Výslech

Přivedli ji zadem.
Tak, jako každého, koho měl vyslechnout, kdo neměl živý opustit jeho ponurý palác.
Mučil ji.
Stupňoval bolest až za hranici únosnosti.
Nehnutě zíral, jak se povstalecká agentka svíjí v bolestech.
Mechanickým dechem odměřoval ten nekonečný čas.
Očima plnýma utrpení pohlédla do neosobních očnic jeho černé masky: „Když promluvím, necháte mě jít?“
„Zemřeš. Tomu už nic nezabrání. Jen způsob bude přijatelný,“ řekl se zlověstným klidem.
Zvolila milosrdenství.
Zradila svědomí.
Uvolnil jí pouta.
„Jsi volná, můžeš jít.“
„Měli jsme dohodu!“ vykřikla. „Slíbil jste mi smrt.“
„Ten luxus si nezasloužíš,“ vysvětlil s krutým uspokojením. „Teď budeš se svou zradou žít.“