31. kapitola

Obrázek uživatele Gary Stu
Fandom: 
Kapitola: 

Tardis se zhmotnila uprostřed bitvy mezi Daleky a Kyberlidmi. Doktor plul ve vesmíru a od smrti ho dělila pouze atmosférická bublina. Skutečně se v takovéhle šlamastyce neobjevil už dlouho. Alespoň se zdálo, že jeho nenadálé zjevení vneslo mezi válčící lodě zmatek.

Doktor zamával rukama a ve své atmosférické bublině se otočil kolem dokola, plášť efektně vlající za ním. Ten pohled mu rozhodně náladu nezlepšil. Jak se ale točil, uvědomil si, že tu něco nesedělo. Po pár vteřinách mu došlo, co to bylo. Daleci a Kyberlidi nestříleli na sebe, místo toho se soustředili na dvě povědomé modré budky. Ještě než mu Tardis zmizely z očí, Doktor viděl, že minimálně jedna byla ve vážných problémech. To vysvětlovalo, proč se nedematerializovaly - vypadalo to, že nemohly. Pak mu před očima proplulo několik Dalečích talířů, než se protočil směrem na svou Tardis. Těch pár vteřin skýtalo smutný pohled. Řídící místnost Tardis byla zčernalá od ohně a jediné, co svítilo bylo pár skomírajících diod na očouzeném centrálním panelu. Než zjistil více, i jeho Tardis mu zmizela z očí. Uviděl několik Kyberlodí než zalapal po dechu po druhé.

Kousek od Doktora plul, zjevně v bezvědomí, chlap s velkýma ušima, který v jedné ruce držel ohořelou koženou bundu s vypálenou dírou uprostřed zad. Kdyby se tu Doktor zjevil o chvíli později, pravděpodobně by už ten člověk nežil.

„Aeschylus a Euripides by to ocenili,“ zamumlal si Doktor pod vousy. „Skoro jako bůh ze stroje.“

Snad může toho člověka zachránit. Třeba mu i řekne, co se tu děje. Podruhé zamával ruka, tentokrát tak, aby čelil své lodi.

Jak zíral do útrob své poškozené Tardis, Doktor počítal. Dospěl k tomu, že i kdyby vyhodil všechno, co měl u sebe opačným směrem, trvalo by příliš dlouho, než by se dostal zpátky dovnitř. Doktor zašmátral ve svých kapsách po něčem praktickém. Nakonec vytáhl rybářský prut.

Se zkušeností vlastní člověku učenému nejlepšími rybáři světa nahodil vlasec, který se v Tardis obmotal kolem zábradlí. Doktor několikrát zkusmo zatáhl za prut. Když se vlasec nepřetrhnul, Doktor se usmál. S rozvahou vlastní rybáři čekajícímu mnoho hodin na úlovek se začal pomalu navíjet do své lodě.

Přitom se rozhlížel po celé absurdní scéně. Za tu asi minutu, co přiletěl, se toho moc nezměnilo. Jak Dalečí talíře, tak Kyberlodě se chovali pořád zmateně. Jako by neměly instrukce, co dělat, když se uprostřed bitvy zjeví vesmírná loď ze které vyletí člověk. Zvláštní. Doktor pojal podezření, že to možná ani nebudou Daleci a Kyberlidi, kdo ty lodě řídí. Koneckonců, vypadalo to, že spolupracují, aby zničili dvě Tardis.

Doktor se zamyslel.

Vlastně to byla jedna z možností - on byl největším nepřítelem oběma rasám.

Pak se ohlédl na dvě zbývající Tardis. Ty využily nastálého zmatku a prorazily kruh svých nepřátel. Letěly co nejrychleji jim to normální vesmír dovolil dovnitř zelenočervené mlhoviny. Doktor si oddechl. Nemohl si být jistý, která jeho já to byla, ale bylo pravděpodobné, že alespoň jeden z nich byl mladším Doktorem. A tenhle Doktor si nepřál zmizet z historie, aniž by vůbec existoval.

Když už byl skoro uvnitř své lodě, soustředil se na humanoida v bezvědomí uvnitř atmosférické bubliny jeho Tardis. Vypadal jako Pozemšťan, ale to o ničem nevypovídalo. Pravděpodobně byl na palubě Dalečího talíře, jehož zbytky teď poletovaly kolem. To samo o sobě naznačovalo, že ty lodě neovládali Daleci. Co bylo nejdůležitější - vypadal nezraněně. Pravděpodobně ho něco omráčilo, když se ten talíř rozpadl, ale nic vážnějšího mu nebylo.

Jakmile se Doktor dostal do Tardis, rychle odmotal vlasec ze zábradlí a skoro ležérně ho nahodil k tomu člověku. Vlasec se mu obmotal kolem těla, přesně jak Doktor plánoval. Pak se jal znovu navíjet, tentokrát ještě opatrněji, aby nezhoršíl jeho případná zranění. Mezitím Doktor vyhlédl ze dveří. Vypadalo to, že se obě flotily trochu vzpamatovaly. Lodě se začaly pomalu hýbat ve směru zmizelých Tardis.

„Hodně štěstí,“ zamručel vesele Doktor, který věděl, že najít dvě Tardis uprostřed mlhoviny pro ně bude skoro nemožné.

Najednou uslyšel dutou ránu. Doktor sebou trhnul. Pak se zamračil. Byl tak opatrný s člověkem, kterého zachraňoval, že nesledoval v jaké výšce dorazí do Tardis. Jakmile na něj zapůsobila gravitace jeho lodi, ten člověk spadnul z metrové výšky.

„Ups,“ ulétlo Doktorovi.

Neznámý muž zasténal. Otevřel oči a pomalu se posadil. Doktor viděl, jak se mu překvapením rozšířily zorničky, když uviděl Doktora s rybářským prutem. Zjevně skutečně nebyl příliš zraněný.

„Dovolil jsem si Vás zachránit,“ začal Doktor váženě. Dál se ale nedostal, protože si uvědomil, jak se ten člověk rozhlížel kolem. Rozhodně ne jako někdo, kdo v životě neviděl Tardis. Doktor taky poznal záblesk v očích toho cizince.

„Aha,“ dokončil neobratně, když mu došlo, že jednoho dne vymění elegantní kabát za koženou bundu.

Jeho protějšek se usmál: „Děkuju, Doktore. Můžu se zeptat, co tu teď děláš? Troufl bych si říct, že jsi dostal určitý telegram?“

Doktor se zatvářil nechápavě a zorničky jeho protějšku se rozšířily ještě o trochu více.

„Měl jsem problémy,“ přiznal se Doktor. „Potřeboval jsem se nouzově materializovat.“

„Neměl jsem v plánu být tady,“ dodal vesele.

„Aha,“ jeho starší inkarnace si Doktora prohlížela podezřívavě. Pak se rozhlédla po Tardis, která rozhodně nebyla v pořádku: „Pořád je holka rozhozená z Rassilonova vesmíru?“

Doktor jenom kývnul v odpověď.

„Hmm,“ řeklo jeho alter ego, „asi bych ti měl poděkovat. Skutečný deus ex machina. Musím říct, že až doteď se mi ten koncept příliš nezamlouval.“

„Aeschylus a Euripides by rádi slyšeli,“ dodal polohlasně, „že jsem změnil názor.“

-A A +A