Hlavu vzhůru a nešlapat na motýly 1

Obrázek uživatele Rebelka
Fandom: 
Rok: 
Rok 2 011

- pro Skříťu, která chtěla vědět, jak budou vypadat školy v daleké budoucnosti -
Přístupnost:
pro všechny, kteří se rádi rochní v literatuře a historii (čili přibližně od šedesáti let)
Fandom: originální (plus spousta nepodstatných narážek na všechno možné)
Shrnutí: Děti, učení je návykové a vede k nevyhnutelné zkáze. Nikdy to nedělejte!
Varování pro přítomné učitelstvo: Učitelům se tam budou dít ošklivé věci.
Poznámka: Děkuji Keneu za to, jak se mi o povídku hezky starala.

Ukázka z Univerzálního holografického výkladového slovníku z počátku čtvrtého tisíciletí:

Učitel
Charakteristika: povolání (typické pro 2. a první polovinu 3. tis.), nyní přežitek
Důvody úpadku: sklony k intelektualismu, cynismu, sadismu, alkoholismu apod. (na počátku 3. tis. pravděpodobně pojídali žáky!)
Zvláštní znamení: staromódní neslušivý oděv (často znečištěný „křídami“ - viz archaické psací pomůcky)
Důležitá data: 2050 – všeobecný zákaz zvyšování hlasu
2125 – všeobecný zákaz známkování
2775 – povinná registrace učitelů
2789 – zavedení univerzálních šedých uniforem
2791 – zavedení univerzálního učitelského sestřihu
2792 – zavedení univerzálních učitelských masek
2793 – kontrola používání univerzálních učitelských masek
Související pojmy: šikana, elitářství, tvíd

- úvodní část, v níž se čtenář seznámí s několika důležitými postavami a zjistí, proč je životu nebezpečné zapomínat psát čárky ve větách -

Říká se, že většina příběhů začíná před nějakými dveřmi. Nikdy ale nevíte, jaké budou ani kdy se k nim dostanete. Například ty, u kterých jsem právě přešlapoval já, vypadaly docela staře a kromě toho, že občas zablikaly a zakřičely: „Pozor, učitel!“ na nich nebylo vůbec nic zajímavého.
Nadechl jsem se a zaklepal. Jako by se v tu chvíli vesmír rozdělil na dva oddělené proudy a já neplavec do jednoho z nich skočil – po hlavě a bez záchranného kruhu.
„Moment!“ ozvalo se. „Učím!“
Začaly se mi třást ruce. Skoro jsem zalitoval, že bylo od loňského roku zakázané je strkat na veřejnosti do kapes. Takže jsem je nechal venku, okusoval si nehet a přecházel od stěny ke stěně; s knedlíkem v krku a zběsilými myšlenkami.
Zdi čekací místnosti kdosi popsal historickým písmem. Samozřejmě jsem věděl, že v dnešní době telepatických sdělení je psaní přežitek, ale přesto jsem se je pokusil přečíst. Hlavně proto, že jsem potřeboval odvést myšlenky někam jinam.
Ať už tam psal po zdi kdokoliv, muselo mu to dát práci. Celé dvě věty! Zabralo mi téměř věčnost, než jsem poznal všechna písmena a spojil si je dohromady.

Kdo nečte, nežije!
a
Hudbu jste zabili na konci dvacátýho století!

Slovům jsem rozuměl, ale význam mi unikal. Nemusel jsem ale nad ním přemýšlet moc dlouho, protože ve vedlejší místnosti někdo zaječel.
Asi bych utekl, ale nohy jsem měl jako z gumy. Takže jsem tam stál v šedém obleku schváleném ministerstvem módy a krátkým sestřihem přesně podle předpisů, zadek sevřený, že bych jím mohl štípat dráty, a hrozně jsem se bál.
Za chvíli, která mi ovšem připadala jako věčnost, se dveře otevřely.
Holka, co stála naproti mě, prudce oddechovala.
„Už můžete jít, já jsem skončila.“
Když viděla, jak se tvářím, rozesmála se. Znělo to, jako by se dusila.
„Je to dobrý učitel. Jdete za ním poprvé?“
Otevřel jsem ústa, ale hlas mi asi uvízl kdesi v krku. Podívala se na mě téměř soucitně.
„Taky jsem se poprvé trochu bála, ale věřte mi, není to tak zlé, jak se říká. Dneska jsme brali gramatiku.“
„Gramatika je přežitek,“ zmohl jsem se konečně na souvislou větu.
Dělala, jako že mě neslyší.
„Učitel mě vzal do prázdných děr, které vznikají ve větě, když zapomenete napsat čárku.“
„Čárky jsou také přežitek,“ odsekl jsem.
Přeměřila si mě takovým zvláštním pohledem. Ucouvl jsem.
„Přežitek...“ převalila to slovo na jazyku. „To zkuste říct těm zubatým potvorám, které v těch dírách žijí.“
Pokusil jsem se přeskládat její slova v hlavě tak, aby mi dávala smysl. Bezvýsledně.
Vzduch v místnosti zhoustl, takže se mi ulevilo, když nás vyrušil mužský hlas.
„Vstupte, prahnete-li po vzdělání.“
„Tak běžte,“ pobídla mě. „A dejte si pozor na tvrdé y. Umí člověka pěkně sevřít – tím svým zobáčkem.“
Moje nohy udělaly několik kroků, ale přísahám, že hlava s tím neměla nic společného. Koutkem oka jsem zahlédl, jak na mě zamávala, a potom jsem sám sebe přistihl, jak procházím dveřmi a zavírám je za sebou zevnitř. Uvědomil jsem si, že svoji poslední šanci k odchodu jsem právě promeškal, a udělalo se mi špatně od žaludku.

Místnost, do které jsem vstoupil, vypadala jako soukromé muzeum nějakého šílence. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že její majitel procestoval minulost a z každého období si přinesl suvenýry, které potom bez jakéhokoliv vkusu a systému naskládal na police podél stěn. Uprostřed pokoje stál masivní stůl se spoustou zásuvek a dvě křesla. Přistoupil jsem k jednomu z nich.
„Ještě si nesedejte,“ zarazil mě kdosi neuvěřitelně pomalým hlubokým hlasem. „Je dost možný, že vás v zápětí pošlu tam, odkud jste přišel.“
Ze stínu v rohu vystoupil muž, kterého jsem si předtím nevšiml. Měl na sobě univerzální černou uniformu a černou učitelskou masku s proříznutými otvory pro oči a ústa.
Zachvěl jsem se. Až do této chvíle jsem učitele viděl jen na obrázku v holografickém výkladovém slovníku.
„Můžete tu pusu už zavřít,“ prohodil a já byl rád, že jsem neviděl, jak se při tom tvářil.
„Já... nezlobte se,“ zamumlal jsem a snažil se na něj nezírat.
Přešel moji omluvu bez povšimnutí.
„Jsem Edmond,“ natáhl mým směrem ruku v šedé rukavici. „Podle jedné hodně staré knihy.“
Udělal jsem krok dozadu, jako bych dostal ránu.
„Učitelé nesmí prozrazovat studentům svoje jméno.“
Skrz otvory v masce jsem viděl, jak se mu zúžily oči. Chytil mě za zápěstí. Bylo to tak nečekané, že jsem nestihl ucuknout.
„Můj dům, moje pravidla, chlapče,“ zašeptal. „To je vaše první dnešní lekce. Jestli nemáte na to, abyste ji pochopil, nemusíme spolu ztrácet čas.
Přinutil jsem se přikývnout.
„Já... mně říkají Loki. Není to zrovna ideální jméno,“ dodal jsem rychle a snažil se, aby to znělo vesele.
Učitel chvíli mlčel. Když konečně promluvil, opatrně volil slova.
„Lokiho jsem měl z toho příběhu vždycky nejradši.“ Naklonil se blíž ke mně. „Stejně vám budu většinou říkat vy zatracenej pitomče... pokud se rozhodnu, že to s vámi zkusím.“
Uchopil moji dlaň a pevně ji stiskl. Poznámku o zastaralosti takového druhu pozdravu jsem raději spolkl.
„Učíte se rychle,“ prohodil, jako by mi četl myšlenky. Rychle jsem zatřásl hlavou. Začínal jsem chápat, proč jsou učitelé tak neoblíbení.
Přistoupil k jedné polici, chvíli se v ní přehraboval a potom mi zamával před očima kusem vybledlé látky.
„To je kousek vázanky Edgara Allana Poea. Zvláštní člověk - oženil se se svou třináctiletou sestřenicí...“ v hlase mu zazněl zvláštní tón. „Ale i tak mu vděčíme za mnohé...“
Zamyšleně se zahleděl kamsi do neurčita. Neměl jsem nejmenší představu, co ode mě očekává, tak jsem raději mlčel.
„Četl jste Jámu a kyvadlo?“ vybafl na mě nečekaně.
„No... vlastně... ne úplně...“
Učitel si zapřel ruce v bok a přejel mě pohledem, ze kterého i přes masku mrazilo.
„Ne úplně?“
Na okamžik zavládlo absolutní ticho.
„Já... před rokem jsem si nechal dát injekci literatury a historie. Takže o tom vím všechno, ale nikdy jsem nic doopravdy nepřečetl,“ zamumlal jsem.
Učitel si povzdechl.
„No jistě. Takzvaný efektivní učení. Zaplať si a my z tebe uděláme génia. Napícháme do tebe tolik vědomostí, až budeš mít prdel jak cedník.“
„Prdel?“
Mávl rukou.
„Archaismus. Jeden z mých nejoblíbenějších.“
Začal jsem si se zaujetím prohlížet špičky svých bot.
„Já vám to samozřejmě nevyčítám,“ pokračoval a jeho hlas zněl náhle velice unaveně. „Jenom si myslím, že občas nejsnadnější cesta nemusí být nutně ta nejlepší.“
Pomalým krokem přešel k další polici.
„Víte, kdo napsal tohle?“
Vrhl jsem rychlý pohled na knihu, kterou držel v ruce.
„Bradbury,“ zamumlal jsem téměř provinile.
„A víte, o čem to je?“
„Mám v hlavě nahraný celý její obsah.“
„Dobře,“ na okamžik se zamyslel. „Co se tam píše o cestování v čase?“
Zavřel jsem oči a v duchu si nalistoval na příslušnou stránku.
„Hlavně přitom nesmíte šlapat na motýly.“ Přišlo mi to stupidní, ale učitel přesto pokýval hlavou.
„A proč?“
„Protože Bradbury prostě neměl rád, když umírají motýli?“
Na okamžik jsem měl pocit, že mě tou knihou praští. Místo toho se rozesmál.
Učitelé se nesmí smát studentovým odpovědím, blesklo mi hlavou, ale kousl jsem se do rtu a neřekl nic.
Kývl na mě a ukázal směrem ke křeslu.
„A teď se posaďte, Loki.“

ooOoo

„Centrálo?“
Rozsvítilo se červené světýlko.
„Navázání kontaktu se subjektem proběhlo úspěšně. Objevil jsem velké množství zakázané literatury a dalších podezřelých objektů. O dalším vývoji vás budu neprodleně informovat.“

Komentáře (archiv): 

Ne, 2012-01-08 15:44 — Arengil
Výborné

jdu na další díl...

St, 2011-12-28 10:45 — Danae
To je totálně skvostné!

To je totálně skvostné! Opovaž se to nedopsat!

St, 2011-12-28 13:17 — Rebelka
Doufám, že neopovážím :o).

Doufám, že neopovážím :o). Děkuju.

St, 2011-12-28 00:05 — Kleio
Úžasný, skvělý, dokonalý. Má

Úžasný, skvělý, dokonalý. Má to jenom jedinou vadu - je mi naprosto jasný, že u čtení budu hrozně trpět! :D

St, 2011-12-28 00:15 — Rebelka
Náhodou jsem na tebe při

Náhodou jsem na tebe při psaní myslela a snažila jsem se učitelům ubližovat co nejméně ;o).

Út, 2011-12-27 02:57 — Lejdynka
To je vtipné, že jak jsi tam

To je vtipné, že jak jsi tam zmínila Bradburyho, tak mi došlo, že tohle je Bradbury.
Naprosto psychoticky temně dokonalý. Učitelský mod - *jedničkashvězdičkou*
A už v životě nenapíšu ve větě špatné I. Slibuju.
Čárky neslibuju. Tam nemám šanci. Co žije v těch dírách? *Doktor?*
*miluje a chce pokračování*

Út, 2011-12-27 12:20 — Rebelka
Povídku s motýlem mám z

Povídku s motýlem mám z Bradburyho tvorby asi nejradši. :o)
Cha, to by náhodou bylo dobré, kdyby tam žil Doctor (nebo ještě lépe - kdyby tam žily všechny jeho inkarnace najdou). *představuje si to* hahaha
*moc děkuje a pilně píše pokračování*

St, 2011-12-28 00:46 — Lejdynka
Já si ji jako skoro jedinou

Já si ji jako skoro jedinou pamatuju, takže nevím, jestli ji mám nejradši, ale zanechala velikánskou stopu.
* a teď jsem si vzpomněla na jednu epizodu Simpsonů, kde se Homer neustále vracel do minulosti a strašně se snažil nešlápnout na motýly :D*
Kdyby tam žily všechny jeho inkarnace najednou, tak by si vesmír radši zapnul sebedestruktivní mod! :D Ale nápad dobrý, koneckonců co člověk ví, kdo číhá na konci černé díry :) A na pravopis je úchylný ten můj viktoriánský Doc, navíc!
*moc se těší na pokračování*

Út, 2011-12-27 00:56 — Keneu
*nadšeník*

já teď sama nevím, zda jsem Ti to dostatečně oípala při betování (nic není pro toto dostatečné)
Já Tě asimiluju. Tvé nápady, Tvůj způsob psaní a vůbec všechno.
Tento kousek už znám i pozpátku, takže se moc těším, až mi v mailové schránce přistane další kousek

Út, 2011-12-27 12:18 — Rebelka
Oípala. Číst tvé betící

Oípala. Číst tvé betící poznámky byla radost :o). Děkuju.
On měl přistát už včera, ale pak mě k němu ještě něco donapadlo a přistane dnes. Doufám.

Po, 2011-12-26 00:37 — Ebženka
skvělé.

Strašně chci pokráčko! :-) Je to výborné čtivo. I když já si vlastně nepamatuju, že bys kdy napsala něco, co by se četlo špatně, tak je to skoro zbytečné říkat.
("Protože Bradbury prostě neměl rád, když umírají motýli"... jak hluboce pravdivé. Něco podobného jsem kdysi u zkoušky taky vyplodila...)

Po, 2011-12-26 09:59 — Rebelka
Jé, děkuju! To já si

Jé, děkuju!
To já si pamatuju, kdy jsem napsala věci, co se četly dost hrozně, takže jsi mě děsně potěšila.
Pokráčko mám už napsané a nachystané, ale přidám ho, až ještě trochu pohnu s pokráčkem pokráčka pokráčka pokráčka :o).

Ne, 2011-12-25 20:50 — Skřítě
To je prostě k sežrání!!!

Miluju tvůj styl psaní, miluju, když píšeš pro mě a přestávám se štítit slova miluju, pokud se týká této povídky :-D Rozesmála mě, pobavila, strašně se těším na pokračování a jsem strašně moc nadšená!!! Jsi to nejzlatější zlatíčko, jaké znám :-) Mimochodem... chvílemi tam vidím sebe a svůj svět... některé narážky jsou fakt trefné...prostě Ú Ž A S N É !!!

Po, 2011-12-26 09:57 — Rebelka
:D A to je přesně ten důvod,

:D
A to je přesně ten důvod, proč jsem ti hrozně chtěla napsat povídku. Kromě toho, že mě nadchlo tvoje zadání :).
Jsem ráda, že se ti to líbí a snad to tvé nadšení vydrží.

Ne, 2011-12-25 17:31 — Aveva
Já vím, že to není pro mě,

Já vím, že to není pro mě, ale já chci zbytek! ;o)

Ne, 2011-12-25 17:53 — Rebelka
jé, komentík, a jak hezký! :D

Rozmysli si dobře, co si přeješ. Další část odhaluje, jak se dělaly děti ve čtvrtém tisíciletí ;o).

Ne, 2011-12-25 21:17 — Aveva
Chceš mě zkazit? ;o) Už se

Chceš mě zkazit? ;o)
Už se těším! :o)

Po, 2011-12-26 10:00 — Rebelka
Tebe? Nikdy! :D Ale ono to

Tebe? Nikdy! :D
Ale ono to bude vlastně docela o něčem jiném, ale vytáhla jsem z toho tu nejvíc zajímavou zmínečku, abych tě nějak navnadila ;o).

-A A +A