Nehoda 3

Obrázek uživatele Galadion
Fandom: 
Rok: 
Rok 2 012

Název: Nehoda
Autor: Galadion
Příjemce: Rebelka
Přístupnost: neomezená
Fandom: Harry Potter
Shrnutí: Detektivka plná bystrozorů.

Část třetí: Dva bratři

Mračna se konečně protrhala a ulice plné kaluží začalo osušovat jarní sluníčko. Moody vyšel z budovy ministerstva hlavním vchodem. Rozhlédl se, protáhl a vyrazil směrem k parku. Pozdravilo ho jen několik málo kolegů z ostatních odborů, běžní mudlové mu ale nevěnovali pozornost. Jednoduché maskovací kouzlo skrylo jeho umělé oko i podivný vzhled a běžní kolemjdoucí viděli jen pána v nejlepších letech na příjemné procházce.
Pomalým krokem se blížil ke konci parku a chystal se zabočit doprava Dlouhou ulicí, když před sebou uviděl svého kolegu Stumpa. Svižným mladým krokem si to vykračoval opačným směrem. Zdálo se, že je v dobré náladě, usmíval se a skoro si i prozpěvoval.
Moody zpomalil a pak zastavil. Po chvíli se otočil, vydal se pomalým krokem zase zpět do parku a počkal si, až ho Stump dojde.
„Moody, co vy tady?“ téměř zajódloval Stump.
„Šel jsem se projít, když je tak hezky. Co vy?“
„Byl jsem na té obchůzce města, jak jste mi přikázal.“
„Ano? A zjistil jste něco?“
„Ptal jsem se lidí v krámech i hospodách, jednoho metaře a několika obejdů. Nikdo si na Rufuse Pírka nevzpomíná,“ vyjmenoval Stump.
„A ten pekař?“
„Nejdřív mě nechtěli pustit dovnitř, že mají ještě zavřeno. Ale nakonec jsem se tam dostal. Nikdo z personálu si nepamatuje, že by u nich Pírko včera večer něco kupoval.“
„Výborně, to jsem si myslel,“ zabručel spokojeně Moody.
Došli až k řece a Moody ukázal na jednu z laviček: „Neposadíme se?“ Pak, aniž by čekal na odpověď, si sám sedl, vyndal z kapsy starou housku a začal ji házet kachnám.
„Na téhle práci mám nejraději,“ začal mluvit směrem k vodě, „když se nám podaří vyřešit případ.“
„Ano, souhlasím,“ přikyvoval horlivě Stump a sedl si vedle něj.
„Ta chvíle, kdy všechno zapadne a my známe všechny odpovědi,“ mluvil Moody dál, jako by svého kolegu ignoroval.
„Přesně jako v tomhle případě, že?“
„Ano. Bohužel, jako v tomhle případě,“ řekl pochmurně Moody.
„Proč... bohužel?“ otočil se k němu zaražený Stump.
„Protože zbývá to poslední. Zatknout vraha.“
„Ale to je přece v pořádku, to patří k naší práci.“
Moody hodil poslední kus housky a pohodlně se opřel.
„Jste úžasný. Prostě bravurní. Ten klid, ta mladická bezelstnost. Úsměv na tváři,“ řekl Moody s ledovým klidem.
Zato Stumpa to viditelně zaskočilo: „Co? Cože?“
„Už přestaňte hrát svou roli. Vím všechno,“ odpověděl tvrdě Moody.
„Co všechno? Já vám nerozumím!“ vyhrkl zmateně Stump.
„Vím, kdo zabil Magnuse Pírka. A nebyl to jeho bratr Rufus. Byl jste to vy!“
„Cože? Já? Děláte si... legraci?! To snad nemyslíte vážně!“ vykřikl mladík a vyskočil z lavičky.
„Posaďte se,“ řekl Moody hlasem, který nepřipouští námitky. Mladík se okamžitě posadil a očima rozrušeně těkal po hladině řeky.
„Nemusíte se přiznávat, nemusíte vlastně mluvit vůbec. Mluvit budu já.“
Moody vytáhl z kapsy další housku a začal ji pomalu trhat a házet před sebe.
„Všechno vypadalo tak jasně. Na krev rozhádaní bratři, jasný důvod k pomstě, zkušenosti s jedy, otrávené víno a navíc důkazy nalezené přímo v domě podezřelého. Jasný případ,“ odříkával Moody, jako by vedle něj jeho kolega ani neseděl. „Možná až příliš jasný. Všechno zapadalo až podezřele jednoduše, vlastně nebylo třeba ani moc pátrat. Vše bylo na svém místě, našli jsme to, když to bylo potřeba.“
Stump polkl a otřel si pot z čela. Moody na něj pohlédl úkosem a hned zase pokračoval: „Takové případy jsou podezřelé od samého začátku a na tomhle mi nesedělo víc věcí. Tak za prvé, proč by někdo z odboru kouzelné přepravy cestoval vlakem? V laboratoři byl krb připojený na letaxovou síť a nejméně šest dalších přenášedel. Navíc dveře byly tak zaprášené a napůl zastavěné stohy knih, že bylo jasné, že jimi léta nikdo neprošel.“
Mladík seděl bez hnutí a napjatě poslouchal pomalým slovům svého kolegy: „Taky motiv Rufuse Pírka. Proč by zabíjel svého bratra takhle okatým způsobem? Je to velký odborník na lektvary, dokázal by ho otrávit mnohem rafinovanějším způsobem, který bych pravděpodobně vůbec neodhalil. Navíc, proč by si bral jeho přístroje? Chtěl by je prodat? Chudý není, i když jeho dům o tom moc nevypovídá.“
Moody se konečně pomalu otočil na Stumpa a zadíval se mu do tváře. „Bylo to připraveno velmi rafinovaně, ale zapomněl jste na jednu věc. Magnus Pírko byl abstinent. Poptal jsem se na něj u jeho kolegů. Byl to samotář, jako jeho bratr, takže se s nikým příliš nestýkal. Věděli o něm ale jistě, že by se alkoholu nedotkl. To víno byla vaše hlavní chyba.“
Stump chvíli téměř nedýchal, ale pak se mu obličej roztáhl do vítězoslavného úsměvu: „To ale přece nedokazuje, že jsem ho zabil zrovna já. Jaký bych měl asi tak podle vás motiv?“
Moody se shovívavě usmál: „Tohle nebylo těžké zjistit. Chodil jste ke komisi pro kouzelnou přepravu. Chtěl jste přeci připojit do letaxové sítě krb ve svém novém bytě. Právě tam jste potkal Magnuse Pírka, který také čekal na slyšení. Zjistil jsem si časy vašich návštěv a jedna se shodovala s tou jeho.“
Stumpův úsměv se pomalu rozpouštěl.
„Důvodem jeho návštěvy bylo představení nového vynálezu. Poptal jsem se jeho kolegů a ti potvrdili, že pracoval na univerzálním přenášedle. Dokonalém nástroji, který by dokázal člověka přesunout, kam by si jen přál. A ten starý blázen vám o tom při čekání v předpokoji řekl. Věřil vám, protože jste z ministerstva a navíc bystrozor. Nevěděl ale, že se vám v hlavě zrodil plán. Plán získat přenášedlo jen pro sebe.“
Teď už se Stump neusmíval, naopak civěl na Moodyho s výrazem narůstající paniky.
„Vylákal jste toho chudáka pod nějakou záminkou na nádraží. Myslel jste, že tam budete mít klid a zjistíte o té věci víc. On vás ale prokoukl a odmítl vám říct, co tím přenášedlem je a jak se ovládá. Stal se z něj ale nepohodlný svědek, takže jste ho musel odstranit. Nakonec jste to narafičil tak, aby to vypadalo, že ho přejel vlak. Ta manipulace s hlídačovou pamětí byla bravurní, musel jsem na to povolat kolegu z kanceláře Ústředny pro výmaz paměti. Nakonec jste to hodil na bratra, o kterém bylo známo, že Magnuse nenávidí.“
Moody vstal a otočil se ke Stumpovi, který div neomdlel. Pak k němu promluvil téměř otcovským tónem: „Byl jste se vlastně doopravdy ptát v té pekárně?“
„Ne,“ hlesl mladík.
„Myslel jsem si to. Určitě by si tam na Rufuse Pírka pamatovali. Jeho historka s procházkou byla zcela jistě pravá.“
„Co... co se mnou uděláte?“
„Já? Vůbec nic. Jste ostudou pro všechny bystrozory a měl byste být výstavním exemplářem v Azkabanu, ale to by se muselo hanbou propadnout celé ministerstvo, mít mezi sebou takovou krysu. Vy teď půjdete za Brouskem a dáte výpověď sám. Nějaký důvod si už vymyslíte. A pak potáhnete, odkud jste přišel a už mi víckrát nezkřížíte cestu. Jinak poznáte, kdo je to Alastor Moody!“
Mladík zničeně přikývl. Moody se otočil a beze slova se vydal pryč.
„Počkejte!“ zavolal na něj přiškrceným hlasem Stump. „Co bylo tím přenášedlem?“
„Vy to nevíte?“ zvolal s úsměvem Moody. „Byla to ta kočka!“

Alastor Moody se pohodlně opíral ve svém křesle a naproti němu seděl šéf bystrozorů Rufus Brousek.
„No, dobře. Zatracená věc, tahle nehoda. Spadnout pod vlak. Ale jsem rád, že jste to uzavřel takhle rychle,“ řekl Brousek a vstal. „Mimochodem, už jste četl dnešního Věštce?“ Moody jen nesouhlasně zabručel. „Našli mladého Stumpa. Utopil se v Temži, prý sebevražda. Škoda tak mladého a talentovaného chlapce. No nic, musím běžet. Mějte se, Alastore,“ dořekl Brousek a vyšel ze dveří.
Moody spustil oči k předoucímu kocourovi na svém klíně: „Tak to vidíš, Portusi.“

Komentáře (archiv): 

Pá, 2013-02-08 11:26 — Rebelka
Výborné!

Ještě jednou moc děkuju. Tak hezkou potteráckou detektivku jsem asi ještě nečetla. Rozuzelní jsem nečekala a jsem ráda, že tam sehrála roli ta kočka :). Mimochodem, Portus je geniální jméno. A hrozně jsem si užívala představu Moodyho, jak krmí kachny. Z jakéhosi neznámého důvodu mi to k němu přesně sedí.

Út, 2013-02-05 12:48 — Aries
Povedlo se

Klasická detektivka přesně podle mýho gusta

Út, 2013-02-05 00:37 — Profesor
Super zakončení.

Tohle rozluštění by mne nenapadlo. Moody je ve svém úsudku vskutku brilantní.

Klíčová slova: 
-A A +A