Jak na svět jsem přišel a už ho neopustil

Název: Jak na svět jsem přišel a už ho neopustil
Autor: Bilkis
Přístupnost: Přístupné
Varování: Možné drobné nesrovnalosti způsobené neznalostí fandomu do nejmenších detailů, omlouvám se.
Shrnutí: Byl jednou jeden droid, který měl obrovský podíl na událostech ve vzdálené galaxii. Ale to zdaleka není vše, čím byl.
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účelem zisku a všechny postavy v ní vystupující patří G. Lucasovi
Poznámka 1: Pro Salome
Poznámka 2: Využito pár detailů odjinud, zcela jistě je odhalíte. Žádný z nich nebyl využit nezáměrně.

Milá Salome, všechna Tvá přání byla tak neuvěřitelně úžasná, že jsem ani nemohla vybrat, co bych Ti měla napsat. Nakonec jsem sáhla po tom, co ve mně vyvolalo nejvíc otázek, ačkoliv si nejsem jistá, jestli to bude úplně podle Tvého gusta. Snad Ti ale udělá aspoň trochu radost. Veselé Vánoce.

Před dávnými a dávnými časy v předaleké galaxii…

Ale no tak, vážně mi nemusíte říkat, že tohle už znáte. Já vím, že to znáte, mám obrovskou paměť, víte? Jen si zase posedejte na místa a nechte mě vyprávět. Kde jsem to… aha, takže před dávnými a dávnými časy v předaleké galaxii se na planetě Coruscant rozeběhla výrobní linka, pospojovala součástky, osadila desky, zapojila kabely a kablíky, procesory, diody a konektory, připojila paměťová zařízení a výrobní droidi vše úhledně vložili do nadčasového modrobílého šasí nové modelové řady R2D2. Pak nahráli ovládací program, zabalili do krabice a poslali na expedici. A tak jsem se v obrovských bolestech, které provází každý porod, zrodil.

Ano, ano, já vím – výrobní linka a droidi mechanici nemůžou trpět bolestmi – ale tohle je můj příběh, nechte mi trochu prostoru pro to, abych ho udělal zajímavějším! Že nemůže být zajímavější než to, co jsem všechno zažil v době od blokády Naboo, přes klonové války až po příchod Lukea Skywalkera a zničení Impéria? Ale jděte! Vážně si myslíte, že můj život byl jen tohle? Vy jste vážně mysleli, že mě vyrobili těsně předtím, než loď královny Amidaly vzlétla z hangáru? Vždyť říkám, že mě sestrojili na Coruscantu. A navíc, vy lidé berete některé věci jinak než my droidi.

Ale víte, proč mě vlastně sestrojili? Nevíte! Tak vidíte. Povím vám, je to zajímavá historka. Když jsem byl ještě shluk nezapojených součástek, rozhodl se senátor Palpatin, v té době už samozřejmě toužící po vyvolání války, že by bylo dobré, kdyby měl na domovské planetě někoho, kdo by mu podával informace, které by mu královna nemusela chtít poskytnout. Lidští špehové se ale dají docela snadno chytit, a když je trošku zmáčknete, řeknou i to, co nevědí. Ne, že by se tedy na Naboo nosilo kdoví jaké mačkání. Tak se rozhodl, že si pořídí špionážního droida a pošle ho královně jako dar. Ale nemohl přece poslat obyčejného R2D1. Muselo to být něco extra, takže dal podnět k tomu, aby se začala vyrábět nová – teď nechci být domýšlivý, ale asi tak bilionkrát vylepšená – řada opravárenských droidů. A ze všech mých bratrů si vyhlédl zrovna mě. Jenže ouha, nastalo něco, s čím nepočítal. Kdo z vás ví, co by to tak mohlo být? Ne, nerozbil jsem se! Jsem vysoce odolný opravárenský droid. Stali se výrobní droidi. Oni mají totiž paměť asi jako palubní jídelní automat a inteligence stejně tolik. Sice mi měli vložit do paměti program, který by mě nutil špehovat a všechny ty zjištěné věci posílat pěkně za tepla Palpatinovi, jenže na to jaksi nedošlo. Prostě zapomněli. Nebo jim to spíš někdo nenahrál do příkazu. Nechci si připisovat nějaké zásluhy, ale není to legrační, že droid, který měl špehovat Padmé Amidalu, nakonec pomohl jejím dětem zvítězit nad Imperátorem? Ale no tak, neříkejte mi, že nevidíte tu ironii. Ne? Ach jo.

Cože? Jak jsem se dozvěděl, že jsem měl špehovat? Jak myslíte? Samozřejmě jsem si to stáhl z galaktické databáze. Byla tam taková nepatrná pojistka, dešifroval jsem to asi dva dny, ale informace a příkazy vydané senátorem Naboo existovaly a nejspíš ještě existují. Tahle databáze se promazává asi tak často, jako se rodí vyvolený. Navíc si mě Palpatin zavolal, z čehož jsem toho dost pochopil, ale o tom za chvilku. A dotazy se pokuste omezit, na konci bude prostor pro diskuzi.

Dobře, tak dál. Byl jsem tehdy ještě malý droid, když… Já vím, že jsem byl sestaven v téhle velikosti! Jen se snažím dát tomu vyprávění trochu šťávu! …jsem dorazil na Naboo a byl jsem rozbalen. Královna Amidala byla v té době sotva odrostlé dítě a chtěla si se mnou hrát! Myslím, že byla trochu smutná, protože musela dodržovat všechnu tu etiketu a protokolární droidi ji nikdy nenechali, aby si dělala, co se jí zrovna zlíbilo. Byla tak báječná a tolik potřebovala i jinou společnost než své dvorní dámy! No řekněte, kolika droidům se podaří, aby si s nimi hrála královna? Ve skutečnosti jsme si tedy nehráli, nedovolili jí to a mě umístili na její loď, kde byla příšerná nuda. Hlavně tehdy, když se nikam neletělo. Ale pomyslete na to, jak vzácný bych byl, kdyby jí to dovolili! Samozřejmě mi to museli zkazit. Oni lidé na Naboo totiž droidům nikdy nic nedopřejí. Tedy, starají se o nás dobře, to nemohu říct. Ale berou nás jako stroje, a tak s námi i zacházejí. Vůbec jim nepřijde na mysl, že mezi všemi těmi součástkami a programy máme i svoje emoce. Samozřejmě, jsou v binárním kódu, ale to přece neznamená, že jsou něco míň. Nejsou. Kabely uvnitř mě z toho byly celé rozechvělé a mám dojem, že se mi ze všeho toho smutku zkroutily plechy. Tak nešťastný jsem byl. A nudil jsem se. Až na ten jeden moment, kdy mi přišla naléhavá zpráva, že mám odeslat informace, kterou jsem úspěšně ignoroval. Samozřejmě, že to senátor nenechal jen tak. To byla elektrošvanda, lidičky. Palpatin, s kápí na hlavě, mi na hologramu přikazoval, abych mu okamžitě po zabezpečeném kanálu poslal data, která jsem stáhnul v místních databázích, a mně něco říkalo, že je zřejmě přesvědčený o tom, že ho poslechnu. Kroutil jsem na něj hlavou a pípal mu negativní odpovědi na všechno, co po mně chtěl, a on zuřil tak, až uvolňoval Sílu a rušil přenos, takže blikal a nebylo mu rozumět. Měl jsem dojem, že kdyby mohl, na místě by mi usmažil obvody. Naštěstí nemohl, takže si zřejmě později vybil zlost na mých tvůrcích. Ještě několikrát vyzkoušel, jestli se něco nezměnilo, a pak mě nechal na pokoji, nejspíš smířený s tím, že jeden jeho plán nevyšel.

Dny a týdny jsem pak nedělal vůbec nic. Jen jsem odpočíval ve svém modulu a snažil se vydržet vedle R1, který nedokázal pípat o ničem jiném než o tom, kolik už vykonal oprav a kolikrát mu při tom šlo o zadní část šasí. Chlubil se a já mu nevěřil ani polovinu toho, co mi vyprávěl, protože v té době byl v Republice mír a jemu nemohlo jít ani o anténu, ale stejně jsem se cítil divně. Bylo mi jasné, že mi závidí moje zářivé barvy a lesk čerstvého laku, ale u všech Ewoků, jak ten mi lezl na kabely! A přitom to byl jen starý, nerudný a manuálně pramálo zručný robot, který se bál, že půjde do šrotu. V té době jsem byl opravdu ještě hodně nezkušený a docela jsem mu to přál. Recyklace by z něj mohla udělat něco užitečného, třeba odpadní trubky, a já bych měl klid. Jenže, jak už to v životě bývá, nic není tak, jak by si jeden přál. Musel jsem vedle něj vydržet měsíce! A začal jsem ho mít svým způsobem i rád. Nebo jsem aspoň začal chápat jeho potřebu neustále o něčem pípat. Ono droidovi, který je vyroben za účelem oprav, a je na místě, kde není co opravovat, nic jiného než pípat nezbývá. Pokud není tak zvědavý jako já a nestrčí svůj univerzální konektor, kam jen může a někdy dokonce i tam, kam vlastně nemůže. Ale no tak, netvařte se, jako bych se právě přiznal kdoví k čemu. Ano, měl jsem hodně připojení, ale nikdy jsem se nepřipojil, dokud jsem byl připojený jinde. Ono by to totiž nešlo, víte? Muselo vám už dojít, že jsem zatraceně zvědavý droid, když jsem vyprávěl o tom, jak jsem si chytře stáhnul informace o tom, jak a proč jsem byl vyroben.

Každopádně jsem našel pár hodně zajímavých věcí o rozložení ozbrojených sil na Naboo, o uspořádání státu, o královně – moc milá dívka, chtěla si se mnou hrát, pamatujete? – a dokonce i o senátorovi a senátu samotném. Co tam se dělo za věci! Všechny ty záznamy jednání, které královna a vláda Naboo dostávala, to bylo moc zajímavé. Ještě zajímavější byly ty informace, které nedostávali. Ale nebudu vás tady nudit výčtem všech záležitostí a informací, které jsem poznal a posbíral. Bylo jich hodně, zdály se užitečné a nakonec mi nebyly k ničemu. Přiletěly totiž lodě obchodní federace a začaly blokádu. Možná si myslíte, že nás to vytrhlo z našeho sladkého nicnedělání, že všude nastal shon a chvat a všichni byli na nohou, ale to se mýlíte. Bohužel, všechno bylo stejné. R1 začal poněkolikáté své historky z boje a radil mi, abych do ničeho radši nezasahoval, protože bych mohl přijít k úrazu. Piloti hráli karty, popíjeli a smáli se. Jediná změna byla ta, že královna už si nechtěla hrát. Sledoval jsem potajmu v hangáru, napíchnutý na chráněný kanál, její jednání s místokrálem a obdivoval její tvrdost a chlad. Byla v tu chvíli tak úžasně odtažitá, až mi připomínala robota. Moje obvody zahořely prudkou láskou k té úchvatné bytosti a tehdy jsem si uvědomil, že kdyby mi poručila, abych sjel ze skály a rozbil se, poslechl bych ji. Rozhodl jsem se, že ji budu chránit a následovat kamkoliv, i kdyby to znamenalo můj konec. V té době jsem si samozřejmě myslel, že můj konec nemůže nastat nikdy, bláhovost mládí, však to znáte.

Jenže pak se situace změnila. Vyjednávání nepřineslo žádné výsledky, blokáda pokračovala a nálada v hangáru poklesla na bod mrazu. Dokud nedorazili dva rytíři Jedi. Pak začal tanec. Královna nasedla do lodi i se svou družinou, dvěma rytíři a pilot odstartoval. Věděl jsem, že blokáda trvá, ale nepřikládal jsem tomu moc význam. R1 ano, třásl se tak, až si odpojil pohon a já ho musel opravit. Stihl jsem to jen taktak a už musel nahoru, aby opravil generátor štítu. Vydal jsem se za ním, protože jsem už konečně potřeboval nějakou akci. Tak se stalo, že jsem na vlastní čočky viděl, jak ho sestřelili. Byl už sice starý, ale takový konec si nezasloužil. Měl jít do sběru nebo do muzea. O tom jsem přirozeně popřemýšlel až později, když jsem se vrátil zpět do bezpečí lodi. Trochu mě naštvalo, že si ti dva paňácové se světelnými meči proklatě nízko u boku mysleli, že nezvládnu generátor opravit a že všichni zahyneme, ale nikdy předtím asi robota modelové řady R2D2 neviděli, tak jsem jim tu urážku byl ochoten odpustit.

Tehdy se to všechno zvrtlo, víte? Možná kdybych byl rychlejší, preciznější a lepší, mohlo to být jinak. Nepřistáli bychom na Tatooine a nikdy bychom nepotkali pana Anakina, kterému mě moje královna později věnovala, abych na něj dával pozor. Ale o tomhle už nemá cenu přemýšlet. Dnes už je moje první láska dávno mrtvá, její děti zvítězily a Impérium se rozpadlo. A já? Potkal jsem na Tatooine svého pozdějšího nejlepšího přítele, viděl jsem rozpad Republiky, vznik Impéria i jeho rozpad a vznik Nové Republiky. A nyní? No tak, podívejte se na pozadí za mnou – vysílám k vám a stojím před nově založeným muzeem Druhé války proti Sithům. Co myslíte, že budu dělat teď? Skončila legrace. Mám místo v hlavním výstavním sále hned vedle mého drahého zlatého přítele, který se odmítá nechat zapnout častěji než jednou do roka. A víte co? Ani žádný užvaněný a vychloubačný R1 tam nebude. To bude ale příšerná nuda!