Mlčením zničené
Úvodní poznámka:
Jedno upřímné o míjení a vzdalování...
Fandom:
Drabble:
Kdysi dávno jsem věřila, že tě znám. Věděla jsem, co si myslíš, ještě než jsi se naučila mluvit, poznala jsem pláč, ještě než začal. Byla jsem první, kdo si všiml rozbitého chrastítka, prasklého sosáku lahvičky i špinavé plínky.
Jenže pak se někde stala chyba. Dneska nemám nejmenší tušení, jak se jmenuje tvůj kamarád ze školy a jaký druh čokolády ti chutná. Nevím, co zrovna čteš, ani s jakým plyšákem spíš.
Dřív jsme neměly společná slova a přesto jsme si rozuměly.
Dneska recituješ básničky a najednou nemám co říct.
Netuším, jak opravit mlčením zničené.
A nevím, jestli ještě mám tu vůli.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:(
:(
Smutné...
Smutné...
A bohužel pravdivé. Díky za
A bohužel pravdivé. Díky za komentář!
Smutně ze života.
Smutně ze života.
Au, to je pro mě moc osobní a
Au, to je pro mě moc osobní a něco, co znám.
Díky za komentář, to je mi
Díky za komentář, to je mi líto, něco podobného asi bohužel zažila spousta lidí.
To je tak smutné. Nejhorší je
To je tak smutné. Nejhorší je, když vůle vyvěsí bílou vlajku.
Souhlasím, dokud je vůle, je
Souhlasím, dokud je vůle, je vždycky šance na změnu, ale jak to člověk vzdá, už nic nepomůže.
A to je taky svatá pravda.
A to je taky svatá pravda.
Na smutnou notu, ale dobře
Na smutnou notu, ale dobře řečené.
Děkuji.
Děkuji.
Smutné
Ale ze života, přesně jak fandom napovídá. Je v tom něco hlubokého, co ve mě vyvolává pohnutí... a je to rozhodně nezáviděníhodná situace. Aspoň, že povídka je z toho krásná.
Děkuji.
Děkuji.
Bohužel, to se tak někdy
Bohužel, to se tak někdy stává...
Moc krásné a taky moc smutné.
Moc krásné a taky moc smutné...
Děkuji.
Děkuji.