Čtyřiatřicet - stejný den před klekáním

Obrázek uživatele kytka
Fandom: 
Povídka: 
Kapitola: 

Z hospody vynesli na náves dlouhý stůl. Za ním zasedá revoluční tribunál. Předsedá učitel Taxa, s ním jsou tu členové národního výboru, co se sám ustanovil minulý týden. Na spravedlivý proces dohlíží velitel s několika svými vojáky.

Máti se tiskne k Tonce, Tonka cítí její zpocenou, lepkavou kůži na své paži, nejraděj by se odtáhla, ale obejme máti kolem pasu a pevně ji přitiskne k sobě.

Ze školy vyvádí obžalované, ti ubožáci se sotva drží na nohou.

Jako posledního přivlečou Vojtu Vlčka, ruce má svázané za zády. Uhrovitý mladíček ho prudkým kopancem srazí na zem, před tribunál se musí doplazit po kolenou.

Klečí před soudem, ztlučený, zkrvavený. Zhmožděná tvář mu začíná natékat, kolem oka se vybarvuje podlitina. Přesto ho musí Tonka obdivovat. Přimhouřeným pohledem se vpíjí svému soudci do očí, nepokořený, nezlomený.

„Vojtěchu Vlčku,“ učitelův hlas zní jistě a skoro vznešeně: „Vojtěchu Vlčku! Jsi obžalován, že jsi udal občanku Elzu Taxovou pro její židovský původ.“

Dav zašumí pohoršeným překvapením.

Vlček na okamžik skloní hlavu. Jako by tím svou vinu přiznal. Pak známým pohybem trhne hlavou a odhodí z čela pramínek vlasů. To gesto je pro něj typické, ale teď působí odporně cynicky.

„Nikoho jsem neudal.“ Dokonce ani Tonce to nezní přesvědčivě.

Taxa se zvedne ze židle a nakloní se přes stůl: „Ty svině,“ syčí nenávistně, až se mu sliny rozstřikují od úst. „Ty hnusná svině! Elza zemřela v koncentráku dva měsíce po tvym udání.“

Tonce přejede po páteři mráz.

„Vrahu!“ vřískne ženský hlas. Dav si to slovo ozvěnou předává, jako by ho ochutnával. Vrahu, vrahu...

„Nikoho jsem neudal…“ Než dořekne, poďobaný ho srazí pažbou pušky na zem.
Vlček se chvíli svíjí v prachu, než se mu s rukama svázanýma za zády podaří zvednout.

„Nikoho jsem neudal,“ zaskřehotá, než ho znovu srazí.

Dav se semkne a postoupí o krok blíž.

Tonka se vytrhne z matčina sevření a uteče.

Závěrečná poznámka: 

Lidové partyzánské soudy se uskutečnily během jediného týdne na několika místech Vitorazska. Ve skutečnosti byla z udání na učitelovou obviněna žena. Ještě ten den ji zastřelili spolu s ostatními odsouzenými.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

nemám slov

Obrázek uživatele Aveva

A pod to se podepíšu :o(
Obrázek uživatele kytka

Co na to říct... ;-)

Obrázek uživatele mila_jj

Ach ouvej. To je naprostá síla. Ještě to rozdýchávám. Chudák Vojtek, chudák Tonka, ta asi nejvíc, chudáci všichni... :(

Obrázek uživatele kytka

Co se týká Tonky, nějak se mi to tam nevešlo, ale to dětské pobláznění už ji dávno přešlo, i když pořád má pro Vojtěcha jistou slabost.

Obrázek uživatele mila_jj

Slabost je jedna věc a vlastní nečisté, nebo spíš ne úplně čisté svědomí druhá. Taky při tom psaní sněhem na branku mohla zůstat u podstatného jména bez přívlastku. (Ne, Tonka ji určitě neudala, ale přemýšlím, jestli tohodle někdo nevyužil - a hledám motiv, ten mi chybí, znát ho, věděla bych, kdo to byl.)

Obrázek uživatele kytka

Bingo.

Obrázek uživatele mila_jj

:-)

No právě. A co teď s tím. Moc se těším, jak tohle rozlouskneš.

Obrázek uživatele kytka

Abys nebyla zklamaná. Není to žádná důmyslná detektivní zápletka.

Obrázek uživatele mila_jj

Nebudu. I přímočará řešení bývají zajímavá.

Obrázek uživatele Tora

Brrrr. Hrůza číst. Teda jako obsah, napsané je to brilantně.

Obrázek uživatele kytka

To se ještě držím zpátky.
Děkuju moc.

Obrázek uživatele mila_jj

Ještěže tak. Stejně je to síla.

Obrázek uživatele neviathiel

Uf.

-A A +A