35. kapitola

Obrázek uživatele Gary Stu
Fandom: 
Kapitola: 

„Tak rád tě znova vidím, Jamie,“ ozval se mladík v červenohnědé bundě s neuvěřitelně dlouhou šálou, která se za ním vlekla po zemi. Navíc se široce usmíval tím nepříjemně optimistickým způsobem, který občas používal i sám Doktor.

„Další,“ zavrčel Jamie. Trpělivost už mu došla před nějakou dobou; jediné, co mu bránilo ve výbuchu vzteku, bylo, že byl úplně zmatený. A trochu zvědavý.
Tohle byla už... Jamie se zamyslel. Třetí planeta, kde ho nějaký Doktorův známý nadšeně pozdravil. A na téhle planetě to vypadalo, že Doktor svolal všechny na jedno místo. I ti, které Jamie ještě neviděl, jeho směrem pokukovali s podezřele vřelým výrazem. Všichni kromě mrzutého bělovlasého staříka ve tmavém saku. Ten se neustále chytal za klopy saka a házel po všech přítomných podezřívavé pohledy.

Jamie se na Doktora zamračil ještě víc: „Kolik jich máš? A proč jim všem o mně vyprávíš?“

Jamieho nikdy sodomie nezajímala - pro něj to zločin nebyl, dokud to člověka nesvedlo z cesty proti červeným kabátům. Navíc si od té doby, co cestoval s Doktorem, výrazně rozšířil obzory. Ale když se díval na ten shluk podivínů, co se tu jeden po druhém zjevoval, začal zcela vážně pochybovat o Doktorově příčetnosti. Ještě ke všemu se ta parta nepřestala dohadovat.

„Jamie, už jsem ti vysvětloval...,“ začal Doktor, ale pak se zarazil a prudce se otočil za chrčivým zvukem.

Jamie si povzdechnul, když se z ničeho začala objevovat další modrá budka. Rozhlédl se po nějakém úkrytu. Stále se rozšiřující sbírka dřevěných krabic zabírala jen minimální část velké prázdné haly. Nebylo kam jinam se schovat. Jamie pomalu zacouval za Doktorovu Tardis.

„Jamie!“ ozvalo se mu najednou za zády. „Vůbec jsem si tě nevšiml. Tak rád tě vidím!“

Jamie ztuhl. Chvíli přemýšlel, jestli se má otočit, aby si prohlédl dalšího z Doktorových „příbuzných.“ Nakonec ale udělal těch několik kroků zpět k Doktorovi. Raději ďábla, kterého zná. Opatrně se podíval k nové modré budce.

Pak si hlasitě povzdechl.

Z bedny se vyhrnul stařík v černém plášti s červenou podšívkou a s huňatým obočím. Kolem krku mu na širokém pásu visela deska zakončená dlouhým prkýnkem. Na té desce byly natažené provázky. Podobalo se to těm kytarám, které se ve Skotsku začaly objevovat v jeho mládí. Tenhle energický stařík se Jamiemu zamlouval snad nejméně - Jamie miloval pravé skotské dudy.

Stařík hrábnul do strun kytary a halou se rozlehl nepříjemně hlasitý hluk, který, jak Jamie věděl, někde považovali za hudbu.

„We are the champions, opravdu?“ zeptal se podivín pokrytý otazníky. „I když pravda, starej Iommi si s nima zahrál.“

Stařík bouchnul dlaní na kytaru a kolem se rozneslo ticho.

„Konečně,“ zamumlal Jamie a udělal úkrok za Doktora.

Nově příchozí se nejdříve ukřivděně podíval na otazníka a pak se rozhlédl po všech přítomných. Jamie zatnul zuby a připravil se na nejhorší.

„To snad není možné,“ řekl stařík. „Jedna věc je kriket nebo dokonce přednáška o fezech, ale všechno najednou? To už je moc i na mě.“

Pak znovu hrábnul do strun, ale i Jamie poznal, že do toho nedal srdce.

„Tss,“ ozval se ten druhý stařík, který jako jediný nepokukoval po Jamiem. „Susan by ses možná zamlouval, ale jestli mám já být nějakým zkrachovaným rockerem, je moc na mě!“

Jamie si oddechl, když se nově příchozí k němu neměl. Přesto bylo zjevné, že patří do té samé party. Dokázal se handrkovat stejně kvalitně jako ostatní. Jamie se opřel o Tardis a s úsměvem naslouchal té hromadě halekajících hlasů. Rozhodně to znělo lépe než ta pekelná verze rockerovy kytary.

„Může mi alespoň někdo vysvětlit,“ přehlušil všechny náhle bělovlasý stařík, „jak je možné, že moje starší já a nikdo z vás si tuhle scénu nepamatuje?“

Jamie se zamračil. Jak že jsou jeho starší já? Pak se otočil na Doktora, který se na něj nervózně usmál: „Já ti říkal, že to máme složitější. Víš, my Gallifreyané občas změníme tváře...“

„Ale proč jsi mě nechal, abych si myslel,“ odpověděl zmateně Jamie, „že jste banda sodomitů?“

Druhá část věty padla do ticha. Doktorova ostatní já si totiž vyměňovala pohledy, než někdo odpoví na otázku staříka, který byl možná nejmladším ze všech.

Všechny oči se najednou soustředily na Jamieho, který se nesměle usmál.

„Těší mě, že vás všechny potkávám,“ řekl neohrabaně.

„Myslel jsem si o tobě mnohé,“ ozval se znovu bělovlasý stařík, který se jako jediný nekoukal na Jamieho, ale na jeho Doktora, „ale že už v tvém věku si najdu chlapa, to mě nenapadlo.“

Asi polovina očí se pobaveně přesunula z Jamieho na nejmladšího Doktora.

„Myslím,“ usmál se Jamieho Doktor, „že Jamie nemyslel mé vztahy, ale...“

Doktor nejistě zamával rukama, aby obsáhl všechny své přítomné inkarnace. Staříkovi se najednou rozšířily oči: „To... To snad... To přece...,“ začal koktat a mírně rudnout.

„Ehm,“ odkašlal si Doktor v načinčané košili a fialovém plášti. „Je jasné, proč si nikdo z nás tohle dobrodružství nepamatuje. Když se nás tolik sejde na stejných prostoročasových souřadnicích, časové kontinuum chvilkově obrátí polaritu. Jednoduše řečeno, relativní časové linie všech v téhle místnosti jsou nezesynchronizované. Až se rozejdeme, všechno pomalu zapomeneme, jak se kontinuum vzpamatuje a časové linie se zesynchronizují.“

Bělovlasý stařík se podíval z Jamieho na svou načinčanou inkarnaci. Oči se mu vypoulily ještě více.

„Co je tohle za nesmyslný technoblábol,“ prohlásil ledově. „Kdy jsem se přestal řídit vědeckou metodou a obrátil se k chrlení nesmyslných žvástů?“

Ještě než kdokoli zareagoval, dodal: „Časové kontinuum obrátí polaritu, tss.“

Načinčaný Doktor se na své mladší já zamračil a pozvedl prst.

„Pánové,“ skočil jim do hádky bíle oděný mladík se snítkou celeru v klopě saka. „Myslím, že zapomínáme, proč jsme vlastně tady.“

„Hmpf,“ odfrknul si nejmladší Doktor a otočil se k němu.

„Máte úplnou pravdu,“ řekl povýšeně.

Pak si všiml zeleniny v saku a otevřel pusu.

„Dobrá,“ pokračoval rychle Doktor s celerem, „měli bychom si nejdříve vyměnit zkušenosti z posledních dnů.“

„Telepaticky?“

Celerový Doktor jenom přikývl.

Jamie fascinovaně sledoval, jak se všichni Doktoři najednou přestali mračit nebo usmívat a nasadili stejný soustředěný výraz.

„Kontakt,“ ozvalo se staccato hlasů.

Jamie se po minutě ticha podrbal na hlavě. Pak netrpělivě šťouchnul do svého Doktora: „Hele, co se to tu děje?“

„Jamie,“ odpověděl Doktor nezvykle neutrálním hlasem, „Gallifreyané můžou v případě nutnosti komunikovat beze slov.“

„A-há,“ odvětil Jamie. Nevěděl, co se děje, ale nezbylo mu než věřit, že Doktor ví, co dělá. Není to koneckonců poprvé.

Po další minutě šťouchnul do Doktora znovu, ale nic už nestihl říct.

S hlasitým rachotem se najednou ro„Telepaticky?“

Celerový Doktor jenom přikývl.

Jamie fascinovaně sledoval, jak se všichni Doktoři najednou přestali mračit nebo usmívat a nasadili stejný soustředěný výraz.

„Kontakt,“ ozvalo se staccato hlasů.

Jamie se po minutě ticha podrbal na hlavě. Pak netrpělivě šťouchnul do svého Doktora: „Hele, co se to tu děje?“

„Jamie,“ odpověděl Doktor nezvykle neutrálním hlasem, „Gallifreyané můžou v případě nutnosti komunikovat beze slov.“

„A-há,“ odvětil Jamie. Nevěděl, co se děje, ale nezbylo mu než věřit, že Doktor ví, co dělá. Není to koneckonců poprvé.

Po další minutě šťouchnul do Doktora znovu, ale nic už nestihl říct.

S hlasitým rachotem se najednou rozjely šoupací dveře a do haly vniklo jasné sluneční světlo částečně stíněné postavou v potrhaném oblečení.zjely šoupací dveře a do haly vniklo jasné sluneční světlo částečně stíněné postavou v potrhaném oblečení.

-A A +A