Čtyři plus jedna s příslušenstvím

Obrázek uživatele Jacomo
Fandom: 
Rok: 
Rok 2 012

Shrnutí: Pět osob se spolu chystá žít pod jednou střechou, ale každá z nich má na své budoucí bydlení jiné požadavky.
Varování: Není třeba, tentokrát jsem se při psaní chovala zcela nevinně. Doufám.
Prohlášení: Vystupující postavy jsou výlučným vlastnictvím JKR, charakter jedné z nich a jistá myšlenka v pozadí příběhu patří pro změnu Avevě. Tímto jim skládám veliké díky za to, že mi je tak krásně nevědomky půjčily. Nic víc nechci :-D
Poznámka: Tak jsem tady zase se svými matematickými drabblátky, ale když mě tahle šílenost napadla, prostě jsem ji musela napsat.

Věnováno coby vánoční dárek milým dámám sosačkám jako omluva za to, že už mě k nim má křídla želmerlin nenosí tak často. Ale samozřejmě i všem ostatním, kterým se to bude líbit.

* G H S R P *

Musí to být něco výjimečného. Něco velkého. Velkolepého. Dokonalého. Dech beroucího. Něco, z čeho by se všichni posadili na zadek.
Bude to vyžadovat složité pohyby hůlkou, množství náročných inkantací a hodiny magie. Spoustu odhodlání. A odvahu. Hodně odvahy, ale té já mám koneckonců dost.
Místo, ve kterém se budeme všichni setkávat, musí být mimořádné. Každý, kdo sem někdy vstoupí, musí být ohromený dílem, které jsem vytvořil, takže rozhodně nesmím být přízemní. Chce to dlouhý, zdánlivě nekonečný prostor, korunovaný vyvýšeným místem pro lepší rozhled. Vysoká vitrážová okna. Masivní dubové vstupní dveře.
Stáčím pohled vzhůru. A taky to chce pořádně vysoký strop.

* G H S R P *

Nerozumím jim. Není to poprvé, kdy nedokážu pochopit jejich touhu po velkoleposti a nesmrtelnosti, jen to tentokrát je mnohem intenzivnější. Všechnu energii, kterou jsem si v sobě nesla, která mě hnala z místa na místo od hradby temných lesů na severu přes fialová vřesoviště na východě až po rozsáhlé mokřady na západě, odplavily vody tohohle černého jezera. Necítím potřebu budovat vysoké věže a velkolepé síně. Miluji jen tak stát celé dny a noci u okna a pozorovat nikdy nekončící hru vlnek na vodní hladině.
Konečně jsem doma. A mým jediným přáním je předat tenhle nádherně uklidňující pocit všem budoucím obyvatelům.

* G H S R P *

Zase jsem sám. Sám se svými stavitelskými sny. Splétám a snovám složité systémy stěn se spoustou skrýší a stínů, stejně jako své spiklenecké snahy stát se silnějším. Svistem hůlky zvedám sloupy starobylých síní stejně snadno jako sebevědomí slabých. Stavím strmě se stáčející schodiště a spletité zákruty stezek sahajících až do smutkem zahalených staletí. Stěžuji světlu jeho stoupající snahu zatáhnout svět do sítí zbabělosti.
Scházím po schodech do sklepení. Zde skláním své strážné zdi a skrývám svůj strach ze samoty a ze stáří. Slídivý strach ze synů, jež stěží zvládají sílu skrytou ve svých srdcích.
A svou soukromou síň. S tajemstvím.

* G H S R P *

Konečně jsem pro ni našla to správné místo. Na východní straně, takové, aby po celý den poskytovalo dostatek světla a zároveň ochranu před silou poledních a ostrostí večerních paprsků. V mých představách tu už nyní stojí vysoké štíhlé police zaplněné odshora až dolů novotou vonícími folianty a listy pergamenů vázaných v hovězích kůžích. Poblíž úzkých, čirými tabulkami zasklených oken jsou seřazeny čtecí pulty ze světlého borového dřeva, na kterých čekají čtvercové tabulky potažené měkkým voskem.
Ticho mého rozjímání znesvětí nepatřičný zvuk. Až on mi připomene, na co jsme ve svých velkolepých představách zapomněli. Že kouzelník není živ jen moudrostí předků.

* G H S R P *

Tohle je nehorázná nespravedlnost. Kuchyně! Oni mi dají na starost stavbu kuchyně! A ještě se tváří, jako kdyby to bylo merlinvíjak důležité.
No, jídlo je důležité. S plným žaludkem se všechno líp snáší. Třeba já, když se pořádně nenajím, jsem děsně protivný. Ale je to nuda. Vůbec nemůžu ukázat, co umím. Proto jsem se rozhodl, že to tak nenechám.
Tuhle jsem ubral, tamhle ušetřil, tohle zjednodušil a díky tomu mi zůstalo dost materiálu, abych mohl stvořit i něco podle vlastního gusta. Místo, kde můžete něco schovat. Nebo někoho. Místo, které najde jen ten, kdo ho hledá. Místo ze všech nejpotřebnější.

* K O N E C *

Poznámka na vysvětlenou:
Pokud tápete po identitě poslední postavy, přečtěte si Hledání jezera od Avevy. Drze jsem si totiž půjčila její myšlenku, že zakladatelů bylo pět. Tím pátým byl muž, který je na hradě svým způsobem stále ještě přítomen – v postavě jediného bradavického strašidla. Zajímavé je, že zakončení jeho reálného života se nápadně podobá příběhu Ariany Brumbálové, což je o to úžasnější, že Avevina novela vznikla dlouhou dobu před Relikviemi.

Komentáře (archiv): 

Ne, 2012-12-30 21:54 — Aveva
To je celej on :o) Dekuju za

To je celej on :o)
Dekuju za takovou peknou fanfiction :o)

Út, 2013-01-01 23:05 — Jacomo
Tak jsem ho trefila?

Tak jsem ho trefila? Uff, to se mi ulevilo :-)
Nemáš vůbec zač.

Ne, 2012-12-30 17:04 — Profesor
Pěkné...

Pochopila jsem cca v polovině příběhu. Je to opravdu dobře napsané.
Kdeže se dá najít Avevina povídka?

Út, 2013-01-01 23:04 — Jacomo
Jé, děkuju

Jé, moc děkuju, jsem ráda, že se líbí.
Zkus to na http://www.potterpovidky.cz/web/viewstory.php?sid=185&textsize=3&chapter=1.

So, 2012-12-29 15:17 — Danae
To je krásné! Velebné a

To je krásné! Velebné a architektonické! A k tomu ještě tribut další báječné povídce :)

Út, 2013-01-01 22:56 — Jacomo
Jak bych to

Jak bych to řekla - pro vynikající povídku není reklamy nikdy dost :-)
Díky moc.

Čt, 2012-12-27 23:43 — Rebelka
Tohle se mi líbilo. A moc :).

Tohle se mi líbilo. A moc :). Poslední dobou se dívám na všechny potterovské povídky s pořádnou dávkou nostalgie. A u téhle jsem to cíla obzvlášť silně.

So, 2012-12-29 10:53 — Jacomo
To jsem ráda.

To jsem ráda. Já se pořád "ve vodách bradavického jezera" cítím tak nějak nejspokojenější :-)

St, 2012-12-26 22:49 — kopapaka
8o)

Musel jsem to číst dvakrát a je jen mou vinou, že jsem napoprvé nepochopil.
Skvěle napsané a úžasné :)
Díky Jacomo

P.S. Hledání jezera od Avevy si časem určitě přečtu...

Čt, 2012-12-27 11:43 — Jacomo
Nejen ty

Nejen ty, i moje alfa-readerky lehce nechápaly, takže na jejich popud jsem přidala ještě tu vysvětlující poznámku na konci.
I já děkuji. Moc.
P.S.: Přečti, fakt stojí za to.

St, 2012-12-26 22:39 — Keneu
Tápu, ale nadšeně...

Velice se mi to líbí. Děkuji za nakopnutí k dalšímu pokusu o přečtení Aveviny povídky. Počáteční písmenka jsem musela číst několikrát, než mi to sepnulo (a to jsem je použila do své šifry...).
A přiznám se bez mučení, že nerozeznám Helgu od Roweny. To přijde s Hledáním jezera, předpokládám.
A hrozně se mi líbí megalomanský Godrik.

Čt, 2012-12-27 11:41 — Jacomo
Tápat netřeba

Pokusy o přečtení "Jezera" chápu, sama jsem to začínala třikrát, tehdy mi ještě takové věci moc neseděly. Ale fakt to stojí za to. Hlavní postavou je Helga a povídka vypráví její příběh o hledání jezera, takže ta moje dáma v knihovně musí být moudrá Rowena.
Godrik přišel v "Jezeře" trochu zkrátka, doufám, že mu to ještě časem vynahradím i jinde.

Út, 2012-12-25 15:16 — Arengil
To je dobré! Sedlo mi to. :)

To je dobré! Sedlo mi to. :)

Čt, 2012-12-27 11:37 — Jacomo
To jsem ráda!

To jsem ráda!

-A A +A