Osobní zpověď

Obrázek uživatele Kleio
Úvodní poznámka: 

Některá bolest nikdy nezmizí, ale musí se alespoň obrušovat.

NESOUTĚŽNÍ

Fandom: 
Drabble: 

Jsou chvíle, kdy to jde. Kdy to zvládám. Kdy zapomenu. Pak se ale najde další. Vždycky mladší. A je to zpět. Nedokážu se zbavit pocitu selhání. Přitom je to ironie. Já. Člověk, který se půlku života vysmíval těm, kteří po tom toužili. Vždyť já jsem přece důležitější než jenom jako inkubátor... Ale pak se objevila ta slabounká růžová čárka a chytila mě do pasti. Do pasti údělu. Údělu, jemuž jsem nedokázala dostát, když mě můj syn velikosti dlaně opustil.
Od té doby netoužím po ničem jiném. Akorát čím dál tím víc myslím, že údělem ženy není mateřství.
Je to utrpení.

Závěrečná poznámka: 

Omlouvám se, ale jsou to dva roky a pořád to bolí. Ne tolik, ale bolí.

Komentáře

Obrázek uživatele Gwendolína

Fňůůů :((( *hug*

Obrázek uživatele Faob

Smutné, velmi otevřené vyznání, které se obtížně komentuje. Drž se, hodně sil, napsalas to krásně.

Obrázek uživatele Arenga

To je mi líto, fakt.
Ale neber to jako selhání, je nás fakt hodně, co přišly o miminko hned na začátku. Stává se to mnohem častěji, než by si člověk myslel. Což nic nemění na tom, že většina z nás bezpečně ví, kolik by mu dneska bylo let.

Obrázek uživatele kytka

Ach.
Hladím na dálku.

Obrázek uživatele mamut

Mohu dát na dálku jen obětí. Také jsem zažila - kolem sebe i v sobě. Moc smutné, tíží.

Obrázek uživatele strigga

:-( Posílám na dálku aspoň pohlazení. Moc mě to mrzí a doufám, že jsme tě dneska všema těma debatama moc nezasáhly. Taky jsem z toho měla hroznej strach, protože to u nás v rodině není žádná výjimka, ale nedokážu si představit tu bolest.. drž se!

Obrázek uživatele Aplír

Objímám na dálku. Kdyby ta bolest odezněla tak rychle, jako fyzická. Někdy se trochu uleví, když to člověk vypoví. Kéž by to tak bylo i v Tvém příápadě.

Obrázek uživatele Carmen

Jsem přesvědčená, že na konci toho utrpení bude štěstí a že jedna ta další budeš ty, víš. Posílám velký objetí. A neomlouvej se, je to upřímný a opravdový, nemá smysl zalepovat pravdu umělým cukrkandlem.

Obrázek uživatele P.M.d.A.

Taky posílám objetí a velikánskou vlnu pozitivní energie

Obrázek uživatele Rya

Těžko se hledají slova - přeju ti, aby se to změnilo a utrpení pominulo :_(

Obrázek uživatele Zuzka

Ráno jsem to četla, teď znovu... a opět slzím. Moc mě to mrzí, pořád.
Příroda, božstva nebo co vůbec shůry ti hází furt klacky pod nohy... já věřím, že je zadupeš, jak jsi to vždycky dokázala. Jsi jedna z těch silnějších lidí, které znám.
Už je to na dobré cestě, jen svět si zase vymyslel další šílenství...

Obrázek uživatele Killman

:(

Ach jo, co na to říct, život je prostě svině. Tak ať to přebolí, jak to jen jde, a ať už je líp.

Obrázek uživatele Esti Vera

Těžko komentovat... Tak snad jen, že omlouvat se opravdu netřeba, i takové texty zde mají své místo a já jsem za každého, kdo se nebojí být otevřený, ač to třeba bolí, opravdu ráda.

Obrázek uživatele Nathanel

Zde je mé rameno a pochopení. Neboj .

Obrázek uživatele Kleio

Bez tebe bych to nezvládla. A nebojím.

Obrázek uživatele Kleio

Děkuji všem za jakýkoliv komentář, hodně to pro mě znamená. A dodávám, že je mi zase o dost líp. :-)

Obrázek uživatele Blanca

Omluvy netřeba, většina těch těžkých údělů je činěna lehčími, když se o ně máš s kým podělit. *hugs* Lásku máš, neztrácej ani naději, ani víru. Všechno dobře dopadne.
Pořád se za tebe (vás) modlím.

-A A +A