Osobní zpověď
Některá bolest nikdy nezmizí, ale musí se alespoň obrušovat.
NESOUTĚŽNÍ
Jsou chvíle, kdy to jde. Kdy to zvládám. Kdy zapomenu. Pak se ale najde další. Vždycky mladší. A je to zpět. Nedokážu se zbavit pocitu selhání. Přitom je to ironie. Já. Člověk, který se půlku života vysmíval těm, kteří po tom toužili. Vždyť já jsem přece důležitější než jenom jako inkubátor... Ale pak se objevila ta slabounká růžová čárka a chytila mě do pasti. Do pasti údělu. Údělu, jemuž jsem nedokázala dostát, když mě můj syn velikosti dlaně opustil.
Od té doby netoužím po ničem jiném. Akorát čím dál tím víc myslím, že údělem ženy není mateřství.
Je to utrpení.
Omlouvám se, ale jsou to dva roky a pořád to bolí. Ne tolik, ale bolí.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Fňůůů :((( *hug*
Fňůůů :((( *hug*
Smutné, velmi otevřené
Smutné, velmi otevřené vyznání, které se obtížně komentuje. Drž se, hodně sil, napsalas to krásně.
To je mi líto, fakt.
To je mi líto, fakt.
Ale neber to jako selhání, je nás fakt hodně, co přišly o miminko hned na začátku. Stává se to mnohem častěji, než by si člověk myslel. Což nic nemění na tom, že většina z nás bezpečně ví, kolik by mu dneska bylo let.
Ach.Hladím na dálku.
Ach.
Hladím na dálku.
Mohu dát na dálku jen obětí.
Mohu dát na dálku jen obětí. Také jsem zažila - kolem sebe i v sobě. Moc smutné, tíží.
:-( Posílám na dálku aspoň
:-( Posílám na dálku aspoň pohlazení. Moc mě to mrzí a doufám, že jsme tě dneska všema těma debatama moc nezasáhly. Taky jsem z toho měla hroznej strach, protože to u nás v rodině není žádná výjimka, ale nedokážu si představit tu bolest.. drž se!
Objímám na dálku. Kdyby ta
Objímám na dálku. Kdyby ta bolest odezněla tak rychle, jako fyzická. Někdy se trochu uleví, když to člověk vypoví. Kéž by to tak bylo i v Tvém příápadě.
Jsem přesvědčená, že na konci
Jsem přesvědčená, že na konci toho utrpení bude štěstí a že jedna ta další budeš ty, víš. Posílám velký objetí. A neomlouvej se, je to upřímný a opravdový, nemá smysl zalepovat pravdu umělým cukrkandlem.
Taky posílám objetí a
Taky posílám objetí a velikánskou vlnu pozitivní energie
Těžko se hledají slova -
Těžko se hledají slova - přeju ti, aby se to změnilo a utrpení pominulo :_(
Ráno jsem to četla, teď znovu
Ráno jsem to četla, teď znovu... a opět slzím. Moc mě to mrzí, pořád.
Příroda, božstva nebo co vůbec shůry ti hází furt klacky pod nohy... já věřím, že je zadupeš, jak jsi to vždycky dokázala. Jsi jedna z těch silnějších lidí, které znám.
Už je to na dobré cestě, jen svět si zase vymyslel další šílenství...
:(
:(
Ach jo, co na to říct, život
Ach jo, co na to říct, život je prostě svině. Tak ať to přebolí, jak to jen jde, a ať už je líp.
Těžko komentovat... Tak snad
Těžko komentovat... Tak snad jen, že omlouvat se opravdu netřeba, i takové texty zde mají své místo a já jsem za každého, kdo se nebojí být otevřený, ač to třeba bolí, opravdu ráda.
Zde je mé rameno a pochopení.
Zde je mé rameno a pochopení. Neboj .
Bez tebe bych to nezvládla. A
Bez tebe bych to nezvládla. A nebojím.
Děkuji všem za jakýkoliv
Děkuji všem za jakýkoliv komentář, hodně to pro mě znamená. A dodávám, že je mi zase o dost líp. :-)
<3
Omluvy netřeba, většina těch těžkých údělů je činěna lehčími, když se o ně máš s kým podělit. *hugs* Lásku máš, neztrácej ani naději, ani víru. Všechno dobře dopadne.
Pořád se za tebe (vás) modlím.