DMD č. 26 pro 26. 4. 2013. Téma: Pod dekou

Obrázek uživatele Amy

Hořkosladká chuť (dočasného) míru

Úvodní poznámka: 

Letmo navazuje na toto drabble (http://sosaci.net/node/4558) a jeho pokračování (http://sosaci.net/node/4713).

Fandom: 
Drabble: 

"Můžeš mi říct cokoliv, Jacku," poznamenal Doktor.

Jack ztuhl v půlce pohybu.

"Jsi v pořádku?" Zazněl Doktor mnohem starostlivěji.

Jack nebyl schopen promluvit, tak jen zavrtěl hlavou.

Jako ve snu ho Doktor zezadu objal.

"Je mi to líto," řekl pouze a Jack věděl, že nelže.

"Užívej si to, dokud to trvá... protože všechno jednou skončí." Tělem Jackovi při té myšlence projel silný záchvěv bolesti, který se okamžitě pokusil zahnat. Jako když se přikryjete dekou a předstíráte, že nevidíte tmu.

Proto, když se otočil k Doktorovi, aby ho políbil na ústa, oba předstírali, že si nevšimli, jak se Jackovi třpytí oči.

Náraz

Úvodní poznámka: 

Teoreticky popis něčeho nepříjemného, ale nic explicitního.

Fandom: 
Drabble: 

Byla jen chvilka od nárazu...
Necítila bolest, jenom viděla, co všechno by ji mělo bolet.
Nebyla v šoku, vznášela se někde nad sebou a lapala po dechu, ale bylo to vzdálené, někde pryč.
Nekřičela, a pokud ano, tak se neslyšela. Přišlo jí, že otevírá pusu naprázdno a hlasivky se procvičují jen tak.
Neslyšela vlastně vůbec nic. Zdálky houkačka, možná, nebo jí jen hučelo v hlavě?
Potřebovala se posadit a přišlo jí, že padá, do měkkého, možná? Ale příšerně pomalu, jako ve zpomaleném filmu.
Chuť ani čich taky nefungovaly, všechno bylo zdušené. Jako když přes všechno hodíte temnou deku.
Obzor zčernal.

Obrázek uživatele hidden_lemur

V přímém přenosu

Úvodní poznámka: 

Halucinogenní. Ale pravdivé.

Drabble: 

„Piš, barde, střádej… Hm, smrdí čistička.“
Je skoro půlnoc.
Nemám drabbli.
Nemám inspiraci. Co mám, je blažený potréninkový stav, spojený s menším než malým množstvým alkoholu v krvi. (Pro úplnost dodávám, že miluji svého nového trenéra.) Zářná Vzora si z blíže neurčeného důvodu hvízdá Ódu na radost. Je potěšena, že je poznat, co si hvízdá.
Před chvílí jsme koukali na večerníček. Útrapy plukovníka O’Neala nám připadaly velice zábavné. Navrhla jsem spolunocležníkům jiný fandom, ale měli by ošklivé sny.
Zářná Vzora oznamuje, že se jde chovat jako barbar. Podtrhuje si v knize zvýrazňovačem.
Jsou dny, kdy je lepší zůstat pod dekou.

Obrázek uživatele Tess

Takový běžný den

Drabble: 

Okolní vrcholy se ztrácely v mléčně bílé. I průsmykem se valily chomáče mlhy. Stezka byla namrzlá od drobných kapiček, kterých byl vzduch plný. Mrak zase jednou ležel na zdejších kopcích jako těžká deka.
Nadhodil si batoh a začal sestupovat. Jeho náklad sebou zamlel. Jehně bekavě protestovalo. Potřebuje ho dostat do tepla co nejdříve.
Pod mrakem pršelo.
Polohlasně zaklel.
Rozpršelo se víc.
Probíjel se proti větru, který mu do očí vháněl kapky deště a sem tam i sněhové vločky. I když se pohyboval, byl promrzlý do morku kostí.
Ale už jen pár kroků...
Do padajícího šera probleskla záře oken.
Teplo domova.

Obrázek uživatele Envy

Co ti tak dlouho trvá?

Drabble: 

"Schovejte se! Ve vedlejší místnosti jsou tajné dveře dolů do místnosti, která se pak napojuje na tunely pod městem. Těmi se pak dostanete ven. Pospěšte si!"
"Dobře, a kde se ty dveře nacházejí?"
"Pod dekou!" Kývnu, že chápu a spěchám je otevřít.¨

"Miku, už to máš?"
"Ne. ještě ne."
"Sakra, jak je možné, že ti to tak dlouho trvá?!" Z vedlejší místnosti uslyším ránu, jak Erwin pravděpodobně nečím něco nebo někoho praští. "Jsou přece pod dekou!"
"No jasně, ale pod kterou?" Zavrčím.
Erwin nakoukne do místnosti, kde jsem já, a zůstane nevěřícně zírat na obří místnost s podlahou pokrytou dekami.

Obrázek uživatele Stevko

Stratený

Úvodní poznámka: 

BJB. Fakt.

Drabble: 

„Fricko, kam si sa schoval?“
„Fricko, kde si?“
Ferko, Samko a Jožko blúdili po byte a hľadali, kam sa im schoval Fricko.
„Možno je v kúpeľni,“ napadlo Jožka.
Všetci bežali do kúpeľne. V kúpeľni však po Frickovi nebolo ani stopy. A to aj prehrabali kôš na prádlo.
„Možno bol hladný a je v kuchyni,“ spomenul si Samko.
Bežali teda do kuchyne, ale ani tam Fricka nenašli.
Vrátili sa do svojej izby a sadli si na posteľ. Ferko však ihneď vyskočil, že si na niečo sadol. Bratia vstali a odhrnuli deku. A tam na posteli ležal Fricko, ich obľúbená plyšová opica.

Sázky

Fandom: 
Drabble: 

„Vidíte támhle ty kočky?“
„Myslím, že nevypadají špatné, ta menší má i slušné kozy.“
„Mohli bychom je zkusit sbalit a pak ojet.“
„Tak schválně, kdo to zkusí.“
„Klidně já.“

…po pár dnech
„Tak co, dostal jsi ji?“
„Ani mi nemluv, odpálkovala mě. Že prý pro ni nejsem dost dobrý. No chápeš to?“
„Teda nevím, jakého šampóna nebo modela by chtěla.“

…jindy
„Teda tohle nejsou holky, to jsou slonice.“
„Vidíš, jak jí lezou z kalhot ty špeky?“
„Myslím si, že se s námi nevsadíš, že tuhle dostaneš.“
„A proč ne. Myslím, že pokud dá, tak pod dekou mi to bude jedno.“

Obrázek uživatele Quiquilla

Moje malá holčička

Úvodní poznámka: 

Původně to mělo být pěkné a milé a vůbec, ale mám blbej den. Kvalitu nezaručuji, vy-píp se mi disk na noťasu, takže jsem dostala k počítači jen na necelou půlhodinu :/
Inspirováno realitou.

Fandom: 
Drabble: 

Než zamířila do svého pokoje, popřála rodičům dobrou noc a vyčistila si zuby.
Když však za sebou pak zavírala dveře, na spánek neměla ani pomyšlení.
Rychle se oblékla do předem připraveného oblečení a namalovala se.
Moc dobře věděla, jak se oknem dostat na ulici.
Vydala se obvyklou trasou směrem k populárnímu klubu. Vchod však minula bez povšimnutí. Zastavila se a zapálila si cigaretu. Nečekala dlouho.
„Kolik?“ zeptal se muž ve středním věku a ona mu odpověděla naučenou frází.
Mrazivý chlad ji doslova ochromil, když jí později vyhrnoval minisukni.
A doma pod teplou dekou ležel místo ní jen velký plyšový medvídek.

Obrázek uživatele Profesor

Deka od dědečka

Drabble: 

Když byl malý, věřil, že pod zelenou dekou od dědečka ho bubák nenajde. Spával pod ní za nocí, kdy se rodiče hádali.
Když povyrostl, utíkal do domku na hraní, který mu postavil dědeček. Deku si nosil s sebou. Byla trošku špinavá, ale bubáci se jí pořád báli.
Když odešel na vysokou školu, zůstala deka v jeho dětském pokoji. Už mu byla krátká.
Když odcházel z prvního zaměstnání, po letech znovu vyndal deku ze dna skříně. Věděl už, že bubáky nezahání, přesto si ji odvezl do svého nového domova.
Když málem ztratil svého nejlepšího přítele, znovu plakal pod dekou s medvídky.

Obrázek uživatele Lejdynka

Život pod dekou

Úvodní poznámka: 

Máte rádi poezii? Ještě pořád?
A už vám lezu na nervy?

Fandom: 
Drabble: 

Pod dekou červenou,
najdeš krásné věci.
Když se dva doženou,
radost mají v kleci.

Pod dekou chumlavou
tiše zpívá láska,
vře nocí hořlavou,
třpytivá jak maska.

Pod dekou šedivou,
dotýkání zradí.
Zelenou kopřivou
lidé bitvy svádí.

Pod dekou pichlavou
smutek nezahřeje,
starostí bolavou
tma se ti vysměje.

Pod dekou zčernalou
někdy slza tichá
skane v smrt pomalou.
Potom něha vzdychá.

Pod dekou mrazivou
zabodla se dýka.
S květinou plazivou
ruku v ruce vzlyká.

Pod dekou omámen
uchýlíš se k spaní,
dlouhý den dá ti sen
o věrném milování.

Pod dekou
zavoní
nejčerstvější listí,
pod dekou
z jabloní
vzpomínky se čistí.

Obrázek uživatele L.P.Hans

Prasopes

Drabble: 

„Říkám vám kluci, někde tady jsem to viděl. Napůl pes a napůl prase.“
Skupina chlapců vybavená loveckým náčiním prohledávala zříceninu starého domu.
„Nic tu není, zase sis něco vymyslel.“
„Podívejte! Támhle běží. Vidíte ho? Za ním!“
Tvor na nic nečekal a smýkl sebou so hlubin sklepa, následován tlupou chlapců.
„Mám ho! Držím ho za ocas!“
„Berte ho!“
„Klucí, on mě hryznul!“
„Rychle, hoďte na něj deku, ať neuteče!“
Netrvalo dlouho a kluci vlekli ze starého sklepa zmítající se kouli.
„Na světlo s ním, ukažte ho. Ale opatrně.“
„Míro! Ty jsi ale blbec! Vždyť je to ten ubožák jezevčík staré Zametálkové.“

Obrázek uživatele Bilkis

Nejbezpečnější místo

Úvodní poznámka: 

Souvisí s mým loňským drabble: Lži, stejně nepřežiješ

Fandom: 
Drabble: 

Věděla, že je mohou kdykoliv chytit a zastřelit. Nikdo odsud nedokázal utéct, nikdo. Snažila se přesvědčit ostatní, aby to zkusili, ale odmítli. Ani starý Komárek, ani teta Nováková nechtěli ani slyšet o tom, že by se pokusili uniknout. Souhlasili s tím, že budou lhát, mařit náckům plány a záškodničit, kde se dá, ale ve skutečnosti byli vystrašení stejně jako ona. Jen to dávali najevo více. Ona ale nemohla, ne kdepak. Malá Madlenka věřila všemu, co řekla. Poslouchala ji na slovo. Protože se v táboře dělily o jednu děravou deku a pod ní se dalo předstírat, že je všechno v pořádku...

Obrázek uživatele Owlicious

Blanket Fortress

Fandom: 
Drabble: 

Princess Irys Daykyn ran through the palace, looking for her younger brother. The banquet and ball was about to commence in half an hour, but the Prince, in whose honor the whole shindig was to be held and who was supposed to open the ceremonies, was missing. She almost ran headlong into Hektor.
"Have you found him yet?" she asked almost desperately.
"No, but I haven't looked into his chambers. Let's go there."
They headed to Daivyn's bedroom. Daivyn sat under something resembling a tent made of duvets.
"Seijin Merlin told me to do this when I'm nervous," he explained.

Obrázek uživatele Carmen

Jedno přání malého chlapce

Fandom: 
Drabble: 

Choulil se pod dekou. Byla mu zima, podle předpovědi, kterou zaslechl z obývacího pokoje, když leštil strýcovy boty, se studená fronta bude držet týdny. Přitáhl k sobě chatrnou pokrývku ve snaze se zahřát. Díval se do tmy, obrysy svého malého příbytku viděl jen jako nejasné temné šmouhy. Myslel na to, že ráno bude muset tentokrát vstát hned, jak teta zabuší na dveře, aby zase nekřičela. Představoval si, jaký by byl jeho život, kdyby měl rodiče. Křečovitě zavřel oči, do kterých se mu hrnuly slzy.
Chci pryč, opakoval si v duchu, chci odsud pryč...

O pár měsíců později přiletěla první sova.

Obrázek uživatele Saphira

Poslední nádech

Úvodní poznámka: 

Tenhle námět se ve finálním příběhu vůbec neobjeví (s největší pravděpodobností), ale téma se mi podařilo zpracovat jenom takhle...

Drabble: 

Ležela v posteli a široce otevírala oči do tmy. Chvěla se strachem, přikrytá dekou pod bradu. Chtěla, aby za ní Ilinca přišla, ale strach jí bránil na ni zavolat. Věděla, že by na sebe upozornila a hrůza ji stejně paralyzovala tak, že nebyla schopná se vůbec pohnout.
Zaslechla ženský výkřik ze dvora. Trhla sebou a pevně semknula víčka. Ze rtů jí neslyšně splývala modlitba. Myslela na Iorgha.
Pak si vzpomněla, že nezajistila petlici, ale nebyla schopná vylézt z domnělého bezpečí přikrývky a napravit svou chybu. Jenže stejně bylo pozdě… otevírané dveře vpustily dovnitř světlo z chodby, které osvítilo netvorův obličej.

Obrázek uživatele Sindual

První noc

Fandom: 
Drabble: 

Ztichlou noční krajinou se ozývá spokojené oddechování spáčů. Pokojnou atmosféru narušuje jen občasné zašustění látky o látku a tlumené bouchání z příliš prudkého převalení se.
To pan Pytllík nemůže spát. Prvně ve svém dospělém životě na noc venku ze známého pohodlí Dna Pytle. A ty sovy tak hlasitě houkají! A ty hvězdy tak protivně jasně svítí! A ta deka tak kouše a není dost dlouhá, aby pod ni mohl zastrčit nohy i hlavu naráz! A poníci pořád odfrkávají! A trpaslíci funí příliš nahlas! Proč on se vlastně do téhle akce pouštěl - měl se vrátit hned, jak zjistil, že zapomněl kapesník!

Obrázek uživatele kytka

Hvězdy nad Srebrenicí

Drabble: 

Janica se choulí  v Malkynově obětí. Jediná žena mezi tisíci muži v táboře. Když dneska všechny ženy a děti evakuovali, postavila si hlavu a odmítla nastoupit do autobusu. Chtěla zůstat s Malkynem, svým mužem. Když už kvůli válce nemohli mít pořádnou veselku, nenechá se od něj odloučit během líbánek.
Vyhledá pod dekou jeho teplou dlaň a pevně ji stiskne. S teplem té dlaně do ní proudí Malkynův klid a odvaha. Janica pozoruje hvězdné nebe a přese všechno se cítí šťastná.
Je léto 1995, Janice je devatenáct a netuší, že hvězdy nad Srebrenicí zítra už pro žádného z  nich svítit nebudou.

Obrázek uživatele Birute

Couchsurfing

Úvodní poznámka: 

Varování: mírná aktualizace

Drabble: 

Za dveřmi stáli holčička a kluk. Holčička pípla: „Dobrý večer. Máme se zeptat, jestli můžeme využít vaší pohostinnosti.“
„My se známe?“
„Zatím ne,“ odpověděl zrzek, který dorazil za dětmi. Zívl, mávl rukou a bezpečnostní řetěz povolil. Zrzek mi vrazil do bytu se slovy „Thor parkuje kozly na dvoře.“ a svalil se na pohovku.
„My nemáme dvůr,“ vyhrkla jsem.
„Teď už ano,“ zaburácel zvenku mužský hlas.

Ráno pod jednou dekou ležel vzkaz:
Díky za nocleh. Máš u nás dračí srdce.
Zaúpěla jsem. „Mohli jste si po sobě aspoň uklidit.“
Když jsem lístek otočila, stálo na něm: Tohle říkají naše ženy taky.

Závěrečná poznámka: 

Ty děti jsou Thjálfi a Röskva, kteří podnikli s Thorem a Lokim výpravu do Útgardu. A kdo ví, třeba i nějaké další.

(Když spím, můj mozek má pré a vymýšlí bezvadně uhozené věci.)

Znovuzrození II

Drabble: 

Ráif vedl Azízu k ležící bohyni, srdce mu zběsile bilo. Sebejistota se ztratila.
„Fuj. Co to je?“ Dívka se mu zkusila vytrhnout.
„Neboj se!“ Přitáhl si její ruku.
„Kdo je ta mrtvola?“
„Není mrtvá,“ řekl. Vytáhl nůž a řízl jí do ruky.
„Co…“ Začala ječet. Poškrábala mu tvář. Nepustil.
Džalíla přinutila tělo k rychlému pohybu. Přiložila svou rozříznutou dlaň na Azízímu ránu.
Jekot.
Za chvíli bylo po všem. Staré tělo se sesunulo a v Azíziných očích bylo podivně prázdno. Usmála se.
„Teď jsem si všiml, jak krásný máš usměv,“ zabalil Ráif veškeré své pochybnosti do lichotky a zakryl tělo dekou.

Obrázek uživatele Kaspar-Len Myslitel

Dobrodružství letem světem

Fandom: 
Drabble: 

Je tu horko. Už téměř až k zalknutí. Cítím, jak mi krůpěje potu na čele tvoří čirůček, který mi stéká okolo oka, pomalu po tváři a končí na krku. Ztěžka se mi dýchá. Jen na chvíli se nadechnout. Pořádně. Zhluboka.
Poušť je zrádná a pro nezkušeného i smrtelná. Zemřít žízní. Nebo se utopit? Co je horší smrt. Žádný extrém není dobrý. Když se loď zmítá ve vlnách v nárazech větru nebo, když se pomalu pohupuje v bezvětří, jako tomu je v našem případě? Kdo se modlit neumí, na moři se naučí. A dokud si to nezažije na vlastní kůži – nepochopí.

Obrázek uživatele Layla TB

Skrýš

Fandom: 
Drabble: 

Tma. Ticho rušené jen zrychleným dechem. Otevřel oči. Stále tma.
Třeba už je pryč, proběhlo mu hlavou. Neměl ale tu odvahu vykouknout zpod deky.
V tom něco zašustilo.
Pevně stiskl pažemi kolena a přivřel víčka k sobě.
Tady jsem v bezpečí, namlouval si.
V tom ucitíl, jak se deka zvedá.
Klik.
Někdo rozsvítil.
Stále se neodvážil otevřít oči. Třeba si ho nevšimne.
Ucitíl, jak se postel lehce prohnula.
"Vstávej," zašeptala mu do ucha.
Ošil se, ale nadále předstíral spánek.
"Tomáši, je čas jít do školy. Já vím, že nespíš."
Vzdal to. Nikdy se mu ji nepodařilo obelstít.
"Ještě chvilku, mami."

Obrázek uživatele Tenny

Jemná náruč tmy

Fandom: 
Drabble: 

Většina dětí se bála tmy. Viděly v ní monstra a bubáky a pokaždé chtěly mít pootevřené dveře či malé světlo, aby je ty potvory nesežraly.
Ale Jakub byl jiný. Ne, že by snad tmu vyloženě vyhledával. On se bál světel. Třásl se, když kolem zářili neóny obchodů. Když někdo náhle rozsvítil, hlasitě se rozplakal. Paní vychovatelky v dětském domově nevěděly, co s tím. Chlapec se skoro pořád schovával pod deku.
Jednou se ho na to zeptaly.
"Proč se tolik bojíš světel, Jakoubku?"
"Protože když tenkrát tolik blikala světla, maminka umřela."
V lékařských záznamech stálo, že chlapcova matka zemřela při autonehodě.

Závěrečná poznámka: 

Něco trochu smutnějšího... :)

Obrázek uživatele Ebženka

Bubák, co měl smůlu

Úvodní poznámka: 

Možná si pamatujete, že už jsem kdysi v prvním DMD napsala drabble, které velice ošklivým způsobem týralo bubáka. Vlastně jsem takových drabblat napsala víc.
Budiž vám útěchou, že tohoto bubáka je mně samotné líto.

Fandom: 
Drabble: 

Tomuhle bubákovi se nedařilo. A přitom chtěl tak málo, trochu postrašit, olíznout výhonky čerstvého děsu zpod postýlky... netušil, kam leze.
Byly to TY DĚTI.
Kdyby mu zbyla špetka rozumu, plakal by; ale kdoví kde už byl rozum, když se svíjel ve smrtelné existenciální křeči.

Jsem, když mě svět nevidí? Nemohu ven! Je svět, když ho nevidím?

Okolo něj byla bleděmodrá huňatá hrůza a žáby ve fraku s deštníčky.
Každý přece ví, že žáby na suchu umírají.
Každý ví, že schováte-li se pod deku, bubák si myslí, že neexistujete.
A schováte-li pod deku bubáka... to vědí jen ony.
Děti slečny Zuzany.

Obrázek uživatele Ness

Ve stínech noci

Fandom: 
Drabble: 

Když mi bylo pět, věřila jsem, že když nebudu celá zakrytá a bude mi čouhat jen palec u nohy, sežere mě bubák. Maminka říkala, že pod postelí nic není a že se nemám bát. Stejně jsem byla zakrytá až po uši a vedle mě spal jako návnada můj milovaný medvídek - radši on než já.
Jednou jsem zapomněla a on poprvé přišel. Vyprávěl mi pak často pod peřinou strašidelné historky.
Pak mi rodiče jednou vysvětlili, že je to moje imaginěco a já si to vlastně jen představuju. Tak jsem přestala o bubákovi mluvit.
Osvald mi totiž vysvětlil, že dospěláci ho nevidí.

Obrázek uživatele Polda a Polda

Pod dekou

Úvodní poznámka: 

Strip bez nároku na bodík.
Interní vtip included.

Fandom: 
Obrázek uživatele ioannina

Singuli per singula lecta

Fandom: 
Drabble: 

Severin by nevěřil, že dokáže odhadnout, jestli dítě spí nebo ne, jen podle toho, jak dýchá.
Lisa nespala. Severin z jejího kouta tentokrát neslyšel trhané nádechy svědčící o bolesti, díky Bohu. Byl to jen tichý, ovládaný dech někoho, kdo se strašně moc snaží být hodný a nerušit... ale usnout prostě nemůže.
„Liso?“
„M-mistře?“
„Není ti zima? Nechceš ještě jednu deku?“
„Ne, mistře, děkuju.“
„Tak co ti chybí?“
Polknutí. Pak velmi tiše: „Sestra. Já se v posteli sama... bojím.“
Severin chvíli mlčel. V duchu si recitoval reguli.
Pak sbalil svou přikrývku, přešel k Lisinu lůžku a opatrně si lehl vedle ní.

Závěrečná poznámka: 

Název drabblíku je citace z regule sv. Benedikta, hlava 22 (fakt!): Singuli per singula lecta dormiant. - ať (mniši) spí v jednotlivých lůžcích po jednom, nebo volněji, ať spí každý ve svém lůžku sám.

Obrázek uživatele Wee-wees

Bradavický sklerotikon

Fandom: 
Drabble: 

Petr naštvaně mumlal cosi o posledním stádiu idiocie. Školní trest ve tři hodiny ráno byl i na Poberty neobvyklý.

James zarytě mlčel. Musel uznat, že to byl debakl. Profesor Dippet řval tak, že ho musel chrlič na nádvoří unaveně požádat, aby toho nechal. James se sice snažil z celé záležitosti vykroutit výmluvou, že trénovali na maškarní dvouhrbého velblouda, ale podle profesorova výrazu to moc nepomohlo.

„Jedině ty,“ prohlásil Sirius a výhrůžně na něj namířil chcíplou žábou, „jedině ty se můžeš přehmátnout a vzít místo neviditelného pláště prošívanou deku!“

A nejhorší na tom bylo, že Remus musel přečkat úplněk docela sám.

Obrázek uživatele Owes

Přikryj to dekou, ono to dojde.

Úvodní poznámka: 

A zase jedna bromance. Tentokrát smutná.

Fandom: 
Drabble: 

Pamatuješ, jak jsme tenkrát leželi všichni v jednom stanu? Já se klepal zimou a nepřiznaným strachem, že mě v tom lese něco sežere. Půjčil jsi mi svou deku a ráno měl fialovou pusu.
Pamatuješ, jak jsem vylezl z vraku té dodávky? Byl jsem v šoku a mlel pátý přes devátý. Zabalil jsi mě do deky a zacpal mi pusu cigaretou.
Pamatuješ, jak jsem řekl, že nás James uslyší, a ty jsi přes nás přehodil deku a řekl, že teď je to absolutně zvukotěsné?
Teď tě tou dekou přikrývám já a vím, že už si nevzpomeneš.
Ale já nikdy nezapomenu.
Slibuju.

Obrázek uživatele Scully

Překvapení pro Ovečku

Fandom: 
Drabble: 

Když uběhlo mnoho a mnoho dnů a z chladného jara se stalo začínající léto, Vlk přišel k Oveččině ohrádce a řekl: „Ovečko, pojď se mnou do lesa.“
Ovečka se zarazila, protože to nečekala, ale nakonec opatrně otevřela vrátka a následovala Vlka. Věděla, že ji nesežere.
A taky že ne. Zavedl ji do svého doupěte, ale sníst ji nechtěl.
„Ovečko, já tě mám rád,“ řekl Vlk a něžně zavrčel.
Ovečka se usmála. „Já tebe taky, Vlku.“
„Tak tady zůstaň se mnou,“ řekl Vlk.
A tak se spolu uložili do pelíšku a Ovečka se šťastně zachumlala do Vlkova kožichu jako do deky.

Závěrečná poznámka: 

Inspirace jedním obrázkem... :)

Obrázek uživatele Danae

Proti minulým vinám

Drabble: 

Občas na Edmunda pozdě večer sáhne studená ruka minulé viny. Tehdy strčí hlavu pod peřinu a tiše si opakuje jméno. Jeho jméno. Někdy to pomůže, pod víčky se mu rozleje zlatá a on usne. Někdy je sevření ledového pařátu příliš silné. Pak musí najít pod postelí trepky a došourat se potmě do Lucinčiny ložnice. Mají dohodu, o které nikdo jiný neví. Natáhne se u ní na postel a ona si položí jeho hlavu do klína. Hladí ho po vlasech a tiše mu zpívá Amazing Grace. I once was lost, but now I am found. Was blind, but now I see.

Stránky

-A A +A