných koutů. Později v létě, až bude zvyklejší, její chůze se zrychlí a smysly zbystří, nohy budou umět rychle zareagovat tak, aby se nezranily. Zatím však kráčela pomalu -lehce nakročit a pak teprve přenést váhu. Měla ráda ten čas křehké citlivosti. Usedla u potoka a ulevovala chladnou vodou drobným zraněním. Myslela na všechny své milé, kterým obnažila nitro a pocítila je tak, jako dnes cítila krajinu. Zváženo, sečteno, věděla, že stojí za to příště se zas zout.

Obrázek uživatele Amy

Epitaf tří

Úvodní poznámka: 

První segment - dívka beze jména, druhý segment - Doktor, třetí segment - Katherine Pierce. Uhádnete, co mají společného?

Drabble: 

Ještě dlouho po tvém odchodu přemýšlím nad vším, co se odehrálo.

Pryč dokáži odejít teprve po setmění a to s jedinou naléhavou otázkou v mysli.

Stálo mi to za to?

***
Gallifrey dávno shořela v ohni, ale Doktor ji přesto stále vidí, kdykoliv zavře oči.

Tak utíká co nejrychleji. A snaží se neuvažovat nad tím, jestli by podruhé (kdyby měl tu možnost) udělal totéž.

***
Říká se, že domov je tam, kde leží vaše srdce.

"Jaké srdce?" zašeptáš hořce.

Hřeje tě snad jen vědomí, že nejsi ztracená sama.

(Možná když si budeš opakovat, že jsi se zachovala správně, začneš tomu sama věřit.)

Obrázek uživatele Aveva

Ten, který hledá

Fandom: 
Drabble: 

Podrážky se bořily do vrstvy prachu. Byl to uzavřený prostor, už proto, jak se v něm choval zvuk. Ale stěny i strop se schovávaly v nedohlednu. Stísňující.
“Haló?”
Odpověď žádná.
Tam! Silueta!
Doběhl k ní. Zvedla hlavu, zastrčila si pár neposedných vlasů zpátky pod šátek, vyždímala hadr, opřela se o smeták a tázavě se na něj podívala.
“Já... jsem mrtvý. Já to vím. Teď by tu měl být někde bůh, ďábel, nebo kdokoli, kde sečte a zváží můj život. Já...” klesl před ní na kolena a trhaně se rozplakal.
Soucitně potřásla hlavou, opatrně ho obešla a pokračovala v umývání podlahy.

Obrázek uživatele Smrtijedka

Kuchyňské počty nenažraného kocoura

Úvodní poznámka: 

Co dodat? Snad jen doufám, že se úplně neztratilo téma :).

Fandom: 
Drabble: 

„Deset porcí lazaní, tři zmražené koláče, masové kuličky, čtyři velké pizzy s extra feferonkami, hořčice, kečup, majonéza, dvoje rybičky v oleji, okurky, sýr, máslo, margarín, salám, šunka vcelku, vajíčka, marmelády, džem, tři kompoty, mrkev a brokolice – při tom jsem trpěl -, sušenky, slaný popcorn, křupky, slaninový popcorn, sklenice Nutelly, čaj, mléko, cukr, sůl a piksla s kafem. To je rekord, Odie! Dokázal jsem s konečnou platností olízat nebo ochlupatit všechno poživatelné bez toho, abych něco snědl. A nejlepší na tom je, že až se to Jon dozví -“
„Garfieldeeeee! Cos to udělal s kuchyní?!“
„ - nechá mi všechno to jídlo úplně bez řečí.“

Závěrečná poznámka: 

Tímto děkuji drahým organizátorkám, SOSačkám, technické podpoře a samozřejmě všem spolupsavcům za elán, fantazii, komentíky i kachničky!

Obrázek uživatele Galadion

Jak Trautenberk dostal chuť na zabíjačku

Úvodní poznámka: 

Inspiroval mě dnešní večerníček. Není to asi bůhvíjak úžasné, ale BJB. Děkuji všem, že mě vydrželi měsíc číst.

Fandom: 
Drabble: 

To takhle jednou Trautenberk vyhnal Hajného do lesa, aby zastřelil divočáka. Kuba s hajným táhnou kance a Trautenberk jim nadává, když vtom se zablýskne a před nimi stojí Krakonoš.

„Tak ty mi Trautenberku budeš zabíjet kance?!“
„Sousede drahý,“ rozklepal se Trautenberk, „toho jsme koupili na jarmarku.“
„Lžeš a navíc kradeš! Za trest si ho odneseš domů sám.“
„Ale sám ho neunesu!“
„Ten tvůj břich váží nejmíň metrák, takže půlmetrákového kance uneseš. A hajnej, Kuba a Anče dostanou každý čtvrt zabíjačky!“

Tak se Trautenberk trmácel s kancem sám a ještě na něj moc masa nezbylo. Inu, lakomý více tratí než ulakotí.

Obrázek uživatele Simbacca

Velký vrh

Úvodní poznámka: 

(odehrává se cca 141 let po událostech epizody IV a pro pochopení bez znalosti fandomu je kriticky důležitý tenhle drabble)

Drabble: 

[„Tatínku, máme pro vás dobré zprávy,“] oznámila notoricky známá porodní bába Simbaccovi a podala mu panáka rumu, kterých měl v sobě už čtrnáct.
[„Všechno v pořádku?“] zjišťoval znepokojený otec, jenž po těch čtrnácti rumech a ukrutné době čekání vyšlapal v čekacím oddělení porodnice znatelnou cestičku.
[„Jsou,“] potvrdila chlupatá bába bleskově, ale to nebylo vše, [„matka je vyčerpaná, ale zotaví se, každopádně jména pro těch dvanáct kilo radosti budete muset vybrat sám.“]
Simbacca chvíli přemýšlel. Průměrné chlupáče vážilo zhruba osm kilo, takže tady něco nehrálo. Přimhouřil oči, důkladně se zamyslel a a pomalu mu začalo svítat.
[„To jako přilítlo víc čápů?“]

Konverzace

Úvodní poznámka: 

Postavy v tomto drabble jsou založeny na skutečných osobách.

Fandom: 
Drabble: 

Undergroundový klub byl nezvykle plný. Audiovizuální projekt nalákal mnoho příznivců elektronické alternativní hudby. Většina lidí tančila, ale skupinka v rohu salónku se spíš věnovala vzájemné konverzaci.

"A Pak udělají společný sraz?"
"Jop."
"A odkud je vlastně zná?"
"Z té skupiny co psala o Harrim Potterovy."
Tísnivé ticho okolo stolu na chvíli přehlušilo i hudbu.
"No... ale i tak to zní zajímavě."
"Když myslíš."
"Měl bych se na to Vlaďky zeptat."
"OK, zeptej se."

Zeptal jsem se.
Díky tomu jsem napsal 30 drabblů, získal víc jak 180 kachniček a mnoho jich také rozdal. Bylo to fajn. A těším se na pokračování.

Obrázek uživatele Champbacca

Konec a kontemplace

Úvodní poznámka: 

(mezitím v šestém století, které momentálně píše někdo s cca dvěma promilemi alkoholu v krvi, případné stížnosti ohledně pravopisu, vypadlých slov a nesmyslností celého drabblu směřujte na kolegy z anglistiky, jména vydám na požádání, děkuju pěkně, a taky za to samozřejmě může Tess)

Drabble: 

Edvin seděl na bílém monolitu a přemýšlel.
Strávil v tomhle pitomém období víc jak třicet let, což je vlastně víc, než v době vlastní. Zlikvidoval pouhé tři upíry, což na druhou stranu představovalo sto procent populace ostrovů, dopustil se několikanásobné nevěry, všechny víceméně proti jeho vůli, vyřídil několik zlovolných draků, stal se rytířem kruhového stolu a vycvičil rotu fretek. Kdyby nemusel skrývat svou pravou identitu a víru, asi by si to užil trochu víc.
Když se ale podíval na epickou odměnu, kterou mu za všechna ta příkoří věnovala Paní jezera, ležérně mávl rukou, otevřel rakev a vydal se smrti vstříc.

Závěrečná poznámka: 

A ostatně soudím, že by Jediland měl být aktualizován a tak vůbec, však víte.

Obrázek uživatele Birute

Půvab praní

Úvodní poznámka: 

Díky, KaTužko a Nifredil! Byly jste skvělými paními jeskyně letošního drabblovacího šílenství :)

Tot ziens allemaal!
(Ať se rozloučím stylově, když byla ta výměna nédrlandských monarchů.)

Místo dramatického konce sem hodím romantický začátek.

Drabble: 

Když bude lítat s půltunovým dělem po ulicích – zaprvé by o žádném lítání nemohla být řeč, zadruhé by se k žádným institucím, proti kterým by měl bojovat, nedostal ani omylem, zatřetí… připadal by si jako trotl.
Musí to spočítat znovu, využít nejnovější materiály k odlehčení…
„Sakra,“ zoufal si Dr. Horrible, „kolik jsem měl těch ponožek?“
Dveře prádelny se otevřely a vešla Rudovláska.
Dr. Horrible zahuhlal „ahoj“ a chabě zamával černou fuseklí, zrovna když se Rudovláska odvrátila a postavila koš s prádlem opodál na zem.
Dr. Horrible začal zvažovat, jestli by neměl zkusit vymyslet nějaký překladač pro nenucenou konverzaci s dívkami.

Obrázek uživatele Polda a Polda

Sečteno a zváženo

Úvodní poznámka: 
Poslední letošní strip bez nároku na bodík.
Fandom: 
Obrázek uživatele vatoz

Konec a začátek

Fandom: 
Drabble: 

Devět hodin, nespočetně kontrakcí, postupně dvě směny doktorů, jedna matka, jeden otec a jeden malý Jakub - 3.5 kg, 52 cm.

Otec, pyšný, jako by ho vyrobil celého sám, už stojí před porodnicí s ostatními novopečenými otci, trošku se chvástá, zapálil si cigaretu i když už přeci nekouří.

Matka, unavená jako nikdy, a přeci tak nabitá. Kolotoč už přestal, už má chvilku sama pro sebe. Přemýšlí, co se z Jakuba stane. Fotbalista? Knihomol? Malíř? A je to ještě přemýšlení? Není to už sen?

A malý Jakub, celý rudý a svraštělý, a přitom je to to nejkrásnější miminko na světě. Klidně spí.

Obrázek uživatele Erys

Trable s vážením

Úvodní poznámka: 

Taková menší šílenost na závěr...

Díky za celé DMD!
Mrzí mě, že jsem nezvládla pročítat a komentovat v době, kdy jsme drabblením všichni žili, ale slibuju, že zatím nepřečtená drabblata ještě přečtu. A těším se, že budu mít ještě dlouho nad čím žasnout.

Fandom: 
Drabble: 

Ta myšlenka lákala celé generace před nimi, až se oni konečně rozhodli to zkusit. Potřebovali vhodnou, a hlavně dostatečně přesnou váhu, což se zpočátku zdálo snazší, než když ji skutečně sháněli, ale nakonec sehnali. Potřebovali vhodné objekty. U těch si ani nemysleli, že bude snadné je sehnat. Vynaložili ovšem své síly a postupně se jim objektů dostávalo.

Vážili, důsledně zapisovali. Sčítali, odčítali, porovnávali. Škrtali, sepisovali zase znovu. Odhadovali, ověřovali.
Čísla ale vycházela pokaždé jinak, žádný výsledek se nezdál dostatečně správný.
Pak jim došlo, co dělají špatně.

Nemohli zvážit lidskou duši, když nevěděli, kolik přesně váží problémy a trápení jednotlivých lidí!

Obrácení

Úvodní poznámka: 

Takže i já završím svou letošní sérii a můžu zvážit a zhodnotit výsledky. Letos jsem si uložila podmínku, že nenapíšu dvě stejně zaměřené stoslovky za sebou (tj. dvě humorné, drastické, něžné aj. - vždycky tam musí být nějaký rozdíl, když už ne přímo kontrast).
Jinak se se všemi loučím (i když se snad ještě nějakou dobu budeme potkávat při komentování a domlouvání srazu), děkuji všem, co mi psali milé komentáře, ještě víc těm, kteří mě povzbuzovali v soukromí a nenechali mě se vším praštit, a všem autorům pěkných dílek (a těch bylo hodně!).
Na závěr opět můj oblíbený "fandom."

Fandom: 
Drabble: 

Byl kupcem v Lyonu. Měl rodinu a získal značný majetek.
Časem však začal přemýšlet, o tom, co v životě vykonal a čím byl užitečný. Co ho čeká, až předstoupí před věčnou spravedlnost a jeho činy budou zváženy.
Až dospěl k rozhodnutí.
Vzdal se svého bohatství. Něco nechal pro manželku a dcery. Všechno ostatní rozdal nuzákům a vydal se na pouť.
Hlásal lidem, aby žili prostě a zbožně jako praví křesťané. Mnoho lidí v jeho kraji, Savojsku a Lombardii následovalo jeho příkladu.
Církev nové učení nepřijala, jeho následovníky prohlásila za kacíře. Přesto přežívali po staletí alespoň v ústraní.
Snad zemřel spokojen.

Závěrečná poznámka: 

Lyonský kupec Valdés se koncem 12. století stal zakladatelem nového křesťanského směru, kladoucího důraz na zbožnost a chudobu a usilujícího o návrat k původním křesťanským ideálům. Dosáhl poměrně velkého ohlasu jak v Lyonu a okolí, tak v severní Itálii. Stejně jako jiné podobné směry uvnitř křesťanství byli jeho následovníci, tzv. sekta valdenských, prohlášeni za kacíře a potíráni. Menší skupiny valdenských však přežily v alpských údolích, a také na některých místech v jižní Itálii, až do počátků reformace.

Obrázek uživatele strigga

Milénium

Úvodní poznámka: 

Jedna z mých vůbec nejhezčích dětských vzpomínek. Nešlo odolat - ne když si tu, dneska, někde úplně jinde, najednou někdo začal dělat ohňostroj.
Nesoutěžní, bez bodíku, ale moje. :)
Děkuju Lee za tuhle hudbu, hodí se k tomu. :)

Fandom: 
Drabble: 

Nikde nemohly ohňostroje vypadat tak jako tady. Vysoko nade všemi, na střeše jejich činžáku, od které táta někde splašil klíč. Nikdo jiný ho neměl. Stáli tu jen oni tři.
Odbila dvanáctá, nad Hradem vybuchlo nebe. A jestli obloha nad Prahou už předtím zářila barevnými světly, tak teď se inkoustová čerň ztratila a barvy a hluk zaplnily až do poslední částečky praskající zimní vzduch.
Těch pár tátových rachejtlí vlastně sotva postřehla.
Stáli tam, na samém prahu třetího tisíciletí.
Ale stejně... dvacáté století. Bude se jí stýskat.
Zažila z něj jen pár let.
Pár let jejího dětství, co zatraceně stály za to.

Stránky

-A A +A