Na hraně
Znáte to, když se nápad dostaví formou představy či obrazu a pak se vám to slovy nedaří učesat?
Nářek dubového trupu se ztrácel v ryku orkánu. Zkrátit plachty. Rutinní úkol okořeněný příchutí smrti. Stěžně podobné kyvadlům. Plátno se vzpíralo zkrocení. Pak přišla chvíle úlevy. Hluboký nádech.
Vichr zařičel s novou vervou. Stěžeň zapraštěl. Zoufalý výkřik plavčíka. Jeden z jeho druhů se vrhl zpět.
“Zadržte! Zabijete se oba!”
Bouře jí rvala slova od úst. Pršiplášť vyrval poryv. Boty se stříbrnou sponou spláchla vlna. Dech se zastavil. Šplhala vzhůru. Drž se, ať nespadneš! Slova posměváčků z jiného světa. Dávala naději. Šplhala na hraně možností. Balancovala nad propastí. Déšť mrazil údy. Umírající takeláž sténala. Ještě jeden hmat.
“Mám vás!”
Rychle dolů!
Tohle mi dalo zabrat, tak doufám, že je téma zjevné. Posmívat se, je rozhodně špatné, i když je v posměchu schovaná dobrá rada.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ono se to i čte jako obraz :)
Ono se to i čte jako obraz :) nádherně popsaná děsivá scéna.
Děkuji. :) Na to jak rychle
Děkuji. :) Na to jak rychle ten nápad přišel, se ne nepsalo dobře.
To je tedy silná bouře. Ale
To je tedy silná bouře. Ale zdá se, že pohotová akce se vyplatila.
To se ještě uvidí.
To se ještě uvidí.
Hodně dobrá scéna. Píšeš,
Hodně dobrá scéna. Píšeš, jako když maluješ.
Děkuji
Děkuji
Ale je bourák, kapitánka, ne
Ale je bourák, kapitánka, ne že ne!!!
Se mi stahují půlky hrůzou!
Se mi stahují půlky hrůzou!
*Podává čokoládu*
*Podává čokoládu*