42 Když vyčerpáme možnosti

Obrázek uživatele Killman
Fandom: 
Kapitola: 

Svých pár věcí v chrámu si mlčky sbalili za deset minut.
Pak se Bakrittus posadil, vypil připravený šálek kávy a počkal až se k němu Arzma obrátí: "Jak budeme dále postupovat?"
"Změníme postup, jak nám přikázali, napadá vás jak?"
"Inu, ano, napadá mne jediná možnost," na chvíli se odmlčel.
"A to?"
"Mysleli jsme, že najdeme spojení s hledanou událostí prostřednictví lidí, s kterými byl v kontaktu. To zřejmě není správný postup. Musíme tedy projít místa, kde se Ataegellen pohyboval."
"Místa? Jak to myslíte?"
"Hned jak jsme přijeli, kontrolovali chrám, bydliště a laboratoř - místa, kde se vyskytoval nejčastěji. Tam jsme ale spojitost neobjevili. Budeme muset takříkajíc jít po stopách a zkontrolovat místa, která navštěvoval méně často, či kde byl jenom jednou."
"To bude docela obtížné, a to i přesto, že trávil většinu času prací nebo výzkumem... A co na těch místech budeme dělat?"
"Já budu dělat téměř totéž, co jsem dělal zde, to také omezí naše možnosti ..."
"A já při tom mám dělat co?"
"Vlastně je dobré mít oči otevřené, pozorovat osoby, co se na těch místech budou pohybovat, zkusit se od nich něco vyzvědět."
"Budeme muset rekonstruovat Ataegellenův itinerář mnohem pečlivěji, projít zápisky, znovu se vyptat lidí v bezprostředním okolí... Jak moc do minulosti se budeme vracet?"
"Poslední dva roky, to by myslím mělo stačit."
"I tak to je práce zase na pár měsíců. A to za předpokladu, že se nejedná o něco, co by tajil."
"Myslíte, že se podílel na nějaké podvratné činnosti?"
"Nic z toho, co jsme zatím slyšeli, tomu nenasvědčuje, ale nemůžeme tu možnost vyloučit."
"Necháme tedy prostor i pro tuto možnost. Vše se tím komplikuje - "
"A prodlouží, je mi to jasné."

Týden strávili v hotelu, jídlo si většinou nechali posílat na pokoj, občas si vyžádali služeb poslíčka.
Arzma listovala hromadou počmáraných papírů: "Tak takhle může vypadat záznam něčího života."
"Grafické znázornění posledních sedmi set třiceti dní života, přesněji."
"Barevné čáry a značky. Už jste někdy něco takového dělal?"
"Ne, tedy ne ohledně něčího života. Podobný systém používám při predikcích. Pochopitelně, použité barvy tam mají jiné významy. Tady to jsem prostě odimprovizoval."
"Měly by k tomu být vysvětlivky," ušklíbla se.
"Jsou tam, na prvním papíře," vítězně se pousmál.
"Vážně! Hmmm. Černá - doba kdy přesně víme, kde byl. A tak dále a dále."
"Na základě tohoto sestavíme seznam míst s četností jejich návštěv, a těm potom přiřadíme důležitost."
"A to bude jak dlouho trvat?"
"Jen jeden den."
"Sláva!"
"Byl to náročný týden, že?"
"Mám pocit, že jsem udělala méně než při těch výsleších, ale nějak mne to více unavilo. Nechápu jak je to možné."
"Myslím, že by nebylo od věci někdy zopakovat výlet do hor," nadhodil.
"Výletů si teď užijeme dost. Neznamená to ale, že tu možnost úplně vylučuji..."

První místo, kam se vypravili, byla Rakheddorská magická universita, Attaegelenova alma mater.
V uzavřeném kampusu tvořeném třemi vysokými věžemi a řadou pragmaticky laděných budov panoval čilý ruch.
"Dokážete se na takto rušném místě soustředit?"
"Nedosáhnu tak hlubokého naladění, ale to zde postačí. Plné soustředění pak nasadím na konkrétních místech, která zde navštívil."
"Za ty dva roky tu byl jen jednou, to by nemělo být těžké."
"Uvidím. Zatím zkuste zjistit jestli si někdo na jeho poslední návštěvu vzpomene, to by nám pomohlo."

Na universitě skončili po půlnoci, a tak se rozhodli přespat na místní koleji.
"Ten profesor si na něj pamatoval docela dobře."
"Evidentně dobrý student, a navíc zůstali v kontaktu, dokonce mu jednou nabízel i místo..."
"Zajímavé, ale ani on ani tohle místo není to, co hledáme."
"Tak metoda, 'Něco mi říká, že tohle místo by mohlo být ono' moc nefunguje."
"Stejně dobrá metoda, jako jakákoli jiná. Vzhledem k tomu, že se stále nemáme od čeho odpíchnout."
"Není lepší projít dříve místa, kde se vyskytoval častěji? Když si koupím víc losů do tomboly, tak tím znásobím šanci, že něco vyhraju."
"Teoreticky. V praxi pak třeba hlavní cenu vyhraje někdo, kdo si koupil jediný los, a to jen proto, že barmanovi došly drobné na rozměnění..."

V příštích dnech navštívili trh, kam Attaegelen nejčastěji chodil pro zásoby, divadlo, kam zhruba dvakrát ročně zašel na představení, ženu, která byla kamarádkou jeho matky a občas se u ní stavil aby ji přilepšil v jejím stáří, ženu, se kterou se nepravidelně scházel za účelem nezávazného sexu, knihkupectví, kam se pravidelně chodil ptát na knižní novinky, ševce, který mu loni šil dva páry bot, a pak...

Vyrazili do parku, kam Attaegelen občas chodil rozjímat po slunce západu.
Bakrittus navrhl, že bude lepší jít též na večer.
"Přes den to tu je prý docela rušné."
"Možná i proto sem chodil až za tmy."
"Támhleta lavička vyřezaná ze silného kmene vypadá pohodlně."
"Co se to mezi stromy leskne?"
"Někdo sem jde."
"A sakra!" ztuhl na místě.
Arzma natočila lucernu a prohlédla si přicházející trojici mladíků.
Jeden z nich zrovna vytáhl nůž, druhý měl v ruce smotaný řetěz...
"Táhněte pryč! Nebo budete litovat!"
Zastrašení nefungovalo.
Blížili se ze dvou stran.
Bakkritus někam zmizel, ohlédla se po něm, neúspěšně, víc času nemohla ztrácet.
Napadlo jí, že by zvládla utéci, ale to by znamenalo nechat tu toho ňoumu těmhle napospas...
Sáhla do kapsy.
Trojice se pochechtávala.
Ten s řetězem vyhrkl: "Hezky nám dej prachy a pak tě třeba necháme jít!"
"Ale až se trochu pobavíme," přidal ten s nožem.
Nejprve vytahovala ruku pomalu, když však už byla skoro venku, švihla jí prudce přímo do obličeje rabiáta s kudlou.
Arzma nebyla ani slabá, ani necvičená, a i boxer, který si nasadila, udělal své.
Krev se rozstříkla z rozdrceného nosu a roztrženého horního rtu.
Nejnebezpečnější útočník na nějakou dobu efektivně vyřazen.
Jiný se jí pokusil zezadu chytit.
Než se mu vysmekla, podařilo se tomu dalšímu kolem ní přehodit smyčku řetězu.
Bránila se seč jí síly stačily, dvojice zbylých útočníků ale pomalu získávala navrch.
Pak se ozvalo: "Křuch!" a chlapík s řetězem se sesunul k zemi.
Stál tam Bakkritus s větví v rukách.
Arzma využila moment zaváhání posledního zločince, uvolnila se, otočila a kopem mezi nohy jej poslala do kolen.
Než předali lupiče spravedlnosti a pak ověřili, že park není místem, které hledají, bylo už skoro nad ránem.

"To bylo nečekané. Neříkal jste, že dokážete vycítit nebezpečí?"
"To ano. Asi jsem přepracovaný, uvědomil jsem si, že je něco špatně až těsně před tím incidentem."
"Trochu pozdě, no."
Pokrčil rameny.
"Už jsem si říkala, že mě v tom necháte, ale zasáhl jste včas, a musím říci, že vhodně."
Pomyslel si, že je vážně hezká, když se usměje: "Přeci jen mě mé instinkty úplně nezklamaly."
"No teď by to ovšem chtělo horkou lázeň. A zítra možná den volna, což?"
"Nebyl bych proti."
"Možná by byl takhle k ránu v hotelu volný ten bazének s modrými dlaždicemi."
Bakrittusovi se zaleskli oči: "K tomu láhev vína?"
"Určitě láhev vína!"
"Cestu do toho tábora tedy odložíme až na pozítří."

Komentáře

Obrázek uživatele gleti

zajímalo by mě, jak dlouho budeme čekat na jejich návštěvu tábora.

Obrázek uživatele Killman

No, zbývá už jen 8 kousků, tak moc dlouho ne.

Obrázek uživatele Tora

Kvůli jedné flašce odloží cestu až na pozítří? To moc nevydrží teda! :) joke, já vím, chtěj si oddáchnout, než půjdou dál. Tak jsem zvědavá, co najdou a jestli přijdou k nejlepšímu.

Obrázek uživatele Killman

Z jedné lahve se snadno můžou stát dvě, nebo dokonce tři - mají tendenci se množit :)

Obrázek uživatele mila_jj

Doufám, že láhve, ne vyšetřovatelé. :)

Obrázek uživatele Killman

No to by možná také šlo, ale trvalo by to trochu déle :)

-A A +A