První slunečný den

Tinfang ležel na kopečku pod mladými buky za domem Vairë. Bylo časné ráno a na oblohu poprvé vyplouvala Arien se svou loďkou.
Záře plodu Laurelinu tvořila nad jeho hlavou pruhy jemně žluté barvy, jak pronikala skrze kmeny. Ve světle tančil pyl a prach.
Slunce jej příjemně hřálo na tváři a na prstech. Sáhl do brašny a vytáhl píšťalu. Nová píseň byla plná šelestění zlatého prachu, ptačích trylek a čiré radosti.
Zvířata vylézala ze svých úkrytů, elfové vycházeli z domů a společně naslouchali písni. Ta je léčila. Dala jim zapomenout na nedávné útrapy a na nelehký úděl jejich bližních ve Středozemi.