Bojovka
Léto. Jižní Čechy. Jezdecký tábor u koní.
Devět hodin večer, děti se pomalu chystají na večerku a do stanů.
O pár hodin později je čeká nečekaný budíček...
,,...Bezhlavý rytíř se od té doby zjevuje vždy s půlnocí a na svém koni se prohání po okolních lesích..." Položila fixu. ,,Co myslíš?" ,,Jo, podle mě to na úvod stačí." ,,Oukej," kývla a cvakla zapalovačem. Okraje papíru zčernaly a rázem tak vznikl ohořelý pergamen. Já vkládala svíčky do zavařovacích sklenic a skládala je do košíku. ,,Doufám, že nám ta trasa nebude zhasínat jako loni." ,,A tos ještě neslyšela ty hororový zvuky, co jsem stáhla! Se ty děcka poserou." ,,No, těm pubertálním by to prospělo!"
Tma. Ticho. Sedím nehnutě v křoví. Čekám.
Silueta. Nejisté, tápavé kroky.
,,Je tam někdo?" Ustrašený hlásek.
Na ty malý jsem samozřejmě hodný strašidlo. Poznám, i v naprostý tmě, když se někdo opravdu Hodně bojí. V ten moment se proměním v hodnou lesní vílu a se slovy ,,Neboj, už jsi skoro u cíle, už tam čeká jenom Anetka/Natálka/Adélka" a s hlasitým dodatkem ,,Oni tě strašit nebudou, že?!" dítko povzbudím. Ty starší, náctiletý, který nám během tábora lehce pijou krev (naštěstí takových moc nebývá, ale najdou se) si vychutnáváme. Obzvlášť od doby, kdy se bojovek účastní kamarádky přítel, který je schopen se namaskovat a ,,oběsit" na stromě nad rybníkem... :D
A nejlepší je, pak druhý den ráno u snídaně poslouchat ty hrdinský řeči, jak ,,se vlastně nikdo nebál." Ale my, co jsme seděli v tom křoví, víme svý... :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
jo, tyhle bojovky. To bývalo
jo, tyhle bojovky. To bývalo fajn, akorát že já jsem vždycky musela zůstat někde na kraji a předstírat, že utěšuju ty, co se bojej, protože potmě v lese panikařím ;)
:DDD rafinované teda ale :D
:DDD rafinované teda ale :D No, i mně vždycky ze začátku trvá než si, hlavně na tu tmu, zvyknu a zabydlim se na tom svém stanovišti... Ale pak už nasadim kapuci, schovám se a jsem v pohodě :D velký pocit bezpečí dodává mobil v ruce xD
Já se prostě nerozkoukám a
Já se prostě nerozkoukám a jak si nevidím pod nohy, konec, neudělám krok.
Ale loni jsme byli se Štefíkem na halloweenské stezce odvahy, ale to se šlo po cestě, a teda jako bylo to hodně sugestivní. Štefík se fakt bál a kdybych se tam připletla nějakou náhodou a netušila, co se tam děje, tak by mě asi taky trefil šlak.
Ah, krásné :)
Ah, krásné :)
:)))
:)))
Úplně mám díky tobě DEJA VU
Úplně mám díky tobě DEJA VU bojovky na škole v přírodě. :-D já byla úplně nervní, jediné co si přesně vybavuji, byl hlas nějaké té hodné "víly" ,která řekla,že si máme vzít bonbón a odejít. :-D scénáře jsou tedy velice podobné, ale oběšenec je úplný upgrade.
Super!
:DD Ano ano, přesně tak,
:DD Ano ano, přesně tak, bonbon a shromaždiště dětí v cíli, to už jsem taky dělala :D nejlepší jak jim pak otrne a člověk je musí krotit aby ještě chvíli byli ticho, protože se tmou blíží další, nic netušící děcko...
Když jsem byla malá (asi
Když jsem byla malá (asi deset mi bylo), jednou se jim při bojovce v lese ztratila. Překvapivě jsem se nebála, naopak, byla jsem celá ráda, že na mě nikdo nebude vyskakovat z křoví a strašit mě. Vedoucí byli daleko vyděšenější než já (což z dnešního podhledu chápu). Nejvíce mě naštvalo, že právě, když jsem našla správnou cestu zpátky, byla jsem nalezena!!!
:DD tak nám se díky bohu teda
:DD tak nám se díky bohu teda nikdy nikdo neztratil, ale tak ono není moc kam a ta trasa není dlouhá... A hlavně máme po cestě tolik strašidel, že na sebe více méně vidíme (nevidíme, je tma) ale slyšíme blížící se vyděšený jekot... xD
Tak to je naprosto přesný!!!
Tak to je naprosto přesný!!! A když člověk musí postupně vystrašit každého, tak nějak už toho má koncem fakt plné zuby!!! Perfektní zpracování!
Děkuji! :D plné zuby asi jak
Děkuji! :D plné zuby asi jak kdy, ono je to krásně různorodý právě v tom, že každý to dítě je jiný. Někdy se domlouváme po smskách- Teď jde Kačenka, buď na ní hodná- posílám ti tam Nikču, skoč po ní- Teď jde malá Eliška s Johankou, strašně se bojí, oběšenec ať se radši někam schová!! :D
Nám se na podobné stezce kluk
Nám se na podobné stezce kluk ztratil - asi jak píše Katty. Já ho ještě odčárkovaného měla, ta za mnou už ne. No, hledali jsme dlouho, vyděšení jsme byli strašně, protože sice ne zrovna blízko, ale taky ne tak daleko, že by se tam nedalo dojít, byl lom, a tam kdyby v noci sletěl... no našli jsme ho, oddechli jsme si my i on myslím. A nejvíc hlavní vedoucí, samozřejmě.
Jezis to je děsivý :D jak
Jezis to je děsivý :D jak odpovídám výše, naštěstí se nám nikdy žádný dítě neztratilo a v podstatě tam ani moc není kam- ale kdyby nedej bože, jeli bychom ho určitě hledat na koních :))
Něco mi to připomíná... :D
Něco mi to připomíná... :D