Ty správné úmysly

"Co myslíš, že mu je?"
"Zkus do něj šťouchnout klackem." Poradí mi ochotně Erwin, jak se tak skláníme a koukáme na chlapce ležícího před námi.
"Samozřejmě, klacky se totiž v poušti hledaj jedna báseň! Jen se tak rozhlídnu a- Hele, tamhleta potvora má nějaký v tlamě!"
---
"Tak jo, mám ten klacek. Ale ta příšera se ho vůbec nechtěla vzdát." Za to mi Erwin věnuje velice vymlouvavý pohled. Já se přiblížím k ležícímu, připraven do něj šťouchnout, když ten se náhle probere.
"Počkejte! Já nejsem mrtvý!"
"Ale to my víme, jen jsme si do tebe chtěli šťouchnout."
Chlapec jen znejistěle zírá.